Waka waka, eh eh

Autor: mh | 10.5.2022 | 9

V tipech pro psaní recenzí je uvedeno, že je dobré na začátku uvést tematický úvod, který správně navodí atmosféru. Tak tady je:

Kvak–kvak–kvak–kvak.
Kvak–kvak–kvak–kvak–kvak–kvak.
„Do ******!“
Tudududůůů.

Pac‑Man je počítačová hra, která vznikla v roce 1980 v Japonsku a od té doby se rozšířila prakticky na všechny elektronické platformy a stala se doslova kultovní. Její hlavní hrdina se dokonce dočkal animovaného seriálu, jehož dvě sezóny byly vytvořeny v USA v letech 1982–1983. V rámci přípravy na recenzi se mi podařilo dohledat ukázky z tohoto seriálu a je to opravdu bizar.

Desková hra Pac‑Man, kterou na český trh přináší vydavatelství ADC Blackfire Entertainment, se snaží přenést herní principy počítačového Pac‑Mana do prostředí stolních her. To není nic nového, deskoherních implemetací počítačových her vzniklo nemálo, často se však jednalo o příběhové hry jako např. Doom či Descent, případně o strategie jako např. Civilizace. Nicméně na BGG jsem dohledal, že první desková verze Pac‑Mana pochází již z roku 1982 a celkem je zde evidováno 7 her s touto tematikou. Pojďme se tedy podívat na to, jak se autorům nejnověji podařilo převést Pac‑Mana z počítače na stůl a jak na něm funguje.

Obsah krabice

Hra je distribuována v krabici menších rozměrů, která kromě listu pravidel obsahuje pět dílů hrací plochy, plastovou figurku Pac‑Mana, čtyři plastové figurky duchů, balíček karet, různé žetony, které se musí klasicky vyloupat z matrice, pytlíček žlutých kolíčků, tři klasické šestistěnné kostky, list samolepek a bloček pro zápis skóre.

Díly hrací plochy jsou z pevnějšího plastu, stejně tak plastové jsou i figurky duchů a Pac‑Mana a žetony jsou běžné kartonové. Kvalita komponent je standardní, neshledávám na ní žádné závady.

Co se samotného Pac‑Mana týká, tak jeho figurka umožňuje po mírném zatlačení na její zadní část vydat elektronický zvuk („kváknutí“), který připomíná jeho pohyb v počítačové hře. K tomu je nutné nejprve vytáhnout plastovou krytku baterií. Ty jsou do Pac‑Mana již vloženy a je tedy bez dalších úprav připraven k plnému nasazení. Pravidla pak obsahují postup, jak je po jejich vybití vyměnit.

Příprava hry

Před první hrou je nutné na hrací plochu nalepit samolepky označující políčko START a dále pak několik prázdných políček, ve kterých nejsou otvory. Do otvorů se musí zastrkat žluté kolíčky tak, aby trošku vyčnívaly. To jsou totiž ony „tečky“, které Pac‑Man požírá v elektronické verzi. Zde je bude zamačkávat, nebo, chcete-li, zašlapávat do země. Povytažený kolíček tedy znamená nesnědenou „tečku“ a zamáčknutý kolíček „tečku“ snědenou. V přehledu komponent v pravidlech údaje o kolíčcích chybí, takže nevím, kolik jich má být, ale naše balení obsahovalo o dva kolíčky více, než bylo potřeba. Je tu tedy jistá rezerva, kdyby se vám náhodou nějaký v průběhu hry ztratil nebo zničil. Kolíčky je možné nechat v deskách zastrčené i po uklizení do krabice, je zbytečné je vyndávat, přece jenom jejich zasunutí chvilku trvá.

Po vyndání z krabice se jednotlivé díly hrací plochy poskládají do sebe tak, aby vytvořily jeden kompletní hrací plán. Každý díl má sice na zadní straně vylisované jedno z písmen A, B, C, D, E a v pravidlech je napsáno, že se plán má sestavit podle nich, nikde však není návod, jestli písmena mají jít abecedně za sebou po řádcích nebo po sloupcích, takže sestavení může alespoň poprvé být takovou samostatnou hrou typu puzzle. Na druhou stranu díly do sebe pasují pouze jedním způsobem a je možno se držet také nákresu výsledného bludiště. Alespoň malé schéma s vyznačením jednotlivých částí by však nebylo na závadu.

Před každou hrou je pak potřeba všechny kolíčky povysunout do nesnědené pozice. Podle instrukcí je nejlepší je vysouvat zatlačením ze spodní strany desek. Asi je to opravdu nejrychlejší varianta. Dále pak se do čtyř prohloubenin v hracím plánu umístí žetony síly stranou s pilulkou nahoru, figurka Pac‑Mana se postaví na políčko START a figurky duchů na odpovídající místa v domečku. Z balíčku karet duchů se vyřadí karty se žlutým orámováním, zbylé se zamíchají a vytvoří se z nich dobírací balíček na dosah hráčů. Žetony se připraví poblíž hrací plochy a určí se hráč, který bude hrát za Pac‑Mana. Ostatní hráči si co nejrovnoměrnějším způsobem rozdělí figurky jednotlivých duchů.

Průběh hry

V průběhu hry se střídají tahy Pac‑Mana a duchů. Nejprve hráč hrající za Pac‑Mana hodí třemi kostkami. Součet ok představuje body pohybu, které může Pac‑Man ve svém tahu využít. Může se pohybovat v libovolném ze čtyř směrů (nahoru, dolů, doprava, doleva) a může v průběhu pohybu svůj směr libovolně měnit. Povinností je pouze vyčerpat všechny body pohybu, ovšem pokud může Pac‑Man svůj směr libovolně měnit, je tato podmínka pouze formální, protože kdykoliv může opakovaně použít kombinaci doprava–doleva, resp. nahoru–dolů a body pohybu vyčerpat takto.

Pak je na řadě tah duchů. Hráči otočí vrchní kartu z dobíracího balíčku. Ta určuje pořadí, v jakém budou duchové v tomto kole táhnout, a počet bodů pohybu každého ducha. Pořadí je v každém případě nutné dodržet, protože duchové nemohou procházet přes sebe, takže se tímto způsobem můžou i blokovat. To je koneckonců patrné již při prvním tahu, protože v tu chvíli červený duch blokuje pohyb všech ostatních a musí jim nejprve uvolnit cestu. Není-li tedy na první tažené kartě červený duch na první pozici, tah výše vyobrazených duchů v tomto případě propadá. Nicméně, jak přesně využijí své body pohybu, je plně na hráčích. Ti se dokonce mohou navzájem domlouvat a plánovat společnou taktiku, protože v tomto případě hrají společně proti Pac‑Manovi. Duchové se sice také mohou pohybovat všemi dostupnými směry, na rozdíl od Pac‑Mana se však nemohou v rámci tahu pohnout zpět, neboli nesmí se vrátit na políčko, ze kterého se právě pohnuli.

Sbírání teček

Smyslem Pac‑Manova snažení je vysbírat co nejvíce teček, ideálně všechny. Vstoupí-li na políčko s povysunutým kolíčkem, zatlačí jej dolů a tím naznačí snědení tečky. V základním herním módu však za to Pac‑Man nezíská žádný bod. Ty obdrží až ve chvíli, kdy sní všechny tečky v jednom ze čtyř kvadrantů (na jedné samostatné desce, každá obsahuje 19 teček). V takovém případě si vezme jeden ze čtyř bodovacích žetonů v hodnotě 800 bodů.

Postup na další úroveň

Podaří-li se Pac‑Manovi vysbírat všechny tečky v celém bludišti, postupuje do další úrovně. Na papír si zapíše aktuálně získané body a hra se resetuje do startovní pozice — všechny kolíčky se povysunou, žetony síly se otočí stranou s pilulkou nahoru, duchové i Pac‑Man se vrátí na svá výchozí pole, do balíčku karet duchů se zamíchá pět silnějších karet se žlutým okrajem a pokračuje se ve hře. Pokud by se Pac‑Manovi podařilo postoupit i na další úrovně, tyto kroky se opakují, doposud získané body se sčítají.

