Vzestup a pád prvních říší

Autor: Azz | 8.2.2023 | 5

Historie lidské civilizace je plná různých velkolepých říší. Památky na některé přetrvaly dodnes, jiné přežívají v legendách a některé byly zcela zapomenuty. Ale co kdyby to bylo v historii trochu jinak? Co kdyby se podařilo prosadit jiným velkolepým civilizacím než těm, které opravdu zvítězily a zadupaly své protivníky do prachu dějin?

Ve hře První říše se ujmete jedné z pěti civilizací soupeřících o nadvládu nad světem a budete se snažit získat více vítězných bodů než vaši protivníci, abyste svou dominanci potvrdili.

První říše je civilizační hra na body, která využívá mechaniky ovládání území v kombinaci s házením kostek. Dala by se zařadit do kategorie rodinných her a z hlediska pravidel jde o jednodušší hru, kterou snadno pochopí i méně zkušení nebo mladší hráči.

Je určena dvěma až pěti hráčům a uváděná herní doba je do 1 hodiny.

Pojďme se podívat na to, co je v krabici, jak se hra hraje a jak obstála před mým nemilosrdným pohledem.

Obsah krabice

Uvnitř krabice najdete oboustranný herní plán, jehož stranu vybíráte podle počtu hráčů. Při hře dvou hráčů se pohybujete pouze na mapě Eurasie (jedna strana), při více hráčích již na mapě celého světa, přičemž některá území využijete pouze při hře ve čtyřech či pěti hráčích. Území, která zrovna nevyužíváte, jsou celkem jasně označena číslem (4 nebo 5), tudíž nevznikají žádné velké zmatky, které z nich je či není ve hře.

Mapa je rozdělena na jednotlivé barevné oblasti a působí na první pohled možná trochu divoce, ale výrazná barevná odlišnost pomáhá dobré orientaci na herním plánu. Zároveň jsou symbolem města vyznačeny počáteční regiony jednotlivých národů. Celkově bych řekl, že herní plán je přehledný a dobře zpracovaný.

Kromě toho najdete uvnitř krabice také desky jednotlivých národů. Každý národ disponuje svým vlastním balíčkem speciálních karet a žetonů měst. Důležitou součástí jsou i dřevěné figurky jednotek jednotlivých národů. Za velice pěkný detail považuji, že každý národ má své vlastní ztvárnění figurek. Neliší se tak pouze barvou, ale i tvarem. Je to drobnost, ale pěkná.

Nejlepší ovšem je, že ve spodní části krabice objevíte 5 malých papírových krabiček s obrázky jednotlivých národů, do kterých pasují karty i všechny ostatní komponenty těchto civilizací. Jedná se o velice šikovný insert. Na začátku hry si tak hráči rozdělí národy a pak už jen každý dostane krabičku, ve které má vše, co k dané frakci náleží. Tento způsob uložení komponent je dle mého velice příjemný a přispívá k rychlému nachystání hry.

Dále najdete v krabici ještě sadu pěti kostek se symboly, kartonové počítadlo kol, které pasuje na horní část desky hráče, a žeton ve tvaru sloupu, který slouží k počítání kol. To, že počítadlo pasuje na desku hráče, je opět pěkný detail, protože je jím zároveň označen začínající hráč.

Nedílnou součástí jsou pochopitelně pravidla. Ta jsou napsána srozumitelně a jasně. Celkově je princip hry velice jednoduchý, takže pravidla nejsou nijak obsáhlá. Jsou napsána jasně a srozumitelně.

Design hry patří určitě k tomu lepšímu, co můžete v deskoherním světě potkat. Moc se mi líbí krabičky pro jednotlivé národy, ale i celkově působí hra velmi příjemně.

Jak se hra hraje

Pravidlově je hra opravdu velice jednoduchá. Na své desce civilizace si nejprve nastavíte kostičky na první stupeň jednotlivých stupňů pokroku. Ty určují určí, kolika kostkami na začátku hry házíte, kolikrát je můžete přehodit, jaká je možnost vašeho pohybu, kolik máte v ruce speciálních karet a kolik panáčků máte na mapě. Stupnice pokroku zároveň určují, jaké akce můžete ve svém tahu provádět.

Na začátku tahu hodíte kostkami. Na těch vám padnou různé symboly. Ty jsou, až na jednu výjimku, kterou je meč, shodné se symboly jednotlivých typů území na mapě. Symboly na kostkách jsou důležité, protože s jejich pomocí vylepšují hráči své jednotlivé stupnice pokroku. Ale nejen že jim musí padnout symbol na kostce, ještě musí území daného typu ovládat. Pokud se tato kombinace hráči na konci tahu povede, za každou kostku a území (tedy jedna kostka na jedno území) si může zvednout odpovídající stupnici a vylepšit se tak do budoucích kol.

