Darwan
Pěkná recenze. Z dnešního pohledu, už mi pravidla Arény ani moc dlouhá a složitá nepřijdou. :)

A co myslíš tím zlatým pravidlem?

Darwan
:) sofistikovany rozbor, fajne:)
...inak so zlozitostou pravidiel vobec nesuhlasim, imho je to trivialne.
Cas 45min realny je, nie vsak pre zaciatocnikov a pod. :P
Trochu tiez nesuhlasim s nevyvazenostou/nepouzitelnostou niektorych karat.. mozno sa nehraju tak casto,ale ich efekt vynikne az pri hutnejsom kombeni-ktorych celkova konecna uskutocnitelnost je (nazvyme to) menej pravdepodobna:D

A co myslis tym zlatym pravidlom?:))

zlaté pravidlo
většinou bývá, že pokud jsou pravidla v rozporu s kartami, mají pravdu karty. Ale nevím, zda je to, co měl Darwan na mysli.

Doba hry
Podle mé zkušenosti hrací doby 45min na jednu partii dosáhnout lze, pokud hrajete ve dvou, oba hře rozumíte a celkem o nic vám nejde. V každoročním turnaji na Gameconu trvá průměrná partie okolo 60 minut, tam se ale často hraje play-off stylem, takže přemýšlecí fáze trvá déle :)

Délka hry
Známý fakt o tom, že začátečníkovi trvá hra déle, není třeba dále rozvíjet - snad jenom pexeso je v tomhle světlou výjimkou :-)
Velkou roli samozřejmě hraje úroveň hráče - zná-li někdo texty karet nazpaměť, a to včetně všech hodnot kombinací odhadů, určitě mu plánování netrvá tak dlouho jako někomu, kdo i během hry louská těch osm deset řádků textu na každé kartě. Přiznám se ale, že ačkoli patřím k té první skupině, někdy se hra ne a ne pod hodinu dostat - buď mám vadné hodinky a hra zkrátka rychle uteče, nebo už u mě a mých soupeřů funguje telepatie na takovém stupni, že je zkrátka těžké toho druhého opakovaně překvapit a zdrtit pořádným zásahem (a že těch možností je nepočítaně). Krátké hry samozřejmě dosáhnout lze - statistiku bych na tom ale nezakládal. Ale ctím že co hráč, to vlastní zkušenost...
Turnajové prostředí je jinak samozřejmě o něčem jiném - stejně jako u každé jiné hry má člověk myšlenky v trochu jiné sféře a i když se na hru víc soustředí než doma, chyb se rodí víc a s hráči se to pak už veze...

Složitost
Abych uvedl svůj komentář ke složitosti na pravou míru - kdybych Arénu považoval za komplikovanou a nepřehlednou, těžko bych ji dodneška hrál a snažil se k ní přivést další a další hráče - pes je zakopaný trošku jinde...
Pokud mluvm o pravidlech, mám tím na mysli nejen klasickou brožurku, kde se píše, o kolik můžu popojít, kdy mám jak plánovat, kdy útočit apod. - jádro téhle hry je ale v samotných kartách, a to je to hlavní úskalí. Chci-li totiž do hry zasvětit někoho nového a odhalit mu ono sladké tajemství, proč že se u téhle hry tak dobře bavíme - nemám v několika prvních čtyřech pěti hrách ani tu nejmenší šanci - a to nevysvětluju hry zdaleka poprvé. Potíž je v tom, že když už po půl hodině dostaneme od manuálové teorie k praxi, začínající soupeř má najednou před sebou 30 karet, na kterých je na každé dalších osm řádků textu - a teď babo raď! Při vší úctě k vám (a nechci se vás dotknout) - kdo z vás tomu v prvních třech měsících rozumněl? :-) Než si hra skutečně "sedne", trvá to bohužel až desítky partií, ne-li rovnou léta, a ani tehdy se nedá říct, že je se vším nadosmrti vyhráno... Textu je pořád tolik a číslíčka jsou tak mrňavá... :-) Naštěstí jsem měl a mám kolem spoluhráče, kteří se nedali od neustáleho čtení, kontrole všech předpokladů pro útoky a speciální akce apod. odradit a dneska to s nimi jede jako po másle (až na ty sáhodlouhé bitvy)....
Hru ale opravdu není při nejlepší vůli možné rozbalit a začít (byť jen zkušebně) hrát - intuice a impovizace při učení téhle hry bohužel nefunguje. Právě v tom to podle mě vězí - přesto je to jedna z mých nejoblíbenějších her vůbec. Představa dalších tří měsíců při vysvětlování dalším potencionálním zájemcům mě ale upřímně děsí... Vás ne? :-)

Využitelnost
Jen krátce - využívat komba je hezká věc (kdo říká, že to nedělal, sám kombí dodnes...), kdo má ale v ruce držet pořád těch 23 karet akcí? :-) Místo 8 karet z každého balíčku, které ve hře použiju bud jen jednou, nebo mnohdy vůbec, bych spíš uvítal 15 takových, které využívám skutečně více měné rovnoměrně a s větší jistotou toho, že ji nebudu muset během plánovaní při nepříznivé konstelaci boje zrušit i s celou řadou. Ale to je i problém plánu, pohybu apod. ... "Zvednutí předmětu" RULES!

Využitelnost
Zvednutí předmětu se mi zrovna líbí tak, jak je uděláno - v boji to není jednoduché, když to plánujete předem, a když jste k tomu donucení situací, obvykle jste v troubě. To mi přijde reálné. Plánování a nedostatečná "verzatibilita" karet mi taky přijde jako celkem dobrý rys; na ní hra víceméně stojí. Jinak bych se ale pod Darwanův text klidně podepsal. Své hraní Arény jsem obvykle postavil na barbarovi a sedmi točených kartách (čtyři útoky a dva až tři kryty) plus asi pěti kartách zahraných jednou za partii. Nic proti ostatním kartám, dají se s nimi vytvořit úžasná komba, ale jsou prakticky zbytečná. Výhra je paradoxně jistější bez používání komb, nudným ale účinným točením základních útoků, v čemž vidím jedno z hlavních negativ hry. Ale je to skvělá hra, o tom žádná.

Složitost
Taky úplný souhlas. Ač se mi hra líbí, děsí mě chvíle, kdy nováčkovi vysvětlím možnosti pohybu v závislosti na jeho akci a sekvenci kola (která IMHO dělá začátečníkům největší problémy) a pak mu předložím balíček karet, aby si je všechny přečetl. Tohle je věc, která odrazuje, bohužel u komplexní hry jakou je Aréna, nevidím možnost, jak to změnit. Prostě z ní nikdy nebude masová hra.

Realita
...je ovšem taková, že tancujeme okolo vychladajícího táboráku. Česká vydání Arény jsou definitvně rozebrána, nevím, kolik je k dispozici anglických, ale taky už to myslím moc nebude. Nové (poněkud upravené) vydání není vyloučeno, ale v dohledné době je krajně nepravděpodobné, protože Vláďa Chvátil jako autor hry má na krku i jiné projekty. Boom téhle hře prostě nehrozí.

Realita
Pravda pravdoucí... Těch pár doutnajích uhlíků, které ještě po těch letech zbývá, už rozfoukává jen pár věrných téhle hry - pořekadlo "sejde z pultů, sejde z mysli" na Arénu přesně sedne. Otázkou je, jak celek upravit tak, aby nešlo jenom o facelift typu "zjednodušení", ale o přestavbu některých mechanismů a navýšení hratelnosti.
Nechtěl bych nic zakřiknout, ale některé zmíněné myšlenky nemají od zrodu až tak daleko... :-)

Darwan
:))) zdochnem, musis byt riadny sprimar, toto su teda riadne kamene:
"nemám v několika prvních čtyřech pěti hrách ani tu nejmenší šanci - a to nevysvětluju hry zdaleka poprvé."
alebo
"kdo z vás tomu v prvních třech měsících rozumněl?"
no a toto je extra pecka> "Než si hra skutečně "sedne", trvá to bohužel až desítky partií, ne-li rovnou léta, a ani tehdy se nedá říct, že je se vším nadosmrti vyhráno..."
konec-odchod, kapem:))) ..uz som sa zlakol, ze si tu recenziu myslel celu vazne a to si tu len soufky robis..))