Chycení Pac‑Mana

Cílem duchů je chytit Pac‑Mana co nejdříve, aby nahrál co nejméně bodů. Jak již jsem zmiňoval, svůj pohyb mohou hráči koordinovat. K chycení Pac‑Mana dojde ve chvíli, kdy se s ním libovolná figurka ducha setká na stejném políčku a Pac‑Man není v tu chvíli posílen (viz dále). V tu chvíli si hráč spočítá všechny získané body a poznamená si je do tabulky.

Konec hry, vítěz

Následuje tolik partií, aby se všichni hráči vystřídali v roli Pac‑Mana. Na závěr si pak porovnají dosažené body a hráč s nejvyšším počtem je vítězem.

Specifické případy

Posílení Pac‑Mana

Jakmile Pac‑Man vstoupí na pole s žetonem síly, který je otočen pilulkou nahoru, jeho pohyb v tuto chvíli končí (nevyčerpané body pohybu propadají), ale v souladu se svojí elektronickou předlohou je posílen. Hráč provede několik kroků: Nejprve otočí žeton síly na vyčerpanou stranu (z žetonu se stane běžné políčko). Potom hodí jednou kostkou a může se pohnout o hozený počet ok. Přitom postupuje stejným způsobem jako normálně. Toto opakuje ještě dvakrát (celkem tedy hodí a posune se třikrát). Ještě zdůrazním: V posíleném režimu neháže všemi kostkami najednou, ale postupně a po každém hodu se posune.

Hlavní rozdíl v posíleném módu je ten, že jakmile Pac‑Man vstoupí na políčko s duchem, sežere ho. Za to získá modrý žeton v hodnotě 200 bodů. Figurka ducha je na hracím plánu nahrazena žetonem očí odpovídající barvy.

Snědením ducha však Pac‑Manův pohyb nekončí, a ten se tak může posouvat dál, dokud nevyčerpá všechny posílené hody kostkou v plné výši (může tak klidně sníst více duchů najednou). Po třetím hodu kostkou však posílení vyprchá a od té chvíle již znovu není před duchy v bezpečí.

Žetonem očí pohybuje ten hráč, kterému příslušný duch patří, podle stejných pravidel, platících pro ducha. Jediným rozdílem je to, že žeton očí může přecházet přes políčka ostatních hráčů (duchů i Pac‑Mana). Cílem žetonu očí je dostat se do startovní cely, kde se změní zpátky na regulérního ducha a může se znovu vydat na Pac‑Manův lov.

Ovoce

Pokud je tažena karta s ovocem, přidá se příslušný žeton na Pac‑Manovo startovní políčko (je-li volné, jinak její efekt propadá) a vytáhne se další karta duchů, aby se určil jejich pohyb pro tento tah. Jako první jsou na řadě třešně, jako druhá přijde jahoda a nakonec pomeranč. Ovoce může Pac‑Man sníst tak, že příslušný žeton svým pohybem na hrací ploše překročí (ovoce se nepočítá jako políčko). Snědený žeton si vezme do své zásoby a ten mu přinese odpovídající bodový zisk (třešně jsou za 100, jahoda za 200 a pomeranč za 500).

Tunel

Přesně jako v počítačové hře jsou pravá a levá strana bludiště ve své střední části propojeny tunelem. Tím mohou figurky libovolně procházet.

Varianty hry

Alternativní počítání bodů

Hra umožňuje alternativní počítání bodů — 40 za každou snědenou tečku. Pravidla bohužel jednoznačně neurčují, jestli se jedná o body navíc k bodům za vyčištění celého sektoru, nebo jestli se tyto body počítají místo nich. Slovo „alternativní“ by sice naznačovalo druhou variantu, ovšem v pravidlech se v tomto případě hovoří o bodech „navíc“, což zase ukazuje na variantu první. Ono je to nakonec asi jedno, budete-li to počítat ve všech hrách stejně.

