AT-43

hodnoceno 12x (Seznam vlastníků)

Zápas o Avu - úvod do světa AT-43

Autor: speedy | 22.6.2010 | 6

…A pak to přišlo. Něco zasvištělo vzduchem a dopadlo těsně za Mattem. Ten se otočil a zjistil velmi nepěknou věc. GRANÁT !!! Ozval se výbuch a Matt (nebo alespoň to co z něj zbylo) byl rozmetán po celém bojišti…

Základna Kalypos, 21.4. AT-40, 14:36

„Soudruhu kapitáne, mise byla úspěšně splněna. Ten pluk mediků, který spěchal na pomoc hlavnímu voji U.N.A., nám nebude dělat problémy.“

„Výborně poručíku, zítra ráno se v Hlavním stanu hlaste pro pochvalu.“

„Děkuji pane!“

* * *

Ta válka se táhla již několik let, snad už od obsazení Háda revolučními silami (tj. vzbouřenci) a stále neměla jasného vítěze. Revolucionáři z Rudého Bloku měli sice méně prostředků, zato ale větší zápal a touhu vítězit. U.N.A. (United Nations of Ava) byla nadlouho favorizovaná, ale stále se zdálo, jako by jí vítězství klouzalo mezi prsty. Hned po odražení nepřátelských sil z nově ovládaného Hádu, přešel Rudý Blok do ofenzívy. Vypukla Operace Motýl. Nenápadné, ale intenzivní podkopávání autority U.N.A. na všech jejích planetách. Samozřejmě, že si to U.N.A. nenechala líbit, ale prohrávala stále více bitev a může být ráda, že Hádesané ještě nedobyli celou Avu. Nyní ovládá Rudý Blok východní polokouli planety a stále se jeho území zvětšuje. Je čím dál jasnější, že o osudu planety rozhodne masivní střet obou armád…

* * *

Základna Snowman, 21.4. AT-40, 18:58

„Ti proklatí Hadesané!“ zasakroval plukovník a praštil vší silou do stolu, když zjistil, že slibované posily nedorazí. Sklonil se nad mapu a s neustálým mrmláním do ní něco kreslil.

„Pane plukovníku, můžu…“ zeptal se opatrně voják vstupující do místnosti.

„Dejte mi všichni pokoj!“

„Je to ale velmi důležité.“ Trval na svém voják.

„No tak rychle, mám práci.“

„Pane, naše předsunuté oddíly hlásí armádu Revolucionářů mířící naším směrem.“

„Do h----u! Děláte si ze mne p---l vojíne?“

„P…pane, to bych si nikdy nedovolil.“

„Tak tedy vyhlaste poplach a modlete se, ať tuto noc přežijeme.“

„Ano pane, dle rozkazu!“ odpověděl s úctou voják a odporoučel se z místnosti.

„Bude to dlouhá noc…“ povzdychl si plukovník a znovu se sklonil nad mapu.

* * *

Kdesi v severní pustině, 21.4. AT-40, 19:23

„Blížíme se k základně U.N.A.“  ozvalo se z vysílačky.

„Tak, útočné postavení, soudruzi, stroje dopředu, pěšáci za ně, hop, hop, hop“ odpověděl na oznámení kapitán a moc dobře věděl proč. Na rozdíl od U.N.A., revolucionáři nepotřebovali chránit stroje, ale zranitelnou pěchotu. Strojům přímý zásah z raketometu mohl nanejvýš trochu poškrábat lak.

„Kapitáne Vrachove, máme tady zprávu z velení, ARC vás prosí, ať nezničíte svůj stroj jako obvykle, mám jim něco odpovědět?“

„Samozřejmě, REVOLUTSYIA!!!“ zakřičel kapitán a popohnal svůj stroj třídy Kossak vpřed. Pomalu se ze tmy začaly nořit obrysy základny. Ozvaly se první výstřely.

„Tak jdeme na to…“