Bezva fotka

hodnoceno 7x (Seznam vlastníků)

Vyletí ptáček!

Autor: Technorocker | 5.12.2023 | 3

„Dobrá fotografie je vědět, kam se postavit.“

– Ansel Adams

Není novinkou, že MindOK myslí i na nejmenší hráče a pravidelně nás zásobuje různými dětskými tituly. Přiznám se, že na ty jsem dost vybíravý. Jednoduše proto, že většinu z nich zkrátka musím hrát také. Bezva fotka, v originále Perfect Shot, to ale u mě měla jednodušší, poněvadž s prvními informacemi o ní mi okamžitě v hlavě naskočila vzpomínka na mé dětství, jak pařím Kačeří příběhy, přičemž minihra s focením divokých zvířat s tupým výrazem byla mou nejoblíbenější.

Hru vymyslel Romain Caterdjian, jenž se specializuje na kratší hry a z jehož portfolia v češtině zatím vyšla jen Kavárna příšer. Původním vydavatelem je společnost Matagot (Takenoko). Jedná se o malou hru ve větší krabičce, ale to neznamená, že byste kupovali vzduch. Kartonem je nabitá až po víko, které navíc hraje roli i při samotné hře. Obsah tvoří hromada žetonů fotek, pak samozřejmě nějaké karty, bodovací žetony a v neposlední řadě nepostradatelný žeton prvního hráče. Nalezneme zde ale též rámeček, jenž je ve své podstatě stojanem na zahrané karty a jehož složení je lepší svěřit dospělé osobě. Hrát mohou dva až čtyři hráči, přičemž i v plném počtu jsme se v pohodě vešli do dvaceti minut. Máte-li mladší dítko, než je doporučený věk osmi let, nenechte se odradit. Hru naprosto v pohodě zvládne i šestileté.

Expozice

Příprava hry je rychlá, mnohem rychlejší než její úklid. Doprostřed stolu umístíte krabici s rámečkem (nebo rámeček bez krabice, to už je na vás), připravíte nabídku alb, zásobu fotek a bodovacích žetonů bezva fotek, rozdáte každému tři karty a hurá na věc.

Kraťoučká pravidla hovoří jasně, navíc s obrazovým příkladem. Vysvětlit hru malým hráčům není složité a na pochopení toho, jak to celé funguje, stačí jedna hra. Základním principem je přikládání karet krajiny s vyříznutými otvory (objektivy) na sebe do sloupce tak, aby se ve výřezech objevilo některé ze zvířat na kartě vespod. Karty představují tři typy krajin, ve kterých můžete zvěčnit šest různých zvířat neb dokonce yettiho.

Počínaje začínajícím hráčem, kterým by měl být ten, kdo naposled skutečně něco fotil, se hráči střídají v tazích, přičemž vždy mají na výběr jednu ze dvou akcí. Buď fotí, nebo si vezmou stránku alba.

Kompozice

• Focení probíhá tím způsobem, že vyberete podle vás tu správnou kartu a položíte ji do rámečku. Klidně to může být vzhůru nohama, ale nikdy ne rubovou stranou vzhůru, to dá rozum. Důležité je, aby v otvorech byla vidět zvířata z předchozí karty (nebo té pod ní nebo té pod tou pod ní…). Čím více zvířat, tím více fotek. Čím více fotek, tím více bodů. Za vhodné považuji předem se se spoluhráči domluvit, co se bude považovat za vyfocené zvíře. My jsme si například dali pravidlo, že musí být vidět alespoň půlka těla nebo alespoň celá hlava. Sloní nehet či orlí brko jsou dobré tak do rodokmenu domorodců, nikoli však do fotoalba slavného světoběžníka.
  Pravidlo zakazující nanečisto karty zkoušet či je vracet zpět do ruky je celkem pochopitelné. Jakmile je karta položena, již se s ní nesmí nijak manipulovat.
  Za každé zvíře nebo yettiho, kteří jsou vidět některým otvorem, tedy vaším objektivem, si vezmete ze zásoby fotku příslušného tvora. Fotky yettiho si losujete z hromádky fotek otočených lícem dolů. Může na ní být buď jeho levá, nebo pravá polovina. Tato záhadná bytost se sice může zjevit v kterékoli krajině, je však plachá a nechce být spatřena. Abyste světu dokázali jeho existenci (a získali více bodů) musíte mít v jednom albu obě poloviny. Na závěr vašeho tahu si doberte z balíčku novou kartu krajiny.
  Během hry máte dva pokusy o bezva fotku. To znamená, že zvíře bude v otvoru vidět úplně celé. Že se o bezva fotku pokoušíte, musíte ohlásit před tím, než položíte svoji kartu krajiny do rámečku.
  
