Zima se blíží

Autor: Bluda | 16.4.2022 | 3

Nad krajinu se vyhouplo sluníčko a začalo svými paprsky prohřívat prochladlou půdu. Z trávy opatrně začaly vykukovat drobné kvítky a jejich vůně a pestré barvy začaly lákat první včelky.

Sluneční paprsky zašmátraly i do dutiny ve starém dubu a pošimraly malého chlupatého tvorečka pod nosem. Ten se postavil, pořádně se protáhl a přitom si zívl: „Uááá! Podívejte, jaké je dnes krásné ráno! Tak vstávat, rodinko! Je sice teprve jaro, ale je potřeba se pomalu začít připravovat na příští zimu, abysme ji přečkali ještě lépe, než tuhle.“

Z pelíšku se neochotně začly vyhrabávat dvě malé chlupaté kuličky a ani tatínkovi se moc vstávat nechtělo.

„Tak šup šup! Pepík zaběhne do lesa pro nějaké dřevo, Terezka půjde k řece posbírat nějaké kamínky a tatínek skočí do hostince za panem Bobrem prodat nějaké to dřevo za penízky. A nebo ne, do hospůdky zaběhnu raději já, on by se tam tatínek zase určitě zapomněl - a tatínek nám zatím vymyslí nějaké hezké udělátko, aby nám usnadnil práci.“

Maminka Veverková, jen co otevřela očka, byla plná elánu a hned potřebovala všechno organizovat.

„A ještě než se mi všichni rozutečete – děti, nezapomeňte všechna zvířátka, co potkáte, slušně pozdravit, ať si zas paní Králíková nemusí stěžovat, Pepíku.“

Hru Útulná doupata, kterou přináší na náš trh vydavatelství BoardBros, vypráví příběh pěti zvířecích rodinek, které se prakticky celý rok připravují na zimu. Hra je pro 1–5 hráčů od 8 let a údaj na krabici uvádí, že hra zabere něco kolem 45 minut.

Ani ještě nemusíte otevírat krabici a hra vás už zaujme nádhernými ilustracemi. Naštěstí nezůstalo jen u krabice, a tak překrásně ilustrovaný herní materiál naleznete i uvnitř – herní plán, spoustu žetonů z poctivého kartonu, 5 desek hráčů a 4 druhy karet: 15 karet poutníků, 16 karet údolí, 72 karet potěšení a 34 karet udělátek. Dále se v krabici nachází 14 hracích kostek (4 neutrální bílé – vesnické – a 2 od každé barvy – rodinné), 20 chaloupek (4 od každé barvy) a to nejlepší nakonec - 20 krásných potištěných dřevěných figurek zvířátek.

Ti, kteří si stihli objednat hru s dostatečným předstihem, dostali ještě dvě minirozšíření: „Splněné sny“ (25 karet) a „Šikulové“ (5 karet).

„Děti, raději vám ještě připomenu, co všechno kde najdete v naší vesničce…“

Herní plán nabízí 12 akčních políček, kam budete posílat svá zvířátka – nalezneme zde například políčka údolí a řeky, která slouží k získáváni surovin, políčko dílny, kde je možno vyrobit nějaký užitečný nástroj (udělátko), či soví hnízdo, kde lze získat nějaké vybavení pro samotné zpříjemnění zimy (potěšení).

Jak však ve vesničce plyne čas a mění se počasí, bude hned 5 z těchto polí mít každé kolo (které odpovídá jednomu měsíci) jiný efekt. Čtveřice políček v údolí bude vždy nabízet zisk jiných surovin podle toho, čemu se zrovna v lese či na louce bude nejvíce dařit. Do hospůdky pak každý měsíc zavítá jiný návštěvník, se kterým bude možno jednak obchodovat, ale také s sebou vždy přinese pro dané kolo nějaké zvláštní pravidlo. Také se bude otáčet mlýnek v řece a trochu se bude obměňovat i nabídka karet, takže celá vesnice se bude během hry dost měnit a jediné místo, které zůstane po celou hru stejné, je políčko obchodníka.

Každá rodinka pak má své doupátko, kde se nachází 2 políčka pro rodinné kostky, 4 políčka pro domečky a pochopitelně prostor pro umístění celé rodinky – ta má po celou dobu hry 4 členy.

Během přípravy hry je třeba se dohodnout, na kolik kol chcete hrát, a podle toho připravit karty údolí. Plná délka hry se hraje na 8 kol (3× jaro, 3× léto a 2× podzim), ale je možno si hru zkrátit – například na autorkou doporučovaných 6 kol.

Každý hráč nakonec ještě obdrží dvě karty potěšení.

„Dobrý den, paní Králíková!“

Na začátku kola si nejprve všichni hodí svými dvěma kostkami a na základě toho se rozhodnou, kam umístí své figurky – každé zvířátko totiž bude později ještě potřebovat jednu či více kostek. Figurky umisťují všichni hráči současně a je naprosto v pořádku, pokud na jednom políčku má svoji figurku více hráčů (tedy např. králík a veverka) – hráč jen nesmí mít na žádném z políček více svých vlastních figurek. Umístěné figurky mohou hráči v této fázi případně ještě libovolně přesouvat.

Teprvé poté, co jsou všichni se svým rozmístěním spokojeni, hodí začínající hráč čtveřicí bílých vesnických kostek a umístí je na návrší na herním plánu. Dále již hráči postupují jeden po druhém.

„Tak teda nevím, já asi všechno to dřevo neunesu…“

Aby zvířátko uspělo ve svém snažení, chce to trochu snahy a možná i štěstí. K dispozici máte dvojici svých rodinných kostek a čtveřici kostek vesnických. Každé figurce je třeba přidělit jednu či více kostek podle toho, co vyžaduje dané políčko. Na kartách údolí a řeky (zisk surovin) to bývá nejtěžší – zde musíte buď přiřadit nějakou konkrétní hodnotu, nebo často i více kostek dle nějakého kritéria (např. dvě kostky se stejnou hodnotou, dvě kostky s přesným součtem, tři kostky se sudými hodnotami apod.). K ostatním políčkům přidělujete vždy pouze jednu kostku a tato v některých případech ovlivňuje, jaký vlastně efekt bude možno zvířátkem využít (dílna, hostinec, dobírání karet potěšení), v některých pak na hodnotě nezáleží (obchodník, nabídka karet potěšení).

Přidělené kostky opět můžete mezi zvířátky přesouvat, dokud nejste spokojeni. Poté v libovolném pořadí jednotlivá políčka s přiřazenými kostkami vyhodnotíte. Na většině polí tak získáte nové suroviny, nebo vám bude umožněno své suroviny podle nějakých kritérií vyměňovat za jiné.

V dílně můžete ze svých surovin vyrobit nějaké udělátko, které vám přinese nějakou výhodu do budoucna – může jít o nějakou novou užitečnou schopnost či nějaký zvláštní způsob zisku bodů na konci hry. Také můžete vyrobit nové políčko, které se pak umístí za údolí a kterýkoliv hráč jej pak může aktivovat použitím rodinné kostky – v tom případě z něj bude mít zisk i majitel. Rozhodně však hráč, který udělátko vyrobil, vezme svůj dřevěný domeček a tím si udělátko označí. Čímž jednak odkryje bonusové body za jeho stavbu, ale také sníží počet udělátek, které může ještě postavit – za celou hru smí postavit pouze 4 různá udělátka a jednou postavených se již nelze zbavit. Je proto třeba pečlivě zvažovat, co stavět a co ne.

V sovím hnízdě pak lze získat karty potěšení, což jsou předměty pro příjemnější strávení zimního období. Tyto karty, narozdíl od udělátek, nemusíte hned stavět, můžete si je vzít do ruky a postavit je až později, když na ně budete mít dostatek surovin. Na konci kola je však nutno dodržet limit tří karet potěšení v ruce. Potěšení nepřinášejí žádné speciální výhody, vždy jsou zaměřeny na zisk bodů, mnoho z nich však přináší v kombinaci s jinými kartami nějaké bonusy.

Zakoupil-li někdo kartu udělátka či potěšení, karty se posunou a na prázdné místo ihned doplní nová karta, takže se nemusíte bát, že by někomu nezůstalo nic na výběr.

Pokud některé ze zvířátek nemohlo nebo nechtělo využít svoje akční políčko, nevrátí se úplně s prázdnou. Získá totiž žeton zkušenosti, který lze v některém z příštích kol jednorázově využít k úpravě hodnoty některé z kostek o 1 bod. Máte-li k dispozici více takovýchto žetonů, lze jich k jedné kostce přiřadit i více.

Poté, co hráč vyhodnotil všechny akce, vrátí vesnické kostky na návrší, vezme si své figurky a kostky a aktivitu přebírá další hráč.

„To to uteklo, a za chvíli zas bude zima!“

Jak již jsem dříve zmínil, na konci kola se zamění karty s políčky údolí a tím se tak postupně budou měnit i roční období. Zároveň přijde jiný poutník do hostince, otočí se mlýnek na řece a zahodí se po jedné kartě udělátek a potěšení. Spousta se toho tedy změní, ale vyžaduje to údržbu trvající jen několik vteřin.

Pakliže již nejsou k dispozici další připravené karty údolí, nastává zima a s ní i konec hry.

Každý z hráčů otočí svou desku, takže místo pohledu do domečku zvířatek bude mít před sebou počítadlo bodů. Následně spočítá body ze všech svých udělátek (vč. bonusových bodů za umístěné domečky) a potěšení – některé karty umožňují výhodnější bodování některých ze zbylých žetonů. Nakonec připočte ještě případné body za nevyužité žetony a určí se vítěz. V případě remízy není určeno žádné doplňující kritérium a vítězství je pak sdílené.

„Mamí, já bych chtěla na zimu ještě nějakou hezkou hru.“

Hra si mne velice rychle získala a musím říct, že se k ní jistě budu často vracet. Zatímco ve většině podobných her (např. v Divukraji) si překážíte na políčkách s jinými hráči, zde toto neřešíte, místo toho se snažíte odhadnout, jaká políčka by se dala efektivně využít s ohledem na dvojici kostek, kterou jste si už hodili, zatímco zbylé kostky ještě hozeny nejsou. Ve chvíli samotného vyhodnocování pak ještě často musíte vybrat, které akci dát přednost, protože se vám zkrátka všechny akce vykonat nepodaří. To je podle mne zajímavý mechanismus, který hru posouvá někam trošku jinam, než jiné podobné hry.

Tím ovšem zmizí značná část interakce mezi hráči a do jisté míry tedy každý hraje tak trochu svoji vlastní hru. Interakce je v podstatě omezena na speciální efekty některých karet a případné „vyfouknutí“ protihráči jím vytoužené karty potěšení nebo udělátka. Z toho mimochodem také plyne to, že pro hru jednoho hráče se pravidla nijak neupravují, pouze se vyřazují karty, které počítají s interakcí mezi hráči. Osobně mi ale menší podíl interakce nevadí a naopak odhadování, jaké kostky by mohly padnout a co nejlépe využít, hodnotím velice pozitivně – hra tím zkrátka tak nějak vystupuje z řady.

Současné umísťování figurek ušetří trochu času, ale protože hráči pak jednotlivě vyhodnocují všechny akce, snadno se stane, že někdo něco nedomyslí nebo špatně naplánuje, a čekání na váš tah pak může být docela dlouhé. Naopak pokud nejste první hráč a dobře si vše promyslíte, dají se vaše akce vyhodnotit poměrně rychle. Každopádně ve větších počtech hráčů se často někdo na chvilku zasekne a čekání je pak dost citelné.

Tady bych se rád vrátil k údaji „45 minut“ na krabici – při 8 kolech mi to totiž reálně vychází zhruba kolem 30 minut na hráče, takže pokud bych chtěl tomuto údaji věřit, tak snad jedině ve dvou hráčích.

