Aqua Romana

hodnoceno 24x (Seznam vlastníků)

Pijte vodu, pijte římskou vodu, pijte vodu a nepijte rum

Autor: PJ | 12.10.2009 | 7

Římská voda, tak zní český překlad názvu hry Aqua Romana. Jde v ní o budování proslulých akvaduktů, které dokázaly přenést vodu kilometry daleko. Akvadukt je umělý kanál, který umožní zprostředkovat vodu od jednoho umístění k jinému. Mnoho akvaduktů je vyvýšeno nad krajinou, podobají se spíše mostům než řekám. V této hře poznáte, že stavba akvaduktů není maličkost…

HERNÍ MATERIÁL a KOMPONENTY

Hra samotná je uložena v poměrně velké až předimenzované krabici, jak je u výrobce (Queen Games) zvykem. Po jejím otevření najdeme kromě zbytečně velkého - ale pěkného - herního plánu větší množství výborně zpracovaného dřevěného materiálu. Malé figurky dělníků (podobní těm z Pilířů Země) a velké figurky stavitelů. Tyto figurky budete muset ručně polepit dodanými samolepkami. Nejvíc dílů ovšem představují čtvercové kartičky akvaduktů. Najdeme zde čtyři druhy: rovný díl, zatáčku, dvojitou zatáčku a křižovatku. Grafikem byl Michael Menzel, autor stojícími za grafickými peckami jako Pilíře Země, Poštovní kurýr, Řím, Shogun, atd. - jeho jméno je zárukou prvotřídní kvality, kterou se Vám skutečně dostane.

Originální německá pravidla jsou téměř na jedničku, český překlad je na koleni spáchaný salát bez obrázků, na které musíte koukat v německých pravidlech; tento postup byl v době vydání u českého distributora - Corfixu - bohužel zvykem.

TÉMA, HERNÍ MECHANIKA a PRAVIDLA

Jak už z úvodu a názvu hry vyplývá, jde o stavbu akvaduktů, resp. stavbu co nejdelších akvaduktů v prostředí starého Říma. Aqua Romana je tedy "spojovací" hrou, podobně jako např. Metro nebo původní Vysoké napětí - spojujeme dílky a snažíme se o co nejdelší optimální trasy. Aqua Romana přináší několik zajímavých prvků - zda je to ku prospěchu si povíme dál.

Pomineme-li špatnou orientaci v nekvalitních české verzi, jsou pravidla napsána výborně a jsou velmi jednoduchá. Náročností bych přirovnal ke Carcassonne. Mám jedinou výtku, a sice k ne zcela jasné počáteční konfiguraci hry dle počtu hráčů - z pravidel jednoznačně nevyplývá (a hráči na to musí v podstatě přijít sami), že v případě hry dvou hráčů každý hraje "za dva". Opět tedy známý nešvar, neplnohodnotná hra v počtu dvou hráčů (viz Mykerinos, El Capitan, Notre Dame, Vysoké napětí, atd.).

PŘÍPRAVA a PRŮBĚH HRY

Pokud nemáte všechny komponenty řádně "zapytlíkované a zagumičkované", zabere příprava hry bezmála deset minut, než všechno přeberete, srovnáte a nastavíte. Pokud máte v krabici pořádek, zvládnete to za dříve než poloviční dobu.

Hráči postupně přikládají políčka s různými tvary akvaduktu a bodují tak vodovodní síť zvláštním způsobem: dělník, budující akvadukt z počátečního rezervoáru, se „rozhlédne“ na 4 strany (tj. z pole v rastru, kde se dělník nachází, si představíme pomyslné přímky na vedoucí kraje herního plánu). Na obvodu herního plánu se nachází figurky stavitelů se stavebními příkazy. „Vidí-li“ dělník stavitele "držící ceduli" s daným dílem, smí tento postavit. Stavitel se pak posune o obvodové políčko po směru hod. ručiček. Sám dělník postoupí na konec rozestavěného akvaduktu.

Akvadukt se považuje za dokončený, je-li hráčem prohlášený za ukončený, nebo pokud ho není již možné dále prodlužovat. V tom případě se dělní stavící akvadukt umístí na bodovací stupnici podle délky akvaduktu. Hráč si může vzít ze zvláštní zásoby nového stavitele a umístit ho dle pravidel.

Bodování je originální má své kouzlo. Každý dělník se vejde na právě jedno políčko (kromě políček 3 a 7, které pojmou dva dělníky). Pokud je pole obsazené, musí se postavit za něj, resp. na nejbližší nižší neobsazené pole. To dává prostor k taktizování a úvahám, zda raději neukončit akvadukt dříve a získat potenciálně více bodů.

Hra končí v případě, že již nelze přiložit další kartičku akvaduktu. Vítězí hráč s největším součtem bodů na bodovací stupnici.

SHRNUTÍ a ZÁVĚR

V praxi se bohužel ukázalo, že hra spíše budí pouze dojem možnosti volby, rozhodování a taktizování. Systém posouvání stavitelů zejména v případě hry více hráčů vnáší takový prvek chaosu, že na nějaké složitější plánování lze zapomenout. Hra tak trochu připomíná snahu usměrnit neřízenou střelu. Chaotické posouvání stavitelů zachraňuje prvek unikátní bodovací stupnice, bohužel nemáte tolik prostoru, aby bylo možné bodování nějak výrazně ovlivnit.

Některým může vadit i zvláštně pojaté téma - místo, aby hráči usilovali o propojení dvou míst akvaduktem, vyrábí roztodivné slepence, u kterých jde pouze o délku - jde o typický příklad eurohry se špatným pojetím tématu resp. jeho propojení s herním mechanismem, které zde vyznívá poněkud křečovitě a dalo by se jistě zužitkovat mnohem lépe.

Komu hru doporučit? Možná začátečníkům, nebo nenáročným dvojicím hráčů. V případě hry více hráčů jako odreagování coby oddychová hra, kde nemá příliš cenu tahy promýšlet předem. Takovému doporučení však bohužel neodpovídá cena, která by spíše odpovídala "dospělejší" a promyšlenější hře… Za stejnou částku peněz lze v dnešní době sehnat určitě lepší hry.