6 bere!

hodnoceno 521x (Seznam vlastníků)

6 bere

Autor: Rou | 26.3.2012 | 4

Tuhle hru bych zařadil do tzv. párty her nebo her oddechových. Jednoduchá pravidla vysvětlíte během chvilky a po první zkušební hře je pochopí každý. Hra je svižná, v šesti lidech odehrajeme kolo do patnácti minut. Příprava zabere jen vytáhnout karty z krabičky a zamíchat.  

Předně se krátce pokusím hru popsat. Hra je maximálně pro deset hráčů a obsahuje pravidla plus 104 karet s čísly. Cílem hry je pokud možno nenasbírat žádné karty, které jsou buď za jeden, dva, tři, pět nebo sedm bodů, nebo-li kravích hlav (u nás kravíků). Pro lepší orientaci jsou karty různě barevně odlišeny právě ve vazbě na počet „trestných“ kravích hlav. Každý hráč dostane do ruky deset karet a na stůl se položí čtyři „startovní“ karty otočeny lícem nahoru. Všichni si tajně zvolí kartu a položí ji lícem dolů před sebe. Poté se karty otočí a od nejnižšího čísla se zařazují za startovní karty, a to vždy za nejbližší nižší. Tím se na stole tvoří čtyři řádky karet. Každá šestá karta doložená do řádku se stane kartou první, zbylých pět karet si hráč sbalí k sobě jako trestné body. Pokud hráč vynese kartu s nižším číslem, než mají koncové karty v řádcích, smí si vybrat jakýkoliv řádek (ten si odloží na hromádku svých trestných bodů) a tento svou vynesenou kartou nahradí. Hra končí po odehrání všech desíti karet z ruky. Samotné karty jsou docela kvalitní, žmoulání v dlaních snášejí bez újmy. Už se mi je podařilo i polít, ale po zběžném otření karet osuškou jsme bez problémů pokračovali ve hře, aniž by to karty nějak poznamenalo.

U nás doma hru hrajeme rádi. Když se nám nechce rozbalovat nějaká na přípravu náročnější deskovka nebo když není moc času, sáhneme po „6 bere“. Je to taková nenásilná hra, u které se dá i škodit, takže míra interakce je slušná. Stačí např. vynést nízké číslo a sebrat ze stolu řádek, na který se zaměřili ostatní a tím je přinutit dokládat své karty jinam, díky čemuž někdo sebere řádek bohatý na body. Ve dvou nebo třech hráčích jde mít hru relativně pod kontrolou. Stane se ale,  že ať dělám co dělám, za ten krátký konec tahám sám. Hraji na „jistotu“ a chci za čtvrtou kartu v řádku s číslem 46 zařadit kartu s číslem 48, ale Murphyho zákony to pravděpodobnosti natřou a někdo tu zatracenou čtyřicet sedmičku vytáhne na světlo boží a ten šestý co bere zůstanu sám. Říkám si, horší to být nemůže, ale protihráči mě svými posměšky rychle vyvedou z omylu. Fajn, tohle kolo se ke mně štěstí postavilo zády, nevadí. V příštím kole hraju znovu na „jistotu“ a vynáším 103ku na řádek se třemi kartami končící číslem 101. S úsměvem otáčím kartu a v napětí čekám kdo z posměváčků sebere nějaký na body "šťavnatý" řádek a ejhle. Ve hře je nízká karta. Čekám který řádek zmizí ze stolu, a nevěřím svým očím. O co zmrznul úsměv na mé tváři, o to se rozzářil u ostatních. Samozřejmě zmizel můj řádek a tak se řadím do jiného. Jak jinak, má 103ka je kartou šestou. Naštvaně si skládám další karty na hromádku mých trestných bodů a slovo „jistota“ pro tuto hru mažu ze slovníku. O tom ale hra je, kdo jinému jámu kope... však všichni známe. Při čtyřech a více lidí se už taktizuje obtížněji a pravděpodobnost, že někdo vynese nižší kartu než vy a tím vás ten zatracený řádek přinutí sebrat, je téměř zaručená. Doma se u hry docela nasmějeme, naštvání střídá radost z cizího neštěstí, prostě emoce jsou cítit všude. Nikdy bych nevěřil, jak ošklivě mě dokáže proklínat má vlastní matka, o přítelkyni ani nemluvě.

Na závěr bych tedy řekl, že hra je velmi společenská, zábavná, jedna partička rozproudila zábavu i ve společnosti lidí, kteří se vzájemně skoro neznali. Hodí se na cesty, nebo pokud si chcete dát krátkou oddychovou partičku v rodinném kruhu či přáteli. Zatím jsem se nesetkal z nikým, koho by hra nebavila a to jsem hrál i s lidmi, kteří deskové hry nehrají vůbec.