Brazil: Imperial

hodnoceno 73x (Seznam vlastníků)

Boj o nadvládu nad zemí karnevalů

Autor: Shark | 18.5.2022 | 5

„Moje země má palmy, zpívá tam drozd, ptáci, co štěbetají tady, neštěbetají jako moji drozdi, tam (tj. v Brazílii).“

– Gonçalves Dias

Jak už úvodní citát napovídá, ve středu pozornosti nedávné novinky vydavatelství Tlama Games se nachází tato proslulá jihoamerická země. Na přibližně dvě hodiny se vcítíte do role jednoho z panovníků, kteří usilují o ovládnutí této končiny. Proto budete prozkoumávat příslušná území, budovat zde infrastrukturu a ekonomiku, sbírat vědecké poznatky, setkávat se se zajímavými osobnostmi a etniky a čas od času si poměřovat síly s dalšími mocnáři, protože nejste jediní, kdo pojal podobný nápad. Ve chvíli, kdy jedno z rodících se impérií dosáhne určitého stupně rozvoje, nastane konec hry a určí se vítěz.

Herní materiál a jeho zapojení do hry

„Tato země dá dostatek pro pěstování všechno.“

– Pero Vaz Caminha

Před každou hrou je třeba sestavit plán, který vychází z konkrétní události v brazilské historii, a současně závisí na počtu hráčů. Sestává z velkých a malých segmentů pevniny a případně segmentů vody. Segmenty tvoří jedno či více šestiúhelníkových polí (hexů) pokrytých určitým terénem, který udává, jaké budovy je na nich případně možné budovat. Kromě toho jsou zde i hexy pro destičky objevů a na každém velkém segmentu rovněž místo pro hlavní město jednoho hráče. Budovy a města jsou představovány kartonovými šestiúhelníkovými destičkami, jež po postavení zakryjí příslušný hex na herním plánu.

Každý hráč má dále svou vlastní desku, jejíž barva zároveň určuje i jednoho ze dvou, resp. čtyř panovníků, který stane pro danou partii v čele jeho impéria. Desky se od sebe liší především cenou a druhem dostupných vojenských jednotek, které také na desce hru začínají. Dále zde naleznete pole pro jednotlivé akce, prostor pro nashromážděné zdroje (jejichž zpracováním vzniknou tzv. výrobky), sekci pro vaše paláce a přehled základních cen za stavební počiny.

Zdroje v této hře představují suroviny a prostředky. Mezi suroviny se řadí dřevo, káva, cukrová třtina a bavlna, prostředky zastupuje zlato a věda. Věda v pomyslném žebříčku stojí nejvýše, jelikož může nahradit libovolnou surovinu či zlato, které zase samo nahradí jakoukoli ze čtyř surovin. Všechny zdroje jsou představovány dřevěnými komponenty. Ze dřeva jsou rovněž žetony již zmíněných výrobků, jež odráží zhodnocení dostupných surovin (například z bavlny se vyrobí látka). Každý výrobek můžete vytvořit pouze jednou a poté vám vylepšuje příslušnou akci.

K dřevěnému materiálu patří rovněž vojenské jednotky a paláce, které jsou dostupné v jednotlivých hráčských barvách. Zatímco paláce mají stejný tvar, vojenské jednotky se mohou hráč od hráče lišit.

Nakonec je třeba zmínit karty. Těch je několik druhů ve dvou velikostech. Jako první se dostanou hráčům do ruky karty úkolů. Ty jsou rozděleny do tří kategorií podle tzv. ér. Na začátku dostanete z každé éry dvě, z nichž si právě jednu vyberete. Splnění prvního úkolu z první a druhé éry znamená pro všechny přechod do nové epochy, zatímco dokončení úkolu třetí éry ohlašuje konec hry.

Bezesporu nejpůsobivějším druhem karet jsou malby. Ty se také dělí do tří kategorií, přičemž jejich ruby zdobí vysoká brazilská vyznamenání. Na jejich líci jsou pak zpodobněny významné osobnosti brazilských dějin, významná etnika či stavby. Malby vám v průběhu hry poskytují různé výhody: od produkce přes boj až po závěrečné bodování.

