Descent: Výpravy do temnot (2. edice)

hodnoceno 507x (Seznam vlastníků)

Znesvěcená hrobka a Rituál stínů

Autor: Sleepy | 4 hodiny 0 minut | 3.12.2015 | 6

Hra: Descent: Výpravy do temnot (2. edice)

Hráči: Sleepy a 3 neregistrovaní

Sešli jsme se po dlouhé době odhodlaní postoupit zase o krok blíže finále kampaně. Lučistnice, Necromancerka a Kněz se těšili jak děti na vánoce a ihned se vydali rozverně vydali na výpravu vedoucí do znesvěcené hrobky. “Jdem tam, už podle jména to zní bezpečně” řekl kněz.

Kdo jsem já abych odporoval? Hrdinové naštěstí zatím neměli mapu určující polohu hrobky, takže jsem se musel pokusit je zdržet co nejdéle. Zatímco zombie netrpělivě chraptěly, bargheisti vrčeli, vyli a občas si i kousli. Hrdinové se drželi dobře, ale neměli stěstí. Trvalo přes tři kola, než se dokázala alespoň lučistnice dostat přes mé nemrtvé vlky. Necromancerka se rozhodla, že se nebude zdržovat oživováním mrtvoly a hrála si na klasického nukera (nutno podotknout, že to tak probíhalo celé toto sezení).

Jak už jsem řekl, lučištnici se podařilo ve čtvrtém kole, přeskočit mrtvolu bargheista a tak už jsem musel bojovat na dvou frontách. Zombie už nemusely jen chrčet a bublat zbytky. Vrhly se všechny na lučištnici a stalo se něco s čím jsem ani nepočítal. Lučištnice najednou ležela omráčená na zemi. Kněz měl těžká zranění, necromancerce zela v boku hluboká tržná rána. Necromancerka následně poslala do věčných lovišť jednu z mých zombie, čímž uvolnila cestu a kněz se z posledních sil doklopýtal k lučištnici aby ji vzkřísil. Lučištnice vyskočila jako čertík z krabičky, hrdinsky zaútočila na lorda zombie a doběhla až k jednomu z míst, kde mohla být schovaná mapa. Nebyla. Spotřebovala zbytek sil, aby se doplahočila blízko dalších dvou míst, kde se mohla mapa ukrývat. Tady mi začínalo téct do bot. Bez posil bargheistů byly moje řady značně prořídlé a neměl bych dostatek sil hrdiny zadržet, kdyby se jí podařilo mapu najít. V posledním vzdoru jsem zkusil zaklít lučištnici, které se nepovedlo odolat mocnému kouzlu. Najednou byla mou loutkou. Co s ní? Přinutit ji vrazit si šíp do kolena vypadalo sice lákavě, ale kněz by k ní došoural a celé by to bylo zbytečné. Povedlo se mi ji alespoň donutit aby se vrátila na půl cesty zpátky odkud přišla. Povím Vám, že ty znechucené pohledy hrdinů byly k nezaplacení. Zombie ještě lučištnici trochu pocuchaly, poslední žijící bargheist se zakousl do lýtka nercomancerce a Kněze jsem nechal na pokoji. Stejně se momentálně akorát tak mohl modlit o odpuštění.

Kněz si chvilku odpočal, aby nabral síly, následně vyléčil téměř dokonale všechny hrdiny. Lučištnice doběhla zpátky k místům s mapou a začala hledat. Viděl jsem kapky potu stékající jí z čela a mokré fleky v podpaží. A pak, že se elfové nepotí. Pfff. Všechno je to stejná chamraď. Nic, zase natrefila na nesprávné místo. Necromancerka pobila další dvě zombie. S tím, co jsem na bitevním poli měl, se nedalo celkem nic dělat. Rozhodl jsem se všechno stáhnout k východu a donutit hrdiny aby se alespoň snažili cestu ven jen neprokličkovat. Zablokoval jsem tedy cestu jak to jen šlo a hrdinové se už jen marně pokusili probít ven. 

Nakonec se jim to podařilo, ale mapu získali příliš pozdě. 

Alric už si to vesele šinul v jeskyni k drakovi a bargheisti zastoupili hrdinům cestu. Alric, navzdory svému vzezření, našlapoval kolem draka tiše jako kočka. Draka probrala až rána čepelí soumraku po hlavě. Než se hrdinové vůbec do dračí jeskyně dostali, Korayt už ležel mrtvý a oni se mohli vrátit domů s nepořízenou.

Na obloze se rozžhnul ohnivý nápis: “Vládce zla zvítězil!” 

Hrdinové vyfasovali nějaké ty zkušenosti a já mám od nynějška možnost používat stínové draky s jejich ohnivým dechem kdykoliv, kdekoliv a jakkoliv. To je dobře, protože na zámku mi odchází bojler a už jsem se bál, že nebude horká voda. 

Pamatujete si ještě, jak se skupina neúspěšně vydala do katedrály zachránit kardinála? To jsem od něj tehdá vyfasoval Hůl Stínů. Mno a tuhletu hůl stínů jsem se rozhodl použít k tajemnému rituálu aby mi dopřál možnosti přerozdělit veškeré zkušenosti. Díky bohu, jelikož se mi nepovedlo ani jednou za kampaň smysluplně využít Kletbu opičího boha.

Můj věrný služebník Merick ji držel pevně v rukou a čaroval své tajemné formule za pomoci skupiny měnivců, zatímco jeden Stínový drak pochrupoval v rozlehlém sále a na schodišti trénoval, běhaje tam a zpět, fyzičku Ettin. Hrdinové Rozkopli dveře do sálu a zatímco se drak snažil rozlepit oči, tak to do něj nasázeli hlava nehlava. Ranili ho zatraceně těžce. Myslím, že to mělo co dělat s jejich předchozími neúspěchy a potřebou masturbovat ego. 

Drak vypadal jako by se snažil prolézt klubkem žiletkového drátu. Plivl trochu ohně na hrdiny, ale moc škody nezpůsobil a tak se hned stáhnul do rohu místnosti aby nezacláněl. Vystřídal ho Ettin, který se rozvalil ve dveřích sálu a koukal výhružně na hrdiny. Bude na tom muset ještě zapracovat, protože se vrhli hlava nehlava i na něj a když ho dorazili, tak měli stále dost sil na doražení draka. Prohledali nějaké truhly po cestě ke mě a stihli přerušit zbytek rituálu v pátém kole.

Nastala druhá část střetnutí a já utíkal s holí stínů pryč, až se mi za patami kouřilo. Lučištnice se mi vesele smála, že můj Ettin mi zablokoval cestu a nedostanu se ven. Ettin se zatvářil nechápavě a uhnul do rohu, takže sice hrdinům nic neudělal, ale nechal Mericka proběhnout kolem něj, jako by se nic nedělo. Lučištnice zmlkla a začala střílet. Merrick se dostal ven dřív, než se porařilo pomalým hrdinům vůbec Ettina zabít a tak se zase jednou na obloze se rozžhnul ohnivý nápis: “Vládce zla zvítězil!”

Jen doufám, že se k další hře sejdeme brzy a ne po dvou měsících.

Odehráno v: Frýdek-Místek (Okres: Frýdek-Místek)