Dokonalost sama

hodnoceno 0x (Seznam vlastníků)

Párty hra s výzvami

Autor: SirEngal | 4.6.2024 | 2

„Příští výzva zahrnuje dva kelímky, propisku, míček a roličku toaletního papíru. Začínáme na čísle jedna, karta říká, že při pěti je obtížnost střední, ale při osmi už těžká. A čeho pět nebo osm? To se dozvíme až po otočení karty. Tak kolik dáte?“

Dokonalost sama není hra, kterou byste si zahráli s nudnými lidmi. Také to není hra, na kterou byste zvali kamarády na hardcore deskoherní večer. „Přijď, dáme Dokonalost!“ asi není věta, kterou kdy uslyšíte. Není to ani hra, kterou si zahrajete s malými dětmi nebo se staršími lidmi, kteří mají problém skákat, klekat a běhat. A už vůbec to není hra pro lidi, kteří potřebují být nejlepší a hry vyhrávat. 

Ale co to tedy je? Představte si, že máte skvěle rozjetou párty, pravděpodobně už jste si něco i popili a najednou začnete dostávat zajímavé nápady jako napsat SMS bývalému, zkoušet, jestli chléb spadne namazanou stranou nahoru, i když ho přivážete na záda kočce nebo přemýšlíte, že máte možná někde ještě ve skříni polozapomenuté Activity, či Párty Alias. V takovou chvíli přichází chvíle pro Dokonalost.

Dokonalost sama je novým počinem společnosti Exploding Kittens (překvapivě asi znáte jako autory Výbušných koťátek, nebo o něco méně úspěšného Bum bum burrito, Medvědi versus mimina atd.) a na náš trh ji přináší Blackfire. Prezentuje se jako párty hra pro dva a více hráčů od deseti let. 

Po rozbalení krabice na vás vykoukne balíček karet a směska zdánlivě nesouvisejících předmětů: šest kelímků, pingpongový míček, přesýpací hodiny, tři kostky, zaslepující maska, blok s papíry, propiska, jeden punch board s vítěznými žetonky a stojánkem na již zmíněný míček a  samozřejmě pravidla. Kvalita komponent je naprosto dostatečná a upřímně o ni v této hře ani tak nejde. Stejně ani grafika zde není příliš důležitá, ale grafická profesionalita autorů se rozhodně nezapře, ať už na samotné krabici, pravidlech, kartách a nebo například videu s vysvětlením hry zde: https://www.youtube.com/watch?v=j5iL2ayItQc

Krabice po otevření	A celý herní obsah

Jak se to hraje? 

Na začátku hry dostane každý hráč jeden bod. Pokud se někomu v průběhu hry podaří nashromáždit bodů pět, vyhrává. Alfou a omegou této párty hry je výzva. Hráč (který je česky poněkud kostrbatě přeložen jako „vyzyvatel“) si vytáhne kartičku a rozestaví potřebné komponenty. Typicky buď na stůl, nebo na podlahu. Záludné je, že ale v tuto chvíli není jasné, co se bude s pomůckami dělat, tedy v čem vlastně výzva spočívá. Pouze se podle ikonky dá odhadnout, jestli výzvu bude plnit vyzyvatel sám, nebo i s parťákem. 

Lícová strana karet, symbol nahoře ukazuje typ výzvy (zdroj obrázku: Blackfire/hraj.cz).

Dole na kartě je uvedeno jakým způsobem lze výzvu ztížit. Narazili jsme například na zvětšování nějaké vzdálenosti, snižování zbylého času nebo říkání vyššího a vyššího čísla. Také v tuto chvíli již víte, jaké rozmezí výzvy se považuje za snadné, střední a těžké. 

Nyní přichází ke slovu přebíjecí fáze. Každý hráč může výzvu učinit těžší, nebo odstoupit od přebíjení. Ten, který na konci zůstane (a udělal tedy výzvu nejtěžší) v tom odteď jede s vyzyvatelem. 

Vyzyvatel otočí kartu s výzvou a dozví se, co vlastně má za úkol, kolik na něj má pokusů, času a/nebo další podmínky. 

Poté následuje fáze plnění výzvy, a to občas i pekelně rychle – někdy totiž výzva začíná dočtením karty. vyzyvatel se snaží ze všech sil, občas mu parťák pomáhá a ostatní se většinou královsky baví. Pokud se podařilo splnit, vyzyvatel i parťák získávají po bodu, pokud ne, oba bod ztrácejí a všichni čumilové naopak bod získávají. 

Jak se to hrálo nám?  

Během recenzování jsme hru vyzkoušeli v několika různých sestavách. S bandou dospělých to typicky byla švanda srovnatelná s již zmíněnými Aktivitami. Nejvíce zábavný na hře je fakt, že dopředu nevíte, co vlastně budete dělat, a musím říci, že autoři hry s uvedenými proprietami vymysleli opravdu výzvy dost bizarní. Karet je ve hře téměř sto padesát, takže by se neměla ani po několika použitích ohrát. 

Zarazilo mě, že některé výzvy vyžadují dost prostoru (například dát kelímky na podlahu víc než 4 metry od sebe), velký stůl (čím dál kelímky na stole dáte, tím větší výzva), nebo možnost oběhnout stůl. V malé garsonce si tak některé výzvy budete muset přiohnout a vůbec nepřemýšlejte o tom, že byste si hru vzali do hospody nebo na piknikovou deku. 

Jedna z výzev: vyzyvatel zmuchlá papír a ze vzdálenosti X se ho snaží hodit parťákovi do krabice na hlavě.	Jedna z výzev: Najdi X knížek a udrž je, než se přesypou hodiny.

S dětmi bylo hraní Dokonalosti také zábava, ale držel bych se zde víceméně uvedeného minimálního věku. Naše sedmiletá ještě neměla odhad, výzvy často udělala ostatním příliš těžké, takže byla parťákem pro několik po sobě jdoucích her a vyzyvatel neměl šanci. Kvůli tomu dostávali body všichni ostatní a nakonec vyhrál někdo, kdo se ani nedostal na tah (tj. nasbíral ke svému úvodnímu bodu čtyři další za nesplněné výzvy ostatních). Dětem to nicméně na zábavě nic neubralo a vlastně to samotné plnění výzev bylo důležitější, než nějaké vítězství.

Výsledný dojem tak kazí vlastně jen fakt, že jsme v poslední době hráli například výrazně lepší To (ne)chceš, které za méně peněz přinese mnohem mnohem více smíchu. Tam trotla ze sebe i z ostatních vyrobíte mnohem rychleji a navíc se dá hrát všude.