Axis & Allies: Europe

hodnoceno 3x (Seznam vlastníků)

recenze hry

Autor: Kamba | 7.11.2011 | 2

V roce 1941 Německá vojska vtrhla do Sovětského svazu a obsadila dříve získaná území v paktu Molotov-Ribbentrop (tj. Východní Polsko a Pobaltí). Zároveň německé ponorkové loďstvo zahájilo společně s celým Luftwaffe systematickou likvidaci Britské Home Fleet a italské hladinové loďstvo se přesunulo do Marockých přístavů.

V roce 1942 německé armády dobyly Ukrajinu a v nástupním prostoru Polska shromáždilo 10 tankových divizí pro další postup do nitra Sovětského svazu. Sovětská vojska však v tomto roce přešly do první protiofenzívy a získaly Ukrajinu zpět. Oči všech se soustředily na východ, kde se očekávaly v příštím roce rozhodující bitvy, a tak nikdo příliš nevěnoval pozornost tomu, že v Baltském moři byla spuštěna na vodu první neměcká letadlová loď a 3 transportní lodě, zatímco Italská flotila vyplula na Atlantik.

V roce 1943 se útok na Východní frontě zastavil, část jednotek byla stažena na Západ, zbytek se zakopal. V kanálu La Manche se spojily Německá a Italská flotila, obě plně naložené, a za mohutné podpory Luftwaffe se v Británii vylodily první německé divize. Boje probíhaly dlouho, až do roku 1944, kdy další a další vlny nových německých jednotek nakonec zlomily odpor britských jednotek. Válka se pak přesunula ke svému konci…

Že Vám tento text nepřipomíná povinné hodiny dějepisu ve škole či příběhy, vyprávěné válečnými filmy? To se není moc čemu divit, protože toto nebyl skutečný příběh, ale jedno střetnutí ve hře Axis & Allies: Europe.

Začátek hry

Hra je určena pro 4 hráče (Německo, SSSR, Británie a USA), ale já ji doporučuji hrát pouze ve 3 (Británii a USA dát jednomu hráči, pokud by to hráli samostatní hráči, pak by se nejspíše docela nudili). Počátek je zasazen do roku 1941, kdy je Třetí Říše na vrcholu svých sil, v Británii se začíná projevovat vyčerpání (doteď byla ve válce sama a německé ponorky velmi vážně ohrožují životně důležité dovozy), Sověti jsou stále paralyzováni čistkou v generalitě a armáda trpí nedostatkem tankových i leteckých sil a Američané si užívají nejrůznějších večírků a co se děje v Evropě, je vůbec nezajímá.

Válka od začátku probíhá na třech důležitých bojištích: Východní fronta, kde Němci a Sověti svádějí obrovské pozemní bitvy, Severní Afrika, ve které se snaží 8. britská armáda zadržet postup Afrikacorpsu (bitvy se tam skoro nevedou a když už k nějaké dojde, pak je většinou o osudu severní Afriky rozhodnuto) a pak Atlantik, kde bojují německé ponorky se spojeneckým hladinovým loďstvem o ovládnutí konvojových tras. Němec má na začátku největší pozemní armádu, silné letectvo, pouze na moři je slabý (jeho jedinou zbraní jsou ponorky). Spojenci mají vyrovnané síly s Německými, ovšem jejich obrovským problémem je jejich roztříštěnost po celém světě, takže lokálně má Němec (zpočátku) skoro vždy převahu. V průběhu hry se pomalu projevuje silnější ekonomická pozice spojenců, ale než se plně projeví, může už být konec hry.

Průběh kola

Průběh kola je standardní a neliší se od klasických Axis & Allies. Pokud jste nějakou hráli a pamatujete si pravidla, pak tento odstavec můžete s čistým svědomím přeskočit.

Hra se hraje na kola, v každém kole začíná Němec, po něm pokračuje Sovět, Brit a nakonec Američan.

Na začátku svého kola hráč staví jednotky, které jsou však pro toto kolo zatím nepoužitelné. Vyrábět se dá klasická axisovská sestava, tzn. pěchota, dělostřelectvo či tanky, stíhačky nebo bombardéry a z námořních sil letadlové lodě, bitevní lodě, torpédoborce, ponorky a transportní lodě.

Poté probíhá fáze bojových pohybů - hráč může pohybovat jednotkami po mapě. Pozemní se hýbou pouze po souši, přes moře je může transportovat výsadková loď. Lodě logicky plavou jen v moři, letecké jednotky můžou létat všude, na konci kola však musí přistát na spřáteleném území, stíhačky navíc mohou přistát na letadlové lodi. Každá jednotka má přesně daný počet polí, o který se mohou pohnout (pozemní většinou o 1 pole, námořní 2 atd.).

Když se na jednom poli střetnou jednotky znepřátelených stran, znamená to boj.

Boj funguje následovně: nejdříve střílí útočník - za každou jednotku si hodí kostkou a pokud mu padne hodnota stejná nebo menší, než je útok jednotky, pak to znamená zásah (útočné hodnoty jsou od 1 (pěchota) po 4 (bitevní loď či bombardér)). Pak obránce vrací úder - hází za každou bránící se jednotku a pokud je hodnota stejná nebo menší, než je obrana jednotky, pak to znamená zásah (znovu od 1 do 4). Obrana probíhá ve stejnou chvíli, jako útok, tzn. I útočníkem zničené jednotky ještě vrací úder). Poté si útočník i obránce odstraní tolik jednotek, kolik činil počet soupeřových zásahů (volba ztrát je v rukou majitele jednotek. Nyní se útočník rozhoduje, zda bude v útoku pokračovat nebo se stáhne. Pokud pokračuje, proběhne tato procedura znovu. Boj probíhá tak dlouho, než je jedna strana zničena nebo se útočník stáhne (obránce se stáhnout nemůže).

Každá jednotka má různé hodnoty pro obranu i útok, proto jsou některé jednotky lepší v obraně (typicky pěchota) a některé lepší v útoku (tanky, bombardéry). Navíc každá má ještě speciální vlastnosti - dělostřelectvo zvyšuje hodnotu útoku pěchoty v útoku, torpédoborce a bitevní lodě mohou podporovat vyloďování vojsk svou mohutnou palebnou silou, bombardéry mohou bombardovat hlavní města a narušovat tak výrobu... Jejich správné použití je pak zásadní.

Po vybojování všech bitev se mohou pohnout všechny jednotky, které se ještě nehýbaly (ale pouze jako Non-combat movement, tzn. pouze po spřátelených územích) a přistávají letadla, která se účastnila bojů. Nově dobytá území mění majitele, pokud má území nějakou ekonomickou hodnotu (v počtu produkčních bodů IPC) upravuje se příjem jednotlivých stran a následně se příjem vyplácí. Tyto vyplacené peníze jsou pak použity v příštím tahu hráč.

Úplně na konci kola pak hráč umísťuje nově vyrobené jednotky (na začátku kola) do svého výrobního komplexu.

Vítězství

Němec vyhraje, pokud dobude některé hlavní město nepřítele: Moskvu, Londýn nebo Washington a jedno kolo ho udrží.

Spojenci vyhrají, pokud dobudou Berlín a jedno kolo ho udrží.

Odlišnosti od ostatních her serie

První zásadní a velmi přitažlivou věcí je samotné bojiště – bojuje se v Evropě, dobývat např. Belgii nebo Rumunsko mi přijde zajímavější, než vylodění se na nějakém neznámém ostrově v Pacifiku J

Ve hře je však několik herních principů, které jsou odlišné od původní série. V první řadě to je námořní válka o konvoje. Britové (a z menší části Američané a Sověti) jsou závislí na námořních dovozech. Přes polovinu britského příjmu je umístěno na moři a je předmětem útoku nepřítele. Pokud německá loď (nejčastěji ponorka) obsadit pole s konvojem, pak vlastník konvoje přijde o příjem z něj plynoucí, dokud nezíská kontrolu nad tímto polem zpět.

Další odlišností je fungování Středního Východu – tato oblast je na začátku války rukou spojenců, ale nepřináší jim žádné produkční body. Avšak ve chvíli, kdy se dostanou do rukou Němců, pak musí spojenci ze své vlastní kapsy (dle jejich volby, většinou to platí Američan) každé kolo platit příjem, který je uvedený u dané země. Jinak řečeno, spojencům tato oblast nic nepřináší, ale když je dobyta tak se začne chovat jako normální území (zvýší příjem dobyvatele, sníží příjem předchozího vlastníka). Poslední důležitá změna je nákup před začátkem hry. Němec na začátku hry může utratit 12 IPC (popř. si je ponechat) na libovolné jednotky a ty může umístit kdekoli na mapě, kde už nějaké jednotky má. Pak následují spojenci, kteří mají také 12 IPC (dohromady) a rozhodují se, kdo si za ně něco koupí. Tímto je zaručeno, že každý začátek hry je jedinečný.

Závěrem

Na této hře je vidět, že byla jednou z prvních ze série Axis & Allies, chybí některé vymoženosti, obsažené v následujících hrách. Nicméně to hře neubírá nic na zábavnosti.

Hra se hnedka neohraje, na všech frontách Němec útočit nemůže, musí si vybrat, kde se rozvine a spojenci na to musí reagovat. Během poslední hry překvapivé útoky střídaly protiofenzivy, chvilku to vypadalo lépe pro jednu stranu, chvilku zase pro druhou.

Po všech stránkách tuto hru mohu doporučit, je zde však jedno velké mínus, a tím je hrací doba. Autorem uváděných 210 minut je absolutně mimo, poslední hru (kdy kvality hráčů byly vyvážené) trvala 7 hodin a ukončili jsme ji remízou s mírně lepším postavením pro Spojence.