Balíkáři

hodnoceno 12x (Seznam vlastníků)

Recenze hry „Balíkáři“

Autor: mh | 7.3.2021 | 5

Motto:
„Dobrý den, vy jste na mě asi zapomněli s doručením balíku...“
„My jsme na vás nezapomněli, my jsme se na vás (cenzurováno)!“

Hra Balíkáři přináší téma, které je v současné koronavirové době také velmi aktuální – doručování balíků. Zaměřením se jedná o rodinnou hru, kterou vytvořilo vydavatelství a nakladatelství Albi společně s firmou PPL. Je určena pro 1–4 hráče od 10 let a jedna partie dle údajů na krabici má trvat cca 45 minut.

Komponenty hry

Hra je distribuována v krabici menších středních rozměrů, ve které najdete oboustrannou desku překladiště, 4 oboustranné desky měst, 4 žetony dodávek s plastovými stojánky, 60 dřevěných kostiček balíků (po 15 ve čtyřech barvách), 4 mazací hadříky, 4 modré a 4 červené stíratelné fixy, 20 žetonů s čísly, 8 karet nápovědy, žeton začínajícího hráče a jeden neprůhledný losovací pytlík.

Žetony jsou klasické kartonové, které je nutné nejprve vyloupat z matrice, kostičky jsou dřevěné a desky překladiště a města jsou vyrobeny z lesklého pružného plastu, na který se dá psát stíratelnými fixami. Všechny tyto komponenty jsou standardní kvality, kterou by člověk u her tohoto typu a této cenové úrovně očekával. O něco horší je to s losovacím pytlíkem – je vyrobený z nějakého umělého materiálu, který na omak působí trochu eklhaft. Škoda, že není dodáván standardní plátěný pytlík, to by cenu snad nijak výrazně nezvedlo.

Příprava hry

Ve hře Balíkáři se hráči stávají provozovateli doručovací služby a snaží se získat přepravní body přepravením co nejvíce balíků.

Na začátku hry se doprostřed stolu položí deska překladiště, otočená nahoru stranou odpovídající počtu hráčů. Každý hráč si vezme žeton dodávky ve své barvě, jednu červenou a jednu modrou fixu, jeden mazací hadřík a jednu desku města, na které je nakreslena síť ulic a dvacet očíslovaných domů, představujících dodací, resp. podací adresy. Desky jsou oboustranné – strana A je jednodušší, zatímco strana B je určena pro pokročilejší hráče a představuje větší výzvu. Všechny strany A mají stejné rozvržení uliční sítě a domů (mají však rozdílně rozmístěna jejich popisná čísla), jednotlivé strany B se pak od sebe ve všech těchto kategoriích liší.

Hraje-li tři a méně hráčů, vyřadí se hnědé kostičky balíků a hráči budou hrát se třemi zbylými barvami, a to i tehdy, když se hraje ve dvou nebo v jednom. V takovém případě budou hrát s jedním nebo dvěma automatickými hráči, tzv. APkami, aby ve hře byly vždy aspoň tři doručovací společnosti.

Od každé barvy, která je ve hře, se vezmou tři kostičky a vloží se do losovacího pytlíku. Z něj se pak vylosují tři kostičky pro každé velké barevné pole na desce překladiště. Poté se do pytlíku vloží všechny zbylé kostičky. Žetony s čísly se obrátí lícem dolů, zamíchají se a umístí se poblíž desky překladiště. My jsme je však tahali z druhého pytlíku (který jsme použili z vlastních zdrojů) podobně jako kostičky.

Každý hráč si na své desce napíše do políček pro modrou i červenou trasu její maximální délku. Na začátku hry je to 8 políček. Doporučuje se do políček psát fixou odpovídající barvy. Na desce překladiště si napíše do políčka své barvy počáteční hodnotu přepravních bodů – 0.

Nyní si modrou fixou na své desce města nakreslí modrou trasu o maximální délce 8 políček. Stejně tak červenou fixou nakreslí červenou trasu o stejné délce. Každá z tras musí být napojena na depo v horní části tabulky. Trasy musí být nepřerušované, nemusí tvořit okruh a mohou vést libovolný počet úseků souběžně.

Ten, kdo naposledy dostal nebo odeslal balík, si vezme žeton prvního hráče a zahájí hru.

Průběh hry

Hra se hraje na pět kol a každé se skládá ze čtyř fází: přípravy, plánování akcí, vyhodnocení akcí a upomínek.

