Azul: Zahrady pro královnu

hodnoceno 60x (Seznam vlastníků)

Obklady, vitráže, letohrádky… zahrádky?

Autor: Caranthir | 9.10.2022 | 7

Přistup blíže, mistře zahradáři. Z moci mi svěřené naším panovníkem nejvyšším, Manuelem I., z Boží vůle králem, ti věděti dávám, žes vyvolen byl, abys tu nejkrásnější zahradu pro Její Výsost, královnu Kateřinu, navrhl a postaviti dohlédl. Však než do díla se pustíš, na paměti věcí několik dobře měj…

Azul: Zahrady pro královnu (v originále Azul: Queen’s Garden) je již čtvrtou hrou v abstraktní sérii Azul od autora Michaela Kieslinga. Společným prvkem všech her bylo vybírání a umísťování barevných dílků do předem připravených obrazců – podle určitých pravidel – pro vytvoření vzoru, který vám přinese co nejvíce bodů, a také úžasné vizuály. Jak si tedy vede zatím nejmladší sourozenec z této rodiny?

Krátce o hře

Pro popis samotné hry doporučuji místní sekci „Popis hry“, kterou jsem tvořil paralelně s recenzí. Obecně – hráči se střídají ve vybírání a umísťování dílků záhonů do své zahrady pro královnu. Dílky mají různé barvy, jak jsme tomu byli zvyklí u předchozích Azulů, ale také různé symboly, což je novým prvkem. Při umísťování dílků pak nezáleží jen na jejich barvách, ale i na symbolech – za dílky s vyšším počtem získáváte více bodů, ale zároveň vás stojí více k umístění – vždy destiček stejné barvy, nebo se stejným symbolem. V každém kole se pak hodnotí určité předem určené body či symboly, na konci pak získáte body podle toho, jak velké souvislé oblasti barev nebo symbolů se vám povedlo postavit. Ovšem, vzhledem k tomu, že přikládat k sobě můžete vždy jen dílky záhonů stejné barvy se stejným symbolem, ale nikdy zase nesmíte propojit dva zcela totožné dílky do jedné skupiny, je to poměrně náročné na plánování.

V jednotlivých kolech víte, že budete bodovat určité symboly a barvy, důležité je avšak také finální bodování, kdy nejvíce zúročíte své plánování; musíte zde nicméně překročit kritickou hodnotu 3 sousedících barev/symbolů, jinak nebodujete.

Nevstoupíš… ehm… čtyřikrát… do téže řeky?

Protože, ruku na srdce, srovnávání se zde nevyhneme. 

Hned první věc, která na první pohled upoutá: Zahrady pro královnu postrádají jeden z klasických prvků předchozích Azulů – a sice klasické kruhové výlohy, ze kterých si hráči draftovali dílky do svých děl. Namísto toho je zde vyhrazený prostor, který samotnou výlohu reprezentuje, a do něj se umísťují políčka záhonů položená na destičkách zahrad – kteréžto destičky si ovšem pak můžete za splnění určitých podmínek vzít.

Je to také poprvé, kdy můžete, respektive musíte, do svého díla umísťovat nejen samotné zvolené dlaždicové dílky, ale i další komponenty (v tomto případě právě zmíněné destičky zahrad), abyste vůbec měli „kam stavět“.

Porovnání mechanik

Obecně na mne tato hra působí tak, že si bere od každého ze svých předchůdců něco a snaží se z toho vybudovat novou kombinaci, která bude více, než jen součtem prvků:

• z původního Azulu akcent na postupné vytváření vzorů sousedících dlaždic, které se následně bodují a také koncept bodování na konci kola + závěrečného bodování,
• z Vitráží Sintry koncept bodování určitých barev a symbolů na konci kola, který je na očích všem hráčům a mohou tomu svůj tah přizpůsobit,
• z Letohrádku koncept různé ceny umísťování jednotlivých dílků (tam podle předtištěných hodnot na hvězdičkách, zde podle počtu symbolů na dlaždicích), a obestavování zahradních prvků – nicméně v Letohrádku za ně získáváte body, zde žolíkové dílky, které jsou (na rozdíl od Letohrádku, kdy byly na začátku nalosovány předem žolíkové barvy pro jednotlivá kola) šedé a nemůžete je umístit, pouze se s nimi platí.

Poznámka: I když… pokud se nad tím zamyslím do hloubky, tak jste vlastně dílky platili dle umístění i v původním Azulu – pokud jste chtěli umisťovat do spodních pozic, museli jste jich nasbírat do řádku více.

