Cesta kolem světa za 80 dní

hodnoceno 98x (Seznam vlastníků)

Cesta kolem světa ke kávě

Autor: Bacil | 11.5.2010 | 11

Ale vsadil bych se o čtyři tisíce liber, že taková cesta, konaná za těchto podmínek, je nemožná!“, zvolal Stuart.

„Naopak, je docela dobře možná,“ odpověděl pan Fogg.

„Dobrá, tak ji tedy vykonejte!“

„Cestu kolem světa za osmdesát dní?“

„Ano.“

„Souhlasím.“

„A kdy?“

„Hned.“

Ocitáme se v poslední dekádě vlády J. V. Viktorie, kdy skvělá, párou poháněná technika pomyslně zmenšila svět natolik, že jej lze objet, považte, za pouhých 80 dní i s případnými komplikacemi, což se stane předmětem diskuse a posléze i sázky vzplanuvší v prostorách londýnského Reformního klubu. Jakým způsobem se tento neobvyklý čin nechá zrealizovat už záleží na vašem štěstí, plánování a postavení protivníků.

Co jest úkolem neohrožených gentlemanů

Pomocí nikterak bombasticky, leč vkusně vyvedených cestovních karet, karet událostí, akcí a bonusů procestovat deset etap za méně, než stanovených 80 dní a pokud možno dříve, než ostatní, k čemuž vám dopomáhej mimo jiné i detektiv, který dotěrným výslechem zdrží na dva dny každého, kdo etapu zakončí ve stejném městě, kde se lovec zloduchů právě nalézá. Jak z uvedeného vyplývá, pronásledovatele (či ty před vámi) nejlépe zdržíte, když jim figurku vyšetřovatele nastavíte do jejich cílového města, sami se pochopitelně nacházejíc jinde.

Pozadím herního plánu je dobová geopolitická mapa světa s deseti ilustracemi charakterizujícími projížděná města, odkládacími plochami po karty, ve spodní části symboly speciálních akcí a kolkolem tradičním počítadlem. I když tohle úplně tradiční není - je reverzní. Kdo je více vpředu, je na tom hůře. Počítají se dny strávené na cestě a 70 je přece mnohem lepší, než 78.

Hraje se v kolech, v každém si hráči, kterých může být 2-6, líznou cestovní kartu, mohou využít speciální akci z pozice, z níž si kartu vzali a mají-li předepsané dopravní prostředky, smějí se přemístit do další destinace.

Kterak se po glóbu pohybovati

Především loděmi a vlaky, občas popoletíte balónem, po Indii je nejlepší se přesouvat na slonu, k dispozici jsou Verneovské technické vychytávky typu ponorka nebo vrtulový vlak.

Cestovní karty – tvoří základ přesunu mezi městy. Jedná se o karty lodí a vlaků (po 30 od každého typu) s vyznačenou hodnotou času, který vás bude stát použití konkrétního prostředku; pro vlaky je to 2-6, lodě mají 4-8. Každá etapa má předepsán (či vlastně na plánu předkreslen) způsob přepravy – například 1 vlak, 2 lodě, vlak a loď, někde jsou možnosti dvě.

Jak bylo řečeno, cestovní kartu si hráči líznou z odkryté nabídky pro dané kolo. Na první pohled se zdá výhodné ulapit z pozice začínajícího hráče to nejrychlejší, co zrovna na stole leží, ovšem ne vždy je to rozumné: při použití dvou karet stejných hodnot (a stejného prostředku) se tyto hodnoty nesčítají, nýbrž se bere pouze tato hodnota. Příklad: líznete loď se 4, přihodíte 5 a urazíte tak etapu za 9 dní. Nebo si ke své šestce, co máte v ruce, dolíznete druhou a jedete za šest dní. Tento moment hry se také nejvíce příčí zdravé úvaze – hra musí být nějak nastavená a pravidla účelná, bez zbytečných zákrut a vyjímek, stane se vám tak, že cestou z Friska do N. Yorku přesvištíte kontinent za dva, tři dny, jelikož jste si nasbírali vhodné karty, zatímco těch prvních 300 mil z Londýna do Paříže vám zabere neskutečné dva týdny, jako byste ani nepoužívali moderní britské parní stroje, ale velociped, bezpochyby italský...

Akce – každá pozice, z níž berete cestovní kartu disponuje nějakou výhodou. Navíc tak dostanete minci, získáte možnost použít balón, obdržíte kartu události, pohnete detektivem, stanete se začínajícím hráčem v příštím kole nebo si můžete vyměnit své cestovní karty za jiné.