Ale vezměme to popořadě, jak vypadá tah:

1. Hráč hodí kostkami (kolika určuje první stupnice), poté může libovolný počet kostek přehodit a má k dispozici tolik přehozů, kolik mu ukazuje jeho druhá stupnice.
2. Následně může přesunout jednoho nebo více panáčků o takový počet území, kolik bodů pohybu mu určuje třetí stupnice. 

   Za každý bod pohybu můžete jednoho panáčka přesunout na sousední území. Pokud se zde setká s panáčky protihráče, po ukončení všech pohybů se vyhodnotí boj: ten jednoduše vyhrává hráč, který má v tuto chvíli na daném území více panáčků. Útočník má možnost použít ještě kostku se symbolem meče, který supluje jednoho panáčka za každý symbol. Alespoň jeden panáček však musí jít dobývat území. Vítěz získá kontrolu nad územím.

3. Jakmile hráč vyhodnotil pohyb a případný boj, jeho tah je téměř u konce. Hráč se ještě podívá na své speciální karty, zda nesplnil některý z úkolů (kolik karet má k dispozici, určuje čtvrtá stupnice), který by mu přinesl vítězné body, a následně zaměří svoji pozornost na kostky. Jak bylo zmíněno výše, za každou kostku a odpovídající ovládané území si zvýší úroveň na jedné ze stupnic pokroku. Případně může ještě přihodit nějaké panáčky na mapu, jelikož jejich počet ve hře udává poslední stupnice.

A může začít další hráč, který provede kroky ve stejném pořadí.

Citlivější duše jistě ocení, že v této hře o globální dominanci barbarských národů nedojde za celou dobu hry k jedinému úmrtí (ničení měst nebudeme brát v potaz, záleží přeci na životech vašich dřevěných panáčků!). Nedochází tedy k eliminaci jednotek, pouze k ústupu. Poražený neodstraňuje své jednotky z mapy, pouze je přesune na jedno své libovolné pole.

Zároveň, pokud hráč ovládá pouze jedno území, nemůže na něj být veden útok. Ve hře tak nejde protihráče zcela eliminovat.

Ještě se trochu vrátím k startovním pozicím a zisku bodů obecně:

Jednotlivé národy startují s trochu odlišnými dispozicemi, a všichni hráči tak nemají stejnou základní pozici. To přispívá k znovuhratelnosti, ale zároveň bych neřekl, že to vnáší nějaké výraznější rozdíly mezi jednotlivé hráče ani že to narušuje vybalancovanost národů.

Na stupnicích jsou zároveň uvedeny body a platí, že čím výše se v některé dostanete, tím více vítězných bodů vám na konci hry přinese.

Hráči na začátku umístí na své startovní území jedno město a zbylé žetony měst umístí nad jednotlivé stupnice pokroku. Tyto žetony mají na jedné straně počet bodů, ale ten je skrytý po celou dobu hry až do samotného vyhodnocení. Nikdo tedy neví, kolik bodů který žeton skrývá.

Žeton města umístí hráč na mapu ve chvíli, kdy na konkrétní stupnici pokroku dosáhne určitého stupně. V tu chvíli musí nasadit tento žeton do některého ze svých regionů na mapě. Pokud na mapě město zůstane až do konce hry, přinese majiteli vítězné body. Pokud ho dobude jiný hráč, je z mapy odstraněno a body získá ten, kdo ho dobyl.

Poslední možností, kde se získávají body, jsou speciální karty. Kdykoliv ve svém tahu může hráč splnit úkol na své speciální kartě, a ta mu přinese body. Karty úkolů jsou opět lehce rozdílné pro jednotlivé národy. Tady bych řekl, že balance mezi národy lehce pokulhává, ale není to zase tak strašné.

Zároveň se karty dají využít ještě jedním způsobem. Za odhození karty z ruky může hráč jednu kostku přetočit na libovolný symbol. Je to velice užitečné pro boj nebo postup na konkrétní stupnici. Na druhou stranu, karet je jen omezené množství a jejich zisk není úplně snadný, tudíž hráči musí dobře volit, jestli kartu zahodí, nebo se budou snažit úkol splnit.

Jak hra působí a jaká je

První říše se prezentují jako nenáročná či rodinná civilizační hra. V tomto směru mohu říci, že se autorům jejich záměr vydařil. Hra je jednoduchá z pohledu pravidel, která jsou vysvětlena za pár minut. Princip není složitý, a ačkoliv hráči musí přemýšlet, aby získali maximum, toho přemýšlení není zase tak moc. To je dáno hlavně tím, že většina rozhodnutí se řídí tím, co hráči padne na kostkách. Nicméně díky možnosti ovlivnit výsledek svého hodu přehozením nebo odhozením karty zůstává stále ještě prostor pro taktiku. K tomu se přidává přesouvání panáčků po mapě.

