Černé historky: Prázdninové příběhy

hodnoceno 6x (Seznam vlastníků)

Holger Boesch – Černé historky: Prázdninové příběhy (recenze z Mfantasy.cz)

Autor: PepaK | 3.12.2015 | 0

Dva manželé, Pavel a Lenka, jeli na dovolenou. V hotelu se stihli ubytovat a pak šli na pláž; pak už byla nalezena jen jejich chladnoucí těla. Na řadu vstupuje detektiv s chladným pohledem, horkou kávou a spoustou všetečných otázek – vy! Byla to snad nehoda? Sebevražda? Nebo dokonce vražda?

Holger Boesch se v byznysu stolních her pohybuje již od roku 1964. Jeho hlavní a jedinou devizou jsou právě Černé historky, kterých už vydal dobrou desítku dílů. Inspiraci pro své příběhy bere podle svých slov z chaosu současného světa.

Černé historky nejsou vůbec složitou hrou, ale přitom jsou ďábelsky složitou hrou. Proč? Začněme tím, kde se bere jejich jednoduchost. Pravidla pochopíte asi za třicet vteřin a ještě si u toho stihnete namazat rohlík. Ve hře je jediný druh karet, detektivní případy, kde je napsáno zadání příběhu, podobně jako v úvodním odstavci této recenze. Jeden z hráčů se převtělí do role vypravěče a jako jediný si tajně přečte i zadní část karty s rozuzlením. A pak začne vyšetřování. Ostatní hráči musí chytrými dotazy (na které je možné odpovědět pouze ano nebo ne) zjistit, jaká že to moc způsobila smrt nebohých hrdinů příběhu.

A teď se dostáváme ke složitosti této hry. Černé historky totiž nemůžete hrát s každým. Musíte hrát s lidmi, kteří, věrní odkazu Hercula Poirota a jeho kolegů napříč místem a časem, střílí otázky jednu za druhou a nad problémem jsou schopní diskutovat kreativně. Pokud budete hrát s člověkem, kterému konverzační hra nesedne, pak můžete počítat s tím, že si často poslechnete „já už nevím“, „poraď mi“ a podobně. Nápovědy samozřejmě nejsou zakázané, ale je to s nimi jako s léky – občas nějakou potřebujete, ale čím víc, tím hůř.

Úplně optimální možností, jak hrát Černé historky, je v páru, když máte volný večer. Tím, že se bude ptát jediný člověk, bude hra pěkně plynulá a jasná. Další skvělou variantou je použít hru na surové ubití nudy v rámci cestování. Ony i dvě hodiny v autobuse jsou o dvě víc, než by nás bavilo, a na prostor absolutně nenáročná, konverzační hra řeší situaci s elegancí pana Wolfa. Na větší párty bych hru spíše nedoporučoval, nemusela by sednout každému.

Suma sumárum, Černé historky jsou osvědčenou značkou, jejíž obliba je patrná už jen z toho, jak dlouho funguje na trhu. Pro fanoušky konverzačních her je to taková malá bible, a jistě je potěší i toto rozšíření, nabízející spoustu zapeklitých zápletek. Pokud ale raději myslíte v žetonech, kolech a rádi hledáte v deskové hře vítěznou strategii, nejspíš sáhněte raději jinam. Tak jako tak, Černé historky nabízí dost materiálu na desítky hodin zábavy.

Marek Dvořák

Recenze původně vyšla na http://www.mfantasy.cz/2015/07/holger-boesch-cerne-historky-prazdninove-pribehy-recenze/