.klopčík
:))

:)
Na mou duši - i když jsem do téhle hry hry zažraný, vysvětlit Arénu napoprvé do všech detailů snad dokáže jenom... (ale nevezmu jeho jméno do úst nadarmo).... Možná je to ale dobrý námět na novou diskuzi - jaká hra se vám vysvětluje nejobtížněji, aby samotné hraní bylo co k čemu? :)

recenze
koncepcne velmi pekne sesumirovano, pekna recenze, ale nesouhlasim se sumarem negativ, ktery mi prijde neumerne dlouhy, navic jako negativa jsou uvedenav podstate pozitiva hry. Negativum preci neni to, ze je hra slozita - ona neni az tak moc slozita, to je jedna vec. Druha vec je ta, ze ja treba slozitost povazuji za klad. Dalsi kritikou jsou prostoje - tohle neni negativum hry, ale hrace:-) Nekteri dlouho premysleji. Po par hrach se ale da naucit par figliku, ktere ma hrac zmapovanya uz se tes, jak je pouzije. Jenom je treba proste znat ty karty, coz se clovek nauci po par hrach. S jednim zaporem bych mozna souhlasil. Otazkou je, jestli jdeo zapor, nebo hru nervu. Ale obca opravdu trva, nez se nekdo rozhybe a riskne zmenu postoje z obranneho na jiny:-) Z par komentaru ctu, ze sejde z oci sejde z mysli. Neco na tom je. Arena je pro me vicemene vzpominkou na me studijni 90. leta, cesty na prehradu o prazdninach, kde jsem se s touto hrou seznamil prostrednictvim kamose od bratrance, nacez jsem si ji pujcil, vyrobil a libila se mi tak, ze jsem proste musel mit original a bezel jsem si ji nakonec za tezce nasporene kapesne koupit. Pak jsem to fest hravals brachou (Beholderem), vypracoval jsem si jakysi modul vylepsovani gladiatorske staje a pak jsem na to prestal mit cas a dodnes jsem se k hrani dalsi partie nedostal. Ale porad jde o vynikajici hru, kterou si hyckam ve sbirce a s 80% plne souhlasim.

Ringo
+ mne tam ani nesedi tvrdenie, ze je to postavene na 'zlatych pravidlach' (ak tym Darwan myslel to, co Sydo zmienil)
..je to prave naopak!! zakladny system pravidiel doplnaju (imho dost vhodne) texty a tie 3-4 pripady (vrahova spec.schopnost prezbrojenie, Barbarov utok hlavicka + cosi asi este) kedy sa textom neni pravidlo "vyssie" uvedene, nerobia z hry to, co je opisane v recenzii.. ani rzsiahlost pravidiel sa mi nezda, skor naopak, mna to,aka vifintena hra to je, su dost kratke a k tomu dobre/prehladne napisane..
:)

Pravidla a "zlatá pravidla"
Abych uvedl všechno na pravou míru, respektive tak, jak jsem to s těmi pravidly a "pravidla" zamýšlel... Prvně bych chtěl upozornit na to, že pravidla jako taková včetně jejich struktury jsem uvedl do kladů téhle hry - tolik věcí, co se v Aréně dá během boje udělat, je vážná slušná řádka. Co je z hlediska konstrukce hry podle mého už o něco slabší, je opravdu jen a jen enormní množství textu na téměř každé kartě, který z každé takovéto akce udělá v podstatě "zlaté pravidlo" samo o sobě (proto i ty vepsané uvozovky - zlaté pravdilo jako takové, které známe i z ostatních her, beru jako terminus technicus a nemusím ho dávat do uvozovek :)) Nic proti samotným efektům karet (mě osobně to opravdu problém nedělá), když ale při některých partiích soupeři opomíjejí všechny konsekvence dané karty, dojem to přece jen trochu kazí.
Ani kvalitně napsaná pravidla ale všechny situace nevyřeší - uvedu dva příklady:
1) Ležící postava stále překáží všech útokům, které vedou přes její políčko - není tedy možné přes ležáka vrhnout nebo jinak útočit na jinou postavu, ačkoli to logické je. Pomíjím přitom fakt, že samotné vrhání má trochu trhlinu - do šesti stran může postava vrhat třeba až na kraj hracího plánu, zatímco na postavu, která je mimo těchhle šest "paprsků" (ač je třeba jen dvě pole vzdálena a nic jí nekryje) vrhnout možné není.
2) Situace z předchozího, obohacená o skutečný multiplayer - jeden leží, druhý ho drží v zakousnutí, třetí přes tuhle skrumáž vrhá, čtvrtý také vrhá - přes dráhu letu toho prvního a poslední útočí vířivým útokem vzdálenosti 2 na všechny v boji zúčastněné. Přidám-li k tomu nějakou Odpornost, Nastavení nohy apod., bude to vážně doslova detektivní zábava, kdo s kým a co může :)
Přesto přeze všechno podotýkám, že hra je to skutečně výborná a i přes moje výtky pozornost včetně vysokého hodnocení stále zaslouží.