Tato kombinace vytváří velice příjemnou hru, která neurazí ani zkušenější hráče (pro ně bude tato hra spíše příjemným fillerem), ale dá se zahrát i se začátečníky.

Nutnost adaptace herní strategie s tím, co padne na kostkách přináší zajímavé rozhodování, které může zásadně měnit předem plánovaný cíl. Pokud hráči nepadá symbol vytouženého území, aby mohl vylepšovat konkrétní stupnici pokroku, musí se buď zaměřit na jinou a tím i jiná území, nebo odhodit jednu ze svých karet. Tím ale ztrácí potenciální body za splnění úkolů. Zvolit tak správnou kombinaci není vždy úplně jednoduché. Ale ani zdánlivě ne úplně šťastné rozhodnutí nemusí znamenat, že hráč nedosáhne dobrého celkového výsledku.

PRvkem, v němž je cítit nevyrovnanost, jsou právě speciální karty úkolů. Ty mohu ovlivnit hru více, než se zdá, a pokud má jeden hráč štěstí, že mu přijdou ve správném pořadí úkoly od lehčích k náročnějším, má dobře našlápnuto k vítězství. Plní pak jednu kartu za druhou s výrazným bodovým ziskem. Oproti tomu hráč, který má na začátku jednu až dvě karty s velice náročným úkolem a k tomu nepostupuje na stupnici s kartami, aby nabral další, může být v nevýhodě. Trochu tuto skutečnost balancuje možnost odhodit kartu a přetočit kostku, ale srovnání zisku 2–3 bodů za lehký úkol oproti jednomu posunu na stupnici může způsobit lehkou frustraci.

Ovládání území na mapě je klíčovým prvkem hry, ale zároveň k tomu musí padnout adekvátní kostky. Jelikož nedochází k eliminaci jednotek, ale pouze jejich přesunu, neznamená ztráta území až tak velkou újmu, pokud má hráč k dispozici dostatek bodů pohybu: může si v dalším kole dobýt nové.

Může se také zdát, že klíčovým prvkem je vyrovnaný postup na všech stupnicích, ale ani to nemusí být pravda. Zažili jsme situaci, kdy hráč nepostoupil na stupnici poskytující panáčky snad ani jednou. Celou hru hrál pouze s počátečním počtem jednotek, ale i tak dokázal díky dobré kombinaci karet úkolů a postupu na ostatních stupnicích zvítězit.

Zajímavá je i mechanika bodování měst, u nichž žádný hráč neví, kolik vítězných bodů mu (ať už umístěná či dobytá) města na konci hry přinesou. Je to takové překvapení na závěr. Toto překvapení může být příjemné, ale nese v sobě riziko toho, že při vyrovnané hře rozhodne o vítězi právě tento čistě náhodný prvek.

Hra v sobě nese velký faktor náhody. Pro strategičtější hráče, kteří mají rádi naplánováno dopředu tedy hra úplně není. Nicméně právě kombinace kostek a karet činí hru zajímavou a dobře pasuje do kategorie jednodušších her.

Co je drobným neduhem je, že s přibývajícím počtem hráčů roste herní doba. V pěti hráčích jsme se pohybovali kolem hodiny a půl. U hry, kdy vlastně vykonáte relativně málo úkonů a pak čekáte, jak se situace vyvine a co padne na kostkách, mi ten čas přišel dlouhý. Není moc nad čím dopředu přemýšlet, takže se hra pak trochu vleče. V menším počtu hráčů je vše pochopitelně svižnější a příjemnější.

Jak bych to tedy celé shrnul:

• Moc pěkný a funkční insert s krabičkami
• Jednoduchá pravidla
• Dobrá znovuhratelnost
• Příjemný filler nebo hra pro méně pokročilé hráče
• V pěti hráčích už se hra natahuje a doba, kdy není hráč na tahu, je trochu nuda

Když to tedy sečtu, tak První říše jsou pěkná hra, kterou asi primárně nebudu chtít hrát v pěti hráčích, ale i to zkousnu, když si u toho budu povídat s ostatními (a třeba si dám pivo). Pokud hledáte oddychový titul a nevadí vám značný prvek náhody, která se ale dá alespoň částečně ovlivnit, mohou pro vás být První říše dobrou volbou.

Já osobně od hry nečekal moc a dostal jsem příjemné překvapení, které si určitě brzy zase najde cestu na náš stůl.

Sdílet s přáteli: