Detektiv: Po stopách zločinu

hodnoceno 220x (Seznam vlastníků)

Detektiv: Po stopách zločinu

Autor: dirtyfighting | 5.11.2020 | 2

V této recenzi se podíváme na hru Detektiv – „Po stopách zločinu“ autorů Przemyslawa Rymera, Ignacyho Trzewiczeka a Jakuba Łapota. Hru vydalo v roce 2018 vydavatelství Portal Games, v české verzi hra vyšla pod hlavičkou společnosti RexHry. Jedná se o kooperativní hru pro 1 až 5 hráčů, která umožňuje vžít se do rolí detektivů a společně v rámci celkem 5 navazujících případů otestovat vlastní dedukční a pozorovací schopnosti.

Jak se ho hraje?

Hned po otevření krabice vás uvítají pravidla, která vás zasvětí do práce s databází Antares – jak se do ní přes webový prohlížeč přihlásit, jak v ní analyzovat stopy, jak vyhledávat v databázi osob. Databáze je zásadním prvkem hry, bez kterého se při řešení jednotlivých případů prostě neobejdete. To znamená, že pro hraní Detektiva je nutné mít připojení k internetu a alespoň jedno zařízení, na kterém můžete s databází pracovat. Po vlastních zkušenostech se jako ideální zařízení ukázal notebook, mobil nebo cokoliv jiného, s čím se dá pohodlně manipulovat. Do databáze je zároveň možné se přihlásit z více zařízení najednou.

V krabici dále najdete hrací plán, na kterém sledujete, kde se vaši detektivové aktuálně nacházejí a kolik času vám na vyřešení případu zbývá, karty detektivů, žetony a 5 balíčků karet (1 balíček pro každý případ).

Všech 5 případů obsažených ve hře je propojeno jednou příběhovou linií, a proto je nutné hrát je ve stanoveném pořadí. Příprava hry je ve všech případech stejná – nachystáte plán, každý hráč si vybere svého detektiva, který týmu poskytne nějakou užitečnou schopnost navíc, a připravíte si balíček karet daného případu. V Knize případů si poté přečtete úvod, který vás zasvětí do děje a určí další dodatečná pravidla specifická pro tento případ. Z těchto je nejzásadnější informace, kolik máte na případ času.

Na začátku každého případu je vám poskytnuto několik vodítek a je jen na vás, která z nich budete sledovat. To v praxi vypadá tak, že tým detektivů přesunete na požadovanou lokaci a z balíčku vytáhnete kartu s příslušným číslem. Obě tyto aktivity vás stojí drahocenný čas a musíte proto dobře zvažovat, které stopy se vyplatí sledovat, protože vám otevřou další cesty pro vyšetřování, a které vás jen zavedou do slepé uličky. Z toho vyplývá, že během hry neuvidíte všechny karty a nezískáte úplně veškeré informace – právě odtud pramení dedukční část hry. V momentě, kdy vám dojde čas nebo kdy máte pocit, že již máte dostatek informací pro vyřešení případu, je na čase v databázi Antares odpovědět na kontrolní otázky. To, zda správně odpovíte a kolik času vám řešení zabralo, poté určuje vaše závěrečné skóre.

Komponenty a grafický design

Kromě samotných karet a databáze Antares jsou ostatní komponenty ve hře spíše doplňkem. Veškeré informace obsažené na hracím plánu by bylo hypoteticky možné zapisovat si na papír. Právě ten je spolu s dobře nabroušenou tužkou asi nejdůležitější pomůckou k hraní Detektiva. Dělání si poznámek, myšlenkových map a seskupování lístečků s informacemi je naprosto zásadní pro to, abyste si o dostupných informacích udrželi přehled. Na odhalené karty, a to i z předchozích případů, se sice můžete kdykoliv později podívat a znovu si je pročíst, ale mnohdy se stane, že víte, že informace někde byla, ale je obtížné ji dohledat.