…nevezmeš, ni nepoužiješ dvakráte záhonu totožného…

Nový prvek přidávají samozřejmě symboly. Můžete sice vzít všechny stejně barevné dílky nebo všechny dílky se stejným symbolem, ale nikdy dva úplně totožné.  Můžete mít dva totožné dílky ve skladišti, ale pozor – při umísťování opět nemůžete platit umístění dílku dílkem zcela totožným.

Porovnání vizuálu a materiálu

K sérii Azul patří neoddělitelně barevné plastové, příjemně těžké dlaždice. Původní Azul napodoboval ozdobné keramické kachlíky zvané azulejos. Průhledné plastové „Hallsky“ u Sintry zase barevné střípky skla. Neptejte se mne, co měly být diamantové tvary v Letohrádku – snad stříšky hvězdicovitých altánků?  Zdejší šestiúhelníky mají reprezentovat záhony – s čímž se dá souhlasit. Zajímavou volbou je reprezentace číselných hodnot záhonů – hodnota odpovídá počtu přírodních prvků na nich zobrazených. Jeden strom, pták se dvěma křídly, tři motýli, čtyři okvětní lístky květu, pět listů (asi) rákosu, šest zvonků. Pták a rákos jsou na první pohled trochu kontraintuitivní  (nezainteresovaný pozorovatel zejména u rákosu prostě vidí jednu rostlinu, ne pět listů, resp. jednoho ptáka). To se ještě dá pochopit. Co je ale méně pochopitelné, jsou zvolené barvy. Tyrkysová a žlutá jsou v pohodě, zbylé čtyři jsou nicméně vždy světlejší a tmavší odstín fialové a zelené.  Z estetického hlediska to dokáži pochopit, dobře to sedí do jemné pastelové stylizace celé hry, kde by barvy Letohrádku moc křičely; a nepochybuji o tom, že hru bylo také potřeba od Letohrádku – navzdory podobnému tématu – dostatečně odlišit. Nicméně – je opravdu celkem těžké si na první dobrou uvědomit, na kterou barvu se díváte, zejména pokud je například předtištěna na destičce zahrádky a nemáte k dispozici porovnání.

Výsledek ovšem obstojně připomíná skutečnou okrasnou zahradu; i proto, že herní plán je laděn do příjemné zelenkavé… zelenošedé… zelenopískové… (Prostě pastelové, jsem chlap, rozeznávám jen o chlup více než základní barvy, pokud se nejedná o odstíny craftového piva.)

Z Letohrádku se zde opakuje také rozlišení jednotlivých hráčů pomocí poměrně bezvýrazných barev – bílá, šedá, černá a béžová. Sem to přece jen sedí o něco více než do barvičkami hýřícího Letohrádku, ale na přehlednosti to nepřidalo.

Bohužel, pokračuje taktéž v Letohrádku nastavený pomalý postupný ústup od kartonu k papíru. Zatímco původní Azul i Sintra měly hráčské desky kartonové, zde máme ze silnějšího materiálu toliko destičky zahrad (a kotouč určující bonusy kol), vše ostatní je pouze z tvrdšího papíru. Ano, redukce váhy a ceny… přesto to maličko zamrzí.

Porovnání zážitku ze hry

Zde se dá obecně konstatovat, že s každým dalším Azulem se dějí tři (či dvě a půl) věci. Natahuje se herní doba (adekvátně tomu, jak se rozšiřuje komplexnost a možností voleb) a zmenšuje se možnost interakce mezi hráči. Původní Azul byl jednohubka klidně na 15–20 minut s relativně velkými možnostmi „svinit“ a donutit soupeře vzít dlaždice, které neměl kam umístit a následkem toho přišel o značné množství bodů. U Sintry jste již měli více prostoru díky možnosti posunovat místo braní dlaždic figurku sklenáře a lépe tak najít místo vhodné pro vaše barevné střípky. Letohrádek vám již dokonce umožnil nějaké (jmenovitě 4) dílky skladovat a přenášet mezi koly – a v „Zahradách“ máte skladiště velmi štědře dimenzované, celkem 12 dlaždic a dvě destičky. Donutit soupeře k suboptimálnímu výběru tedy není vůbec snadné a hra je tedy ještě více solitérního charakteru, než u předchozího Letohrádku. Ztráta bodů za neumístitelné záhony je tedy spíše výjimkou. Také zde neplatí, že se bere, dokud nedojdou dílky – naopak, ty se stále doplňují, dokud je zájem a prostor (kapacita skladiště) je brát; nezřídka se na konci kola některé zahodí.

Naplánovat si správně, v jakém pořadí dílky brát a pokládat, tak abyste se nedostali do situace, kdy nemáte dosti na zaplacení umístění dílku, je vcelku kumšt, a určitě vám bude trvat prvních pár her, než to dostanete pod kůži. Což mne plynule přivádí k dalšímu tématu

…nezahltíš hráče méně v hrách stolních zběhlého…

Původní Azul je svižná oddechovka, kterou je poměrně lehké naučit i nehráče a začátečníky. Zahrady pro královnu už jsou definitivně hrou pro spíše pokročilé hráče, jenž může snadno hrací dobou atakovat i více než hodinu času, zejména pokud trpíte (jako já) parciální analysis-paralysis.

Tuto hru jsme testovali ve dvou, třech a čtyřech hráčích a troufám si říci, že nejlépe na mne působila ve dvou – v tomto případě se dala nejlépe promýšlet strategie více kroků dopředu. Ve více hráčích se spíše snažíte adaptovat na vývoj na stole. Pak se vám snadno může stát, že tu poslední šestkovou dlaždici záhonu, kterou nutně potřebujete k rozšíření na bodovanou trojici, prostě nepoložíte a skončíte s penalizací –20 bodů, jako se to jednou stalo mně. Holt, high risk – high reward. Pokud teda nehraju já…

Na závěr této sekce musím bohužel upozornit na dva nedostatky v pravidlech.

• U bodovacího kolečka si musíte vydedukovat, že číslo nad každým hexem, které aktuálně určují zuby kolečka, je počet bodů, který si máte za daný prvek přidělit, namísto toho, abyste se to explicitně dočetli.
• Druhý nedostatek je poněkud závažnější. Může se vám totiž (zejména při prvních hrách) stát, že si naberete do zásoby takové záhony, které nemáte možnost umístit a nové si dobrat nemůžete, protože už nemáte místo. V takovém případě můžete zahodit libovolný počet záhonů, abyste si udělali místo – musíte si ovšem odepsat počet vítězných bodů podle jejich hodnoty (určené symboly). Tato možnost není v českých pravidlech vůbec uvedena.

Jak jsem nicméně vyrozuměl z rešeršování, toto by měla být chyba u samotných vydavatelů originálu, naši lokalizátoři jsou v tom nevinně. Aktualizované online verze anglických pravidel už specifikují minimálně bod 2.

Dojmy a závěrečné hodnocení

Je Azul: Zahrady pro královnu adekvátním následovníkem předchozích?

Herně? Rozhodně ano. Pokračuje v nastavené trajektorii a je zatím nejkomplexnější a nejhráčtější ze všech čtyřech.

Vizuálně? No, tak napůl. Úhyb k šestiúhelníkům (hexům), poměrně klasickému deskovkovému tvaru svádí myšlenky k titulům jako Pelíšek; nicméně stále jsou to „azulovské“ dlaždice mající svou váhu, které rádi vezmete do ruky a pokládáte na plán. O zvolených barvách jsem již mluvil – chápu racio za jejich volbou, nicméně zejména chatrné osvětlení (či oči) mohou znamenat mírné problémy.

Tematicky? Rozhodně ano. Až si troufám říci, že téma je tu hmatatelnější, než v Letohrádku, byť ne tak moc jako u tvorby mozaik původního Azulu a barevných oken Vitráží Sintry.

Ručně stručně:

Klady:

• krásně to vypadá, jak je pro Azul zvykem
• ač abstraktní, téma je zde dobře hmatatelné (proti nejvíce příbuznému Letohrádku)

Zápory:

• barvy a symboly na dlaždicích záhonů – v obou případech mohlo být asi voleno lépe
• desky z tenčího materiálu
• nejasnosti a opomenutí v pravidlech

Suum cuique, aneb každému dle chuti…

Je to Azul, ale zatím nejkomplexnější a nejvíce hráčský, to znamená:

• ocení jej i zkušenější hráči abstraktních her

*ale*

•  musíte počítat s delší hrací dobou
•  pravidla jsou složitější
•  není to zrovna entry-level pro začátečníky a nehráče, ani úplně odpočinkový filler
•  menší míra interakce mezi hráči

A ta nejdůležitější otázka. Chcete to mít doma?

ANO. A to jak pokud jste kompletisté či jen fandové řady Azul, tak pokud jste (lehce) náročnější hráči abstraktních her. Pelíšek či Kaskádie jsou OK, ale holt dlaždičky jsou dlaždičky.