Dominant Species

hodnoceno 96x (Seznam vlastníků)

Dominant Species - pravěký nářez

Autor: aradraug | 2.3.2012 | 32

Byla jednou jedna žabička. A protože žila v tundře, vymřela.

Dominant Species jsou ultra brutální hra. Ano, zapomeňte na Blood Bowly, Smallworldy, Agricoly a Descenty. Ano, v některých hrách zabíjíte lidi. V jiných likvidujete kmeny. V dalších celé národy. Ale vyhlazovat živočišné druhy? To se vám může povést jen v této hře…

Co se stane, když makakovi dojdou červi? Vymře.

I přes poměrně pesimistický (nebo optimistický, záleží na čtenářově pohledu na svět) úvod nejsou Dominant Species primárně bojovou hrou. Když otevřete pořádně těžkou krabici, vykouknou na vás relativně nevýrazné komponenty. Člověk by při takové váze čekal malé roztomilé plastové hady, mloky a ptáčky, ale najde jen pár skoro bezbarvých kartiček, pár větších karet, nějaké tlusté kartónové hexy, jeden herní plán, hafo malých papírových disků a kupu různobarevných dřevěných kostiček, válečků a kuželů. A samozřejmě, pravidla. Pravda, na výrobu jedné hry musela padnout minimálně půlka národního parku Sequoia, ale i tak – tolik peněz za tak málo muziky… Pak ale začnete komponenty prohlížet a pocit zklamání bude vystřídán pocitem očekávání. Na každé kartičce je nejen jiný obrázek, ale i jiné pozadí. Pastelově zbarvené hexy krásně vystihují jednotlivé druhy krajiny a na první pohled poznáte, jestli vaše zmije jezerní (Vipera lacus) vymírá v poušti nebo v horách. Dřevěné kostičky jsou nádherně krychličkovité, všechny hrany stejně dlouhé. A ty kužely, prostě fantazie. Herní plán jsem si nechal nakonec. Bolí vás oči z těch realistických kreseb u Pilířů země? Přechází vám zrak ze Space Bastards? Tady si kukadla odpočinou. Tlumené odstíny pískové oči zajisté uklidní. Shrnuto třemi slovy: grafika krásně minimalistická. Ale to je účel, protože vás tak nic nerozptyluje a vy se můžete soustředit na to nejdůležitější - genocidu.

Když potká v džungli medvěd kudlanku, je možný jen jediný výsledek. Oba vymřou.

Už jste natěšení? Čekáte jatka? Ještě chvilku si počkáte, nejdřív totiž musíte prostudovat pravidla. Na první pohled se budou zdát nepřehledná, ale už po chvilce v nich najdete řád a po další chvilce přijdete na to, že věrně kopírují průběh hry. A když zjistíte, že srdcem hry je starý dobrý worker placement, budete doma. Chcete vypustit na svět nové druhy? Umístěte váleček. Chcete víc potravních zdrojů? Umístěte váleček. Chcete zvětšit svět? Umístěte váleček. Chcete zlikvidovat cizí druhy? Umístěte...no, myslím, že už víte, jak na to. Na první pohled suché, opak je ale pravdou.

Jak zachráníte ropuchu před vymřením? Nijak. Vymře.

Konečně jste se dočkali. Hra začíná. Natěšeně rozložíte herní plán, z hexů vytvoříte svět, na něj rozložíte diskové potravní zdroje, rozhodíte pár kostiček a...co teď? Ano, worker placement. Takže zatím žádná brutalita. Všichni hráči pěkně v klidu postupně položí své válečky a tím určí své akce. Akcí je hodně, hodí se každá, ale válečků je málo, takže pokud se hry účastní i nějaký přemýšlivější hráč, mohou mít jeho spoluhráči celkem oprávněné myšlenky na provedení hráčocidy hned na místě. Tím by se ale připravili o skvělý herní zážitek. V base se totiž hraje blbě (pokud nemáte v oblibě hry na tátu a mámu). A tak násilnickou hru, jakou jsou Dominant Species, by tam určitě nepovolili. Takže všichni mají válečky připravené, jsou nažhavení na nějakou akci, a...

Co udělá bělásek, když zabloudí na salátové pole? Vymře.

...boj o místo na slunci začíná. Rozvíjí se postupně, nicméně časem mu přijdete na chuť. Prakticky jakákoliv akce, kterou uděláte, poškodí někoho jiného. Někdy přímo (hádejte, co se stane, když ptákům seberete zrní? S trochou štěstí vymřou), někdy nepřímo (třeba vyvinutím inteligence). A když dojde na likvidaci cizích druhů, bude ve vás ten malý chlapeček, který pálil lupou mravence, jásat. Holčičky mohou jásat také (ať jsem politicky korektní). Pravda, masakry probíhají trošku suše, pouhým odebráním kostičky, ale když zapojíte fantazii, tak se před vaším vnitřním zrakem budou odehrávat opravdu drsné scény. Bizoni obsypaní zuřivě kousajícími pavouky, ptáci nahánějící hrůzou skoro mrtvé broučky, láva zalévající vše živé v dosahu...prostě nic pro slabé povahy. Hra se sice tváří a vypadá jako suchá eurovka, avšak nenechte se mýlit. Právě v tuto chvíli plně oceníte dokonalou jednoduchost komponent – cokoliv barevnějšího a složitějšího by hru značně znepřehlednilo.

Když potká sob soba, mají radost oba. Když se potkaj tři sobi, tak vymřou.

Bohužel, cílem hry není likvidace ostatních. Samozřejmě, vyhladit ty otravné psouny červené (Cynomys rufus) a zaujmout jejich niku svými kosy ocasatými (Turdus caudatus) vskutku zahřeje u srdíčka, ale cílem hry je být tou nejúspěšnější živočišnou třídou (kdo si myslí, že živočišná třída je 5.B, měl by se vrátit do školních škamen). Úspěšnost se posuzuje poměrně konvenčně, pomocí bodů. A body získáváte za leccos – za zvětšení světa nebo za rozšíření zalednění, ale hlavě za dominanci na některém hexu. Dominance se jako šarlatová nit táhne celou hrou a celá hra k ní směřuje. Pokud máte díky vhodné potravě na některém hexu dominanci a tento hex budete hodnotit, můžete si vzít kartičku. A efekty kartiček jsou různorodé. Od poměrně nudného vyvinutí inteligence, přes poněkud zajímavějšího predátora, až po ultimátní katastrofu. Komu by se nelíbilo zlikvidovat hromadu živočišných druhů na jeden zátah? A právě to vám kartičky umožní. Prostě, pokud nedominujete, je čas udělat svým druhům pá pá a smířit se s tím, že z živočichů budou mrtvoučichové.

Na Hromnice musí skřivánek vrznout, i kdyby měl zmrznout. Takže zmrzne a vymře.

Jak bych hru shrnul? Jednoduše jako worker placement eurovku s dost silným prvkem soupeření. Pokud si chcete pořádně zapřemýšlet, zahrát nějaké euro, nemít pocit, že hrajete solitér a nechat se vtáhnout do hry, je Dominant Species právě pro vás. A pokud máte bujnou fantazii a sklony k plošně prováděné asanaci životního prostředí likvidací nežádoucí konkurence, šup do obchodu.

• + minimalistická grafika
• + spousta interakce
• + variabilita hry

• - hodnocení pomocí bodů