Vizuální design spoléhá na realismus a střídmost – na kartách jsou často využity fotografie skutečných objektů a lidí, barvy jsou spíše tlumené, databáze Antares je přehledná a uživatelsky přívětivá, ale celkově se nejedná o design, který by vás upoutal na první pohled. Vzhledem k vážnému tématu hry se ale nejedná o zásadní problém, v mnoha ohledech naopak tato úspornost podporuje atmosféru náročné policejní práce.

Příběh

Hlavní příběh, který se jako červená nit vine napříč všemi 5 případy, považuji za nejsilnější stránku Detektiva. Téma je dospělé, seriózní, mnohé části příběhu jsou založené na skutečných událostech a reáliích. Hra se vás nebojí vyzvat, abyste si doplňující informace dohledali na internetu, což dodává příběhu další rozměr.

Každá odpověď vytváří spoustu nových otázek, a tak se člověk od příběhu nemůže odtrhnout, dokud se nedopátrá, jak to vlastně celé bylo. Vymýšlení hypotéz, dohledávání spojitostí, ověřování informací a společné rekapitulace toho, co víme, pro nás představovaly vůbec nejzábavnější část hry. Výsledné momenty triumfu, když se skládanka spojila do celku, jsou nezapomenutelné. V několika případech se samozřejmě dostavila také frustrace, když čas ubíhal a my stále neznali všechna fakta, ale záseků bylo relativně málo. Přesto člověka mrzí, když případ skončí a zjistí, že od odpovědi byl jen nepatrný kousek.

Závěr

Hru je možné hrát sólo, ale víc hlav víc ví, a tak se nám často stalo, že jsme na řešení přišli až poté, co jsme se společně poradili. Zároveň je ve více hráčích praktické, že si práci můžete rozdělit – někdo znovu prochází karty, někdo hledá v databázi… a někdo vaří kávu, protože je jasné, že se bude pracovat přesčas.

Všemi pěti případy jsme proletěli v řádu dnů, což jen dokazuje, jak moc nás hra bavila. Nejvíce si ceníme dospělého a chytře vystavěného příběhu, ve kterém jsme nenašli žádné logické trhliny. Náš zážitek určitě umocnilo, že jsme se mohli navzájem podělit o úvahy, a tak doporučujeme spíše hru ve více hráčích. Herní mechaniky jsou solidní, ač se, kromě databáze Antares, nejedná o nic moc inovativního, což platí také pro vizuální design.

Vzhledem k náročnosti případů, při jejichž řešení vás hra rozhodně nevede za ruku, a také k délce každého jednotlivého případu, kdy se jedno herní sezení může natáhnout klidně i na 3 hodiny, je hru možné doporučit spíše pro hráče, kteří již mají s detektivními a dedukčními hrami zkušenosti, nebo pro ty, kteří se nebojí výzvy.

Celkové hodnocení: 9/10

Srovnání s Kronikou zločinu

Podobnost vidím ve využití interaktivity. Detektiv má svou databázi Antares, Kronika zločinu po vás zase chce ve virtuální realitě ohledávat místo činu. Celkově je pro nás ale Detektiv mnohem atraktivnější – případy jsou náročnější a komplexnější, téma je dospělejší, zatímco Kronika svou barevnou grafikou působí spíše odlehčeně. Zároveň jsme postupně u Kroniky zjistili, že mechanika načítání QR kódů je pro nás nezáživná a bolí nás z ní záda.

autor: David

Druhý pohled (Veronika)

Jako malá jsem chtěla být detektiv. Kupovala jsem si knížky detektivních případů a milovala detektiva Štiku. Až Detektiv: Po stopách zločinu mi ale splnil všechno, po čem jsem od dětství toužila a co mi zatím žádná kniha ani hra neumožnila. Prožít si moment, který prožívá každý agent CIA 10 minut před koncem filmu. Ten „Aha!“ moment odehrávající se před popsanou tabulí s fotkami a mapou, po němž si za běhu obléká bundu a u ucha už má telefon. Děkuji za něj.

Jediné, co mi vadilo, byli všichni ti pracovníci v úvodních textech, kteří mně nebo sobě nebo nám oběma vařili neustále kávu a nabízeli koblihy. Tolikrát za den to rozhodně nebylo zdravé.