Co se týče doporučeného věku, asi bych si hru troufl zahrát s osmiletým dítětem, ale určitě bych hrál menší počet kol (třeba 4), aby u ní vydrželo. Pravidlově hra není vůbec složitá, ale je opravdu hodně kombinační a i otřelý hráč chvíli přemýšlí, jak z dané situace vydolovat co nejvíce bodů. Tady opravdu spíše než na věku záleží na tom, jak má kdo hodně rád kombinační hry. Nicméně dospělé hráče hra rozhodně neurazí a nebudou mít pocit, že jde o hru pro malé děti.

Ve hře občas můžete narazit na drobné nejasnosti a je škoda, že pravidla k těmto bodům neobsahují žádné doplňující informace. Například u trakaře, který zvyšuje zisk surovin, není zcela jasné, zda jej máte přidělit k figurce během jejího umísťování naslepo, nebo až poté, co políčka vyhodnocujete. Správně je první možnost, ale v pravidlech se toho nedopátráte. Podobně například máte-li 2× chléb (který přináší +2 body, pokud máte polévku), ale jen jednu polévku, mohou mít někteří hráči nesprávný pocit, že polévka přinese bonus jen k jednomu chlebu.

Nad grafikou a kvalitou herních komponent už jsem se rozplýval, zde nemám co bych vytkl.

Co se mi hrozně líbí, je to, jak je ve spoustě detailů hra vymazlená. Na herním plánu vedle karet údolí třeba vidíte, v kterém ročním období nebude která surovina k dispozici. V jednotlivých obdobích také uvidíte, jak se krajinka mění, až se nakonec celá ukryje pod sněhem. Za výborný nápad považuji počítadlo bodů na druhé straně hráčské desky – je to úplná drobnost, ale u kolika jiných her je potřeba vzít tužku a papír, protože to prostě z hlavy posčítat úplně nejde.

Co mne ješte nadchlo, je, že každý z poutníků v hospůdce drobně mění pravidla, ale vždy pozitivně – nesetkáte se zde s poutníkem, který by řekl, že toto kolo nebudete získávat žádné dřevo – on naopak řekne, že toto kolo budete získávat více dřeva. Je to takový detail, ale prostě to působí hrozně mile a optimisticky.

Za zmínku ještě stojí, že ve spoustě karet potěšení se mezi sáňkami, šálkou, zavařeninami, hudebními nástroji a mnoha dalšími krásnými věcmi nacházejí také deskové hry – ale ne žádné anonymní nebo retro hry. Zvířátka si tak můžou v zimě zahrát Divukraj, Na křídlech nebo u nás zatím neznámou hru Fossilis – když už je tu na ní takováhle reklama, neplánují ji třeba BoardBros také vydat?

„Tak, paní Sovo, tuhle deskovku byste mi tedy doporučila?“

Hra Útulná doupata je překrásnou rodinnou hrou, která však neurazí ani ostřílené hráče – vlastně možná tak trochu klame tělem, protože je hráčtější, než by člověk podle ilustrací očekával. Počítejte s tím, že budete potřebovat více než uváděných 45 minut, ale odměnou vám bude čas strávený se zvířátky u hry, která se vám nebude snažit házet klacky pod nohy, přesto se u ní nejednou zapotíte.

Krajinka si žije svým životem a nejen každá hra, ale dokonce každé herní kolo tak bude trochu jiné. Zajímavá práce s kostkami pak do hry vnáší něco docela neobvyklého a zajímavého. Hráči s větší rodinou, jako je ta naše, jistě také ocení, že počet hráčů nekončí na obvyklé čtyřce. Délku hry (především ve větším počtu hráčů) případně můžete přizpůsobit svým potřebám.

Vizuálně i herně považuju hru za naprostý skvost a věřím, že se vám bude líbit stejně, jako se líbí nám. Pořizování překrásného vybavení do doupátek vašich zvířátek vás určitě zahřeje na srdci, což je obzvláště v dnešní době hodně potřeba.

Sdílet s přáteli: