Brass: Birmingham

hodnoceno 413x (Seznam vlastníků)

Staňte se tím nejlepším průmyslníkem 18. století ve hře Brass: Birmingham!

Autor: Trigron | 3.10.2023 | 11

„Hele Franto, co jsou ty eurohry?“ zeptal se Josef Františka, který zrovna chystal Agricolu. „Víš Pepo, to je taková odnož deskových her, kde jsou nejčastěji použity dřevěné komponenty, hry bývají téměř bez náhody a taky zde nebývá až taková interakce mezi hráči. Spíš by se dalo říct, že si každý hraje na vlastním písečku a na konci se pouze sečtou body. Ale stejně mě to baví a třeba v Agricole, tam protihráčům dokonce můžeš zašlápnout akční políčka!“ podal Franta vyčerpávající odpověď, po které už Pepa neměl ani přílišnou touhu Agricolu zkoušet. Pomyslel si ale, že dle dřívějšího vyprávění Franty tam alespoň může protáhnout zvířátka komínem… a klobásky on tuze rád.

Poznali jste se ve výše uvedeném příběhu (nemyslím tím lásku k masným výrobkům) a ztotožňujete se s Františkovou definicí euroher? Jsou dle vás eura nudná, neinteraktivní a spíše spadající do kategorie „sólo multiplayer“? Pak vám doporučuji vyzkoušet Brass: Birmingham, protože by mohl převrátit vaše vnímání této kategorie moderních deskových her.

O co ve hře jde? Na to lze odpovědět celkem jednoduše. Vžijete se do role jedné z významných osobností velké průmyslové revoluce. Pomocí budování průmyslových budov a dopravní infrastruktury budete sbírat vítězné body. A jak už to u euroher bývá zvykem, vítězné body jsou to, o co vám půjde především. Zní to poměrně suše, ale několik věcí z Brassu dělá dost inovativní hru, kterou je radost hrát, ačkoliv Birmingham již není úplně nejnovějším přírůstkem ve světě deskovek. Tato edice vyšla již v roce 2018 a jedná se o nástupce hry z roku 2007. Jméno Martin Wallace je ale zárukou kvality, a ačkoliv ne každá jeho hra mě oslovila, všechny jsou rozhodně nadprůměrné a hledat u tohoto autora vyloženě špatnou hru je jako hledat pravidelného účastníka „30 pro Prahu“ na akci, kde se sbírají odpadky nebo vysazují stromky.

Příprava? Otrava, která se vám vyplatí

Než se vůbec dostanete ke hře samotné, musíte si hru pochopitelně připravit. Jsou tu hry, které máte rozložené během minuty, pak jsou tu hry, které se připravují desítky minut (Gloomhavene, ty skunku!) a pak jsou tu hry jako je Brass. Ty jsou někde mezi oběma výše zmíněnými kategoriemi. Většina úkonů potřebných pro setup je jednoduchá a rychlá. Co však rychlé není a lze v tom poměrně snadno chybovat, je příprava destiček budov na jednotlivé hráčské desky. Na začátku totiž musíte vzít všechny žetony budov pro konkrétního hráče a následně je umístit do správných okýnek na desce hráče. Zatímco přádelnu se železárnou si asi nespletete, alespoň pokud vás už nedostihl zelený zákal, v rámci jednotlivých žetonů budov už chybu udělat můžete. Jednotlivé budovy totiž mají úrovně, které jsou odlišené pouze malým římským číslem v levém horním rohu. Pokud si máte připravit pouze svou desku, asi se to dá zvládnout. Každá hráčská barva totiž disponuje 45 žetony. Pokud ale hru připravujete před příchodem ostatních hráčů, pak vám oněch až 45 × 4 = 180 žetonů může dát zabrat.

Já jsem na tuto otravnou fázi před zahájením partie reagoval zakoupením insertu, který tento drobný nedostatek docela dobře potlačil. Sice tím vyvstala nutnost třídit hru po ukončení partie, ale to je stále pohodlnější, než se přehrabovat žetony při její přípravě.

Jak se hra hraje?

Hráči na začátku sedí nad prázdnou mapou a v ruce třímají 8 karet, které představují buď konkrétní lokace West Midlands nebo jednotlivé druhy průmyslových budov, které v průběhu hry mohou stavět. Každý z hráčů má také 17 £, které představují jeho skromné jmění do začátku.

