Cluedo

hodnoceno 270x (Seznam vlastníků)

Cluedo Odhalte tajemství - variace na klasiku

Autor: chilly | 17.5.2010 | 16

Ráno po večírku bývá vždy tvrdé. Tohle je ale ještě horší. Hostitel zmizel a je jasné že se stal obětí vraždy. Honosné sídlo je neprodyšně uzavřeno a všech šest podezřelých je chyceno v pasti. Jejich jedinou šancí je odhalit vraha, dříve než znovu udeří.

Herní princip

Jak převést klasickou britskou detektivku do podoby deskové hry? Princip je geniálně jednoduchý. Ve hře je 24 karet představujících indicie - 6 podezřelých, 9 zbraní a 9 místností (všechny karty mají stejnou rubovou stranu). Na začátku hry je z každé kategorie vylosována jedna karta a uložena do obálky.

V obálce je tedy vrah, zbraň, kterou použil a místnost, ve které se tato politováníhodná událost odehrála.

Zbylé karty jsou rozdány 3-6 hráčům. Každý z nich má tedy dílčí představu o tom, kdo to neudělal, čím to neudělal a kde to neudělal.

Aby odhalili i indicie v rukou ostatních hráčů musí se vrhnout do pátrání. Posouvají svoje svěřence po herním plánu a navštěvují jednotlivé místnosti. V nich mohou spekulovat o možném vrahovi a zbrani které použil (místnost je vždy dána místem kde se spekulující hráč nachází). Ostatní hráči se mu pak jeden po druhém pokusí jeho spekulaci vyvrátit.

Například: Pan Vrba vejde do koupelny a spekuluje: „Udělal to pan Hruška svícnem v koupelně“. Má-li hráč po jeho levé ruce alespoň jednu ze tří jmenovaných indicií musí mu jednu, ale opravdu jen jednu ukázat. Pokud ne, má stejnou povinnost hráč po jeho levici. A tak pořád dokola.

V okamžiku, kdy má hráč pocit, že odhalil vraha, vražednou zbraň i místo činu, pak se musí vydat do centrální místnosti – bazénu a vyřknout obvinění.

Poté nahlédne do obálky. Pokud měl pravdu, ukáže karty z obálky všem, hra končí a úspěšný detektiv je vítězem. Pokud se spletl, byť jen v jedné indicii, pak ve hře končí, nadále bude jen ukazovat své indicie zbývajícím hráčům, a ostatní ve svém pátrání pokračují.

Inovace

„Cluedo – Odhalte tajemství“ je inovovanou variantou této hry vydané již v roce 1949. Kromě nových popisků podezřelých, jejichž přínos je nulový, nahrazení plastových postaviček pouhými barevnými figurkami (Na tomto místě je třeba říci fuj!) jsou ve hře nově karty „intrik“ a každá postava má speciální vlastnost.

Kartu intriky si musí hráč vzít vždy, když mu na jedné z kostek padne otazník, nebo když „šlápne“ na pole herního plánu označené taktéž otazníkem.

Vedle toho si hráč může vzít kartu intriky pokaždé, když je v důsledku spekulace přemístěn (ano je to tak, je-li spekulováno, že vraždu spáchala v koupelně paní Bílá, a paní Bílá je toho času v kuchyni, je nemilosrdně odtažena do koupelny).

Karty intrik je možné rozdělit do dvou skupin. Užitečné karty, které dávají hráčům nové možnosti, jako přesunout se do libovolné místnosti, opakovat svůj tah, nebo ponechat spekulaci protihráče bez odpovědi a velmi nebezpečné karty hodin.

Hodin je celkem osm. Prvních sedm tažených se vykládá vedle herního plánu, osmá znamená okamžitou smrt pro toho kdo si ji vytáhl a vrací se zpět do balíčku, aby zde číhala na dalšího nešťastníka.

Zvláštní schopnosti podezřelých jsou vlastně obdobou výhod, které přinášejí karty intrik. Každý hráč ale může využít zvláštní schopnost své postavičky pouze jednou.

Závěr

Přes velmi jednoduchý princip, je hra opravdu zábavná. Vzhledem k tomu, že hráč může odhalovat indicie i z odpovědí na spekulace jiných hráčů, a to přes to, že ji neuvidí, snaží se každý maximálně soustředit.

Navíc každá hra je jiná, a to podle toho, jaké karty dostanete do ruky. Jinak se pátrá se čtyřmi odhalenými podezřelými, jinak se čtyřmi místnostmi.

Problematickým bodem je zejména pohyb na hracím plánu. Hod kostkami hře skutečně neprospívá. Zde si ovšem můžete vypomoci domácími pravidly.

Dalším problémem jsou přebývající karty. Pravidla říkají, že tyto karty mají být uloženy v bazénu lícem dolů a každý kdo je chce vidět je nucen si pro ně zaběhnout. To ovšem obvykle spustí závod, kdo bude dřív v bazénu, což je vzhledem k házení kostkami a rozdílné vzdálenosti mezi startovacími poli a bazénem velmi frustrující.

Osobně raději zbylou kartu/karty otočím lícem vzhůru. Samozřejmě jsou možné i rafinovanější varianty.

Někdo by mohl považovat za zápor i to, že hráči sami představují podezřelé (může se tak stát, že odhalíte jako vraha sami sebe). Podle mého se ovšem jedná o výhodu, protože to neuvěřitelně přispívá k atmosféře hry.

Sečteno, podtrženo, Cluedo stojí opravdu za to a přináší velmi specifický herní zážitek. Podle mého by obdobná detektivní hra neměla chybět v portfoliu žádného opravdového hráče společenských her.