20. století

hodnoceno 28x (Seznam vlastníků)

S rodinou

Autor: J.J. | 2 hodiny 30 minut | 29.10.2013 | 0

Hra: 20. století

Hráči: J.J. a 3 neregistrovaní

Včerejší výuková hra mé spoluhráče zřejmě vcelku zaujala, neboť dnes nejenže proti dalšímu hraní nic neměli, ale jako by s ním dokonce počítali. Kromě mamky a Rádi se k nám překvapivě přidal i Patrik. To ovšem znamenalo znovu vykládat pravidla.

Ze začátku hry jsem si zajistil ne příliš velký, ale alespoň nějaký, základní příjem peněz a vědy, načež jsem se pak orientoval téměř výhradně na produkci bodů životní úrovně. Nijak jsem to neplánoval, ale tak se nakonec vyvinula situace. Šlo mi to ruku v ruce se ziskem poměrně velkého počtu recyklačních center, totiž už v průběhu hry se hodnotila čistota krajiny, rozhodl jsem se tedy hned od začátku bojovat s odpadky.

Mamka po včerejší špatné zkušenosti, kdy sice měla slušný příjem bodů životní úrovně, ale zanedbala všechno ostatní, se vydala jakousi průměrnou cestou, od každého trochu, ovšem celkově poněkud nemastně neslaně. Podobně to vzal do rukou Ráďa, i když snad o něco lépe, například (podobně jako já minulou hru) měl naprosto nejvyšší příjem bodů vědy, což mu ke konci hry umožnilo zcela se vyhýbat ekologickým katastrofám.

Nejhůře se při hře vedlo Patrikovi, který hrál poprvé. Jeho příjem byl malý, krajina poměrně chudá. Tuším, že ani v jedné dražbě nekoupil více než jednu kartičku, a už v průběhu hry měl tudíž nejmenší krajinu ze všech. Rovněž v recyklování odpadu zaostal.

Já naopak udržoval díky množství recyklačních center svoji krajinu dost čistou. Měl jsem sice nejmenší příjem bodů vědy (na konci hry 6, Ráďa - pro srovnání - 21), takže ekologické katastrofy se mě vždy více či méně dotkly, ale s odpadem se moje recykleční centra poprala. Míra znečištění se u všech hráčů pohybovala okolo středu.

Tedy už v průběhu hry jsem utíkal svým soupeřům v bodech životní úrovně, a sice jednak díky průběžným hodnocením, ale i díky standardnímu příjmu bodů životní úrovně, na které jsem se zaměřil - na konci hry jsem jich produkoval 23, soupěři kolem osmi. V ostatních ohledech jsem sice nebyl nejbohatší (a za zbylé peníze a body vědy v závěru hry jsem téměř nic nezískal), přesto se tato taktika vyplatila.

Před posledním hodnocením jsme se všichni, kromě Patrika, zbavili téměř všeho odpadu. Patrik ztratil asi 14 bodů. Mamka brala za krajinu 21 bodů, Ráďa o pět bodů méně, neboť na jedné krajince mu zbyly dva odpadky, a propadl se o jeden bod za mamku, z čehož se mamka užuž radovala. Ještě nám však zbývalo vyhodnotit míru znečištění, a tady Ráďa skončil na nule, kdežto mamka na -3, což ji nakonec odsunulo dva body za Ráďu, a podobně jako včera se umístila velmi těsně za ním, opět tu rozhodovaly maličkosti.

Já jsem utekl daleko na 131 bodů. Ráďa skončil druhý se 76 body a mamka těsně za ním se 74 body. Patrik se propadl až na 38 bodů.

Opět to byla pěkná hra, škoda, že poněkud nevyrovnaná. Zabrala nám dvě a půl hodiny, měli jsme ovšem 10-15 minut prostoj, když si Patrik odběhl za Pepou, který přijel, a něco také zabralo vysvětlování a zasvěcování nového hráče. Rovněž příprava dohromady s úklidem zaberou nejméně deset minut, a to mám jednotlivé kartičky roztříděné a "zagumičkované".

V každé hře jsem se zatím všichni pohybovali i končili na stupnici znečištění přibližně uprostřed. Možná by bylo zajímavé zkusit někdy hrát víc extrémně, např. snažit se dosáhnout co nejmenšího znečištění. Nebo naopak nebrat na míru znečistění žádné ohledy a bujaře rozvíjet průmysl a příjmy. Nicméně nezdá se mi, že by první, a tím méně druhá možnost vedly k vítězství, ale chtělo by vyzkoušet, co hra umí.

Odehráno v: Pálovice (Okres: Třebíč)