Zatímco úkoly a malby představují karty většího formátu, zbývající dva druhy jsou výrazně menší. Karty boje jsou přesně tím, co byste od nich prvoplánově očekávali. Díky nim můžete modifikovat probíhající střet prostým zvyšováním či snižováním vojenské síly, ale dokážete s nimi provédět i nejrůznější manévry. Naproti tomu karty zlata lze využít dvojím způsobem. Jednak jako platidlo (1 karta = 1 zlato), ale současně má každá i svůj jedinečný efekt. Zpravidla se jedná o dodatečnou akci, případně možnost zisku dalších bodů, pokud na konci hry splníte určitou podmínku (a danou kartu pochopitelně stále vlastníte).

Na začátku partie si rovněž vyberete své hlavní město, a tedy i výchozí bod své expanze. Jak už bylo řečeno výše, na každém velkém segmentu herního plánu se nachází právě jedno takové místo. Před samotnou hrou jsou však zakrytá, takže hráči si vybírají konkrétní lokalitu. Poté otočí příslušnou zakrývací destičku a vezmou si vyobrazenou surovinu, resp. určí začínajícího hráče.

Průběh hry

„To nejlepší na Brazílii je Brazilec.“

– Luís da Câmara Cascudo

Brazil: Imperial se řadí mezi hry, které mají mechanicky velmi jednoduchý průběh tahů. Každý sestává ze dvou fází: akce a pohybu. Když přijdete na řadu, vyberete si jednu z dostupných akcí, přičemž si (s výjimkou změny éry) nemůžete zvolit stejnou akci vícekrát po sobě. Poté smíte provést jeden tzv. základní pohyb, tedy přesun jedné své jednotky na sousední hex. V závislosti na zvolené akci pak případně můžete vykonat i jeden pohyb navíc. Ten je však již limitován cílovým polem, zejména jeho terénem.

A právě přemýšlením, jakou akci a pohyb, případně v jaké tahové posloupnosti je zvolit, strávíte nejvíce času, a zde se skrývá rovněž nejvýraznější strategický a taktický potenciál. K dispozici máte celkem sedm akcí, přičemž šest z nich lze ještě zefektivnit pomocí hotových výrobků. Pět akcí vám dále poskytuje různé varianty bonusového pohybu, zbylé dvě pak výhody při boji.

Jako první se nabízí nasazení. Díky němu totiž mohou na herní plán vstoupit vojenské jednotky, které jsou základním předpokladem k rozšiřování vašeho impéria. Jak už zaznělo dříve, struktura armády jednotlivých hráčů se liší, ať už se jedná o typ jednotek, jejich počet, cenu nebo vítězné body, které za jejich první nasazení získáte. V zásadě lze ale konstatovat, že všichni hráči mají svého panovníka, nezbytného pro zakládání měst, „transportní“ jednotky, které jsou schopny přesouvat i další oddíly, stejně jako „dalekonosné“ jednotky, jež dokážou napadnout hex, aniž by na něj musely fyzicky vstoupit. Za první nasazení každé jednotky musíte zaplatit, ale jakmile je tato jednotka odstraněna z herního plánu, lze ji později znovu nasadit zdarma. S každou nasazenou jednotkou dostanete zároveň i jednu kartu boje.

Provedení akce malba je ještě jednodušší. Vyberete si jednu z dostupných karet maleb (od každého druhu jsou vždy k dispozici dvě), uhradíte její případnou cenu a od této chvíle můžete naplno těžit z jejích výhod.

Protože bez budování nemůže růst žádná říše, určitě se velmi brzy vaše pozornost upře na akci stavba. S její pomocí totiž dostanete na herní plán produkční budovy nebo města. Každý stavební počin však musí respektovat určitá pravidla. Že má každý objekt svou cenu, snad není třeba zdůrazňovat. Co však za pozornost určitě stojí, je koncepce destiček.

