Arkham Horror

hodnoceno 1150x (Seznam vlastníků)

Náročná partie proti prastarému Shub-Niggurathovi končící prohrou

Autor: Emzák | 4 hodiny 0 minut | 16.2.2012 | 1

Hra: Arkham Horror

Hráči: Emzák, Machy a 1 neregistrovaný

Prastarý:

Počet vyšetřovatelů:

Výsledek:

Ve čtvrtek večer jsme se opět sešli, abychom pozvedli kulturu deskových her a opět vyvedli městečko Arkham ze záhuby Tentokrát v sestavě 3 detektivů: Emzák = Darrell Simmons(fotograf), Machy = Vincent Lee(doktor), Fila = Michael McGlen(gangster) proti poměrně nepříjemně se tvářícímu prastarému Shub-Niggurathovi, který všem nestvůrám ve hře zvyšuje houževnost o 1. Tato vlastnost se brzy projevila být velice nepříjemnou, navíc detektivové neměli žádná bojová kouzla ani vzácné artefakty způsobující magické poškození. Což způsobilo, že do boje se díky všeobecně nízké příčetnosti a absenci dobrého bojového vybavení nikdo moc nehnal, přestože bylo od začátku jasné, že v případě finálního boje s prastarým je potřeba co nejvíce trofejí nestvůr. To se hezky řeklo, ale špatně realizovalo, do hry totiž přicházely poměrně nepříjemné nestvůry, které nutily detektivy chodit kolem nich pomalu po špičkách a snažit se tak hrát na uzavření všech bran. Možná by se nakonec i povedlo, kdyby bylo čím brány pečetit. Nicméně za celou hru(přibližně 16kol) se povedlo zapečetit pouhé dvě brány z celkového počtu 10 zavřených, což je na trofeje hafo, ale výhru, jak se ukázalo, to nezajistilo. Každý detektiv tedy na místo boje se snažil kolem nestvůr plížit a zavírat brány. Nejlépe vybaveným hráčem se v průběhu hry stal Darrell Simmons, který může být díky smlouvě poměrně hodně při penězích, navíc ještě si ve fázi střetnutí v Arkhamu může volit jednu ze dvou variant střetnutí, což je hodně velká výhoda pro nebojujícího detektiva. Nicméně ostatním dvěma detektivům se příliš nedařilo nacházet použitelné či smyslupně využitelné předměty vzhledem k této obtížné situaci.

Hodně se opakovala situace, že v několika oblastech se podařilo sice bránu zavřít, ale ne zapečetit. Brzy na to se tam otevřela brána znovu. Nejvíce otevřených bran souběžně bylo 5 a limit mám ten pocit pro hru ve 3 hráčích je 7 bran, což se mohlo brzy vymknout kontrole. Dvakrát za hru byli detektivové ve fázi střetnutí vtažení do jiného světa díky události na kartě střetnutí, která zapřičinila objevení nestvůry a brány. Tedy v této partii nebylo ani zdaleka o brány a nestvůry nouze. Hodně otevřených bran samozřejmě způsobovalo časté přílivy nestvůr a tedy i zvyšování úrovně strachu. Opět jsme při každém zvýšení  úrovně strachu zapoměli odhazovat jednoho společníka z balíčku společníků. Vždycky se totiž konfrontujeme se snahou nic při hře neopomenout a zároveň ji zdlouhavými tahy nebrzdit. Zatím se ale stále nedaří. Hold je třeba si dopředu zvolit, zda se při samotné hře bude zároveň i nadměrně popíjet alkohol. Hra díky tomu pak bývá chaotičtější a zdlouhavější. Nebo dát přednost čistší a rychlejší hře, kde každou chvíli se někdo nebude ptát co se dělo, co kdo dělá a řešit co sám má dělat. Je vidět, že je potřeba odehrát opravdu hodně her, aby si hráči herní mechanismus více osvojili a nevyžadovali tolik vzájemné interakce.

I přesto, že hra vypadala v mnoha situacích bezvýchodně a měnila se kolo od kola velice dramaticky, nikdo se během hry nezbláznil ani neupadnul do bezvědomí (natož pak zemřel), jelikož snad každé plížení skončilo úspěchem. Brány se bohužel nepodařilo zavřit všechny, jelikož se stále otevíraly nové. Proto možnost vítězství touto cestou se brzy stalo nereálné. Naneštěstí detektivové celou dobu hráli právě na tuto varinatu a byli na finální bitvu špatně připraveni. K tomu, když se ještě přičte fakt, že 2 kola před koncem jeden z nich dobrovolně vešel do brány, ze které se již pak nestihnul zpět včas dostat, byl verdikt této partie prakticky zpečetěný.

Do finálního boje tedy vstoupili pouze fotograf a doktor. Prastarý byl fyzicky imunní s bojovým modifikátorem -5, což téměř znemožnilo dosahovat větších úspěchů(díky nízkému boji). Oba detektivové však byli na začátku boje požehnaní, což jim dávalo kapku větší naděje. To ovšem nestačilo, jelikož kouzla žádné použitelné pro boj neměli a z arzenálu použitelných zbraní disponovali akorát čelepí slávy, svěcenou vodou a očerovanou dýkou(ty všechny se však podařilo zchrastit až těsně před koncem hry). V průměru tedy mohli celkově oba dohormady hodit pouze 7 kostkami/kolo a dosáhnout museli celkem 36 úspěchů (3*12). Fotograf se díky svému plížení 4 a dvěma trofejím udržel v boji celkově 6 kol, než skapal předal zbraň doktorovi a ten se udržel díky plížení 5, 1 trofeji a 5 žetonům stop ještě o 2 kola déle. Potom však také umřel a prastarému zbyly jen 4 životy, tedy stačily už jen 4 úspěchy. Kdyby tedy nedošlo k tomu velkému omylu, že před koncem vešel 3.detektiv do jiných světů, podařilo by se bývalo prastarého porazit.

Pro příště z toho plyne ponaučení, že každý musí vědět sám jak chce hrát, hrát spíš víc podle sebe a ne druhých a akorát v těch pro výsledek zásadních situacích se řídit i podle vůle ostatních hráčů. Nechat jít 2 kola před koncem(přesně se to nevědělo, mohly to být 3 kola, kdyby se v obou dvou pos sobě jdoucích neobjevila brána, jako že se objevila) některého z detektivů zavírat bránu je obrovská lehkomyslnost, když pak bez něj prastarý nelze pokořit.

Hra byla tentokrát velice zábavná, plná zvratů a různých bizardních situací, tedy i přes neúspěch velice povedená.

Odehráno v: Hradec Králové (Okres: Hradec Králové)