Děkujeme, že alespoň zvážíte přestat blokovat reklamy na Zatrolených hrách.
Je to náš hlavní zdroj příjmů, ze kterých financujeme provoz Zatrolených her.
Počet hráčů: | 1–4 |
Doporučený věk: | od 14 let |
Herní doba: | 120 min (reálná data) |
Herní svět: | Horror, Současnost |
Herní kategorie: | karetní hra, kooperativní |
Čeština: | v balení hry |
Vydavatelé: | |
Autoři: | Nate French |
Rok vydání: | 2016 |
Dostupnost: | neznámá |
Sdílej: |
Autor: Hennessy | 3.12.2016 | 21
Vydavatelství Fantasy Flight Games si na rok 2016 připravilo další hru z okruhu Arkham Files, aneb her s tematikou Call of Cthulhu. A musím uznat, že zpráva to byla poměrně nečekaná, protože na poli Living Card Games již jednu hru s tímto motivem vydávají - Call of Cthulhu LCG. Oba pojmy (Arkham Files i Living Card Game) jsem již rozebral v dřívějších recenzích jiných her, pro úplnost přidávám jejch popis níže, pokud Vám tyto pojmy nejsou cizí, můžete následující dvě pasáže psané kurzívou přeskočit.
Cthulhu tematika je založená na hororovém prostředí alternativní historie zasazené do počátku 20. století a vychází z povídek H. P. Lovecrafta. Jedná se o skutečně autentické povídky doby, ve které se odehrávají (a vznikaly tedy dřííve než např. Tolkien napsal Hobita) a jako takové byly poměrně unikátní, neb fantastická literatura v té době přiliš neexistovala a autora je tak možné zařadit po bok spisovatelů jako byl Bram Stoker nebo Julius Verne.
Lovecraftovy povídky jsou charakteristické především tím, že hlavní hrdina příběhu se ocitá na pomezí reality a snového světa (ať už je důvodem psychická nemoc, toxické prostředí nebo cokoliv jiného) a vnímá i podprahové a nadpřirozené vjemy, které jsou poznatelné jen a pouze pro něj, nikoliv pro ostatní. Na čtenáři pak je ponecháno, aby si sám rozhodl, jestli hrdina blouzní a vše lze vysvětlit i vědecky, nebo se mu skutečně podařilo proniknout do skryté a nadpřirozené reality, která se nakrátko protnula s naším světem.
Dalším významným prvkem povídek je pak zlo, které pochází obvykle z vesmíru, jiných realit a nebo dávno zapomenuté historie a promítá se do našeho světa různými způsoby. Hlavními hybateli jsou pak prastaré entity, mezi kterými je zdaleka nejznámější Cthulhu, podle jehož jména celá fiktivní mytologie nese název. Není však zdaleka jediný a vyjma prastarých Lovecraft poměrně dobře vykresluje i smyšlené dávno ztracené světy a národy.
Fantasy Flight Games, která hru vydává, uvedla na trh koncept karetních her, kde základní balení i všechna rozšíření pro danou hru vychází ve fixních baleních obsahujících všechny vydané karty. Výrazně se tím odlišuje od konceptu sběratelských karetních her právě tím, že postrádá prvek výměny karet mezi hráči. Vyjma základní edice navíc v každém balení najdete dostatečný počet kopií daných karet, takže není nutné jich pořizovat vždy více než jeden kus balení od každého rozšíření. Arkham Horror LCG není jedinou hrou tohoto formátu, právě FFG jich vydává hned několik.
Mohlo by se zdát, že hra je jakýmsi nástupcem právě v úvodu zmíněného Call of Cthulhu LCG, jelikož právě tato hra je již poměrně dost stará a momentálně nepříliš atraktivní pro nové hráče. Skutečností ovšem je, že s Call of Cthulu LCG nemá Arkham Horror společného - vyjma tematiky Mythosu - vůbec nic. Pokud chceme hledat nějakého přímého konkurenta pro tuto hru na poli LCG, pak je jím mnohem více Lord of the Rings LCG.
Důvodů, pro srovnávání Arkham Horroru s Pánem Prstenů je několik. Tím nejvýraznějším je ovšem to, že obě hry jsou jako doposud jediné LCG (alespoň u Fantasy Flight Games) kocipovány jako solo/kooperativní hry. Navíc sami autoři Arkhamu se přiznali, že využívali zkušeností nabytých při tvorbě Pána Prstenů a hlavní designér Nate French vyvíjel obě hry.