Postupem času se na mapě objevují nové budovy a také dopravní sítě (kanály a vlaky), které představují infrastrukturu jednotlivých hráčů. Poměrně zajímavá je segmentace hry do dvou ér. První z nich je éra kanálů, kdy dopravu zboží po mapě zajišťují splavné kanály. Po dobrání jednoho kompletního balíku karet přichází bodování, po kterém z mapy mizí jak všechny dopravní sítě první éry (kanály), tak i již zastaralé budovy, tj. budovy první úrovně. Následně nastává druhá éra, ve které kanály pozbývají důležitosti a ke slovu se dostávají železnice. Po dobrání znovuvytvořeného balíčku karet pak nastává závěrečné bodování.

Nyní se pojďme krátce podívat na strukturu kola. Hráči se střídají v zahrávání karet z ruky. Za každou kartu mohou provést jednu akci. S výjimkou úplně prvního tahu vždy hráči vykonávají dvě akce najednou. U většiny akcí je nedůležité, jakou kartu z ruky zahráváte. Jedinou akcí, která vyžaduje konkrétní kartu, je stavba. Pokud zahrajete kartu konkrétního města, můžete do něj umístit libovolný druh budovy dostupné v tomto městě. Pokud zahrajete konkrétní druh průmyslu, pak můžete tuto budovu umístit do libovolného města, kde je tento průmysl k dispozici, avšak pouze v rámci své infrastruktury (tj. vedle svých budov a žetonů spojů). Co se týče typů akcí, je jich zde v zásadě šest:

1. Půjčka – zisk okamžité finanční injekce z banku. Tato akce sice znamená okamžitý zisk 30 liber, nicméně ruku v ruce s půjčkou se snižují vaše příjmy. A hlavně se jedná o ztrátu jedné akce.
2. Průzkum – někdy se může stát, že hráč má v ruce nevyhovující karty, které mu neumožňují dělat optimální tahy. Tato akce mu umožní zaměnit dvě karty z ruky za žolíkové karty.
3. Stavba spoje – akce umožňující hráči stavět dopravní spoje.
4. Vývoj – tuto akci hráči používají k tomu, aby ze své hráčské desky odstranili až dva žetony budov, což umožňuje dřívější stavbu budov vyšších úrovní. Cena za provedení akce je 1 železo za každý odstraněný žeton.
5. Stavba – pomocí této akce budete na mapu dostávat nové žetony budov. Cena za stavbu se různí v závislosti na typu a úrovni budovy. Při stavbě vždy zaplatíte určitý obnos v £ a zpravidla i nějaké suroviny navíc. Ty se platí buď přímo z mapy, případně z trhu. Po uhrazení nákladů a odložení karty na odkládací balíček můžete svou budovu konečně umístit do konkrétního slotu v dané lokaci. Budova přichází na plán otočená lícem dolů. Pokud se jedná o budovu železáren/uhelných dolů, je na ně navíc umístěn konkrétní počet kostek představujících železo/uhlí. Za určitých podmínek tyto suroviny nejsou umístěny na budovu, ale přímo na trh, pokud není zaplněna jeho kapacita. Pokud se tak stane, hráči za toto umístění surovin na trh inkasují £.
6. Prodej – aby vám budovy přinesly nějaký bodový zisk, musíte nejprve provést tuto akci, která vám umožní je otočit lícem nahoru. K provedení akce zpravidla potřebujete pivo, které získáte z budov pivovarů, které hráči staví v průběhu hry na mapě.

Po vykonání dvou akcí si hráč dobere do osmi karet a když se vystřídají všichni hráči, je určeno pořadí pro další kolo a hráči obdrží příjem. Příjem je možno v průběhu hry zvyšovat stavbou a otáčením žetonů budov.

Ve chvíli, kdy již nezbývají žádné karty, ze kterých by hráči mohl dobírat do osmi, odehrají hráči ještě všechny karty z ruky. Poté nastává bodování. Jak již bylo řečeno, hra je rozdělena do dvou období ­– éry kanálů a éry železnic. Toto poskytuje zajímavou volbu, zdali stavět budovy první úrovně, nebo rovnou prostřednictvím akce „vývoj“ tyto budovy odhodit a stavět až budovy druhé či vyšší úrovně, které pak hráč zaskóruje jak na konci první, tak i druhé éry.

V hlavní roli: interakce!

