Axis & Allies: Pacific

hodnoceno 7x (Seznam vlastníků)

Recenze hry (v návaznosti na popis hry)

Autor: Kamba | 14.12.2010 | 1

O čem hra přibližně je, jste mohli zjistit v popisu hry. Nyní se na tuto hru podívejme více podrobněji...

Počáteční rozložení a variabilita hraní

Počáteční rozložení sil odpovídá historickým reáliím a každý národ je na tom úplně jinak, než ostatní. Toto zajišťuje velmi dobrou variabilitu hraní - pokud hrají pořád stejní 3 hráči, můžou se navzájem prostřídat v rolích Japonsko x USA x Velká Británie a vždy budou hrát něco nového. Za každý národ se hraje úplně jinak a je to vždy jiný herní zážitek. 

Japonci jsou jediní připravení na válku. Jejich armády, loďstvo i letectvo jsou na špičkové úrovni, po počátečním rozložení jednotek to vypadá jako "rudé moře" (podle barvy japonských jednotek - červené). Jsou opravdu všude a první kola jsou z nich spojenci velmi zkroušení. Na začátku ovládají Japonci Japonské ostrovy, Madžusko, Francouzskou Indočínu a mnoho ostrovů v Pacifiku (na mapě tmavě červená až hnědá barva). Tyto pozice jim umožňují započít ofenzivu na všech frontách. V prvních kolech není nic, co by jim stálo v cestě. Navíc je do hry zakomponována i úvodní scéna z popisu hry - totiž Japonci v první kole útočí tzv. surpise attackem, obránci se proti jejich agresi brání pouze za 1 (vysvětleno níže). Tedy Japonci mají možnost uštědřit už tak znevýhodněným Spojencům těžké rány do začátku.

Teď si možná čtenář říká: "Tahle hra je pěkně blbá, Japonci jsou nějak silní." To ovšem není pravda. Japonci jsou na tom velmi špatně hospodářsky. Mají sice velké výrobní kapacity, co se jim ovšem nedostává, jsou životně důležité suroviny. Jejich startovní výroba činí 19 Industrial Production (pro porovnání, voják stojí 3 IP, tank 5, stíhačka 12, letadlovka 18 a bitevní loď 24 IP). Proto musí Japonci co nejrychleji expandovat, jinak se jejich stroj zadrhne a ofenziva může uváznout. Navíc, pokud Japonci uštědří ve vzduchu či na vodě drtivou porážku, už se z toho nemusejí nikdy zbrchlat, proto musí být velice opatrní, hlavně ve střední části hry.

A když je už opravdu nejhůře, Spojenci zatlačují Japonce zpět a blíží se k Japonským ostrovům, můžou využít obávané útoky Kamikaze.

Britové pod svou herní stranu sdružují mišmaš sil západních mocností. Jako taková je ještě rozdělena na 2 části: 1. Indii s Malajsií a Hong-kongem a Borneem (tmavě zelené oblasti), 2. Austrálie a Nový Zéland (světle zelená barva), ke kterým jsou přičleněny ještě Holandské državy (Jáva, Sumatra, Celebes,... fialová barva). Obě tyto "frakce" jsou ovládány jedním hráčem, hrají ve stejnou dobu, ale mají oddělené finance. Navíc ještě Britové zasílají surovinové konvoje, které si může hráč rozdělit mezi Indii a Austrálii podle toho, jak se mu zlíbí. 

Britové mají silnou armádu v oblasti, ovšem rozprostřenou na začátku války do velké plochy a proto neschopnou se hned postavit na rozhodný odpor. Jejich startovní příjem je 15 IP pro Indii, 20 pro Austrálii a 12 dělají konvoje (tzn. celkem 47). Ovšem tyto zdroje málokdy zůstanou v rukou Britů, protože jsou velmi lákavým cílem Japonské expanze.

Brit většinu hry vede obranné boje a snaží se všemožné bránit Japonci v postupu. A čekají na spásu z rukou Američanů. 

Američané mají úplně nejmenší armádu (která se ještě povážlivě zmenší, protože Japonci jistojistě provedou útok na Pearl Harbor). Ovšem to mají vynahrazeno obrovskými surovinovými zdroji. Jejich startovní příjem dělá 75 IP (tzn. 3,5krát více, než je příjem Japonců), navíc v průběhu války se moc nesníží, jejich území většinou není Japonskými útoky postiženo (nepočítáme-li Filipíny - modrá barva). 

Jejich strategií je co nejvíce vyrábět, rychle vyrazit Japoncům naproti a vytlačit je z jejich dobytých pozic. Ztráty Američany příliš nemrzí, protože jsou schopni je velice rychle nahrazovat. Na rychlosti Američanů stojí úspěch či neúspěch celé frakce Spojenců.

Číňané jsou malou frakcí, ovládanou američany (na mapě žlutá barva). Číňané nevyrábějí jednotky, pouze dostávají pěšáky za držení konkrétních důležitých bodů. Jejich síla je hlavně v defenzivě a zpomalování postupu Japonců.

Průběh kola

Jak již bylo řečeno, nejdříve jsou na tahu Japonci.

Na začátku svého kola postaví jednotky, které jsou však pro toto kolo zatím nepoužitelné. Vyrábět se dá pěchotu (američané mají navíc mariňáky), dělostřelectvo či tanky, stíhačky nebo bombardéry a z námořních sil letadlové lodě, bitevní lodě, torpédoborce, ponorky a transportní lodě. 

Poté probíhá fáze bojových pohybů - hráč může pohybovat jednotky po mapě. Pozemní se hýbou pouze po souši, přes moře je může transportovat výsadková loď. Lodě logicky plavou jen v moři, letecké jednotky můžou létat všude, na konci kola však musí přistát na spřáteleném území, stíhačky navíc mohou přistát na letadlové lodi. 

Když se na jednom poli střetnou jednotky znepřátelených stran, znamená to boj.

Boj probíhá v další fázi. Funguje následovně: nejdříve pálí útočník - za každou jednotku si hodí kostkou a pokud mu padne hodnota stejná nebo menší, než je útok jednotky, pak to znamená zásah (útočné hodnoty jsou od 1 (pěchota) po 4 (bitevní loď či bombardér)). Pak obránce vrací úder - hází za každou bránící se jednotku a pokud je hodnota stejná nebo menší, než je obrana jednotky, pak to znamená zásah (znovu od 1 do 4). Poté si útočník i obránce odstraní tolik jednotek, kolik činil počet soupeřových zásahů (výjimkou je bitevní loď, která má dva životy, takže jeden zásah ji nezničí). Nyní se útočník rozhoduje, zda bude v útoku pokračovat nebo se stáhne. Pokud pokračuje, proběhne tato procedura znovu. Až do doby, než je jedna strana zničena nebo se útočník nestáhne (obránce se stáhnout nemůže).

Každá jednotka má různé hodnoty pro obranu i útok, proto jsou některé jednotky lepší v obraně (typicky pěchota) a některé lepší v útoku (tanky, bombardéry). Navíc každá má ještě speciální vlastnosti - dělostřelectvo zvyšuje hodnotu útoku pěchoty v útoku, torpédoborce a bitevní lodě mohou podporovat vyloďování vojsk svou mohutnou palebnou silou, bombardéry mohou bombardovat hlavní města a narušovat tak výrobu... Jejich správné použití je pak zásadní. 

Po vybojování všech bitev se ještě mohou pohnout všechny jednotky, které se ještě nehýbaly (ale pouze jako Non-combat movement, tzn. pouze po spřátelených územích) a přistávají letadla. Nově dobytá území mění majitele, upravuje se příjem jednotlivých stran a následně se příjem vyplácí. Úplně na konci kola pak hráč umísťuje nově vyrobené jednotky (na začátku kola) do svého hlavního města.

Vítězství

Japonec vyhraje, pokud splní aspoň jednu podmínku:

• Dobude jedno hlavní město (oblast) nepřátelské strany a následně jej jedno kolo udrží. Tyto oblasti jsou Calcutta v Indii, Sydney (jihovýchodní Austrálii) či západní pobřeží Spojených států.
• Naakumuluje 22 vítězných bodů (za každých 10 vytěžených IP bodů dostává 1 vítězný bod

Spojenci vyhrají, pokud splní aspoň jednu podmínku:

• Dobudou Japonské ostrovy a následně jedno kolo udrží.
• Zabrání Japoncům ve svém kole získat vítězný bod (tzn. Japonci ve svém kole budou mít příjem maximálně 9 IP)

Závěrem

Osobně považuji tuto hru za velmi zdařilou. Je vhodná pro náročné hráče, kteří rádi plánují a jsou schopni složitějšího strategického uvažování. Hrací doba je docela velká, zatím jsme pod 6 hodin za jednu hru nešli. Každá strana hraje jinak, proto se hra hned tak neomrzí. Ať už jste či nejste příznivcem série Axis and Allies, můžu vám tuto hru doporučit, je jedna z těch nejzdařilejších.