Obě hry tedy vystupují velmi shodně v tom, že hráč s pomocí svého herního balíčku zkouší splnit jakýsi scénář hry a bojuje proti zlu reprezentovanému balíkem karet událostí ovládaným samotnými pravidly hry. V tomto základním srovnání jsou tedy obě hry identické, přesto mám z hraní obou dvou her diametrálně odlišné pocity. Za nimi ovšem nestojí jen patrná evoluce v pravidlech a určité vylepšení některých problémových herních mechanizmů z Pána Prstenů. Hry se totiž zcela liší herní fiilozofií.
Arkham Horror je totiž první karetní hra, která se mi dostala do rukou, jež je skutečně RPGčkem, tedy roleplaying-game hrou. Je velmi dobře vidět, že autoři spíše řešili otázku „jak postavit RPG hru za pomoci karet“ než, že by nejprve vznikla LCG a následně se hledalo téma a prostředí kam ji zasadit. Předně, každý hráč hraje výhradně jednu postavu, tomu odpovídá i z RPG známý prvek slotů vybavení (každý hráč je limitovaný tím, co jeho postava smí mít současně u sebe za vybavení). Herní balík a jeho prolízávání pak představuje schopnosti a možnosti postavy, vybavení, které má k dispozici. Scénář odpovídá jednomu RPG sezení s uzavřenou dějovou linkou, scénáře jsou propojeny do kampaní. Navíc při přechodu mezi jednotlivými scénáři v rámci kampaně dostávají hráči body zkušeností, kterými mohou vylepšovat svůj balík o karty vyšších úrovní.
Pojďme se ale na pravidla podívat trochu komplexněji.
Pravidla jsou k dispozici ke stažení na stránkách FFG, jejich detailní popis tedy není žádoucí ani přínosný. pro pochopení hry stačí následující základy:
Před hrou si hráč vybere hrdinu z jedné z pěti barev/sfér. Podle hrdiny následně hráč sestavuje svůj herní balík, v rámci základního setu není moc co vymýšlet (pro deckbuilding velký prostor nemáte), popadnete všechny karty dvou barev, kterými je omezen daný hrdina a přidáte pár neutrálních karet. V součtu máte 30 karet a jdete na věc. Každý hrdina má navíc v balíku tři karty: jeden osobní předmět, jednu osobní negativní vlastnost a jednu náhodně losovanou minoritní negativní vlastnost. Hrdinu bude hráč reprezentovat v rámci jedné kampaně, základní set obsahuje jednu kampaň o třech scénářích.
Scénář, který musí hráči splnit, aby prošli do dalšího v rámci kampaně, plyne skrz hru po dvou linkách. První z nich udávají karty Aktů - vypráví hlavní dějovou linku. Z karty na kartu se přechází v momentu, kdy hráči nashromáždí dostatek žetonů vyšetřovacích stop. Poslední Akt pak při úspěšném splnění ukončí scénář. Paralelně jsou ve hře ještě karty Agendy, kterou sleduje zlo a vytváří časovou tíseň ve hře. Na Agendy přibývají každé kolo automaticky žetony zkázy a s odkrytím každé karty přituhuje o negativní efekty ovlivňující scénář. Opět hra přechází z jedné agendy na druhou, pokud je nashromážděno dostatečné množství žetonů zkázy.
Podstatný je ale fakt, že definitivní konec hry se odehraje pro hráče jen tehdy, pokud jeho postava umře, jinak pokračuje dále. Paralelně ke karetní hře existuje totiž i příručka dané kampaně s popisem děje. V případě, že během hry dojde balík Aktů nebo Agend až na konec, hráči (u Aktů vždy a u Agend obvykle) dospějí k nějakému závěru scénáře jinému než smrt postav, který se bude lišit v závislosti na rozhodnutích učiněných během hry a na tom, jestli zlo stačilo splnit svoji agendu nebo nikoliv. V závislosti na ukončení pak pokračuje jinak i děj a jsou stanoveny jiné výchozí podmínky pro další scénář v řadě.
