Zahradním architektem snadno, rychle a hlavně zábavně!

Autor: Meeshab | 25.1.2022 | 4

„Takže tady bude cesmínová alej, vedle pár záhonů aksamitníku, tamhle položte dlažbu, doprostřed pár hezkých jezírek a kolem dokola keře.“

Takhle nějak mohl uvažovat architekt, který se snažil postavit visuté zahrady pro královnu Amytis a určitě tak uvažoval i český autor Olda Rejl (Diamantový les, Hex Up!, Qubolo), který hru Amytis: Visuté zahrady vydal ve spolupráci se značkou Dino Toys. Ilustracemi hru doplnila Irena „Kaori“ Hynková.

Amytis je abstraktní hra pro 1–4 hráče od osmi let, kterou byste měli zvládnout odehrát do půl hodinky. V krabici vám dorazí 70 kartonových dílků zahrady, 72 žetonů mincí o hodnotách 1 a 3, rámeček, do kterého budete umísťovat dílky v nabídce, pravidla a dva dílky s nápovědou. Nápovědu s tím, jak dílky umisťovat, najdete i ve víku krabice.

A o čem hra vlastně je? Každý z hráčů staví vlastní stupňovitou zahradu. Hned v počátku si každý z hráčů skrytě vylosuje vrcholový dílek své zahrady. Na každém dílku jsou čtyři různé obrazce reprezentující záhon s určitým druhem porostu. Druhů je celkem 7 a žádné dva dílky neosahují stejnou kombinaci květeny. Každá ze zahrad se skládá ze 14 dílků. Základnu tvoří čtverec o 3×3 kartách, čili 6×6 symbolech, druhé patro má 2×2 dílky (4×4 symboly) a nahoru patří onen předem vylosovaný dílek, který zahradní pyramidu uzavírá.

Než ale začnou hráči budovat své zahrady a parky, připraví si na dosah rámeček, do kterého umístí lícem vzhůru 4 první dílky nabídky. Zbytek dílků rozdělí do několika hromádek lícem dolů. Každý z hráčů si také vezme 6 mincí, za které si dílky mohou kupovat. Cena dílků v nabídce je 1–3 mince. Pokaždé, když si hráč vezme dílek z nabídky (a zaplatí za něj odpovídající částku), posune všechny další dílky doleva, tím je zlevní a na uvolněné místo umístí nový dílek. Pokud hráč nemá žádné mince, vezme si naslepo dílek z některé z hromádek zásobních dílků.

Umísťovat dílky mohou hráči v rámci své mřížky volně, dílky na sebe nemusí při položení navazovat, ale budovat vyšší patro může hráč až ve chvíli, kdy má postavené všechny dílky, které dílek v hořejším patře podpírají. Při umístění dílku hráč zkontroluje, zdali některé z obrazců netvoří dvojici stejných ortogonálně sousedících symbolů. Za každou takovou utvořenou dvojici získá hráč jednu minci.

Cílem hry je vybudovat zahradu s co nejvíce diagonálně propojenými stejnými symboly o co největší délce. Minimální délku řetězce, který se započítává do bodování, tvoří tři stejné symboly. Maximální délka je pět. Za každé tři mince, které na konci hráči zůstanou v zásobě, získává po bodu.

Brnkačka, řeknete si možná po prolítnutí pravidel, která jsou opravdu elementární a vysvětlíte je během pár okamžiků. Ale nenechte se mýlit, naplánovat dokonalou zahradu jednoduché rozhodně není! Uvědomit si, kudy vlastně která linie vede a co je potřeba propojit, je zvláště v průběhu prvních her docela obtížné. Zde určitě oceníte „lama karty“, náčrt ve víku krabice ale především strategické tipy, které jsou součástí brožury s pravidly a které vám ze začátku pomohou zorientovat se v tom, které linie jsou výhodné a kudy naopak cesta nevede. Také určitě doporučuji projít si úkoly pro sólo hraní – linie se vám dostanou do oka a vy se naučíte na dílky lépe dívat.

Hra u nás hlavně v počátcích trpěla na AP (analysis paralysis) hráčů, kteří se snažili o ideální zahradu, kde by se propojovalo všechno se vším. Hra se neúměrně prodlužovala a ve čtyřech jsme ji hráli i hodinu, což už bylo opravdu hraniční. Po pár hrách se ale oko hráčů vycvičilo a vše odsýpá podstatně rychleji (i když AP zcela nevymizelo a pokud takového hráče ve skupině máte, budete s tím muset počítat). Také kartonový rámeček zastávající funkci nabídky karet u nás brzy letěl zpátky do krabice. Na stole totiž neleží rovně (kvůli tomu, že v krabici je složený), dílky se v něm špatně posouvají a vzhledem k tomu, že jeho hlavním účelem je pouze zobrazit cenu dílků, přijde mi nadbytečný.

Úkoly pro sólové hraní jsou, jak jsem již psala, spíše dobrým úvodem do hraní Amytisu jako takového, než že by hráčům předkládaly nějaké výzvy. Jejich splnění není příliš složité a tak se při sólo hraní uchyluji spíše ke snaze porazit svá dosavadní nejvyšší skóre. Kdo by si myslel, že v sólo variantě bude hra snazší, protože konkurence nebere dílky z nabídky, brzy zjistí, že tak snadné to zase není. Právě kvůli tomu, že se dílky v nabídce tak rychle neobměňují, je hráč někdy nucen vzít si dílek, který se mu nehodí, s vědomím, že jinak se nabídka nepohne a nezlevní – nebo musí neustále investovat do dražších dílků.

Amytis je ale rozhodně hra, která vás chytí za srdce. Je to ten typ hry, kterou prostě chcete hrát stále znovu, protože věříte, že tentokrát budete mít štěstí a podaří se vám zkombinovat znaky lépe než posledně. Perfektně se hodí i na cesty – když si hodíte těch pár destiček do nějakého zip bagu, vezmete si ji kamkoliv s sebou, vysvětlíte ji každému na potkání a když nemáte zrovna protihráče, užijete si ji i sami. Mechanismus hry funguje perfektně a ti, kdo mají rádi rychlé abstraktky, se určitě zamilují na první pohled. Oceňuji i úpravu pravidel pro menší hráče, kdy se místo diagonál počítají pouze získané mince – vaším úkolem je tedy tvořit co nejvíce dvojic. S touto úpravou jsme hru úspěšně vyzkoušeli i se sedmiletým hráčem. Taktéž skrytý dílek, který vy znáte od začátku, ale protihráči jej uvidí až ve vašem závěrečném tahu, mi přijde jako geniální nápad. Můžete si tak již v počátku hry stanovit nějakou strategii, aniž by byla pro protihráče na první pohled zjevná (a stanovit si ji hned v začátku je rozhodně žádoucí – předejte tak zbytečným prostojům).

Amytis: visuté zahrady je hrou pro ty, kteří mají rádi abstraktní hry, u kterých ovšem musíte pořádně zapojit mozkovnu. Doporučila bych ji spíše starším hráčům. Myslím si, že věk 8 let uvedený na krabici je hraniční (pokud se nepoužije úprava pro nejmenší stavitele), ale použitelný. Taktéž uvedená herní doba 20 minut je závislá hlavně na tom, s jakými hráči usednete ke stolu, ale průměrně odpovídá. Ani sólohráči nesáhnou s touto hrou vedle a mohou se pokoušet kombinovat nejen cíle vyjmenované  v pravidlech, ale tvořit si vlastní kombinace nebo bodové hranice (zkuste si třeba takovou výzvu, že v zahradách nebude ani jedno viditelné jezírko, že postavíte 4 trojice stejných znaků nebo si zkuste jen tak se všemi odkrytými dílky dosáhnout co nejvyššího skóre).  Osobně mi hra dokonce více vyhovuje v sólové variantě. Interakce se spoluhráči je stejně téměř nulová a velmi mě baví překonávat vlastní výzvy. Pokud se tedy nebojíte u hry pořádně zamyslet a zároveň nad ní nechcete strávit celý večer, je Amytis: Visuté zahrady hrou právě pro vás! 

Sdílet s přáteli: