Začátky v Brně
K moderním deskovkám jsem se dostal asi až na vysoké škole kolem roku 2004 nebo 2005. Vím, že jsem si tehdy zahrál s kamarádem a spolužáky jednu hru na 4pohár, asi to byl Eufrat a Tigris. A ten kamarád mě vzal do brněnského deskoherního klubu, který se tehdy scházel u Šelepky. Sedl jsem si k jednomu volnému stolu a že prý tam hrají ještě nevydanou hru. Byly to Kámen zbraně papír od Vládi Chvátila, který to tam přímo předváděl. Nějak tak jsem začal do klubu chodit, párkrát jsem si něco půjčil domů a pak jsem k Vánocům 2005 dostal první deskovku Sankt Petersburg. K narozeninám potom Bang a už se to začalo rozjíždět, protože jsem si složil vlastní tým na 4pohár.

Až do roku 2009 to bylo pořád poměrně slabé. Pak jsem se dostal na deskoherní dovolenou s Osadníky do Maďarska a po ní se to rozjelo ve velkém. To byl asi ten skutečný začátek mého širšího zájmu o deskovky, ale nejen o ně, ale i o pořádání turnajů a popularizaci.

pc
Po 30 letech hraní počítačových her,jsem jeden den nadobro přestal.
Když ,vtedy,můj 3 letý syn stál za mnou a řekl ,ja chci hrát taky.
Od toho dne jsem už na pc nehrál.
Deskovky jsem vždy vnímal a chtěl ,ale nebylo s kým hrát (nežiju v čr).
Tak poslední dva roky to doháním. :+)

@Anyanka
..pekne si to napisala :)
..ked dojdem vecer domov pridam sem aj ja nieco :)

možná...
svůj příběh sepíšu jako článek... uvidím :-)

edit: i když je otázka, jestli by to vlastně někoho zajímalo...

Dobře tedy..
Za totáče bylo běžné hrát doma a scházet se s přáteli k žolíkům, Canastě a kostkám. Vzpomínám si, jak jsem v první třídě hned po škole chodil na žolíky. Samosebou hráli se i jednoduché deskovky. Jednoho dne se u nás objevilo Supermonopoli a dost mě to chytlo. Když se pak objevila první hra obrkrabice Fantom staré Prahy, musela se koupit. Se ségrama jsme to pak pořád hráli. Následovalo Cluedo a Dračák. Pak přišla svatba a reálný život. Mobil a internet byly pojmy, které jste slyšeli zřídka a v hračkářství byly jen hry pro děcka. Roky uplynuly, přišly vlastní děti a s nimi chuť něco společně dělat a hrát. Kouknu na net a najdu tento web, a už to se mnou jelo. Super, doma hrajeme hodně a baví nás to. Krom toho jsem poptal pár kamarádů z okolí a zjistilo se, že i oni kdysi rádi hráli deskové hry. Tak jsme našli o důvod víc, společně trávit čas. Není to kdoví jaká story. Nejlepší komponenta ve hře jakou znám je další hráč. Za mě, dobrou hru, dělají dobří přátelé.

Dodatek: Samozřejmě frčely ještě hry jako Lovci pokladů, Maršál a špion, asi bych ještě na něco přišel, ale to už jen tak z nostalgie.

Mé deskoherní začátky
Tak asi jako většina, mám rád hry od malička. Když pominu člobrďo a následně Dostihy a sázky, tak tu byl již níže zmíněný Fantom staré Prahy, později Doomtrooper. Jenže nebylo s kým hrát. Na střední jsem objevil Carcassone a Ubongo. Stále však trval problém v tom, že hráčů bylo málo. Pak přišly děti a do těch se snažím už od malička zasévat semínko hráče, tak uvidím za pár let co sklidím. No a asi před třemi roky jsem potkal kamaráda ze základní školy a tak nějak došla řeč na deskovky a zjistili jsme, že máme stejný problém: hráče. No a od té doby hrajeme každou středu, pomalu jsme našli další a pomalu dáváme hry ke hře a dneska jich mám přes 50 a desítky na cestě a myslím, že jsem tomu propadl na dobro.

Ad: Pelly - mě tvůj příběh určitě zajímá už jen z toho důvodu, že jako obrázek máš znak Mishimy z Doomtroopera a děláš překlady např. Talisman.

Úplné začátky
byly přes DrD a MtG.

A o tom hlavním jsem psal loni na blog:
http://toleranceplno.blogspot.cz/2017/09/pojdte-budeme-si-hrat.html

--------------------------------------
Nevěřící Tomáš nevěří na Speedyho a Ježíška
S radostí prohraje jakoukoliv historickou hru
Střet zájmů jen s manželkou

hraní
Mě k deskovkám přivedly za komančů hry PaNu (Papír a nápad), Maršál & Špion (Stratego) nebo Fantom Staré Prahy (Scotland Yard) , pak také Kamionem po Evropě. Z karetních her pak mě má teta naučila Kanastu, Whist, Taroky, Caesara a to mě bavilo hodně.

Pak po převratu jsem se s kamarádem zažrali do Dračího doupěte a hracích knih (gamebook) Lone Wolf a vyber si vlastní dobrodružství.

V průběhu jsem měl velmi dlouhé období hraní počítačových her, (ZX Spectrum, Amiga, PSX, PC). Dnes už hraju málo nebo vůbec.

Pak přišlo hraní Shadowrunu a AD&D ve skupině s podobnými nadšenci a geniálním pídžejem, nádhérné vzpomínky.

S moderními deskovkami jsem se setkal cca před 10 lety kdy jsem přihodil k velkému nákupu v tescu do vozíku modrý Carcassonne. Ve dvou s manželkou nás to moc ale nebavilo, radeji jsme hráli na PC třeba adventury společně.

Každodenní hraní her přišlo až když synovi bylo 6 let a díky dyslexii potřeboval něco co by ho bavilo a přitom se učil a zatěžoval mozek. Hrajem s ním poslední 4 roky denně a dnes je mu 12 a strašně mu to pomohlo. V uvažování, soustředění, logice, myšlení.

A teď nám do 6 let dorostla dcera, která velmi tíhne k této společenské zábavě a hraje s námi také velmi často a opět se hrají i jednoduché dětské hry (Ubongo, Dětský Carcassonne na týmy, Pick Picnic, Heckmeck, a další)

A za 3 rokynám doroste do podobného věku ještě další dcera a budu muset opět to Ubongo hrát :)

Asi jako každý druhý zde,
jsem před dávnými lety potkala Dostihy a sázky, což byla tehdy taková moderní deskovka. V roce 2006 jsme byli v nějakém obchodním domě v hračkářství a já jsem si chtěla zahrát nějakou hru. Měli tam tenkrát monopoly, Backgammon, šachy, dámu a mlýn a já jsem vybrala dámu a mlýn a to jsme potom mastili doma pár týdnů neúnavně dlouho do noci. Jednoho krásného dne jsme to sklidili do police a tři roky na to ani nepomysleli. V roce 2009 jsem v Levných Knihách za pár korun koupila jakýsi Labyrint /kartičky s otázkama, po jejichž správném zodpovězení jste se dostali zdárně z labyrintu a vyhráli tím hru/. Přinesla jsem to domů a protože jsem se nějak v tom labyrintu ztrácela, tak jsem to odložila. Jednou večer jsem si všimla, že moje polovička se toho chopila a s ohromným zaujetím tím labyrintem procházela. Když jsem viděla potom tu radost, když to zdárně prošla, tak jsem přemýšlela o tom, že snad musí být ještě takové nějaké podobné hry, a že by to mohlo být prima, hrát takhle něco spolu. Šla jsem do obchodního domu a pořídila Labyrinth card game, karetní Monopoly a karetní Scrabble. Nikdy nezapomenu na těch prvních pár víkendů, kdy jsme hrávali pravidelně karetní Monopoly a Scrabble někdy do půl druhé do rána pořád dokola a skvěle se u toho bavili...Ani nevím, jestli byly tak zábavné ty hry, anebo ty hlášky, co u toho padaly, a kterýma jsme se bavili, ale bylo to prostě úžasný. A tím to začalo...následovala první seriózní objednávka na planetě, setkání s anekenem, při předávání objednávky v dřevních dobách planeťáckých začátků a ten mi vyprávěl, že hraje hry už kolik let, že se scházejí na chatě a hrají a hrají a tak jsem zjistila, že jakési hromadné šílenství v tomto směru už kdesi funguje, protože poté, co jsem si donesla domů ty první krabice už jsem byla nadobro ztracená, anebo nalezená...asi to druhý, protože v tom deskoherním šílenství jsem už 9 krásných let a jsem tam hrozně ráda.