Arkádový mód

V běžném režimu má Pac‑Man pouze jeden život a jakmile je chycen, jeho hra končí. V arkádovém módu má Pac‑Man životy tři (tak jako v počítačové hře), které jsou symbolizovány třemi speciálními žetony. Je-li chycen, odhodí jeden žeton, všechny figurky se vrátí do startovních pozic a hra pokračuje. Snědené tečky a žetony síly se ponechají beze změny. Teprve po ztrátě posledního života nastane konec hry a Pac‑Man si spočítá dosažené body. Ještě poznámka: arkádový mód se od začátku hraje se všemi kartami duchů (tedy i s těmi silnějšími se žlutým okrajem).

Na co si dát pozor

Ještě upozorním na situace, které jsme v první hře hráli špatně, abyste se toho případně mohli vyvarovat. Většinou se jednalo o to, že jsme nedůsledně přečetli pravidla, případně jsme si je špatně vyložili.

• Pole s vyobrazením červeného ducha slouží pouze k jeho počátečnímu umístění, nejedná se o běžné pole pohybu, a to ani pro duchy. My jsme ho počítali jako běžné pole. Tohle sice v pravidlech nikde přímo řečeno není, ale nakonec jsme dospěli k názoru, že se bude jednat o analogii s Pac‑Manovým startovním políčkem, u kterého to v pravidlech zmíněno je.
• Domeček duchů je jedno velké pole. Jakmile červený duch přestane překážet u východu, může už ven kterýkoliv duch z domečku. My jsme to brali tak, že východ sousedí s růžovým polem a na začátku že tedy také růžový duch blokuje pohyb modrého a oranžového ducha.
• Oči se mohou pohybovat přes ostatní hráče a oni přes ně. My jsme na žeton očí nahlíželi jako na figurku ducha, která běžným způsobem blokuje pohyb ostatních duchů (resp. očí), případně je její pohyb jimi blokován.
• Po tažení karty s ovocem se táhne další karta duchů, aby se mohli pohnout. My jsme v takovém případě pokračovali tahem Pac‑Mana a tah duchů jsme tak přeskočili.

Dojmy a postřehy

I když samozřejmě neznám skutečné pohnutky autorů, které je k vytvoření této hry vedly, celé to na mě dělá dojem, že jim šlo hlavně o to co nejvěrněji převést vzhled a funkcionalitu elektronického Pac‑Mana do podoby deskové hry. A osobně si myslím, že se jim to i podařilo.

Vizuálně je to naprosto jasné. Bludiště vypadá prakticky stejně, i když samozřejmě drobné rozdíly tam oproti některým elektronickým verzím nejspíš budou. Samotný Pac‑Man a duchové však jako by svým předobrazům z monitorů počítačů z oka vypadly. Docela povedený je i zvuk, který Pac‑Man po zmáčknutí vydává. Zvuk při chycení už chybí, ale i tak je to pro navození atmosféry dostačující.

A i herní mechanismy jsou s elektronickou verzí téměř totožné. Pac‑Man sbírá tečky, duchové ho honí, po snědení posilující pilulky zase chvíli může honit on je, chycení duchové se promění v oči, které utíkají co nejrychleji do domečku, aby se zase staly duchem, a čas od času se objeví i ovoce, které pro Pac‑Mana znamená body navíc.

Ani mi nijak zvlášť nevadilo házení kostkou pro určení pohybu Pac‑Mana. Ano, je to sice věc náhody, ale jedná se pouze o určení počtu pohybových bodů, které budou k dispozici, vlastní posun je již plně na uvážení hráče. Podobně je tomu u pohybu duchů. Podstatou úspěchu jedné či druhé strany je tedy určité taktizování, což přece jenom hru posouvá o něco výše, než je obyčejné Člověče, nezlob se a jemu podobné. Tímto herním principem mi nejvíce ze všeho připomíná Fantoma staré Prahy, resp. Scotland Yard s odkrytým pohybem, což ji ovšem činí jednodušší a méně napínavou. Nicméně rozehrát hon čtyř na jednoho dokáže také poměrně slušně. A ani tak dlouho netrvá. Tři partie jsme odehráli za necelou třičtvrtěhodinu a to je v tom započítaný i reset hry před každou partií.

