Alhambra

hodnoceno 342x (Seznam vlastníků)

Alhambra - starší, ale pořád dobrá

Autor: Gandalfek | 8.7.2014 | 0

Ve své době moje nejoblíbenější hra, jejímž cílem je získat největší počet bodů.

Možnosti, jak tyto body získat jsou dvě – stavěním budov ke své základní dlaždici (fontáně) a stavěním zdi.

Stavět je možné šest druhů budov – od altánu až po věž. Každý druh je zastoupen 7 až 11 budovami. Některé dlaždice s budovami jsou navíc opatřeny zdmi, které lze k ostatním přistavět jen tak, aby voda z fontány nebyla zdí přerušena a zároveň tak, aby žádná zeď nekončila rozestavěná uvnitř ostatních budov.

Každý, kdo má na svou fontánu napojenu většinu od některého druhu budov, dostane při prvním bodování body (první a druhé bodování probíhá v okamžiku, kdy je v nabídce peněz otočena bodovací karta). Při druhém bodování dostane body i hráč s druhým největším počtem, na konci hry je bodován i třetí (po dohodě s ostatními, je možné bodovací kartičky do balíčku peněz vkládat náhodně – může dojít k zaměnění pořadí bodování).

Při každém bodování si navíc každý hráč spočte délku svých zdí a za svou nejdelší zeď dostane body jedna ku jedné.

Na začátku hry dostane každý hráč kapesné (ve hře jsou 4 měny). Za tyto peníze pak kupuje jednotlivé dlaždice s budovami z nabídky (za každou měnu je nabízena 1 budova). V každém kole má 2 možnosti: buď koupit nějakou budovu, nebo si z vyložených peněz vzít buď jednu „minci“ nebo i více, pokud součet jejich hodnot nepřekročí 5.

Pokud se hráči podaří koupit budovu „za přesně“, získává bonus v podobě dalšího tahu. Přeplatí-li hráč, jeho přeplatek propadne.

Hráč může koupit i budovu, kterou nemůže okamžitě přiložit (kvůli pravidlům s přikládáním zdi) – například proto, aby ji „vyfoukl“ protihráči. Tuto dlaždici si může odložit na rezervní plochu.

Podle výrobce hra trvá od 45 – 60 minut, moje zkušenost se pohybuje spíše na horní hranici, možná lehce za ní. Vysvětlování pravidel chvíli trvá, zpočátku bývají zmatky v barvách měn a budov (několikrát jsem chtěl za zelenou budovu platit zelenou měnou, ač se prodávala za měnu jiné barvy).

Hra je pěkná i po grafické stránce (někteří vytýkají české verzi, že jednotlivé dlaždice neobsahují i název budovy, kterou zobrazují – narozdíl od německé). Ke hře patří i počítadlo bodů – při třech bodovacích cyklech se není čemu divit.

Na krabici hry je uvedeno, že hra získala cenu kritiků v roce 2003, ale jak jsem byl upozorněn, podobné označení si již vysloužily i méně zdařilé hry a podobná ocenění nemají žádnou vypovídací schopnost, neb jde spíše o obchodní politiku 2 německých výrobců (prodávám, jak jsem koupil).

Alhambru mám opravdu hodně rád, i proto jsem začal právě s ní. Před jejím nákupem (a nejen před jejím) však všem vřele doporučuji hru si nejdříve zahrát – nejlépe s lidmi, se kterými ji plánujete hrát.

Chápu, že má-li jít o dárek, chcete obdarovaného překvapit, ale než zbytečně vyhodit cca 700 Kč, je lepší obětovat dvě hodinky času, vzít budoucí hráče do nějakého klubu a zahrát si s ním dvě tři hry. Nejen, že poznáte, jak se hra líbí, ale navíc věnujete dotyčnému kus svého času, který pro něj v konečném důsledku může znamenat více než hra samotná…

Alhambra pro 2 hráče

Hrají-li hrát pouze dva hráči, doporučují pravidla snížit počet peněz o třetinu a do hry zapojit třetího (fiktivního) hráče, který nedostává peníze (tedy nekupuje budovy), ale při každém sčítání bodů dostane 6 náhodně vybraných budov. Tento hráč také nestaví zeď.

Dle pravidel má fiktivní hráč dostat vždy největší počet bodů za všechny budovy – toto pravidlo je dle mého názoru špatné.

Už proto, že je při prvním bodování bodován jen ten nejlepší (tedy jen fiktivní), ostatní si mohou dát body jen za zeď.
Pravidlo zčásti způsobuje, že bodové rozdíly skutečných hráčů jsou menší, což by nakonec nemuselo možná vadit (alespoň hra baví oba hráče až do konce).

Ale hlavně toto pravidlo postrádá jakoukoli logiku pro využití další možnosti v pravidlech, a to možnost přidělit fiktivnímu hráči jakoukoli dlaždici, kterou si koupím.

Pokud by fiktivní hráč nebyl vždy nejlépe bodován, mělo by pro některého z hráčů smysl (v některých případech) fiktivnímu hráči nějakou budovu dát a tím odsunout skutečného soupeře na třetí (nejméně bodované) místo. Pokud však fiktivní hráč je vždy první, nemá smysl mu přidávat jakékoli budovy – to už si je mohu rovnou položit na svou rezervní plochu.