Cthulhu: I smrt může zemřít

hodnoceno 222x (Seznam vlastníků)

Cthulhu: I smrt může zemřít – kooperativní pecka

Autor: mart | 17.10.2023 | 11

Před letošními letními prázdninami nám vydavatelství Rexhry udělalo velkou radost, neboť přišlo na tuzemský trh s tolik očekávaným dotiskem svého dřívějšího hitu Cthulhu: I smrt může zemřít. Rexíci se tu postarali o kompletní lokalizaci a dlužno říci, že svou práci odvedli tradičně na výbornou. Nyní už je na hráčích, aby podobně kvalitní součinností zachránili svět před příchodem prastarého boha, který má u deskovky Cthulhu několik hodně ošklivých tváří a způsobů chování.

Kapitola I. 

Cthulhu je kooperativní záležitost určená až pětici hráčů, ovšem lze si ji zahrát i sólo. V tomto konkrétním případě se však musíte ujmout alespoň dvou hrdinů, resp. vyšetřovatelů. Což dává smysl, koneckonců všichni velcí detektivové měli přeci parťáka. U slovutného Sherlocka Holmese to byl Watson, u Poirota zase Hastings a Columbovi za filmovou plentou aspoň asistovala jeho manželka. V Cthulhu je přitom k prošetření šestice hutnou akcí nabitých misí, v nichž se tedy příliš nemluví, ale mnohem spíše koná. A platí tady okřídlené: "Škoda rány, jež padne vedle!" :) 

Na výběr máte deset vyšetřovatelů, z nichž každý je charakterizován třemi speciálními dovednostmi, zaměřenými především na posílení útoku, zlepšení odolnosti či pohybových aktivit. A třebaže tímhle výčet jejich umu ani zdaleka nekončí, dá se říci, že mezi klíčové činnosti bude patřit rychlý přesun a nekompromisní atak – některého z početné a pravidelně se do hry navracející skupiny nepřátel. Nejčastějším cílem budou fanatičtí kultisté, představující takovou neúnavnou konstantu jednotlivých obrazových scén. 

V ve hře Cthulhu: I smrt může zemřít musíte pokaždé přerušit temný rituál, který přivolá Prastarého boha, majícího návyky naprosto neslučitelné s moderní dobou. Pravda, jeho pozdějšímu objevení na mapě se stejně nevyhnete. Nicméně při splnění výše stanovené podmínky má Prastarý smrtelnou schránku a v závěru hry jej můžete v přísně vymezeném čase poslat zpět do míst, kam slunce nesvítí. K čemuž vám mohou dopomoci také klasické zbraně či různí pomocníci (obé se ve zdejších končinách nachází v celkem hojném počtu).

Tvůrce je nutno pochválit za kreativní přístup. K přerušení rituálu vede vždy trochu jiná cesta a i díky tomu jsou všechny mise zajímavé a unikátní. V té úplně první musíte projít hořícím domem a postupně zničit několik alchymistických dílen. Jindy je třeba prozkoumat těla vámi zabitých kultistů pro nalezení tolik žádaných indicií. Nebo pro změnu hledáte temné spiklence v nepřehledném reji zahalených těl na maškarním bále. Tahle forma speciální interakce, jako jedna z dostupných herních akcí, příjemně ozvláštňuje běh hry. 

Kapitola II.

Čímžto se plynule dostáváme k posloupnosti hraní. Nejprve se aktivuje vámi vybraný vyšetřovatel. Poté se, na základě karetní instrukce, iniciují nepřátelé. Reagující převážně na právě skončivší tah daného vyšetřovatele. Následně přichází ke slovu druhý vyšetřovatel, atd. Každý vyšetřovatel má zpravidla k dispozici tři akce, v libovolné posloupnosti a četnosti jejich opakování. Vyjma taktického přesunu, útoku – zhusta na nepřítele na stejném mapovém dílku, výměny propriet a pomocníků a výše naznačené interakce, je ještě velmi důležitý oddech, znamenající dílčí uzdravení. 

Tímto způsobem se zbavujete nejenom zranění, ale i stresu, což je jedna z položek zohledňujících vaši akceschopnost. Nízká hladina stresu totiž umožňuje přehození kostek, jež v Cthulhu definují míru vašeho okamžitého úspěchu. Zejména při útoku, avšak kostky jsou v permanenci i při méně slavnostních příležitostech. Buď jak buď – možnost ovlivnit jejich výsledek je nesmírně atraktivní ideou, jak učinit hraní komfortnější. Byť se v téhle souvislosti nevyhnete lamentování nad případně opakovanou nepřízní osudu.

