Blue Moon City

hodnoceno 49x (Seznam vlastníků)

Pojďme postavit zničené město Blue Moon City, ale na podesáté to už bude nuda...

Autor: Beholder | 8.9.2009 | 6

Blue Moon City (BMC) je beze sporu krásná hra, co se týče grafiky. Velké kartónové destičky s nádhernými obrázky budov ze světa Blue Moon. Z jedné strany je budova jednobarevná (ale opravdu hezky namalovaná) a zobrazuje budovu rozestavěnou. Z druhé strany je už destička provedena ve více barvách a znázorňuje již postavenou budovu a opět to je krása. Dále v krabici najdeme žetony krystalů, žetony dračích šupin, kartónový obelisk, dřevěné figurky a kostičky, 3 gumové draky (také vypadají hezky) a 80 karet s obyvateli Blue Moon. Opět, jak jinak, než hezky graficky zpracovaní. Takže to bychom měli. Hra vypadá hezky to by mohlo být dobré ne? Bohužel jsem byl po pár hrách zklamán…

Blue Moon City je od Reinera Knizii. A ač je to pro mě pan designér stolních her, tak s jeho hrami mám jeden problém. Všechny, které jsem hrál, srovnávám s jeho podle mě nejlepší hrou a dnes již klasikou – Euphrat & Tigris. A bohužel, zatím všechny narazily. Nehrál jsem jich rozhodně extra velké množství a některé se s Euphrat & Tigris nedají ani moc srovnávat (např. právě BMC), ale prostě mě ty ostatní hry vždy zklamou, když si vybavím jak je Euphrat & Tigris skvělý. Jedině snad Samurai se může s Euphrat & Tigris měřit. Ale pojďme zpět k BMC a to proč mě zklamal.

BMC je ze světa Blue Moon, který je znám z karetní hry Blue Moon. Tuto karetní hru jsem nikdy nehrál (ale jednu dobu jsem po ní toužil, teď již zájem zcela opadl). Takže toho moc o světě Blue Moon nevím. Ale co postačí ke hraní BMC je zhruba tohle: V hlavním městě Blue Moon City kdysi žilo několik odlišných národů – Vulca, Hoax, Terrah, Pillar a jiné. Jednoho dne se cosi přihodilo (hráči Blue Moon zřejmě ví :) ) a došlo ke střetu těchto národů a zničení města Blue Moon City. V deskové hře BMC se pokouší hráči společnými silami (někdy i individuálními) město znovu postavit. Za postavené budovy dostávají odměny v podobě krystalů. Stavbě mohou přihlížet i tři bájní draci, kteří představují jakési ochránce tří chrámů – Chrám ohně, země a vody (ale to není pro hru důležité ). Draci přináší stavitelům dračí šupiny, jejichž sbírání umožní zisk odměny v podobě dalších krystalů. Staví se tak, že je třeba se svým stavitelem-figurkou přijít (maximálně se stavitel může pohnout o 2 pole) na rozestavěné pole a pomocí karet provést stavbu (vysvětlím později). Pointa hry je v nashromáždění co nejvíce krystalů a nabízet je obelisku (což je jediná hotová budova na začátku hry a stojí přesně uprostřed „staveniště“ ). Kdo vykoná rychleji určité množství nabídek (podle počtu stavitelů-hráčů), vítězí.

Teď přejdu k hlavnímu mechanismu hry a tedy k tomu jak se staví budovy. To, že jsou na každé budově 1-4 barevné čtverečky, na které hráči při stavění pokládají své kostičky a až jsou všechny ty čtverečky zaplněné, destička s budovou se otočí, hráči si vezmou své bonusy a budova je postavena, na tom není nic originálního. Ale to, jakým způsobem se kostičky na čtverečky pokládají, tedy jak se staví, jsem považoval za velmi originální a doteď stále považuji. Jediný a bohužel velmi závažný problém je v tom, že mi to po pár hrách přišlo stereotypní a přestalo mě to bavit. O co jde... Hráči dostanou na začátku karty. Ze 3/4 je na kartě obrázek (znovu připomínám, že hezky namalovaný obrázek) obyvatele světa Blue Moon. Zbylou 1/3 tvoří barevný pruh (který určuje, kterou budovu je možné s tímto človíčkem stavět), číslo od 1 do 3 a popřípadě ikonku, která představuje nějakou speciální vlastnost. V zásadě, pokud chci přispět na stavbě budovy kde je třeba černý čtvereček s číslem 4. Postavím ho tak, že odhodím pouze černé karty v hodnotě 4 (třeba jednu s číslem 3 a jednu s číslem 1) a postavím na černý čtvereček s číslem 4 svou kostku. Ale aby to nebylo tak jednoduché a primitivní, tak karty s čísly 1 a 2 (nejmenší hodnotou) mají nějaké speciální schopnosti (každá rasa umí jiné). Někteří umí přivolat ke stavbě draka, což přináší, jak už jsem zmiňoval, dračí šupiny. Těch je ve hře určitý počet a jakmile se doberou, hráč který jich má nejvíce získá jistý obnos krystalů. Poté se všechny dračí šupiny vrátí zpět do zásoby a mohou znovu sloužit ke stejnému účelu. Další speciální schopnosti jsou: žolíková karta nahrazující jakoukoli barvu, „měnička“ určitého počtu karet jedné barvy na barvu jinou, možnost jít se svým stavitelem na jakékoli pole nebo třeba učinit obelisku dvě nabídky v jednom kole (což normálně není možné). Karty s číslem 3 (nejvyšší hodnota) nemají žádné schopnosti. Na konci každého kola má hráč možnost odhodit 0,1 nebo 2 karty a vzít si o dvě více než odhodil, tedy minimálně 2 + hráč dostává karty za stavby budov. Takže stavba budov probíhá na základě jakési „alchymie“ s kartami. V prvních hrách se mi to fakt líbilo, ale bohužel po čase to byl stereotyp a já to tam jen tak plácal podle toho co přišlo, žádné složité vymýšlení. Ve hře lze sice vysledovat určité strategie, jako třeba rozestavět co nejvíce budov, protože sice si nejvíce vždy odnese ten, kdo se na stavbě nejvíce podílí (má na budově nejvíce kostek a pokud je shoda má přednost ten, kdo utratil za stavbu více, tedy čtvereček s největším číslem), ale stačí mít na budově jedinou kostku a vždy z toho něco kápne. Ale nejsou to žádné bůhví jaké strategie, většinou záleží na tom, jaké karty si hráč nalíže a podle toho staví.

Bohužel, já jsem tedy z Blue Moon City zklamaný. Sice vypadá hezky a stěžejní herní mechanismus (karetní „alchymie“) je originální a líbí se mi, ale velmi rychle mě omrzel. Škoda...