  
• Nechcete-li z nějakého důvodu ve svém tahu fotit, musíte si vzít jeden z vyložených listů alba. Pokud se vám ani jeden z vyložených nehodí, je tu ještě možnost zkusit štěstí a sebrat vrchní kartu z dobíracího balíčku alba. Tak jako tak stránku alba vyložíte lícem vzhůru před sebe na stůl a případně doplníte nabídku opět na dva listy.
  Podstatné je, že fotka se boduje jen v případě, že je položena na některém listu alba. Během hry i na jejím konci před závěrečným bodováním na ně můžete libovolně umisťovat získané fotky. Jejich umístění lze i později měnit. Na každém listu jsou dvě až čtyři pole. Splňují-li položené fotky vyznačenou podmínku daného listu a je-li list zcela zaplněn, obdržíte při závěrečném vyhodnocení vyznačený bonus. Buďto sbíráte zvířata stejného druhu, různého druhu nebo přesně daného druhu či zvířata z určitého typu krajiny.

Jakmile dojde balíček karet krajiny, dohraje se kolo, odehraje ještě jedno celé a je konec hry. V závěrečném vyhodnocení přinese každá fotka v albu (ať už je umístěna v souladu s jeho podmínkami, či nikoli) jeden bod, i když není daný list zcela zaplněný. Dva body dostanete za každý žeton podařené bezva fotky a další bod navíc si přičtete za každý kompletní snímek yettiho. Nakonec ještě připočítáte bonusové body za každý list alba, který je zaplněný a podařilo se splnit jeho podmínky. Vítězem je hráč s nejvíce body. V případě shody je tím šťastnějším ten, který získal větší počet fotek yettiho.

„SÝÝÝR!“

Od dětských her, pokud je mám hrát, očekávám, že mě nebudou příliš dlouho trápit a že se u nich zasměju. To Bezva fotka splňuje do puntíku, i když občas se člověk i drobet zavzteká. Jeden může zjistit, že jeho odhad není zdaleka tak dobrý, jak si myslel. V mém případě to bylo dokonce mnohem horší. Nikomu jsem to neřekl, ale nakonec jsem od děcek okoukal pomocnou strategii – když jsem si nebyl jistý, skládal jsem na sebe karty, co jsem měl v ruce, abych lépe odhadl, kam daný otvor míří.

Vyplatí se nejprve si vybrat alba a podle toho následně fotit? Nebo nasekat co nejvíce fotek a na základě nich pak volit stránky alba? Jednoznačná cesta k vítězství nevede a popravdě asi ani nemá cenu o ní přemýšlet. Jde čistě o zábavu. Hra má v podstatě karetní rysy, nikdy nevíte, jakou kartu hráč před vámi použije. Ano, existuje mizivá šance, že všichni soupeři namísto focení půjdou po albu a vám zůstane vámi v předešlém tahu zahraná karta. Spoléhat se na to rozhodně nedá. I proto, že se nedá plánovat a o svém tahu se povětšinou rozhodujete až ve chvíli, kdy na vás přijde řada, může se čekání na tah zejména ve čtyřech hráčích poněkud protáhnout. Každopádně je vždy výhodné jednou kartou udělat co nejvíce fotek. K vzteku je pak situace opačná, kdy žádnou z vašich karet nejste schopni vyfotit zhola nic. A věřte mi, že se to stává.

Z pohledu dětí o zábavnosti hovoří jasně efekt „Zahrajem‘ si ještě jednou?“ Nestalo se, že bychom po jedné hře sklízeli. Upřímně řečeno, pro jedinou partii ani nemá cenu hru připravovat. Její úklid je opruz, aby se vše vešlo a víko dovřelo, musíte žetony fotek srovnat do úhledných komínků.

Zpracování komponentů odpovídá tomu, komu jsou určeny – pevné karty, silný karton. Jediné, kdy by mohlo dojít k poškození karet, je vzhledem k jejich otvorům míchání. Jsem také rád, že grafika není vysloveně infantilní, jak často u dětských záležitostí bývá, na druhou stranu žádná pecka to také není. Každé zvíře tu levituje v jedné podobě, jen se různí jejich velikost či otočení. Někdy navíc splývají s krajinou, což sice nemusí být tematicky špatně, ale při umělém osvětlení mi to činilo problém. Co se rámečku týče, nakonec jsme krabici vynechali a pokládali jej rovnou na stůl. Je lépe vidět na karty v něm položené a lépe se do něj také vkládají. Krabice je totiž vyšší a její hrany ještě převyšují rámeček položený uvnitř, takže pokud nehrajete na zemi, menší hráči natahují krky nad rámeček jako husa do flašky.

Shrnu to krátce: Chcete-li své ratolesti udělat radost jednoduchou a zábavnou hrou s neotřelým tématem a netradičním mechanismem, s Bezva fotkou máte úspěch zaručen.