Ants!

hodnoceno 2x (Seznam vlastníků)

Ants! - recenze

Autor: aradraug | 24.6.2010 | 12

SeržAnte?

Pane?

Obsadíte hranolky na kótě G10 a budete je držet, dokud budou existovat. Je vám to jasné?

Pane, ano, pane!

Ants! je hra na mravence. Každý hráč zastupuje jednu mravenčí kolonii v parku a snaží se, aby právě jeho kolonie byla ta jediná, která v parku bude. Ano, lehká genocida na soupeřích je povolena. Těžká taky. Vlastně jakákoliv, jen když ty parchanty, co si myslí, že park je jejich, smažete z povrchu (a zpod povrchu) zemského.

Jedna, dvě,

dělník jde,

nese pytel s červy...

(starý dělnický popěvek)

Hra se točí hlavně kolem získávání jídla. V parku se ho koneckonců povaluje spousta – zbytky pikniku, bonbóny, zmrzlina, občas i něco (zatím) živého... prostě, šikovný mravenec se neztratí. A když máte jídlo, můžete „pořizovat“ další mravence, kteří vám budou získávat víc jídla a tak budete moci mít víc mravenců... chápete?

Až máte dostatečně zásobenou kolonii, uděláte co? Správně, genocidu. Vydáte se na návštěvu k sousedům a budete doufat, že vás jejich královna přijme na krátkou, intenzivní, ale její poslední audienci. A mravenec bez královny není mravenec, není-li pravda?

Aby hra nebyla tak nudná, občas se v parku něco přihodí. Třeba někomu upadne pár drobků jídla (o které se rozpoutá boj), do parku se vydá brouk (o kterého se rozpoutá boj) a nebo se objeví Lojzík a začne dělat pokusy zahrnující sluníčko, mravence a lupu (o Lojzíka se boj nerozpoutá). Vzhledem k tomu, že umístění události hráči do jisté míry kontrolují, dá se tak docela pěkně pomáhat sobě nebo svinit soupeři. Ona taková hromada jídla přímo před mraveništěm vypadá na první pohled dobře, ale když vám to jídlo zaplácne pár dělníků a tím naruší bezproblémový přísun potravy ke královně, budete se na to dívat trošku jinak.

SeržAnte 13?

Ano seržAnte 18?

Myslím, že vidím červeného mravence. A vypadá to, že zrovna našel něco k snědku.

Myslíte na to, na co já, seržAnte 18?

Jistě, seržAnte 13. Bude to lehké jako sebrat mravenčí larvě cukrátko.

Kromě získávání jídla se samozřejmě i bojuje. Jak je psáno ve Velké Knize Mravenčí Moudrosti: „Bez práce nejsou koblihy, bez boje není genocidy“. A boje si užijete vskutku hodně – bojuje se o jídlo, s jídlem, o transportní cesty a samozřejmě bojujete pro to, abyste vyhladili ty hnusné fialové mravence z vedlejší kolonie.

Jak je v ameritrash hrách zvykem, boj je řešen hodem kostkou (případně kostkami). Bohužel jen hodem - žádné bonusy, postihy, nic takového. Prostě vy hodíte, soupeř taky a větší číslo vyhrává. Na můj vkus možná až příliš zjednodušené, na druhou stranu to vyhovuje celkově jednoduchému pojetí hry. A je vám jasné, že když vás kostky zaříznou v nepravou chvíli, skončíte víte kde? Ano, přesně tam. V mravenčím nebíčku.

Jde takhle červený, modrý a žlutý mravenec parkem a najednou uvidí dešťovku. Co udělají?

Nic, protože červení, modří a žlutí mravenci jsou moc hloupí na to, aby věděli, co dělat s dešťovkou.

(starý vtip černých mravenců)

Komponenty v této hře jsou celkem standardní. Z kartonu vysekané figurky dělníků, seržAntů a královny v šesti barvách, kartonové kolečka s obrázky brouků, červů a dalšího dočasně živého jídla. Plastové podstavečky. Herní plán z tlustého, tvrdého a lesklého kartonu. Papírové herní karty. Co ale vybočuje z řady (tím správným směrem) jsou žetony jídla. Velká, zelená, plastová kolečka, která se na sebe díky do sebe zapadajícím výčnělkům krásně skládají, nepadají, dobře se berou do ruky a počítají. Už na první pohled vidíte, jestli je vaše hromada jídla větší, než soupeřova. Ono je tedy vcelku jedno, kdo má větší hromadu jídla. Stejně ji těm druhým seberete.

Žetony jídla považuji za obrovský klad hry, je to podstatně lepší řešení, než kartonové výseky nebo dřevěné (plastové, skleněné, whatever) krychličky, které byste jen tak kupili na herní plochu. A klidně přiznám, že občas strávím víc času hraním si s jídlem, než vymýšlením taktiky.

U komponentů musím zmínit ještě jednu věc. Prvních několik her mělo špatně vytištěné figurky (chybělo pár mravenčích dělníků a čtyři královny byly dvoubarevné) a samozřejmě se mi povedlo koupit jednu z nich. Stačilo nicméně přes webový formulář zkontaktovat výrobce a za nějakou dobu na mě ve schránce čekala obálka se správnými výseky. Jak se říká: „Maličkost, ale potěší.“

„Tak žáci-dělníci, nalistujte si stranu 25, dneska budeme probírat správnou techniku přenášení čokolády. Nesmějte se, když nebudete umět přenášet čokoládu, jak chcete přenášet zmrzlinu? No, třeba ty, 12865, ty tady máš čtyřku z hranolků, zrovna ty bys měl držet kusadla zavřená.“

Pravidla jsou jednoduchá a přehledná. Koneckonců, mravenci nemají tak velké nervové uzliny, aby zvládli něco složitého, že? Zvláště u červených, žlutých a modrých mravenců je velikost nervových uzlin...ehm, no nechme to být. Jinak řečeno, pravidla máte vysvětlené během chviličky a naučí se je i průměrně inteligentní gorila. Ostatně mám takový pocit, že hra byla tvořená jako taková velice lehká „party wargame“. Není problém hrát hru i s neangličtináři, protože na kartách událostí jsou sice anglické texty, ale jejich náročnost je velice nízká. Kromě toho se karty událostí ukazují veřejně, takže stačí i jen jeden hráč znalý toho správného cizího jazyka a hra bude probíhat plynule.

A jak dlouho bude trvat, než vaše mraveniště zvítězí? Při šesti mraveništích počítejte tak dvě hodinky. Hra se dá hrát i ve dvou lidech, jen je potom taková... monotónní. Vyhraje většinou ten, kdo má větší štěstí na kostkách. Osobně jsem toho názoru, že čím víc mravenišť, tím víc cílů. A čím víc cílů, tím víc genocidy. A čím víc genocidy, tím větší zábava. Tedy, jak pro koho - ocitnout se na té špatné straně kusadel není nic moc.

Mimochodem, v originále jsou mravenci pojmenovaní s pomocí slovní hříčky, využívající slova „ant“ (SergeAnt, PeasAnt, Queen TyrAnt). Bohužel je to nepřeložitelné do civilizovaného jazyka.

SeržAnte, podejte hlášení.

Ano, madam. Za úsvitu jsme provedli útok na mraveniště fialových mravenců, použili jsme tradiční taktiku „udeř a útoč“. A mám pro Vás smutnou zprávu – zvítězili jsme.

Celkově tuhle hru hodnotím jako slušnou úvodní ameritrash záležitost. Jednoduchost pravidel a určitá „roztomilost“ ji přímo předurčují jako hru pro nehráče nebo jen lehké hráče, kterým nevadí konfrontace do poslední mravenčí královny. Oko těžkého eurogamera ji však může za normálních okolností klidně v poličce přehlédnout.

V pohodě si dovedu představit hraní Ants! i v hospodě nebo po nějaké akci, když se vám nebude chtít moc přemýšlet a budete si prostě jen chtít něco jednoduchého zahrát.

+ zpracování
+ jednoduchá pravidla

- hrozně moc náhody