Jedním z klíčových symbolů na kostkách je symbol ztráty příčetnosti, připomínající, že s postupujícím časem, skrzevá konfrontaci s děsivými událostmi a nepřátelskými entitami, propadají vyšetřovatelé šílenství, které je neodvratně vede do záhuby. Úměra je jasná: čím více se kostkuje, tím rychleji se zhoršuje vaše psychické rozpoložení. Na druhou stranu – zhoršující se příčetnost funguje i jako potřebný zkušenostní růst, znamenající vylepšení vybraných dovedností vyšetřovatelů. 

Vývoj vyšetřovatelů není přísně determinovaný. Dle jejich počtu či momentální situace můžete mezi jejich dovednostmi zvolit trochu odlišný přístup k hraní, než jste preferovali kupříkladu v předešlé misi. Odtud už je to jen pověstný krůček ke zjištění, že každá mise představuje naprosto uzavřenou kapitolu. Čili tu následující začínáte úplně od začátku, od nuly a lze ji tak pochopitelně vyzkoušet s jinými postavami. Jejichž volba se může odvíjet také od typového výčtu nepřátel, kteří vás již hladově očekávají a vyhlížejí. 

Kapitola III.

Zatímco nepřátelský ansámbl pro misi je striktně předurčen, proměnnou veličinou je vámi vybraný boss (čti Prastarý), mající k ruce věrného nohsleda anebo několik svých pohůnků. A navrch kupu speciálních pravidel. Nápad, díky kterému ve finále získáte kýženou herní variabilitu. Tím spíše, že vyjma dvou standardních, v základním boxu zabydlených bossů, lze sáhnout ještě po další dvojici. Jde o rozšíření stále dostupná v tuzemských končinách a přitažlivá nejenom prostým faktem, že jsou kompletně přeložená.  

Ocenit musím též mimořádně povedené ztvárnění všech v Cthulhu zúčastněných plastových figurek, i když jsou často ve stínu patřičně bizarních bossů. Pochvalu ale zaslouží i zbyvší herní obsah, potažmo inteligentně vyřešené skladování komponentů v boxu, v němž nemusíte investovat do drahého insertu. Pročež lze ve výsledku do značné míry pochopit vyšší cenovku za tuhle deskovku. Pokud bych měl mít vůči tvůrcům nějaké výhrady, byl bych raději za desky hrdinů na způsob těch viděných v sérii Zombicide. 

Proč? Protože pevně ukotvené ukazatele progresu hrdinů na plastových deskách v Zombicide nemůže potkat nešťastný osud vyšetřovatelů z Cthulhu. Na plochých papírových arších se podobné ukazatele velmi snadno posunou nežádoucím směrem a vzniká nechtěné a nepříjemné dilema, s jehož spravedlivým řešením by měly problémy i takové herní grupy, jako byly Rychlé šípy. Obraťme list. Byla-li řeč o Zombicide, potažmo o legendárních Rychlých šípech, v obou případech jde o úspěšné série a mají tudíž leccos společného právě s Cthulhu.   

Deskovka Cthulhu: I smrt může zemřít byla pozitivně přijata kritikou a hlavně samotnými hráči. Není tedy divu, že se její portfolio utěšeně rozrůstá. Mezi jinými je na nepříliš vzdáleném horizontu příchod v pořadí už třetího dílu (Season 3), který má být plně lokalizovaný (opět Rexhrami) a zcela kompatibilní se zde recenzovanou jedničkou. Otázkou zůstává dosud nepřeložená dvojka (Season 2), jež je nějaký ten pátek na trhu. Ve hře je také spousta sympatického bonusového materiálu, počítaje v to nové vyšetřovatele dostupné skrze předobjednávku ze stránek CMON. 

Resumé:

Deskovka Cthulhu: I smrt může zemřít je ve své prvotině výborná kooperativní záležitost s chytlavým takticko-strategickým herním rámcem, v němž pomocí kostek bojujete proti bezpočetným zástupcům temných sil. Skvělá a stylová prezentace je umocněná lehce pochopitelnými pravidly, která se bez problému naučíte takříkajíc za pochodu. 

Díky tomu mohu hru směle doporučit začínajícím, jakož i zkušenějším hráčům pro příležitostné, avšak díky její zajímavé variabilitě i pravidelné herní seance. Přičemž s výhledem na budoucnost tohoto univerza bych se rozhodně nebál, že vám na krabici eventuálně začne padat prach.