20. století

hodnoceno 28x (Seznam vlastníků)

S mamkou a Ráďou

Autor: J.J. | 2 hodiny 0 minut | 28.10.2013 | 0

Hra: 20. století

Hráči: J.J. a 2 neregistrovaní

Dnes jsem využil příležitosti, že jsme se sešli doma já, brácha a mamka a že byl večer čas a klid, a navrhl jsem zahrát si tuto novinku. Sám jsem už jednou tuhle hru hrál, učili jsme se ji s Jardou a Peťou a od té doby mám chuť ji zkusit znovu, leč nebyla příležitost. Pro mamku a pro Ráďu však byla hra zcela nová.

Připravil jse hru a pak začal do ní zasvěcovat své spoluhráče. S pravidly jsem je seznamoval postupně - nejprve obecně, o co jde, stručně nejdůležitější principy, systém dražby kartiček krajiny a získávání technologií. Dražbu ekologických katastrof jsem podrobně popsal až ve chvíli, kdy jsme se k ní dostali, konkrétní technologie jsem vysvětloval také jen tehdy, když se objevily v nabídce, s výkladem průběžného hodnocení na konci sudých kol jsem rovněž nespěchal. Spoluhráči mechanismus pobírali dobře a hra plynula bez zádrhelů.

Mamka se hned od začátku orientovala na produkci bodů životní úrovně. Tím však poněkud zanedbala příjem peněz a bodů vědy, během hry tedy většinou zůstávala poslední v dražbě kartiček krajiny a kupovala kartičky, které už nikdo nechtěl, za vyvolávací cenu. Tím na jednu stranu nějaké prostředky ušetřila, ale její krajina nebyla zrovna bohatá. Nicméně v zisku bodů životní úrovně až do závěru hry vedla.

Zato se její krajina zasypávala odpadky a dlouho neměla funkční žádné recyklační zařízení. Průběžná hodnocení ve druhém a čtvrtém kole naštěstí nezhodnocovala čistotu krajiny, takže hromada odpadků člověka až do závěu hry příliš nepálila. Ovšem tento aspekt byl nakonec ten, co v závěrečném hodnocení tvrdě účtoval.

Před hodnocením čistoty krajiny (množství odpadků) mamka přede mnou ještě o pár bodíků vedla, jenže pak to přišlo. Já se zbavil téměř všeho odpadu a získal jsem tak za něj 27 bodů, zato mamka za svoji krajinu posetou černými kostičkami 20 bodů ztratila, a propadla se tak ještě za Ráďu, který získal za krajinu devět bodů k dobru. Míra znečištění se u nás všech během hry pohybovala někde uprostřed a všichni jsme skončili se znečištěním -3.

Zvítězil jsem tedy s 108 body, Ráďa jich měl asi 72 a mamka 66. Rozdíl mezi Ráďou a mamkou měl cenu, dalo by se říct, dvou bodů vědy - Ráďa měl v závěrečném hodnocení 31 bodů vědy, mamka jen 30, což znamenalo zisk pěti bodů pro Ráďu, namísto pěti bodů pro mamku.

Hru se teprve učíme a spoustu detailů jsme jistě přehlédli či nevychytali. Např. mamka v pátém kole osídlila město, které ji pak do konce hry přineslo šest bodů životní úrovně. Mohla však osídlit město s dvojím recyklačním zařízením, kdyby ho pak šikovně umístila, zbavila by se dost možná nemalého množství odpadu a její bodová bilance by pravděpodobně byla příznivější.

Nebo například já jsem v pátém kole hamižně koupil ještě jednu, třetí kartičku krajiny, samozřejmě spolu se třemi kostičkami odpadků. Myslel jsem si, že se odpadu zbavím a získám aspoň pár bodů za další čistou krajinu navíc. Jenže jsem to neměl správně spočítané, právě na téhle krajině mi nakonec jeden odpadek zbyl, a krajina mi tedy vůbec nic nepřinesla - vyprodukovala pouze několik bodů vědy, které jsem už beztak nepotřeboval, neboť jsem jich měl mnohem víc než soupeři, a navíc mě stála peníze, za které jsem ji koupil a které mi nakonec mohly dost scházet (naštěstí nescházely).

Každopádně se mi hra líbila. Pro moje spoluhráče byla asi o něco náročnější, než by chtěli (mamka se vyjádřila v tom smysu, že jí to plánovaní moc dopředu příliš nejde), ale systém pochopili a jistě si někdy příště zase zahrají.

Myslím, že hra ve více lidech by byla zajímavější především tím, že v ní má hráč více konkurentů a například dražba ekologických katastrof by byla napínavější, na druhou stranu by se hra asi znatelně protáhla. Každopádně budu rád, když se mi k této hře podaří sehnat alespoň další dva lidi ochotn si ji zahrát.

Odehráno v: Pálovice (Okres: Třebíč)