Co se týče letu balónem – akce funguje tak, že zahrajete příslušnou cestovní kartu (nejlépe nějakou pomalou), ale místo předepsaných dnů se posunete o hod kostkou. A pokud se vám hozené číslo nelíbí, za minci si koupíte opravný hod. Nebo druhý. I třetí. (A na konci tam stejně bude šestka, haha). Zde do hry vstupuje náhoda (tedy kromě tahání karet z balíčku), ovšem tato náhoda je pozitivní a při dobrém použití na ní vždy vyděláte – prostě i když padne 6, vždy je to lepší, než trmácet se nějakou rybářskou bárkou 8 dní. Za dvě mince si rovněž lze kdykoli koupit cestovní kartu, pokud zrovna nemáte to, co potřebujete k dalšímu přesunu a hrozí, že vám ostatní utečou.

Události – karet událostí je 15. Zatímco 13 oranžových vám usnadní nebo urychlí cestu (no, oranžových... víme, jak je to s mužským barvocitem, možná jsou meruňkové), dvě modré dávají všem dny navíc. Ovšem zpoždění není to nejhorší, co karty umí: Dalším efektem je, že všichni zahodí své události, které si škudlili na správnou chvíli a ať je škoda dokonána, všechny karty se zamíchají a vytvoří nový dobírací balíček. Nic nebrání opakovanému tahání těch dvou modrých příšer, což patří k nejvíc stresujícím momentům jinak naprosto mírumilovné a téměř nekonfliktní hry (občasné výkřiky typu Bídáku! To jsem přece chtěl já! Uškrtím tě! asi k eurohrám patří a pomlouvači budou tvrdit, že je to jediná forma komunikace mezi jejich hráči).

Bonusy – v každém městě je nachystám bonus pro prvního a posledního, kdo do místa vstoupí. Jedná se o zisk mince, cestovní kartu nebo událost do ruky, nebo den navíc pro ostatní.

Kterak gentleman slávy dosáhne a tučnou výhru ze sázky obdrží?

Jednoduše tak, že se dostane zpět do Londýna dříve, než za 80 dnů a pokud možno i dříve, než ostatní. Jakmile první dorazí, od příšího kola se načítá ztráta den pro každého, kdo dosud cestuje. Nezapomeňte, že nemáte-li potřebné jízdní prostředky na přesun, zůstáváte na místě, ale dny se nepočítají. Jiní se však posunou, a tak mohou dosíci cíle fyzicky dříve, ač ve výsledku za více dní. Ve dvou je ovšem pravidlo neúprosné – hra končí kolem, v němž jeden hráč dokončil poslední etapu. Pokud mají všichni přes 80, vyhrává ten první.

Jaké z toho vyplývá ponaučení krásným dámám a ctihodným gentlemanům?

Při výběru jsem tuto hru zkoumal v následujících parametrech:

1. deskovka (tedy ne karetní hra) i pro dva

2. hrací doba do hodiny i s přípravou

3. rychle zvládnutelná pravidla

4. jednoduchá logika, vhodná pro šestileté dítě, tedy žádné strategické orgie, byť dobře pochopitelné

Ve všech bodech Cesta kolem světa za 80 dní naprosto vyhovuje:

ad 2) ve dvou ji ze synkem zvládneme před spaním za půl hodiny mezi vyndáním ze skříně po sklizení tamtéž.

ad 3) kluk se ji naučil po krátkém intru během první hry, zhruba někde mezi Suezem a Bombají

ad 4) v podstatě se jedná o sofistiovanější Člověče, nezlob se, šance jsou rovné pro všechny.

O negativech v případě této hry snad ani hovořit nelze - je to jako nezávazná, zdvořilostní nedělní návštěva u tetičky, ovšem za situace, kdy se vám nechce na fotbal nebo na ryby, protože je lezavo, štípat na chatě dříví na zimu se také nehodí, jelikož vás bolí záda ještě od minule, kamarádi se stále nevrátili z víkendu a v hospodě je zavřeno, takže rozvalit se v sedačce, nechat si naservírovat kávu a bábovku se pro tuto chvíli jeví jako nejskvělejší nápad, i když tetička bude hovořit o něčem banálním a nepodstatném...

V padesáté sedmé vteřině se dveře salónu otevřely a kyvadlo ještě neohlásilo šedesátou vteřinu, když se objevil Phileas Fogg, následován třeštícím davem, vynutivším si vstup do klubu, a svým klidným hlasem řekl:„Zde jsem, pánové.“