Divočina Severní Ameriky

hodnoceno 60x (Seznam vlastníků)

Volání divočiny v herním provedení

Autor: Shark | 20.10.2022 | 2

„Jak ekosystém udělám?
Bizona s grizzlym k sobě dám.
Chci-li bodů ještě více,
pošlu lišku na zajíce.
Teď už také dávno vím,
že s čmelákem nic nezkazím.
A když jdu pevně za svým cílem,
přidám vlka s krokodýlem.“

Máte rádi zvířata, zejména medvědy, vlky, bizony nebo psouny? Rádi se obklopujete hezkými obrázky? Jste fanoušky her, při nichž vám na herní ploše vznikají zajímavé obrazce, za něž dostáváte body? V takovém případě vzhůru do Divočiny Severní Ameriky.

Herní materiál a příprava hry

Po otevření krabice vám rukama projdou dva sešity pravidel, čtyři robustní skládací hráčské desky, velké množství čtvercových karet, archy s kartonovým materiálem a v neposlední řadě tajuplné zalepené obálky. Dominantou hry jsou právě výše zmíněné karty. Většina jich obsahuje nádherné obrázky severoamerické fauny a flóry a u mnohých zjistíte až při bližším zkoumání, že se nejedná o fotografie. Dále zde nalezneme karty prostředí, zachycující severoamerickou krajinu v různých ročních obdobích, a nakonec i karty tajných úkolů, pojmenované podle různých výzkumných aktivit. Na tomto místě dlužno podotknout, že po roztřídění herního materiálu budete patrně bojovat s jeho opětovným umístěním dovnitř a obětí tohoto střetu se patrně stane papírová vložka.

Kartonovému materiálu vévodí vedle hráčských desek především velké množství oboustranných žetonů žaludů, které slouží ve hře jako platidlo, a rovněž oboustranné žetony výzkumu, přičemž jedna strana se používá pouze v sólové hře. Využít jeden komponent současně ke dvěma účelům je sice na jednu stranu ergonomické, na druhou stranu je třeba si hlídat, jakou stranou nahoru má žeton být. Zejména u žaludů, kde je na jedné straně hodnota 1 a na druhé 3, můžete jediným neopatrným pohybem ruky náhle zchudnout nebo zbohatnout. Dále z archů vyloupnete destičky zvláštních akcí, počítadlo s příslušným ukazatelem a konečně i žeton prvního hráče ve tvaru barevného čtyřlístku.

Každý dostane na začátku vedle své desky i určitý počet žaludů, jejichž množství závisí na pořadí a případně i počtu hráčů (hra je určena pro 1 až 4 osoby). Dále se náhodně vybere pět destiček akcí, jež se budou v dané partii používat, a na stupnici se nastaví počáteční pozice ukazatele konce hry (čím méně hráčů, tím rychleji může konec nastat). Karty všech prostředí se připraví na samostatné hromádky podle druhů, zatímco karty živočišných a rostlinných druhů se zamíchají a šest z nich se vyloží lícem nahoru.

Cílem hry je pomocí šikovného umisťovaní karet druhů na herní desku ve formátu 4 × 4 karty vytvořit takové kombinace (ve hře nazývané ekosystémy), které vám na konci přinesou co nejvíce bodů.

Průběh hry a hlavní mechanismy

Když se dostanete na tah, máte na výběr ze dvou možností. V první řadě si můžete vzít jednu kartu z nabídky. Karta nejdále od dobíracího balíčku je zdarma, ale pokud chcete získat nějakou bližší, musíte na každou přeskočenou položit jeden žalud. A jak už vás možná napadlo, ten, kdo bude mít později o takovou kartu zájem, získá i na ni umístěné žaludy (uvedený mechanismus možná znáte z her jako Smallworld nebo Architekti Západního království). Vybranou kartu musíte následně umístit na svou desku.

Druhou alternativu představuje využití destiček zvláštních akcí. Můžete si vybrat buď efekt jedné destičky otočené lícem nahoru (po vyhodnocení ji následně obrátíte), případně všech destiček lícem dolů, jež následně opět přetočíte lícem nahoru. Tato druhá varianta má zároveň za následek posun ukazatele konce hry, který se tak rychleji přiblíží.

Abyste se stali tvůrci efektivních ekosystémů, bude zapotřebí se nejprve obeznámit se strukturou karet druhů. Každá z nich má číselnou hodnotu od 1 (sem patří rostliny a drobní živočichové) do 5 (pod tímto číslem se skrývají vrcholoví predátoři jako pumy, vlci nebo medvědi). Dále na každé kartě naleznete 1 až 4 symboly prostředí, v němž se daný druh vyskytuje, stejně jako symbol ročního období. A v neposlední řadě může být konkrétní živočich nebo rostlina charakterizován jako klíčový druh daného prostředí, ohrožený druh a/nebo druh hodný dlouhodobého sledování.

A co si máme v této hře tedy představit pod pojmem „ekosystém“? Jedná se o skupinu alespoň dvou sousedících karet (vodorovně či svisle), které obsahují symboly stejného prostředí a mají bezprostředně následující hodnoty (vzestupně či sestupně). Za každou kartu v ekosystému lze získat jeden bod, přičemž toto skóre se zvyšuje nejen rozsahem ekosystému (tj. počtem karet), ale i přítomností klíčových druhů a žetonů výzkumu. Když tedy budete umisťovat kartu na svou herní desku, budete prvoplánově sledovat to, aby se vám hodila do některého z ekosystémů. Tento postup dále podporuje pravidlo, že získáte jeden žalud za každý symbol prostředí, v němž se nově vyložená karta shoduje se sousedními. Kromě toho máte ještě možnost koupit si před svou běžnou akcí za 10 žaludů jednu kartu prostředí a následně ji umístit. Tyto karty fungují jako žolíci, protože podle vašeho uvážení nabývají hodnoty od 1 do 5, přičemž ji mohou libovolně měnit při hodnocení sloupce a řádku.

Hra končí ve chvíli, kdy některý z hráčů zcela zaplní svou herní desku či pokud se ukazatel konce hry dostane na políčko „0“. Následně dochází pomocí šikovně vyřešených bodovacích listů k vyhodnocení. Postupně se bodují jednotlivé řádky a sloupce, přičemž pokaždé můžete hodnotit právě jeden ekosystém. Dále dostanete body za plnění svých tajných úkolů a za zbylé žaludy.

Postřehy a tipy k hraní

Při výběru karty druhu budete určitě sahat především po takových, které můžete zapojit do více ekosystémů současně, jako je čmelák, kojot nebo kondor, přičemž řada z nich se hodí jako krajní karta. Umístěním prvních karet však zároveň budete limitovat šíři svých optimálních možností. A to vás dokáže mnohdy potrápit, protože jako na potvoru se v nabídce nebudou nacházet právě takové karty, které byste zrovna potřebovali. A právě z tohoto důvodu je dobré mít na paměti všechny cesty k zisku bodů, které hra přináší.

V první řadě věnujte pozornost své kartě se čtyřmi tajnými úkoly. Každá z nich po vás požaduje vytvořit tvar „L“ z karet se symbolem určitého ročního období, poté byste měli dosáhnout dvou pozičních kombinací dalších symbolů (například mít dvě karty ohrožených druhů, jež se dotýkají rohem) a nakonec musíte mít kdekoli na herní desce další symboly. Splněné tajné úkoly vám podle svého počtu mohou přinést až 24 bodů, což rozhodně není málo. A tak zejména na konci hry se vyplatí na nějaký ekosystém rezignovat a získat body takto.

Další možností, jak maximalizovat hodnotu karet v ekosystému, představují žetony výzkumu, přičemž každý zvyšuje hodnotu daného ekosystému o 1 bod. Neméně důležité jsou klíčové druhy, protože každá karta klíčového druhu umožňuje započítat si daný ekosystém ještě jednou (včetně případných bonusů za žetony výzkumu). Takže nejmenší možný ekosystém tvořený dvěma klíčovými druhy, z nichž každý má na sobě žeton výzkumu, vám přinese celkem 8 bodů, tedy stejně jako dva čtyřkartové ekosystémy bez bonusů.

Samostatnou kapitolu pak představují destičky zvláštních akcí. Ty vám totiž nabízí možnost manipulace s vaší deskou či nabídkou. Jejich efekty mohou sahat od přísunu žaludů přes umisťování žetonů výzkumu, přesouvání karet na herní desce až po braní karet z odhazovací hromádky nebo dobíracího balíčku. Dále je třeba zmínit skutečnost, že většina destiček po vás současně vyžaduje odstranění určitého počtu karet z nabídky. Tím můžete dosáhnout jejího pročištění, zároveň však myslete na to, že nové karty nemůžete použít sami ihned, ale budete muset čekat na svůj další tah, přičemž situace se mezitím může rapidně změnit, zejména při větším počtu hráčů.

Aktivováním jedné destičky lícem nahoru rovněž zvyšujete šanci, že někdo aktivuje současně všechny destičky lícem dolů a během jediného tahu dosáhne značné výhody. I z tohoto důvodu se vyplatí při výběru karet zohlednit schopnosti destiček, abyste je mohli naplno využívat. Jestliže se mezi nimi nachází například efekt umožňující přidat žeton výzkumu na kartu prostředí, bude více než záhodno si nějakou časem pořídit. To samé platí o destičkách ohrožených či sledovaných druhů. Stejně tak budou-li k dispozici destičky umožňující přesun karet na herní desce, lze si dopřát při braní karet více volnosti, než když budete od začátku vědět, že s jednou umístěnou kartou už nehnete. Ale pozor, příliš časté využívání destiček zase může vyústit v to, že budete mít na své desce méně karet a ve chvíli, kdy se spustí konec hry, vám tam zůstanou „díry“, jež by se jinak daly vhodně zaplnit.

Sólový (a kooperativní) mód

Zvláštní pozornost si zaslouží sólový mód. Jeho základem je deník mladé bioložky, jehož prostřednictvím spoluprožíváte její vědeckou kariéru a plníte stále náročnější výzkumné úkoly. Ty spočívají v tom, že máte pro každý úkol (partii) definované počáteční podmínky (například množství žaludů nebo destičky zvláštních akcí) a zároveň cíle, jichž musíte dosáhnout, abyste dané zadání úspěšně splnili. V rámci úkolů můžete rovněž dostat pokyn rozbalit některou z obálek, díky níž se do hry dostávají nové druhy, které lze následně zapojit i do her s více lidmi. Úkoly jsou natolik rozmanité, že každá sólová hra bude provázená jinou atmosférou a jinými jedinečnými zážitky. A krásně vyvedený deník, obsahující vedle tematických textů i poutavé ilustrace, výsledný dojem jen podtrhuje.

To ale ještě není všechno. Sólový mód můžete s drobnými úpravami použít i pro kooperativní hru, kdy se zapojení hráči budou postupně nad společnou deskou střídat v tazích, jež mají vést k úspěšnému splnění badatelského úkolu. Osobně bych však takový způsob hry nedoporučoval, sólový mód si opravdu naplno užijete zejména ve chvíli, kdy jste odkázáni sami na sebe (i když uznávám, že někomu se mohou diskuse v rámci „vědeckého týmu“ o nejlepší strategii zase velmi zamlouvat).

Závěrečné zhodnocení a doporučení

Divočina Severní Ameriky je taktická karetní hra se vším všudy. Mnohem důležitější než dlouhodobé strategické plánování je okamžité rozhodování, založené na zhodnocení momentální situace v nabídce karet a destiček akcí, na vaší hráčské desce a někdy i deskách soupeřů. S tímto hlediskem je třeba ke hře přistupovat. Ačkoli má nádhernou vizuální stránku, která přitáhne pozornost nejednoho dětského milovníka zvířat, rozhodně to není hra pro děti a doporučovaný věk 10 let bych klidně posunul o dva roky nahoru, pokud za sebou dané desetileté dítě nemá již nějakou deskoherní kariéru. V řadě případů si opravdu budete namáhat mozek, abyste dosáhli co nejlepší kombinace karet, symbolů, žetonů a možností budoucího rozvoje. A jestliže mezi vašimi spoluhráči budou alespoň dva se sklony k analytické paralýze, tak se těšte, že pod uvedených 90 minut rozhodně nepůjdete. Pokud se však přes výše zmíněná úskalí dokážete přenést, budete odměněni zajímavou kombinací herních mechanismů, množstvím herních dilemat a v případě sólové hry i poutavým příběhem. A neposlední řadě vámi vytvořený model severoamerické divočiny bude na pohled vizuálně úchvatný, i když vám třeba nepřinese tolik bodů, abyste stanuli na stupních vítězů.