Je tu ovšem několik ALE (a nemyslím tím druh piva), která případné nadšení poněkud mírní. Začněme opravdovými drobnostmi. Jako první mě napadá, jak dlouho asi vydrží Pac‑Man vydávat své zvuky. Nikoliv za jak dlouho mu dojdou baterky (ty se dají vyměnit), ale za jak dlouho se mechanismus rozbije. Pokud budou hru hrát převážně děti, dá se předpokládat, že to bude spíš dříve než později, ale můžu se mýlit. Otázkou taky je, co nastane dřív — jestli se dřív rozbije Pac‑Man, nebo vás hra dřív přestane bavit.

Trošku otravný je reset hry, především nastavování kolíčků do výchozí (nesnědené) polohy. Užijete si ho před každou partií, a pokud je hráč za Pac‑Mana šikovný, tak i v jejím průběhu při posunu na další úroveň. Ačkoliv musím přiznat, že to není zas až tak hrozné, jak jsem si myslel při suchém přečtení pravidel. Když jsem přemýšlel, jestli by se to nedalo vyřešit lépe, tak mi nakonec vyšlo aktuálně zvolené řešení jako možná nejpraktičtější. Místo kolíčků by se totiž daly použít snad už jen žetonky, které by Pac‑Man sbíral, ale i ty by se musely při resetu jeden po druhém umístit na výchozí pozice a při snědení by je hráč z hrací plochy musel odebírat, navíc by se po náhodném drcnutí mohla jejich pozice rozbít, což by hře také neprospělo. Sice by se tomu dalo pomoci využitím magnetismu, ale žádné zvláštní usnadnění by to podle mého názoru nepředstavovalo.

Další drobnou připomínkou, spadající spíše také pod nešikovnost designu je to, že duchové na hracím plánu překrývají kolíčky na poli, na kterém stojí. Není tak vidět, jestli je kolíček vysunutý (nesnědený), nebo zasunutý (snědený). To může mást při určování, jestli Pac‑Man již vysbíral všechny tečky v kvadrantu. Než se hráč začne skutečně radovat ze zisku bodovacího žetonu, musí nejprve nadzvednout figurku ducha a přesvědčit se.

Drobností je také to, že v pravidlech na straně 6 sice vidíme přehled všech žetonů ve hře, ale bodové ohodnocení je uvedeno pouze u žetonů ovoce, zatímco u žetonu ducha chybí. Musíme si tak nalistovat na straně 5 a nadále si zapamatovat, že jeho hodnota je 200 bodů. Škoda, protože kdyby to tam bylo napsáno, tak tento přehled může fungovat jako bodovací tabulka. Nic nám ale nebrání si to tam dopsat ručně. Je však zajímavé, že anglická pravidla na tomto místě opravdu obsahují přehled všech bodovacích žetonů a jejich hodnoty. Aspoň ta, která je možné si stáhnout ze stránek výrobce.

A teď přicházejí na řadu závažnější připomínky.

Narazil jsem na pár opravdu špatných her, např. Mysterion nebo Přemyslovci. Ty hry jsou špatné jak zpracováním, tak herním designem. To Pac‑Man rozhodně není. Na druhou stranu nenabízí prakticky nic víc než jeho elektronický předobraz. To je odvrácená strana mince toho, že se autoři snažili vytvořit jeho deskoherní klon. Sice trocha toho taktizování je nezbytná, nicméně rozhodně nedosahuje takové míry jako u zmiňovaného Fantoma nebo Scotland Yardu. Hra má tak sice de iure neomezenou znovuhratelnost, de facto se však obávám, že po pár odehraných partiích přestane bavit. A to možná ještě dříve, než stačíte spotřebovat již tak tenký notýsek pro zápis bodů.

Navíc stojí litr! Když uvážíte, že herně lepší Fantom a Scotland Yard stojí sotva polovinu, nebo že za stejnou cenu můžete mít třeba Ztracený ostrov Arnak, začnete se na koupi Pac‑Mana dívat trochu jinak. Případně, abychom zůstali u stejného distributora, za polovinu můžete mít také Splašené obvody – ty jsem sice nehrál, ale viděl jsem nějaká videa a přečetl jsem si pravidla a připadá mi to herně rozhodně zajímavější (tady mi zase cena přijde překvapivě nízká). Z výše uvedeného se odvíjí také poměr cena/výkon. Ten je u Pac‑Mana bohužel dost nevýhodný. Jinými slovy – cena zábavy, kterou dostanete, je docela vysoká.