Fáze přípravy

V této fázi nejprve první hráč přeškrtne na desce překladiště aktuálně probíhající kolo. Poté otočí tři žetony s čísly lícem nahoru (my je taháme z pytlíku). Tím jsou určeny adresy domů, odkud budou odesílány nové balíky. Každý hráč si pak z pytlíku vytáhne tři kostičky a každou umístí na jeden dům s vylosovaným číslem. Vždy se musí jednat o kostičky v barvě soupeřů — jakmile hráč vytáhne kostičku své barvy, vrátí ji zpět a losuje znovu tak dlouho, dokud nevytáhne kostičku jiné barvy. Může se stát, že některý hráč má vylosovaný dům obsazen nevyzvednutým balíkem, nebo tento dům očekává doručení jiného balíku (viz dále). V takovém případě si otočí jiné číslo domu, toto číslo pak ponechá otočené. Pokud dojdou neotočené žetony, všechny se otočí zpátky číslem dolů, znovu se zamíchají a pokračuje se ve hře.

Ve hře 3–4 hráčů se na konci fáze přípravy provede akce Překladiště (podrobněji viz níže).

Fáze plánování akci

Poté si každý hráč na své desce města naplánuje čtyři ze sedmi dostupných akcí a označí je pořadím 1–4. S výjimkou prvního kola bude vždy jedna akce označená z předchozího kola křížkem, tu si vybrat nelze. Tuto fázi provádějí všichni hráči současně.

Fáze vyhodnocení akcí

Nyní hráči budou postupně provádět své naplánované akce. Nejprve všichni hráči provedou akci označenou číslem 1, pak akci s číslem 2, po ní akci čislo 3 a nakonec akci označenou číslem 4. Začíná vždy první hráč a po něm následují ostatní po směru hodinových ručiček.

• Překladiště: Pomocí této akce se posouvají kostičky (balíky) na přepravním pásu překladiště. Postupuje se takto v pevně daném pořadí: Nejprve se všechny kostičky, jejichž barva se shoduje s barvou pole, na kterém se nachází, přesunou na výstupní pole příslušné barvy. Potom se všechny zbylé kostičky na pásu posunou o jedno pole proti směru hodinových ručiček. Nakonec se všechny kostičky ze vstupních polí přesunou na sousedící pole přepravního pásu. Správný postup je na desce překladiště naznačen pomocí malých římských čísel I, II, III.
  Díky této akci se balíčky postupně dostanou na správné příchozí depo. Akce překladiště se vždy automaticky provede na začátku každého kola (s výjimkou hry jednoho a dvou hráčů), ale může ji také provést kterýkoliv hráč v rámci svého tahu.

• Dálková přeprava: Tato akce slouží k přesunu kostiček (převozu balíků) mezi odchozím depem a vstupním polem překladiště a také opačným směrem mezi výstupním polem překladiště a příchozím depem. Nejprve se přesunou kostičky z odchozího depa (na pravé straně desky) na vstupní pole překladiště. Za každý přenesený balíček hráč získá 1 přepravní bod, který si okamžitě zapíše do svého políčka na desce překladiště. Pokud bylo u odchozího depa zaškrtnuté políčko s vykřičníkem (viz fáze upomínek), toto zaškrtnutí vymaže.
  Potom přesune všechny kostičky ze vstupního pole překladiště na příchozí depo (na levé straně desky). Za tyto balíčky ještě body nezískává, ale musí určit adresy, na které je bude doručovat. Pro každý nově příchozí balíček otočí jeden žeton s číslem a u příslušného domu si fixou zaškrtne symbol obálky. Žetony se opět nechávají otočené lícem nahoru. Pokud bylo u vstupního pole překladiště zaškrtnuto políčko s vykřičníkem (viz fáze upomínek), toto zaškrtnutí vymaže.
  Kapacita příchozího i odchozího depa je maximálně šest kostiček. Kostičky, které se už nevejdou, musí zůstat na svých původních místech (vstupní pole překladiště nebo dům).

• Sběr: Pomocí akce Sběr jsou přesouvány balíky z podacích adres (domů) na odchozí depo. Akce jsou dvě – jedna na sběr podél červené trasy a jedna na sběr podél modré trasy. Takto přesunout lze z každé trasy maximálně čtyři balíky. Aby bylo možné z adresy balík přesunout, musí se aspoň část domu dotýkat aspoň části trasy (pouhý roh nestačí). Pokud bylo u domu zaškrtnuto políčko s vykřičníkem (viz fáze upomínek), toto zaškrtnutí se vymaže.
• Rozvoz: Pomocí akce Rozvoz jsou přesouvány balíky z příchozího depa na dodací adresy (domy). Akce jsou opět dvě — jedna pro rozvoz podél červené trasy a jedna pro rozvoz podél modré trasy. Opět lze najednou přesunout maximálně čtyři balíky a opět platí, že aspoň část domu se musí dotýkat aspoň části příslušné trasy. Je jedno, která kostička se umístí do kterého domu. Z principu se vždy bude jednat o kostičky v barvě daného hráče. U domu pak smaže zaškrtnutí obálky, a pokud bylo u něj zaškrtnuto políčko s vykřičníkem (viz fáze upomínek), vymaže ho také.
• Změna trasy: Pomocí této akce může hráč překreslit libovolnou ze svých tras (klidně obě) a případně je prodloužit (prodloužení není povinné). Prodloužit trasy může celkem o maximálně 3 pole, přičemž toto prodloužení může rozdělit libovolně mezi obě trasy. Nikdy však nemůže jednu trasu zkrátit a o zkrácený úsek druhou trasu prodloužit. Trasa buď zůstane stejně dlouhá, nebo se prodlouží. Nové délky tras poznamená do políček na své desce města.
  Hráč pak umaže příslušný úsek trasy (nebo obou tras) a nakreslí jej znovu. Nový úsek lze připojit na konec existující trasy, anebo může celá trasa vést úplně jinudy. Jedinou podmínkou je, aby její nová délka odpovídala číslu uvedenému na desce města.
  Za každé pole, o které hráč prodlouží své trasy, musí zaplatit jeden přepravní bod. Změnu okamžitě poznačí do políčka na desce překladiště. Lze jít i do mínusu a zadlužit se.

Fáze upomínek

Poté, co všichni hráči provedou své čtyři akce, musí zpracovat upomínky. Nejprve se podívají, jestli už nějaké upomínky existují (zaškrtnutá políčka s vykřičníkem u domů, u odchozího depa a u výstupního pole překladiště). Pokud upomínka existuje, tak všechny balíky u tohoto pole vrátí do pytlíku, za každý z nich si odečtou jeden přepravní bod a zaškrtnutí upomínky zruší.

Nyní poznačí případné nové upomínky: u každého domu, který obsahuje balík (čeká na odeslání balíku), nebo má zaškrtnutou obálku (čeká na doručení balíku), u svého odchozího depa, je-li v něm alespoň jeden balík, a u svého výstupního pole překladiště, je-li na něm alespoň jeden balík.

Jako poslední krok musí každý hráč křížkem označit jednu z akcí, kterou v tomto kole prováděl, a tato je pro následující kolo zablokovaná. Pak se předá žeton prvního hráče hráči po levici a začíná další kolo.

Konec hry, vítěz

Na konci pátého kola se ještě vyhodnotí ztráty bodů za nezpracované upomínky z předchozího kola, ale nové upomínky se již zapisovat nemusí. Vítězem se stává hráč s nejvíce přepravními body. V případě rovnosti vítězí hráč, který má v součtu nejvíc úseků trasy. Pokud je i pak rovnost, vítězství se dělí.

Varianty hry

Pokročilá varianta

Pokud již hraní základní varianty na straně A desky města přestane být pro hráče výzvou, nabízí hra pokročilou variantu na straně B. Jak již jsem zmiňoval výše, plánky měst na straně B jsou na každé desce jiné. Proto při přípravě hry hraje roli i to, jakou konkrétní desku si hráč vezme. A je nutno poznamenat, že rozložení ulic je někdy opravdu zákeřné a náhoda při losování čísel dodacích, resp. podacích adres zde hraje o něco větší roli. Na druhou stranu —  jakmile už jednou začnete hrát se stranou B, už se asi těžko budete chtít vracet ke straně A, ledaže by se vám na straně B opravdu významně nedařilo.

Komu by i výzva na straně B byla málo, může si hraní ještě ztížit tím, že za rozšíření trasy o jeden úsek zaplatí dva přepravní body místo jednoho. Přiznám se, že tuto variantu jsme doposud nezkoušeli.

Zjednodušená varianta

Pro koho je naopak i základní varianta příliš složitá, může vyzkoušet zjednodušenou variantu. V té se nepoužívá deska překladiště a tím pádem ani stejnojmenná akce. Při akci Dálková přeprava se odesílané kostičky předají rovnou příslušným hráčům do jejich příchozího depa, které má v této variantě neomezenou kapacitu.

