Babylonia

hodnoceno 12x (Seznam vlastníků)

Mezi řekami Eufrat a Tigris

Autor: Bluda | 11.12.2020 | 5

Novobabylónská říše, jejímž centrem bylo město Babylón, byla založena roku 626 př.n.l. a zanikla roku 539 př.n.l. Jejím nejvýznamnějším králem byl Nabukadnesar II., který vedl boje s Judským kralovstvím a nechal zbořit Jeruzalém včetně Šalamounova chrámu, opanoval také Sýrii a Egypt. Byl ale zároveň velkým budovatelem a za jeho vlády vzniklo i mnoho obchodních cest spojujících velká města, což vedlo k rozkvětu celé říše.

Ve hře Babylonia se stanete vůdcem jednoho z klanů, který se pokouší vytvořit nejvýnosnější obchodní stezky v říši rozkládající se nad řekami Eufrat a Tigris. Hra je určena pro 2 až 4 hráče a herní doba se pohybuje někde okolo 40 minut.

Ve velice pevné krabici, jakou jsem viděl naposledy snad u hry Pastiche, naleznete herní plán, který vás patrně překvapí nejen svou tloušťkou, ale i velikostí, dále 32 žetonů a 9 karet vylepšení (vše opět z velmi pevného kartonu) a v neposlední řadě dřevěné komponenty – 5 červených zikkuratů (tedy stupňovitých věží, jakou patrně byla i proslulá Babylónská věž) a pro každého hráče 30 kruhových kamenů, stojánek a značku na počítání bodů.

Pokud někdo (tak jako já) během letmého pohledu na obrázky snad nabyl dojmu, že bude přesouvat po mapě nějaké armády panáčků, bude asi trošku zklamán (ale patrně ne na dlouho), protože jde o čistě abstraktní hru, kde hráči „pouze“ kladou své kameny na volná pole a získávají body. Ale nepředbíhejme. Nejprve je potřeba připravit hru.

Mapa se skládá z šestiúhelníkových polí a je rozdělena dvěma řekami na tři části. Pokud nehrajete v plném počtu, jedna z krajních částí nebude pro hru využita. Některá pole pak jsou označena barevným rámečkem - na modrá pole patří zikkuraty, na zelená pole se pak náhodně umístí kartonové žetony představující města a pole. Vedle mapy se vyloží karty zikkuratů.

Každý hráč si vezme své kameny, zamíchá je, a postaví do několika komínků obrázkem dolů. Poté si vezme vrchních 5 a umístí je do svého stojánku tak, aby je ostatní neviděli. Každá sada kamenů obsahuje 12 rolníků a po 6 symbolech džbánu, hlavy a hvězdy (tyto kameny představují občany – kupce, úředníky a kněží). Každý hráč tedy má ve stojánku k dispozici stejný počet kamenů, ale jejich druh se může lišit.

Hráči se pak postupně střídají v tazích, které vypadají tak, že pokládají kamkoliv na plochu dva či více kamenů podle následujících pravidel:

• Tři či více kamenů lze položit pouze v případě, že jsou všechny kameny pokládané v tomto tahu rolníci; v tomto případě nelze kameny pokládat do řeky.
• Při pokládáni pouze dvou kamenů je jedno, o jaký druh kamenů jde; kameny je pak možno pokládat i do řeky (symbolem dolů).
• V prvním tahu prvních dvou hráčů je omezen počet položených kamenů na jeden a dva kameny.

Pokud hráč položí svůj kámen vedle zikkuratu, okamžitě si započítá bodový zisk rovnající se počtu všech zikkuratů, které sousedí alespoň s jedním jeho kamenem. Takto tedy může např. položením dvou kamenů získat tři body, pokud každý z nich umístí k jinému zikkuratu.

Sousedí-li hráčův kámen s některým polem, může hráč umístit na toto pole rolníka, čímž okamžitě získá bodový zisk podle typu tohoto pole (buď získá přesný počet bodů dle uvedeného čísla, nebo získá body podle počtu všech měst vlastněných všemi hráči – viz níže).

Na konci tahu hráče se ještě vyhodnotí nově uzavřená města a zikkuraty. K uzavření došlo, pokud bylo obsazeno poslední volné sousední suchozemské pole.

Uzavřené město přinese body všem, kteří mají k tomuto městu připojeny kameny se stejnými symboly (hvězda, džbán, hlava), jako jsou zobrazeny na žetonu tohoto města - každý shodný symbol přinese 2 body. Kameny nemusejí s městem přímo sousedit, ale musí být k městu připojeny cestou z hráčových kamenů. Pokud se vám tedy povede připojit k městu všech 6 kamenů s odpovídajícím symbolem, můžete za tento symbol města získat 12 bodů. Nakonec se ještě určí hráč, který má nejvice přímo sousedících kamenů s tímto městem a tento hráč získá samotný žeton města. To zároveň vyvolá bodování měst, kdy každý získá okamžitě tolik bodů, kolik má právě měst před sebou.

V případě, že byl uzavřen zikkurat, může si hráč, který u něj má nejvíce sousedících kamenů, vybrat jednu z karet zikkuratů, která mu přinese buď jednorázový bonus (jeden tah či body navíc) nebo trvalé vylepšení (dobírání do 7 namísto 5 kamenů, nové možnosti umisťování kamenů apod.).