hry na celý život

Od malička v hrách, zahráno snad všechno co bylo za totáče.
Pak jsem se vrhl do deskovek profesně. Templumu - jedna z prvních speciálek v Čr 1996-1999.
No a od té doby až doposud.
Paradoxně po všech těch hrách jsem začal dávat přednost jednodušším hrám kde je kladen důraz na to aby se hráč bavil.

Doma mám pár her. Moderní ale nyní i sběratelské kousky.
třeba Business z roku 1937, to je prostě krása.

Třeba klasické "lovce pokladů", zná asi každý ale jednou jsem se potkal s človíčkem, který to hrál s kámošema na vejšce v brně a ukázal mi hru "Potápědla" byla to taková hradcore verze lovců.

Tím začala i má záliba v hledání původních předloh starých her.

Mám stále více raději starší hry, původní a fungující systém. Žádných 1000 kartiček navíc.

Každý k nám přijde a vidí všude jen hry tak chce okamžitě něco zahrát. Takže tímto koníčkem se mi podařilo nakazit už hodně lidí.
Tak jen doufám že mě za to neproklínají:)

Mých 10 let
Na střední jsme se scházeli pravidelně s kamarádem a hráli dostihy, kanastu a hlavně stigu. Asi bychom nikdy nezjistili, že existují nějaké moderní hry, kdybych nejel jednou z Českých Budějovic do Prahy vlakem, ve kterém parta asi čtyř studentů hrála celou cestu Genial. Na koleji jsem začal hledat na internetu, co to hráli a objevil Frodovy hry. K Vánocům 2007 jsem si koupil svojí první deskovou hru Pilíře země a tím to u mě začalo.

Pak jsem koupil několik dalších her, ale nejvíc se na koleji chytilo Vysoké napětí a Agricola. Hráli jsme několik partií denně. To bylo nejúžasnější herní období, pořád dokola tyto dvě hry.

Pak přišlo období nakupovací, kdy jsem kupoval každý měsíc hru i když jsme je nestačily všechny hrát a měl jsem touhu mít hry "pro každou příležitost". Až jsem nakonec dospěl ke stádiu, které mám teď, že už kupuji jen 2-3 ročně, ale vybírám si hry třeba i dražší, které nejspíš ani mockrát nezahraju, ale dělám si radost hlavně sobě. Poslední hru jsem si teda koupil přesně po 10 letech. Zase k Vánocům a byl to Doom.

tak jsem to sepsal...
slohová práce na 5 a 1/2 stránky A4, fakt to bude někdo číst?!?

Clanek

Na pokracovani :) no jestli je to ctivy, tak jo. Daval si to uz nekomu precist?

Pelly
To máš v odrážkách všechny hry co jsi kdy hrál, ne? :-)

Pelly
Když už jsi to napsal, tak to nahoď jako článek. Jinak to nezjistíš (a taky bys to psal zbytečně).

U mňa

Deskovky ma chytili pred 8rokmi a držia ma chvalabohu stále.Podakovat sa môžem ZH a pár skvelým ľuďom z tejto komunity.Mame doma len pár krabíc,lebo deskovky nezbieram ale hrám.Nieco sme darovali, niečo sa predalo, dosť hier som vyskúšal u známych.Tot vsjo:-)

však ano,
Ale zatím to mám ve wordu a chci tomu dát ještě nějakou štábní kulturu, doplnit linky a tak.

Dávno tomu

Tak já začal od píky, před více jak dvaceti lety. Maršál a špion, Fantom staré Prahy, Dostihy a sázky a posléze svatá trojice: Osadníci z Katanu, Carcassonne, Citadela. No a pak už to šlo jak na drátkách, Talisman, Aréna, Proroctví, karetní hry atd. Dnes mám kolem devadesáti deskovek a nemíním s tím přestat.

..visí.

https://www.zatrolene-hry.cz/clanek/deskoherni-zacatky-aneb-zivotopis-jednoho-geeka-4293/