Kromě toho se během hry mohou hráči střetnout s obtížnými kartami, které, když porazí, jim přidají na konci hry zkušenostní body. Množství těchto zkušenostních bodů pak určí, jak moc mohou své balíčky vylepšit před přechodem do další části scénáře.
Setkáváme se tak se hrou, u které nejen že je potřeba vyhrát, ale velmi rozhoduje i to, jak úspěšně se Vám podařilo splnit to, co jste měli, a bude Vás to ovlivňovat v následujících hrách kampaně.
Nyní k jednotlivým kartám a průběhu kola:
Existují čtyři typy hráčských karet (ty má v balíku hráč) a dva typy karet zla (ty tvoří balík zlých setkání):
hráčské karty:
karty zla / setkání:
Oproti Pánu Prstenů nám zde chybí karty lokací/území. Ty v Arkhamu netvoří součást balíku setkání, ale jsou přítomny a umístěny mimo hru. Karty lokací tvoří jakousi mapu, vzájemně jsou mezi sebou propojeny a pomocí grafiky je určeno, odkud kam je možno jít. Hrdina se pak nachází vždy na jedné z lokací a může se mezi nimi pohybovat - viz níže. Jak bylo zmíněno, pro postup skrz karty Aktů je potřeba mít nasbíráno dostatek žetonů stop. Ty se nacházejí právě na kartách lokací, ze kterých je hráči pomocí vyšetřování těží.
Každá sporná událost ve hře se rozhoduje pomocí testu dovednosti. Hrdina má čtyři dovednosti s určitou hodnotou - boj, obratnost, vůle a a intelekt. Během testu se porovnává výsledné číslo dovednosti postavy s cílovým číslem testu. Cílové číslo testu je vždy dáno nějakou kartou, jedná se například o sílu monstra při boji, nebo o jeho rychlost při útěku před ním. Nebo je cílové číslo přímo zmíněno v textu, například při vyhdnocování negativních efektů některých lstí. Výsledné číslo dovednosti postavy je ale složené: jedná se o součet dovednosti postavy, veškerých bonusů, které má z vybavení, dále je možné odhodit karty dovedností z ruky pro získání dalšího bonusu a nakonec si hráč ještě táhne žeton chaosu z pytlíku, který supluje náhodu u většiny RPG her v podobě kostky.
Chaos žetony přitom nabývají hodnot od +1 do -8, navíc jsou přítomny i speciální žetony mající proměnnou hodnotu podle okolností hry, nebo žeton s automatickým neúspěchem. Konkrétní obsah pytlíku závisí na scénáři a na jeho zvolené obtížnosti, které jsou 4.
Hra se odehrává v kolech rozdělených na fáze ve kterých se jednotliví hráči střídají, dále uvažuji jen hru 1 hráče:
Opět se setkáte především s kartami, což je u LCG pochopitelné. Zatímco obrázky jsou v rámci Fantasy Flight Games často recyklovány z jiných her s touto tematikou a nepřekvapí Vás (kvalita je ale samozřejmě perfektní), tak grafický design karet (provedení rámečků, rozložení obrázku/textu na kartě atd.) je to nejlepší, co jsem zatím na kartách viděl. Stylizace grafiky do Art Deco je dobová k 20. letům a je naprosto famózní, otočení kompozice na kartách monster, tak aby obrázek byl blíže k hráčí, je také nádherně provedeno. Navíc příběh scénáře je intenzivní, protkaný do karet a daří se mu poměrně dobře vtáhnout hráče do děje (na karetní hru).
Druhým typem komponent jsou pak kartonové žetony, u nich novinky nečekejte. Negativně hodnotím to, že pytlík na chaos tokeny není ve hře přítomen, vše kromě chaos tokenů navíc působí titěrně.
Figurky ve hře nehledejte, ačkoliv hra má pro jejich použití potenciál. Hrdinové se mohou během hry oddělit a stát na jiných lokacích, figurku tu jsou suplovány mini-kartami, což je škoda (zabírají zbytečně moc místa na stole). Nabízí se možnost použít kartonové stojací postavy z Eldritch/Arkham Horror deskové hry a nebo samostatně prodávané figurky v rámci Arkham Horror.
Ačkoliv klady značně převládají, uvádám nejdůležitější body (subjektivně):
+
-
Arkham Horror LCG je evolucí Pána Prstenů LCG. Spousta herních mechanismů Vám bude povědomá, ty negativní aspekty Pána Prstenů zmizely a vyřešily se jinak (lokace jsou v novém pojetí naprosto skvělé). Navíc je vše skutečně revolučně poprvé šito na míru RPG, zážitek ze hry je tedy mnohem hlubší. Hra Vás vtáhne mnohem více do dění, než byste čekali od jakékoliv karetní hry, kterou sbalíte do malé krabice. Zážitek ze samotné hry je tak unikátní, že jsem dokonce schopen připustit, že cena kolem 1 tisíce korun za základní box se třemi scénáři je adekvátní hernímu času a jeho kvalitě.
Bohužel, hra je výrazně utlumena, co se taktiky skládání herních balíků týče. Arkham Horror neumí Pána Prstenů v tomto aspektu nahradit (a je to asi dobře), a vzhedem k tomu jak dramatickou roli tento aspekt u Pána Prstenů hraje, tak zážitek ze hry je diametrálně odlišný.
Základní set: 95%
PS: po dopsání recenze mi došlo, že existuje ještě jiná RPG karetní hra, která vychází na principu LCG a se kterou nemohu Arkham Horror srovnat, protože jsem ji nehrál. Pathfinder Card Game.
Díky
za pěkný a rozsáhlý náhled na hru, po které silně pošilhávám. Bojím se, že tohle bude velký hřebík do rakve mé vůle ušetřit mou Eldritchem notně vyděšenou peněženku!
Souhlas
Možnosti deckbuildingu jsou se základní sadou téměř nulové, vše vynahradí již brzy první velké rozšíření Dunwitch.
Naši první kampaň jsme hrozivě prohráli, ale atmosféra hry byla skvělá. Bavili jsme se u ní. Je to opravdu hodně tématické. Balíček dává smysl, protože tvoří defakto osobnost postavy.
Nikdy jsem se nechtěl do žádné LCG pouštět, ale tady udělám výjimku, protože to opravdu stojí za to!
toto je deckbuildingová hra
Musím nesouhlasit s autorem článku. Toto je deckbuildingová hra. I se základem jsem schopen pro postavu postavit okolo 4 různých balíčků a věřte že s omezením 30 karet na balík budete mít často velké dilema, co do balíku dát a co vyhodit. Bavím se o stavbě balíků s pokročilými kartami (pro jedno povolání jich je asi 8). Např. pro poslední scénář upravujete balík směrem objevování stop a utéci před závěrečným bossem nebo rezignovat na hledání stop a dát do balíku karty podporující boj. Navíc časem přibudou karty a deckbuilding bude stěžejní.
Deckbuilding
On tam samozřejmě přítomný je. Jenže ze všech LCG co jsem zatím hrál zdaleka nejméně. Pokud se bavíme o jednom starteru tak v podstatě vybíráte do 30ti karetního balíku z nějakých odhadem 45ti karet včetně těch s vyšším lvlem na které je potřeba mít experience. Mám core sety dva, což deckbuilding výrazně rozšiřuje a síla toho co je poskládáno stylem "vše co mám" a toho co je ušité na míru je pochopitelně jiná.
Problémem je skutečnost, že v podstatě každý vyšetřovatel má jednu maximálně dvě strategie, které je s ním možné hrát, (valná většina karet je pak ale i tak v obou stejná a liší se jen mírně). A do budoucna nepředpokládám, že bude příliš velký rozdíl. Hlavním kamenem je vyšetřovatel, který má obvykle taktiku naznačenou ve své speciální schopnosti a odvíjí se kolem něho zbytek balíku. Oproti třeba srovnávanému LotR je to jen stín nějakého deckbuildingu. To samé platí při porovnání s v podstate libovolnou TCG. Souhlasím že se to zlepší s větším množstvím rozšíření a vyšetřovatelů, ale deckbuilding skutečně není hlavní aspekt té hry.
Děkujeme, že alespoň zvážíte přestat blokovat reklamy na Zatrolených hrách.
Je to náš hlavní zdroj příjmů, ze kterých financujeme provoz Zatrolených her.
Zombicide druha edice Fort Hebdrix + doplnek
Akt. cena: 1500 Kč
Končí za: 3 hodiny