Nakonec si hráč dobere kameny tak, aby jich měl znovu 5 a na tahu je další hráč.

Hra končí okamžitě na konci tahu některého hráče, pokud již tento hráč nemá žádný kámen, nebo pokud na mapě zbylo pouze jedno město.

Komponenty jsou velmi pěkně zpracovány a i kartonové žetony jistě něco vydrží, pár věcí bych si přesto dovolil vytknout.

Hra vám například příliš neusnadňuje přípravu, především pokud první hra nebude ve čtyřech, budete patrně trochu tápat - na první pohled totiž nemusí být zřejmé, která část mapy se nebude používat. Až po odehrání alespoň první hry si zapamatujete, že s každým neaktivním hráčem ze hry vypadne jeden zikkurat a právě jejich počtem lze snadno určit, který díl mapy je tedy ten správný. Tady ještě musím poznamenat, že mi nejprve bylo líto, že se nevyužije celá mapa, ale neaktivní část je velká tak akorát na to, aby se sem vešly všechny karty zikkuratů, takže i tento prostor lze dobře využít.

Ještě trochu horší je to, že při menším počtu hráčů je nutno vyřadit některé žetony měst a polí. Tyto však nejsou nijak označeny. Určení nepoužitých žetonů sice má jistou logiku, která se dá pochopit, nicméně určitě by bylo lepší označit příslušné žetony např. značkami „4“ a „3+“, než odkázat hráče pouze na přehled v návodu.

Mapa je pak v učitých situacích také trošku nepřehledná a někdy se stane, že na první pohled máte dojem, že některé políčko patří řece, ale není tomu tak, to ale poznáte až podle absence symbolu řeky na daném políčku (tyto symboly nejsou příliš výrazné). Také jsem zcela nepochopil výběr barev pro jednotlivé hráče, kdy bílé a modré kameny na mapě krásně září, zatímco přírodní a šedé kameny na mapě poněkud zanikají.

To vše jsou ale drobnosti, na které si brzy zvyknete a pak už vám vadit nebudou. Zásadním nedostatkem je však to, že stojánky na žetony jsou tak tenké, že v nich zkrátka žetony nedrží. Ve hře dvou hráčů lze dát dva stojánky na sebe, ale při větším počtu hráčů je dobré stojánky něčím podložit, jinak naprosto neplní svou funkci. Alternativou by pak bylo nalepit na jednu stranu ještě vrstvu nějakého jiného materiálu a trvale tak jejich tloušťku zvětšit. Škoda, tenhle detail dost kazí dojem z jinak moc hezky zpracované hry.

Přiznám se, že ve své skromné sbírce moc abstraktních her nemám, a tak jsem byl dost zvědav, nakolik nás Babylonie zaujme. Po odehrání první hry jsem měl poněkud smíšené pocity, protože mi hra přišla poněkud chaotická, především neustálé počítání bodů za vlastněné žetony měst pokaždé, když kterýkoliv hráč získá nové město. Nutno dodat, že podobný pocit měli i ostatní moji spoluhráči, z nichž někteří se ovšem připojili o několik partií později.

Ovšem již druhá partie, kdy je vám už od začátku mnohem jasnější, jak hrát, se stane velikým zážitkem. Právě i zdánlivě nelogický příjem bodů ze získaných měst vám otevírá krásná dilemata. Mám uzavřít tohle město už na začátku hry, takže mi sice hned nepřinese moc bodů, protože kolem nemám vytvořenou dostatečnou síť se správnými symboly, ale zároveň mi zajistí určitý bodový příjem v průběhu hry? Nebo bude lepší vytvořit nejprve cesty s co nejvíce symboly a pak uzavřít připojená města s obrovským okamžitým ziskem? Ale neuzavře mi ta města dřív někdo jiný? Nepovede se někomu ukončit hru dříve, než dokáži tato města uzavřít?

Asi je vám to již jasné. Možná to nebyla láska na první pohled, ale s každou další hrou se mi Babylonie líbí víc a víc. Ve dvou hráčích máte hru poměrně hodně pod kontrolou a bodově je to obvykle hodně vyrovnané, takže se ve svých tazích na počítadle bodů střídavě přeskakujete. S přibývajícím počtem hráčů kontrolu poněkud ztrácíte (podobně jako třeba v mé oblíbené hře Ekö) a hra se tak dost mění (což ale vůbec nevadí), přibývá však okamžiků, kdy vám jiný hráč položením svého kamene překazí (či alespoň zkomplikuje) vaše plány. Vytvořit velkou síť cest se ve čtyřech hráčích zkrátka moc často nepovede. Každopádně hra perfektně funguje v jakémkoliv počtu hráčů.

Přestože se občas nevyhnete chvilce přemýšlení, hra pěkně odsýpá a celá partie většinou zabere něco mezi 30 a 40 minutami (bez ohledu na počet hráčů).

Doporučil bych vám tedy hru Babylonia? Pokud nejste vyloženě odpůrci abstraktních her, tak jednoznačně ano, ale nehodnoťte tuto hru po první partii, protože ta bude vyloženě „rozkoukávací“ - u této hry to platí mnohem více, než u mnoha jiných.