Dixit

hodnoceno 920x (Seznam vlastníků)

Za bílým králíkem...

Autor: PJ | 11.11.2009 | 30

Máte rádi povídky, verše, příběhy, zkazky, haiku, pohádky, vyprávěnky, storky, hlášky, bajky či rovnou celé legendy? Líbí se vám původní olejomalby s nádechem surrealismu? Považujete se za umělce či snílky? Jste frankofilové? Máte rádi originální dílka - jednoduchá a přesto (či možná právě proto) geniální? Líbí se vám růžoví zajíčci? Zahrajete si tu a tam rádi nějakou odlehčenou hru jen tak pro pobavení? Hrajete občas s přáteli – „nehráči“?

Což?

Pokud jste alespoň na jednu z otázek odpověděli kladně, mohla by Vás zaujmout netradiční „party“ hra Dixit. Dixit znamená latinsky „řekl“ a o mluvení zde opravdu půjde. Nemusíte se bát, že budete nuceni k plynulému vyprávění jako třeba v Once Upon a Time nebo snad k nějakým poloveřejným špumprnáglům typu Activity. Není zapotřebí až taková výřečnost (spíše představivost) a není nutné u toho nějak halasně exhibovat - teoreticky můžete i mlčet. Tolik jen na uklidněnou pro ostýchavce a odpůrce party her, kterým hrozí upadnutí do mdlob už při pouhém pomyšlení, že se k nim upíná mnoho očí a stávají se středem pozornosti.

Jak?

O co tedy vlastně jde? Pravidla jsou tak jednoduchá, že se vás to zprvu až zarazí, jestli v tom není nějaký chyták a třeba jste něco nepřehlédli. Není, opravdu je to tak jednoduché. A co líp – stačí to tak a funguje to! Hráči mají na ruce karty s doslova pohádkovými obrázky. Kdo má jako první nějaký nápad, stává se vypravěčem: nějakou svoji kartu si v duchu vybere a krátce ji popíše slovem, větou, veršem, neartikulovaným zvukem či dokonce neverbálně – záleží jen na něm. Ostatní hráči mezi svými kartami najdou tu, která se dle jejich mínění nejlépe hodí na vypravěčův popis. Vypravěč tyto karty vybere, zamíchá a lícem nahoru rozloží po stole. Krom vypravěče pak hráči hlasují, která že mezi kartami je právě ta vypravěčova.

Hlasování probíhá tajně pomocí žetonků, aby se hráči nemohli vzájemně ovlivňovat. A pak to přijde: uhodli všichni? Pak má vypravěč smůlu – jako jediný nezískal body. Neuhodl nikdo? Stejná situace. Ano, vtip je v tom, že kartu má uhodnout pouze některý z hráčů – pak získá větší množství bodů on i vypravěč. Z toho jasně plyne, že vypravěčův popis nesmí být ani příliš zřejmý a jednoznačný, ani příliš skrytý a nerozpoznatelný.

A aby toho nebylo málo, existují skupiny karet, které obsahují opakující se motiv. Vypravěč pak při rozdávání zděšeně hledí na cizí kartu, která se na jeho popis hodí o tolik lépe, že je mu až stydno. Nejen, že ze špatných tipů nemá prospěch, ale naopak dostane body hráč, kterému se podaří tipy ostatních přetáhnout na svoji stranu. Zejména při hře ve větším počtu hráčů se dá takto významně napakovat.

Kuk!

To je všechno? Ano, je. Kupodivu to takhle úplně stačí. A opravdu je to skvělé. K tomu přispívá značnou měrou i prvotřídní zpracování, zejména ilustrace jsou opravdu fantastické. Samozřejmě nemusí sednout každému, ale spíše jsem se setkal s příznivými až nadšenými reakcemi – a pár lidí o hře uvažuje JEN kvůli těm krásnejm obrázkům. Karty jsou navíc pořádně velké, aby vám neunikly – třeba důležité – detaily. Originální a vizuálně atraktivní je bodování. Místo klasických papírových či dřevěných válečků budeme hopkat po kamenech s bodovými hodnotami malými zajíčky (a k dispozici je i jeden růžový). Ano, někomu to připadne infantilní, ale věřte, že i s tím se dá vyblbnout. Nehledě na z designérského hlediska originální nápad postavit kolem v jádru karetní hry větší krabici a použít jí jako svéráznou bodovací stupnici.

Kdož?

A to je fakt všechno? Jo. Vlastní zážitek z hraní je do jisté míry nepřenositelný… Zatím jsem se setkal s velmi kladnými až nadšením přetékajícími ohlasy. Zvláštní je, že navzdory mému očekávání Dixit sklízí úspěch napříč všemi skupinami hráčů (i nehráčů): hard-core hermani z klubu, soft-core hermani z klubu, kolegové z práce, kolegové z divadla, kamarádi, rodina… Není divu, že hra získala mj. tituly Francouzská hra roku 2008 a Německá hra roku 2010. Jediné negativní hlasy jsem zaznamenal od lidí, kteří hru sami nikdy nehráli. Vesměs se jedná o lidi, se kterými bych si zahrál tak nejvýš Sabiráj s jejich balíčkem karet, tudíž žádná škoda.

Takže pokud se Vám naskytne možnost, nebuďte jako oni a zkuste si to někde zahrát. Původně se jednalo o poměrně neznámou hru, která byla v mání pouze ve specializovaných obchodech; firma Blackfire však připravila začátkem července 2010 kompletní lokalizaci, takže Dixit by měl být s sehnání snad i v Tescu...

Fuj?

V zájmu objektivity je třeba na závěr vychladnout a přezbrojit na brýle poněkud méně růžové. Hra v počtu dvou hráčů pochopitelně není možná a ve třech hráčích je to bída. Naštěstí už oficiální pravidla obsahují velmi zdařilou variantu, kterou vřele doporučuju a v počtu tří hráčů už bych ani jinak nehrál. Naopak v počtu šesti hráčů dlouho trvá než se dostanete na řadu s vyprávěním a než se nadějete, je konec. Optimální se mi jeví hra v počtu 4-5 hráčů. Další, co vám hrozí, jsou vzpomínky na popis karty, který jste učinili v nějaké z předcházejících partií buď vy, nebo některý spoluhráč. Recyklace láká, ale díky vrozené skleróze se hráč vystavuje riziku, že použije stejnou nápovědu před stejnými lidmi, bude terčem posměchu a co hůř, nedostane body. Poslední potenciálně problematickou věcí je variabilita. Karet je 84 a po několika hrách je začnete znát a teoreticky se zvyšuje riziko, že Vás nic nenapadne. Nevím. Karty obsahují velké množství větších motivů i detailů, nehledě na to, že se dají popisovat mnoha způsoby. A nic vám nebrání popsat jinou kartu, rozhodujete se vždy mezi šesti.

Zvyš!

Pokud Vám opravdu vadí, že karet je málo a bojíte se rychlého obehrání – nevěšte. Já totiž věštím, že chystané rozšíření plánované na na první polovinu 2010 s dalším jednou tak velkým balíkem karet Vám dokáže zvýšit náladu víc než Delisa a první jarní pampeliška dohromady. A kdo ví, třeba časem budou další a další karty – na rozdíl od nejrůznějších CCG to ale vnímám jako výhodu.

A teď moje nápověda – růžový králík, nesmělý hrdina, přináší balík, co na „D“ začíná.

Hm. No vida. Všichni jste to uhodli…