Když se rozhodnete stavět budovu, musíte si vybrat jednu ze dvou stran dané destičky. Kromě toho musíte ještě respektovat aktuálně probíhající éru, protože určité stavby zkrátka potřebují svůj čas. V první éře (zámořských objevů) proto můžete budovat pouze farmy, pily, obchodní stanice a třtinová pole, v druhé éře (plaveb) přibudou mincovny a plantáže, a s třetí érou (železnic) nastane věk kostelů a akademií. Vedle časového kritéria je třeba brát v potaz i prostorové požadavky. Budovy totiž vyžadují určitý typ terénu (platí pro první a druhou éru) a současně musíte zajistit, že právě postavený objekt bude sousedit s nějakou vaší stávající stavbou, ale zároveň nikoli se stavbou soupeřů. Každá nová budova ihned vyprodukuje předem dané zdroje. Ty si však nebere k sobě její stavitel, ale zůstávají ležet na destičce. A může je používat ten, kdo destičku ovládá. A protože tato hra zahrnuje i boj, určitě vám došlo, že to nemusí být nezbytně ten, kdo ji postavil. Jestliže máte zkušenosti se hrou Scythe, bude vám tento princip důvěrně blízký.

Pro města platí výše uvedená pravidla s určitými modifikacemi. Město můžete stavět od druhé éry za dodržení zmíněné podmínky o odstupu od soupeře, avšak pouze na hexu, kde se nachází váš panovník. Na druhou stranu však nové město nemusí sousedit s vašimi stávajícími destičkami a lze ho založit na libovolném terénu, dokonce i na budovách první a druhé éry.

Aby se impérium rozvíjelo, musí suroviny a prostředky proudit. Budete je tudíž investovat do svých záměrů, ale dříve nebo později vám dojdou. A jelikož budete stoprocentně potřebovat další, musíte využít renovaci. Jedná se o poněkud zavádějící název, protože zahrnuje pouze jednu možnost, kterou tato akce skýtá. Při jejím zvolení a zaplacení 1 suroviny můžete vyprodukovat zdroje na jedné své budově, nebo takovou budovu renovovat, tj. otočit její destičku na druhou stranu a spustit patřičnou produkci.

Protože již několikrát přišla řeč na výrobky, je na čase podívat se, jak je můžete získat – jak jinak než akcí s příznačným názvem výroba. Po zaplacení příslušných zdrojů si můžete vybrat patřičný výrobek a umístit ho na pole vybrané akce. Výrobky mají celkem tři tvary a od každého jsou vždy k dispozici dva. Abyste mohli výrobek umístit, musí se jeho tvar shodovat s tvarem na poli příslušné akce. Pokud tedy například vyrobíte kaučuk (tvar šestiúhelníku), smíte s ním vylepšit pouze akce stavba nebo malba.

Předposlední akce dovoz vám umožňuje vzít si z banku jednu libovolnou surovinu a přidat si ji na svou desku. Zde se shromažďují zdroje, jež získáte jinak než produkcí. Mají tu výhodu, že o ně nepřijdete v důsledku ztráty kontroly nad budovou, na druhou stranu jich zde ale nesmíte skladovat více než pět.

A na závěr zbývá obchod. Při něm můžete měnit v předem daném poměru různé zdroje a karty. Můžete provést i více obchodů, ale vyhodnocujete je postupně a musíte respektovat limit zdrojů na vlastní desce, resp. počet karet zlata v ruce (maximálně tři).

Po provedení akce následuje (ale nemusí) pohyb. Ten může vést za určitých okolností ke dvěma zajímavým výsledkům, a sice objevování nebo boji.

Již od začátku hry se na plánu nachází šestiúhelníkové destičky skrývající rozličná tajemství. Jestliže na ně vstoupí vaše jednotka, destička se otočí a vyhodnotí se příslušná událost. Můžete například narazit na neznámý živočišný druh, odhalit příhodnou kolonizační lokalitu nebo naopak překážku, na niž bude zapotřebí vojenská síla.