Tato varianta se nejspíš hodí při hraní s příliš malými dětmi. Upřímně řečeno, pro větší děti a dospělé hráče nemá prakticky žádný význam, protože pravidla základní hry nejsou nikterak složitá a je škoda se ochudit o zajímavý herní prvek, který překladiště představuje. My jsme ji ani nezkoušeli.

Varianta pro 1–2 hráče, aneb Automatická přeprava, zvaná APka

Základní varianta tak, jak je popsána v pravidlech, je určená pro 3–4 hráče. Pokud je hráčů méně, přichází do hry tzv. automatická přeprava, zkráceně zvaná APka. APek se použije tolik, aby byly ve hře vždy aspoň tři přepravní společnosti (tedy minimálně dvě při hře jednoho hráče a aspoň jedna při hře dvou hráčů). APku lze koneckonců použít jako čtvrtou společnost i ve hře tří hráčů.

Pro každou APku ve hře připravíte její sadu barevných kostiček (balíčků), desky města APky nepoužívají. Zároveň určíte obtížnost každé z nich. Je možné vybírat ze tří možností — lehká, střední a těžká, přičemž každé APce můžete určit jinou. Já si pro zkušební hry vybral jednu lehkou a jednu střední.

Příprava hry pak probíhá podle standardního postupu pro tři, resp. čtyři hráče. Fáze přípravy každého kola se týká pouze skutečných hráčů. Na jejím konci však místo akce Překladiště nastávají tahy APek. V tomto okamžiku provedou postupně všechny APky své akce: Nejprve se provede akce Překladiště podle standardních pravidel, takže o ni hráči nepřijdou. Potom se vytáhnou z pytlíčku tři balíčky a položí se na výstupní pole překladiště, příslušející konkrétní APce (balíčky v barvě této APky se vrátí do pytlíčku a losuje se znovu). Za to APka obdrží okamžitě jednorázově body (nikoliv za každý balíček) podle své obtížnosti (2 pro lehkou, 3 pro střední a 4 pro těžkou). Jako poslední akci tahu se do pytlíčku vrátí všechny balíčky na vstupním poli překladiště této APky. Za každý takový balíček obdrží APka jeden bod (tentokrát bez ohledu na obtížnost). Potom přijde na řadu případná další APka v pořadí.

Jakmile se provedou tahy všech APek ve hře, následují další standardní fáze hry pro skutečné hráče: plánování akcí, vyhodnocení akcí a upomínky.

První hru v jednom hráči se dvěma APkami jsem hrál evidentně špatně — zamotal jsem se především do akcí Překladiště. Prohrál jsem výrazně — já 11 bodů, APky 28 a 29, ale na to nelze brát ohled. V dalších hrách jsem si již dal větší pozor na správné provádění jednotlivých tahů. Dokonce jsem pro APky využil i figurky dodávek, které jsem si otáčel jako znamení, jestli daná APka již provedla svůj tah, či zatím nikoliv. Jakmile jsem hrál správně, začalo to dávat větší smysl. Následující hra už dopadla těsně — já 22 bodů a APky 22 a 23.

Dá se tedy říci, že APky jsou také poměrně dobře vyladěny — nejsou ani příliš slabé, ale ani příliš jednoduché, takže porazit je představuje dostatečnou výzvu. Ideální je, když partie končí těsným výsledkem jako v mém případě, značí to totiž, že APky jsou porazitelné.

Postřehy a dojmy

Jak se to hraje

Hry, které jsou sponzorovány konkrétní firmou, většinou nebývají příliš zajímavé. Důraz totiž není ani tak kladen na kvalitu herních mechanismů, ale na reklamu. Mechanismy tedy bývají triviální až zastaralé (často se jedná o obyčejné házení kostkami), ale hlavně že se na krabici vyjímá logo sponzorské firmy.

Balíkáři však jsou možná překvapivě, byť sponzorovány firmou PPL, hrou poměrně moderní a docela zábavnou. Objedou se zcela bez kostek, náhoda je tu zastoupena pouze taháním kostiček z pytlíku a náhodným otáčením čísel domů. Vše ostatní je pak na strategii a plánování jednotlivých hráčů.

Neznám detaily problematiky doručovacích služeb, takže netuším, nakolik reálnou simulaci hra přináší, ale domnívám se, že nám přece jenom umožní k ní aspoň přivonět. A ukazuje se, že ani v této velmi zjednodušené verzi to není zas až taková legrace. Často je potřeba obsloužit adresy, ke kterým zrovna nevede ani jedna z našich tras, a na takovém plánku B se nejednou stane, že ani překreslením se k potřebným adresám v požadovaném čase nemáme šanci dostat a musíme se smířit s penalizací za nevyřízenou zakázku. A do toho se nám nezadržitelně zaplňuje kapacita obou dep a člověk najednou neví, co dřív.

Interakce ve hře není prakticky žádná, natož škodění. Každý hráč si totiž hraje na svém písečku, resp. na svém plánu města. Díky principu hry ve svém městě sbírá balíčky ostatních hráčů, které se snaží doručit do překladiště, a doručuje balíčky své barvy, které mu do překladiště dovezli ostatní. Vzhledem k náhodnému losování se může stát, že balíčků jednoho hráče je v daném okamžiku na hrací ploše méně, ale soupeři to nemají jak ovlivnit. Mohli by třeba úmyslně nesbírat balíčky některého hráče, ale to není dobrá taktika, protože za to jsou záporné body. Takže každý se snaží optimalizovat svoje akce a ostatních si příliš nevšímá. To možná neosloví ty hráče, kteří interakci a škodění vyhledávají, pro rodinné hraní je to ale ideální.

Prostoje

Většina akcí probíhá celkem svižně. Je ale pár míst, kdy se hra může zadrhnout. Jednou z nich je překreslení trasy. Ne vždy má hráč vše dopředu promyšlené, takže studuje hrací plán a kombinuje, jak nejlépe trasy překreslit, aby vyhověl pravidlům a zároveň měl šanci obsloužit co nejvíce domů. V některých případech to může některým hráčům zabrat i pár minut. A pokud si v jednom tahu naplánuje změnu trasy více hráčů, je to na mrtvici. Dá se to trochu urychlit, pokud hráči s naplánovaným překreslením trasy provedou akci současně bez ohledu na jejich pořadí v kole.

Dalším místem, kdy dochází ke zpomalení tempa, je plánování pořadí akcí na začátku tahu. Tady se to trošku umírní tím, že tento krok dělají všichni současně. Přesto to někomu může trvat déle než ostatním a ti pak musí čekat.

Pokud ovšem nenarazíte na spoluhráče se syndromem analýzy–paralýzy, nebude to představovat nic moc frustrujícího.

Doba hry

Oficiálně se udává doba hry jedné partie 45 minut. My jsme (vždy ve třech hráčích) první hru hráli 1 hodinu a 35 minut. Bylo to samozřejmě poznamenané tím, že jsme hráli poprvé, spoustu věcí jsme museli konzultovat s pravidly a vůbec jsme neměli ponětí o nějaké taktice. Hra nám přišla těžkopádná a nepříliš zábavná.

Druhá partie už byla o něčem jiném. Za prvé jsme nemuseli téměř vůbec nahlížet do pravidel, dokázali jsme i taktizovat a najednou jsme měli pocit, že hra příjemně odsýpá. Nakonec se časomíra zastavila 1 hodině a 12 minutách. Což není zas až o tolik méně jako při první hře, ale subjektivní dojem byl určitě mnohem lepší. Při dalších partiích se pak doba hry pohybovala vždy kolem 1 hodiny a 10 minut.

Udávaným 45 minutám jsme ve třech hráčích nepřiblížili ani náhodou. Na druhou stranu nám to nijak nevadilo a délka partie kolem 70 minut byla tak akorát.

Kolem 45 minut se pohybovala pouze doba sólových her. Ono je to logické — tahy APek jsou automatizované, takže na rozhodování je tu jenom jeden hráč. Další dva pak přidali k herní době 25 minut.

Fixy a hadříky v plné permanenci

Čeho si při hře užijete opravdu měrou vrchovatou, je přepisování — ať již číselných údajů (aktuální body, délky tras, plánované pořadí akcí), nebo trajektorií jednotlivých tras. A že ke změnám dochází permanentně. Zároveň si občas část údajů (především náchylné na to byly trasy) omylem umažete hřbetem ruky nebo rukávem, takže je budete průběžně i opravovat. Takže to jde stylem — fixa, hadřík, fixa, hadřík, občas přesunout pár kostiček — a tak pořád dokola. Možná to teď vypadá trochu šíleně, ale v reálu to není zase tak hrozné.

