První dojmy

Ráda bych řekla, že Dálava pro mě byla největším očekávaním tohoto roku. Divukraj milujeme, máme ho v AJ a na Dálavu jsme se těšili jako na smilování, že do světa Divukraje ponoříme i naše anglicky nemluvící známé.

Dálavu jsem hrála jenom 1x a za mě teda zklamání. Popravdě mi herně připadalo, jako by se někdo snažil dát dohromady Mláďata z Divukraje a Nový Lístkovec.

 Co se týče designu, tak ten je na první pohled nádherný (troufám si říct, že opravdu nevím, jestli je na první pohled hezčí Divukraj nebo Dálava), ale na druhý už tolik ne. Maják neplní žádnou “užitečnou” funkci, slouží doslova pouze jako okrasa. Nevlezou se na něj ani figurky. Karty mají sice krásný art, ale barvy karet (jestli je karta produkční, atd) jsou nesmyslně vybledlé a popravdě kolikrát na první pohled nešlo vidět, jestli je ta karta se zeleným, bílým nebo fialovým efektem. 

Stejně jako v Mláďatech, oproti Divukraji zde není žádná provázanost karet (Soudce - Soud, Královna - Zámek atd). Hráč dostane tři kotvičky a může propojit jakoukoliv budovu s jakoukoliv kartou stejné barvy. 

V Dálavě jsou taktéž “žetony”, které mají na konci 2 body nebo se můžou použít jako jakákoliv surovina. 

Úkoly jsou řešeny pomocí destiček “dun”, kde hráči sbírají 3x červené karty atd. Ještě tam byly družice, které určovaly například běžná karta červená (za to se tuším něco dostávalo, ale to už si nepamatuji).

Co se týče dojmů z hraní - měli jsme strašně moc surovin. V podstatě pořád jsme je pořád nějakých způsobem generovali. Tím, že karty na sebe nenavazovaly, tak se dalo postavit v podstatě cokoliv a kdykoliv. Neviděla jsem v tom hlubší strategii - učící křivka bude pořád stejná a tady znalost karet podle mě až tolik nepomůže. K tomu ještě ta nepřehlednost. Když se vyhodnocovaly nějaké karty (například často bylo spusť efekt zelených), tak bylo opravdu nepříjemné chodit kartu po kartě a sledovat, jakou má barvu. 

Před Dálavou jsme si zahráli Mláďata a ty nás upřímně všechny bavily daleko více. U stolu jsme byli všichni dospělí. 

Dálavu si umím představit jako stupínek mezi Mláďaty a Divukrajem. S dětmi. Ale jinak ne. Strategii Divukraje to nemá ani zdaleka (což jsem ve výsledku ani neočekávala, ale nečekala jsem, že to bude tak ploché) a pokud bych si měla zahrát oddechovku, tak bych raději šáhla po Mláďatech.