Ta se samozřejmě uplatní i v konfliktech, které spolu svádí jednotliví hráči. Vyvolány jsou tehdy, pokud jednotky jednoho hráče vstoupí na hex, kde se nachází protivníkova stavba a/nebo jednotky. Boj samotný se vyhodnocuje poměrně jednoduše. Každá stavba i jednotka mají hodnotu ve vítězných bodech, jež zároveň představuje vojenskou sílu. Ta může být modifikována pomocí karet boje, přičemž každý hráč může použít nanejvýš tři (to je rovněž limit pro jejich vlastnictví), případně pozicí žetonu akce útočníka či obránce. Karty boje mohou mít zajímavé efekty, takže díky jim a bodové hodnotě každé stavby nemusí být zcela bezbranné ani hexy, na nichž zrovna nestojí žádné jednotky. Po vyhodnocení karet boje se porovnají síly obou stran a hráč s vyšším výsledkem vítězí. Poražený přijde o všechny nasazené jednotky a na vítěze současně přechází kontrola cílového hexu (včetně staveb). Kromě toho mají všechny desky k dispozici jednotky bojující na dálku. V řeči pravidel to znamená, že pro útok na sousední hex se na něj nemusí fyzicky přesunout, a proto mohou případně využít i bodový bonus ze stavby, z níž útok vedou. Na druhou stranu však zase nemohou v případě vítězství cílový hex obsadit a musí si minimálně jedno kolo počkat.

Nyní už nám zbývá zastavit se u poslední důležité mechaniky, kterou jsou úkoly a změny éry. Každý úkol obsahuje podmínku, již je třeba pro jeho splnění dosáhnout. Zpravidla se jedná o určitý počet budov, výrobků, maleb apod. Jakmile první hráč svůj úkol pro danou éru splní, přechází celá hra do nového věku. To především znamená, že se zpřístupní nové budovy a tím pádem vzroste význam stavění. Kromě toho získá daný hráč možnost postavit jeden ze svých paláců. Ten si lze představit jako specifickou stavbu, jež vyžaduje určitý typ terénu, ale místo toho, abyste za něj platili, získáte jednorázovou odměnu. Dále všichni stáhnou ze svých desek žeton akcí právě skončeného věku a umístí ho obrácenou stranu pod některé akční pole, čímž získají po provedení takové akce další výhodu. I když se vám ale nepodařilo iniciovat přechod hry do nového věku, nemusíte smutnit. Plnit úkoly ze starších časů můžete i nadále a nepřijdete ani o možnost postavit si vlastní palác. A nezapomeňme na to, že splněný úkol přináší také vítězné body.

Po prvním splněném úkolu třetí éry je tu konec hry a s ním spojené závěrečné bodování. A body můžete získat za spoustu věcí – za ovládané stavby, nasazené jednotky, obrazy a výrobky, určité objevy či karty zlata a pochopitelně splněné úkoly. Kdo má bodů nejvíce, stává se vítězem hry a vládcem Brazílie (tedy alespoň do nejbližší partie).

Dojmy ze hry

„Brazílie není pro začátečníky.“

– Antonio Carlos Jobim

Začněme materiálním zpracováním hry. Všechny ilustrace jsou jednoduše dechberoucí a při pohledu na ně jsem měl pocit, že někde v pozadí slyším zpěv ptáků, hukot vodopádů či ruch tržiště. Pochválit musím rovněž plastový insert na dřevěné zdroje a destičky staveb. Má totiž víko, které drží! Tato užitečná pomůcka zabírá zhruba polovinu šířky krabice, druhou pak zaujímá kartonová výplň tvořící dvě přihrádky, do nichž se ukládají karty, dřevěné figurky pro hráče a menší segmenty herního plánu. Zde přijdou ke slovu zapínací sáčky, ale i když nejsou možná tak elegantní jako plastový insert, svou funkci splní. Nakonec nezbývá než položit navrch velké segmenty plánu, hlavní desku a pravidla a zaklapnout víko. Vše se dovnitř pohodlně vejde, a dokonce je zde i nějaký prostor na další materiál. Veškerý materiál je zpracován kvalitně, snad jen větší karty mohly být z pevnějšího papíru. Ale protože Brazil: Imperial není deckbuilding, kde by se karty míchaly každý druhý tah, při troše opatrnosti si zachovají svůj původní vzhled.

