Ave Caesar

hodnoceno 17x (Seznam vlastníků)

Chléb a hry. Nic víc, prosím

Autor: pihorv | 14.5.2010 | 8

Cirkus v Antiochii stál na jižním břehu řeky, téměř proti ostrovu a nelišil se ničím od jiných staveb toho druhu. Hry v cirku byly v pravém slova smyslu darem lidu. Přestože prostory cirku byly velmi rozsáhlé, měli lidé strach, že nedostanou místo. Proto už den před zahájením her zaplnili všechna volná prostranství kolem cirku, takže jeho okolí vypadalo jako vojenský tábor. O půlnoci se otevřely brány dokořán, dav se nahrnul dovnitř a zabral místa, jež mu byla vyhrazena a z nichž jej mohlo vyhnat jen zemětřesení nebo kopí vojáků. Na lavicích proklímali noc a ráno snídali. Setrvali tam od počátku her až do konce, trpěliví a zvědaví na podívanou, která se každým okamžikem přibližovala.

Hra Ave Caesar je stolní hrou kombinující v sobě prvky stolního plánu a pohybu figurek za pomoci karet. Díky jednoduchým pravidlům a systému hry si tuto hru oblíbí každý člen rodiny. Právě označení rodinná hra je jistě jedním z pozitiv této malebné a svižné hry. Hra je určena pro dva až šest hráčů. Přičemž platí, že čím výší počet hráčů, tím více karambolů, potyček, smíchu, zábavy a snad i výčitek při neférovém manévru.

Každá pochybnost o tom, které hry má obecenstvo v největší oblibě je odstraněná. Jsou to beze sporu vozové dostihy a největší zájem je upoután k průvodu nádherných vozů, bezvadné kráse koní a k osobnímu zevnějšku vozatajů.

Hra ve svém balení nabízí jeden oboustranný herní plán (cirky). Šest postaviček vozatajů se čtyřspřežím v různých barvách, šest sad karet vždy po 24 kusech v bodové hodnotě jedna až šest a šest žetonů peněz. Pravidla hry a černý pytlík na vaše závodníky spolu s žetony.

Zazněl krátký a ostrý signál polnice a startéři, každý pro jeden vůz, seskočili ze sloupů cíle a byli nachystáni přiskočit na pomoc, kdyby snad nebylo možno zvládnout některé čtyřspřeží. Opět zazněl signál polnice a v tom okamžiku vrátní otevřeli dveře carceres. Závod začal.

Herní plány nabízení dvě různé tratě (cirky). Závodní dráha je rozdělena na jednotlivá políčka, po kterých se pohybují spřežení. Políčka jsou občas pro zpestření oddělena např. zdí či procházejí tunelem. Dráha se pak během kola různě zužuje či rozšiřuje a vytváří tak možnosti pro taktické manévry v případě dostupnosti karet. Každé pole může být obsazeno vždy právě jen jedním spřežením a během hry se tak mohou hráči dohadovat na blokování jiných hráčů a zlepšovat podmínky pro celkové vítězství v celé hře.

Postupně koně přidávali na rychlosti. I krev závodníků se postupně rozehříval. Zdálo se, jako by si byli lidé a zvířata stejně vědomi toho, že se blíží konečné rozhodnutí o vítězi.

Úkolem závodníků je za pomoci karet posouvat své spřežení a cirk obkroužit celkem třikrát. Všichni hráči mají stejné podmínky v podobě stejných karet. Rozhodující vliv má na průběh závodu startovní pozice a karty, které si hráč nabere na začátek i v průběhu hry. Jestliže hráč volí dobrou stopu závodu, na konci mu většinou zůstanou tři karty, které mohou rozhodnout o jeho výsledné pozici. Po odehrání karty a posunutí spřežení o patřičný počet polí si hráč dobere karty do počtu tří karet na ruce.

Beh Hur se předklonil a popustil otěže arabům. Bič, který držel až dosud složený v ruce, vyletěl náhlým rozmachem. Kroutil se a svištěl opět a opět nad hřbety polekaných koní, a ačkoliv nedopadl, přece byla v jeho rychlých pohybech bolest i hrozba. Ne jeden kůň, ale všichni čtyři do jednoho odpověděli naráz skokem, jimž se dostali vedle Římanova vozu

Jelikož o výsledném postavení hráče velkou měrou rozhoduje postavení na startovní linii, odehrává se během jednoho sezení více závodů. Hráči tak sbírají body za každé umístění a výsledný součet pak určí celkového vítěze „sezóny“.

Diváci uviděli, jak Ben Hur dal znamení a jak na ně koně podivuhodně odpověděli. Čtyřspřeží u vnějšího kola Messalova, vnitřní kolo Ben Hurovo za vozem soupeřovým. To všechno viděli. Pak uslyšeli hlasitý náraz, že cirkem proběhlo mrazivé vzrušení a rychleji než myšlenka vyrazil z dráhy a nad ni déšť lesklých bílých a žlutých třísek. Korba Římanova vozu se převrhla na pravý bok. Potom odskočila, jako když náprava narazí na tvrdou zemi. A zase a zase. Vůz se roztříštil na kusy a Messala, zapletený do otěží, vyletěl střemhlav dopředu.

Hru Ave Caesar mám velice rád, a to navzdory skutečnosti, že je to velice jednoduchá hra. Ocením ji vždy, když k nám na návštěvu přijdou děti, které již umějí počítat. Stejného ocenění se ji dostane v případě, kdy je chuť si něco zahrát, ale není času nazbyt. Popadneme „césara“, rozdáme karty, vysvětlíme a vyrážíme do cirku. Jedna hra (obkroužení třikrát cirku) zabere do patnácti minut v šesti lidech.

„Napadlo mi na ulici,“ Pravil Sanballat a vytáhl tabulky a otevřel je na stole s vážností obchodníka, „že v paláci je velká sklíčenost, protože nikdo nepřijímá nabídky na Messalu. Víte, že bohové potřebují oběti, a proto jsem zde. Vidíte mou barvu. Přistupme tedy k věci. Nejprve poměr, pak sázky. Co vsázíte?“ „Dvě ku jedné,“ vykřiklo půl tuctu hlasů najednou. „Co?“ vykřikl údivem Sanballat. „Jen dvě ku jedné a to sázíte na Římana?“

Takže jestli vám nevadí náhoda v podobě karet, málo komponentů za poměrně dost peněz a rádi se při hře hecujete, jděte směle do „césara“. Možno hru okořenit i sázkovými prvky alá Sanballat. A věřte, že vám krev v žilách bude vřít, stejně jako když si přečtete závody popsané v Ben Hurovi.

Závěrem děkuji Lewisi Wallacovi za jeho krásnou knihu a doufám, že se nezlobí, když jsem si ho tu trochu zacitoval.

Tedy „Ave Caesar“