Až do této chvíle jsme se vlastně definice euroher neodklonili. Nyní se ovšem dostáváme k tomu, co je pro Brass charakteristické a co je na něm tak zábavné. A to je interakce mezi hráči, která umožňuje oportunisticky využívat budov a spojů ostatních hráčů. Pro stavbu totiž vždy potřebujete určité suroviny, které musíte sebrat buď z mapy, případně je koupit za £ na trhu. Nebudu zde zabředávat do vysvětlování pravidel pro nákup zboží z trhu nebo prodej na trh. Důležité je jen vědět, že vám nic nebrání v tom, použít suroviny ostatních hráčů, ať už se jedná o železo, uhlí nebo pivo. Nezřídka se tak stává, že některý z hráčů spotřebuje suroviny, se kterými pro svůj tah počítal jiný z hráčů. A tomu tak nezbývá než vymyslet alternativní tah. Případně jeden z hráčů spotřebuje suroviny z trhu, čímž otevře možnost dalšímu hráči postavit produkční budovu, ony chybějící suroviny rovnou doplnit na trh, a vyinkasovat tak příjemný finanční obnos. Zkrátka vše, co hráč provede, ovlivní nějakým způsobem rozhodování ostatních hráčů. Hráči jsou tedy nuceni vymýšlet více plánů pro případ, kdy by jejich plán A zhatil jiný hráč. Hra tak nespočívá jen v optimalizaci jednotlivých tahů, ale i v odhadování úmyslů konkurenčních průmyslníků. Nutno podotknout, že spotřebování vašich surovin vám někdy může i pomoci. Zatímco budovy neprodukující suroviny musíte otočit prostřednictvím akce „prodej“, budovy produkční se otočí automaticky ve chvíli, kdy na nich už nezbývají suroviny, které na ně byly umístěny během stavby dané budovy. Občas tak může hráč vyloženě doufat, že někdo otočí jeho produkční budovu a jemu tím zvýší příjem a případně zajistí bodování budovy. Stejně to funguje s budovami pivovarů, které produkují, docela nepřekvapivě, pivo. Pivo je komodita, která je potřebná při každém slušném obchodním jednání, používá se totiž při otáčení budov v rámci akce prodej, jak již bylo popsáno u této akce výše v textu. A další věc, která má vliv na zvýšení interakce mezi hráči je pak to, že dopravní spoje, které se umisťují na mapu, mohou používat všichni hráči. Hráči, kteří mají oportunističtější herní styl, tak mohou velice často těžit z toho, že jim někdo spojí lokaci obsahující suroviny s lokací, kde se naskytla zajímavá možnost stavby.

Suma sumárum

Abych to shrnul, v Brassu se rozhodně nebude stávat, že by hráči měli pocit sólového hraní. Všechno, co se ve hře děje, ovlivňuje nějakým způsobem, ať už pozitivním, či negativním, všechny hráče. Hra tak bude vyhovovat zejména těm lidem, kteří se umějí přizpůsobovat rychle se měnící situaci. Hráčům, kteří musí dlouho promýšlet své tahy a trpí analýzou-paralýzou, může Brass přivodit přehřívání mozku a brzké kóma. Nicméně hráčům, kteří se nebojí komplexnějších her, bych Brass: Birmingham určitě doporučil alespoň vyzkoušet, když ne rovnou pořídit. Pokud by někdo měl obavy z anglických pravidel, pak je určitě dobrou zprávou, že hra vyšla u Tlamy v češtině. Komponenty jsou sice kompletně jazykově nezávislé a pravidla poměrně krátká a nepříliš složitá, ale určitě se najdou osoby, které češtinu uvítají.

Nebál bych se označit Brass za milník, ne nepodobný hrám jako je třeba Root nebo Gloomhaven. Tomu ostatně odpovídá i hodnocení na serveru BGG, které dokládá, že Brass je jedním z nejlepších eur, která si můžete v současnosti zahrát.

Pokud budete mít štěstí, možná se vám povede sehnat i deluxe edici hry, která obsahuje navíc fantastické pokerové žetony, které nahrazují kartonové peníze. Krabice je pak zhruba dvakrát tlustější, ale herní zážitek s pokerovými žetony je opět na o něco vyšší úrovni.

Shrnutí v bodech

+ interakce mezi hráči
+ snadno pochopitelná pravidla
+ líbivá grafika, ale to je dost subjektivní záležitost
– mírně delší hrací doba (cca 3 hodiny)
– příprava hry, která bez insertu může být poněkud zdlouhavější
– rozdílná pravidla pro „převoz“ jednotlivých surovin, která mohou některé hráče mást