Pravidla hry jsou napsána srozumitelně a přehledně. Poněkud problematický může být font u některých kapitol, který se bohužel používá i u destiček budov a objevů. Zatímco však písmo v pravidlech je dostatečně velké, na destičky by stálo zvolit nějakou jinou variantu, protože v takto malém rozměru se čte opravdu špatně. Kromě samotných pravidel obsahuje hra obsáhlý sešit se základními informacemi o brazilské historii, společnosti a přírodě, takže prakticky o všem, na co narazíte na herních komponentech, si můžete přečíst v této příručce. Není sice uspořádána chronologicky ani tematicky, spíše předkládá pestrou mozaiku, jejíž sestavování ale na druhou stranu působí osvěžujícím dojmem. Dílčí výhrady bych měl k překladu této části. Protože na rozdíl od pravidel má daný text i jistou literární ambici, zasloužil by si podle mě větší stylistické „učesání“. Takto lze narazit na nepřirozená pádová spojení, pořádek slov či zvláštně znějící neologismy. Na hru samotnou to však vliv nemá. Jediné, co působí v této souvislosti rušivě, jsou nedotažené překlady jmen panovníků. Souhlasím s variantou přeložit jejich jména a predikáty do češtiny, ale proč se to neprovedlo důsledně? Pokud by tomu tak bylo, z Johanna Moritze von Nassau-Siegen by se stal Jan Mořic Nasavsko-Siegenský a mezi ostatní by tak snadno zapadl.

Teď se však již věnujme již hře samotné. Podívejme se, jak je to s počtem hráčů. Vzhledem k tomu, že pro každé množství existuje v pravidlech pouze omezený počet schémat herního plánu, je hra ve své podstatě scénářová. Nepočítáme-li sólovou variantu, máte k dispozici dva scénáře pro 2 hráče, tři pro 3 hráče a dva pro 4 hráče. Z toho plyne, že pokud budete chtít využít celé herní spektrum, budete potřebovat měnit i velikost herní skupiny. Pro ty z vás, kteří jste zvyklí hrát v prakticky neměnném počtu, se tak může Brazil: Imperial relativně rychle ohrát.

Kdybych měl říci, jaký aspekt se mi na této hře líbí nejvíce, určitě bych zdůraznil objevování. Jakmile rozložíte herní plán a vyberete si svou startovní pozici, s velkou pravděpodobností se vaše pozornost zaměří na hexy, kde se nachází destičky objevů. V našich partiích se opravdu stávalo pravidlem, že jakmile byli hráči připraveni, urychleně vyráželi do neznáma. A i když nebyli schopni odhalenou příležitost okamžitě zužitkovat, měli alespoň dobrý pocit z toho, že se jim něco podařilo a že na chvíli stanuli na místě novověkých objevitelů.

A právě zmíněné objevy vnáší do hry prvek náhody, který někomu může vadit. Ve hře je celkem osmnáct destiček objevů, z nichž třetinu si můžete vzít ve chvíli, kdy je odhalíte, další třetinu tvoří tzv. expedice, které musíte nejprve zdolat vojensky, a zbylou třetinu objevy, z nichž můžete těžit po splnění dalších podmínek. Co se týče početního zastoupení v jednotlivých partiích, ve hře dvou hráčů narazíte na sedm až osm objevů, ve třech na jedenáct až třináct a ve čtyřech na čtrnáct až šestnáct. S výjimkou nalezení dosud neznámých druhů zvířat se jedná o případy, kdy budete muset vyčkat minimálně jedno kolo, čímž dáváte ostatním šanci uzmout vám plody vašeho snažení přímo před nosem. Ale protože se destičky objevů přidávají náhodně, může se například ve dvouhře stát, že prakticky všechny budou představovat zvířata či naopak expedice. Ale v této nejistotě tkví i určitá přitažlivost a chuť pokoušet štěstí. Co kdyby zrovna v místě, kde se nachází vhodné lokality pro založení dvou mincoven, dvou pil a jedné plantáže, bylo objeveno povodí, které zvyšuje výnosnost budov na sousedních hexech?

Přestože se na všech segmentech herního plánu nachází totožný počet určitých typů hexů (louky, lesy, zlaté doly, lokality s objevy), jejich rozmístění v rámci jednotlivých segmentů je variabilní, takže při výběru startovní pozice je dobré myslet na tuto skutečnost i s ohledem na vybranou desku hráče, resp. panovníka. Každá totiž nabízí poněkud odlišné typy jednotek za odlišnou cenu. Například u modré desky budete pro své vojsko potřebovat především zlato, zatímco pro zelenou budou klíčové suroviny. Své specifikum má rovněž fialová deska, jež sice nemá nejsilnější jednotku dělostřelectvo, zato ale dva granátníky, umožňující útok na dálku.

Jakmile začnete hrát, stane se klíčovým výběr akcí, který bude třeba dobře promyslet v souvislosti s pohybem jednotek. Vzhledem k tomu, že hlavní města představují zprvu jediná místa, kam můžete nasazovat své jednotky, a současně se nachází na okraji herního plánu, je třeba s rozmyslem zvolit pořadí akcí, aby z nich bylo možné získat jak co největší užitek, tak maximalizovat bonusové pohyby pro vlastní expanzi. V souvislosti s tím se musíte také rozhodnout, zda budete budovat kompaktní impérium s jedním obestavěným centrem, nebo zda se „rozběhnete“ po plánu a založíte nový výchozí bod ve větší vzdálenosti.

Co se týká bojů, jejich četnost a intenzita se případ od případu liší. Zažili jsme partie, kdy došlo za celou hru k maximálně dvěma soubojům (ve všech počtech hráčů), stejně jako řežby, kdy se válčilo snad každých deset minut. Hodně to závisí na povahách hráčů, ale i na zhodnocení vývoje hry. Občas se prostě vyplatí zariskovat a místo pracného budování jednou udeřit a přijít k hotovému. Ovšem pozor na zdánlivě bezbranná území, protože každá budova má bojovou sílu alespoň 1, a pokud má její hráč v ruce dost bojových karet, může nepříjemně překvapit. Na druhou stranu je však opětovné nasazování jednotek do hry relativně snadné (platíte pouze za první umístění každé jednotky) a chcete-li naplno využívat i potenciál akce nasazení, je třeba mít co přidávat.

Velké dilema s sebou také nese rozhodování o plnění úkolů. Zde byste si měli dobře spočítat, zda se vám tento krok vyplatí, protože máte dost prostředků na stavbu nových budov či měst, nebo jestli tím nenahrajete svým soupeřům. Ideální je samozřejmě situace, kdy máte velký náskok, ovšem docílit jí nemusí být právě nejsnazší. Ale pokud se do takové pozice dostanete, pochopíte, jaké to je předhonit ostatní o parník (třeba právě ten, který míří k brazilským břehům daleko před jinými plavidly).

Brazil: Imperial je v konečném důsledku mixem několika herních žánrů. A osobně se domnívám, že mixem zdařilým. V rámci relativně krátké herní doby zažijete na vlastní kůži, jaké to je objevovat nová území, rozvíjet společnost, dosahovat pokroku a případně se vypořádat s hrozbou ze strany ostatních hráčů, a to vše v nádherném zpracování a s přístupnými pravidly. Jestliže očekáváte civilizační epos, area control hru nebo 4X strategii, ideálně s minimem náhody, pak nejste na nejsprávnějším místě. Ale pokud jste schopni ze svých požadavků slevit a přijmout styl, které tato hra nabízí, pak vzhůru k brazilským břehům!

Za pomoc s výběrem citátů děkuji Ivaně Malechové.