Pravidla

Mechanismy hry jsou celkem vyladěné a dávají smysl. Pravidla jsou napsaná srozumitelně včetně praktických příkladů. Navíc jich není moc, takže brzy přejdou do krve.

Na jednu věc, která mi nepřipadá úplně logická, jsem přesto narazil. Když posbíráte balíčky z podacích adres, doručíte je na odchozí depo. Pokud je ale nestačíte do konce kola převést do překladiště, napíšete si u odchozího depa upomínku. Máte-li zde upomínku i na konci dalšího kola (tj. stále jste balíky nepřevezli na překladiště), balíčky z depa vrátíte do pytlíčku a za každý si odečtete bod. Až sem je to všechno logické. Ale představte si, že v tom kole dovezete do depa nové balíčky. Na jeho konci pak vzhledem k existující upomínce přijdete i o ně a i za ně obdržíte záporné body. Ačkoliv v odchozím depu byly jenom krátce. Ale asi se to dá akceptovat, protože dovézt další balíčky do depa, u kterého mi svítí upomínka, a stejně ho v tomto tahu nevyprázdnit, je příklad špatného hraní.

Na co se rádo zapomíná

Ačkoliv nejsou pravidla nikterak složitá, jsou určité konkrétní body, na které jsme často zapomínali. V první hře to určitě bylo omezení maximálního rozšíření tras (v součtu 3 pole). Ačkoliv jsme za každé rozšířené pole poctivě platili přepravními body, rozšiřovali jsme trasy o více polí (jak jsme zrovna potřebovali). V dalších hrách jsme si na to však už dávali bez větších problémů pozor.

Dalším pravidlem, na které jsme občas zapomněli, je maximální počet kostiček, které je možné najednou převézt akcemi Sběr a Rozvoz. Maximální kapacita dálkové přepravy se hlídá bez problémů, protože odchozí i příchozí depa mají nakreslené čtverečky a víc kostiček na ně neumístíte, ani z nich neodeberete. Ale vlastní sběr a rozvoz mají kapacitu omezenu na čtyři čtverečky (víc se do dodávek nevejde). Jenže když se vám na příchozím depu sejde třeba pět nebo šest kostiček a třeba vaše modrá trasa vede kolem šesti dodacích adres, automaticky s vidinou velkého bodového zisku (jedna doručená kostička je za 2 body) se je pokusíte doručit všechny a na pravidlo o maximálním počtu čtyř si vzpomínáte opravdu horko těžko. Podobně je tomu při svozu. Je však nutné podotknout, že limit se týká jednoho rozvozu nebo svozu podél jedné trasy, takže když rozvezete tři balíčky podél jedné trasy a další tři balíčky podél druhé, pravidlům jste vyhověli.

Celkem zbytečné figurky dodávek

V krabici najdete kromě jiného čtyři žetony (figurky) dodávek a plastové podstavce, do kterých je můžete vsadit. Napadne vás, že budou sloužit k označení pozice na desce města. Ale kdepak. Jejich význam je pouze v tom, že ukazují barvu příslušného hráče. Možná kdyby byla v barvě vyvedená celá kapota, ale ta je u všech čtyřech dodávek bílá a barevně je odlišena pouze poměrně malá plocha čelního skla. Tím se žetony dodávek stávají nejzbytečnějšími komponentami celé hry. Což je možná škoda, protože vypadají docela pěkně. Při hře s dětmi jimi alespoň můžete naznačovat pohyb po městě, ale jednak to není potřeba a jednak se tím bude stírat nakreslená trasa.

Závěrečné zhodnocení

Balíkáři používají zajímavé mechaniky a nejsou pouze bezduchým reklamním dice-rollingem. Náhoda zde sice roli hraje (a někdy docela podstatnou), ale je potřeba taktéž správně plánovat a vhodně taktizovat. Kreslení a mazání údajů na hracích deskách je možná o trochu více, než by bylo optimální, ale nijak zvlášť to nevadí. Dodávaný pytlík by možná snesl lepší materiál a figurky dodávek s podstavci jsou spíše zbytečné, ale jinak jsou komponenty dostatečně kvalitní.

Zkušeným hráčům hledajícím opravdové výzvy hra nemá moc co nabídnout, na druhou stranu je klasifikována jako rodinná, což splňuje s přehledem. Pokud se chcete zhruba na hodinku zabavit a trochu si přiblížit specifický segment lidské činnosti (doručování zásilek), rozhodně se Balíkářů nestraňte.