Pro zajímavost jsem udělal tabulku, kolik stojí výše uvedené hry v zahraničí a kolik u nás. Uvádím ceny koncové (ty přeškrtnuté), nikoliv aktuální e-shopové:

Chápu, že je příliš zjednodušené takto hodnotit cenu, přesto se nemohu zbavit pocitu, že ta česká je poněkud nadsazená. Zvlášť když porovnáme zahraniční a české ceny mezi hrami navzájem. Nejvíce to vynikne u Pac‑Mana a Splašených obvodů. Zahraniční cena je prakticky stejná, zatímco česká se liší dvojnásobně.

Taky jsem si položil otázku, jaká je vlastně cílová skupina této hry. Pro koho ji autoři vytvořili? Ať jsem nad tím dumal z kteréhokoliv úhlu pohledu, vyšlo mi jediné — hra je určena především jako rarita, blbinka pro nadšence kultovní počítačové hry. Docela živě si umím představit rozhovor: „Nechcete si zahrát Pac‑Mana?“ „To chceš jako teď hrát počítačovou hru?“ „Ne, deskovou. Hele, co totiž mám!“ „Nekecej, fakt? No jo. Pac‑Man jako desková hra! Tak to můžeme zkusit.“

Hra tedy buď sází na nostalgickou notu nebo po ní sáhnou sběratelé kuriozit. Možná, že má šanci uspět i u lidí, kteří kupují klony Monopolů à la Ulice, Harry Potter apod. Možná, nevím jistě. Já mezi ně nepatřím, takže netuším, co se jim honí hlavou, když si takovou verzi pořizují. Nebo díky kvákající figurce Pac‑Mana zafunguje jako dětská hra. Oficiální klasifikace je 10+, ale určitě ji bez problémů zvládnou i mladší. Problém je v tom, že originální cenovka tohle zaměření celkem reflektuje, zatímco ta česká ji posouvá na úroveň mnohem kvalitnějších a zajímavějších her, tedy do kategorie, kde nemá moc šanci.

Spousta deskových her vzniklo na základě počítačové předlohy. Pro některé počítačové hry je však lepší, když zůstanou tam, kde jsou a kde je z nich legenda. Když si budu chtít zahrát Pac‑Mana, tak si ho vmžiku pustím na nějakém zařízení a většinou zdarma. Proč za něj platit a ještě ho zdlouhavě připravovat? Nabízí se mi parafráze výroku ze slavného filmu: „Co to stálo peněz a přitom taková blbost, že jo?“

Závěrečné zhodnocení

Pac‑Man není vyloženě špatná hra (jak kvalitou provedení, tak herními mechanismy, kde se dá přirovnat k jednodušší verzi Fantoma). Je vidět, že autoři nad jejím návrhem přemýšleli a snažili se jí vytvořit tak, aby co nejlépe plnila svůj účel. A to se povedlo — hra plní to, k čemu byla navržena. Navíc je v ní přítomná i trocha recese. Podle mě ji sráží především to, že se snaží být pouze přesně takovým Pac‑Manem jako její elektronická předloha a nesnaží se nabídnout něco navíc. Tím je stále stejná a brzy se omrzí a bude sloužit hlavně jako rarita do sbírky, kterou si jednou za čas možná někdo v záchvatu sentimentální nálady vytáhne a zahraje.

V českých končinách jí další citelnou ránu uštědřila cena. Nevím, kdo ji kalkuloval a co do ní všechno započítal, ale podle mého názoru je mimo realitu. Minimálně vzhledem k tomu, co hra nabízí. Originální dolarová cena mnohem lépe odráží to, co hra nabízí. Kdyby i u nás byla za polovic, klidně bych ji doporučil nějakému milovníkovi rarit, případně rodičům jako zajímavou zábavu pro své děti. Ale za současnou cenu se dají pořídit mnohem lepší hry.

Sdílet s přáteli: