Výlet do podzimu

Autor: Erzebeth | 8.8.2024 | 3

Polovička: „Zlatooooo, pojď si něco zahrát!!!“
Já: „A co si chceš zahrát?“ 
Polovička: „Krajinu zvířat?“
Já: „Na to nemám, to dneska nevymyslím.“
Polovička: „Kacíře?“ 
Já, už trošku zpruzele: „Fááááákt, abych zase hořela na hranici?“
Polovička: „Ty mě štveš… tak co třeba Listí?“
Já, teď už nadšeně: „…A bude k tomu víno?“ 

Jak jinak začít recenzi něčeho takového, jako je Listí, než dobrým vínem, červeným, zemitým, aby člověku připomnělo, že byť je venku na padnutí, tak za pár týdnů tu máme podzim, listí se začne zbarvovat do těch nádherných – žlutých, vínových a hnědých tónů, ochladí se, přestanete vídat dupající ježky a Vaši psi už nebudou lítat za zajíci, kteří si jen tak hoví ve vysoké trávě. 

A teď k tomu, proč jste čtete dál, takže... jaké, že to mám ráda víno? No dobře, ehm, chápu, pojďme se věnovat hře, kterou jsem měla díky Tlamě tu čest vyzkoušet.

Přiznám se, a to úplně bez mučení, běžně se rodinným hrám nevěnuji, ne že bych nechtěla, jen naše herní skupina je orientovaná trošku jiným směrem a na podobné hry není místo, čas, či příležitost, chcete-li. Říkejme tomu, že si chceme navzájem vrazit kudlu do zad, každý jak chceme. 

Listí je hra pro 1–4 hráče od 10 let, ale myslím si, že by to zvládli i mladší caparti, v plných pravidlech klidně už od 7, pokud byste to snížili na poznávání barev, tvarů a prostorovou představivost, tak se nebojím s tím jít ještě o pár let níže. Byť tedy, mě je skoro 35 a první partie jsem tápala, co se kam vleze, a připadala jsem si jako to malé dítko, které se snaží procpat kostičku kulatým otvorem. A taky si trošku myslím, že jsem se u toho tvářila stejně zarputile.

Jedna partie zabere přibližně půl hodinky, a to nehledě na to, zda hrajete v plném počtu, nebo v sólu. Hra odsýpá, tahy jsou rychlé, přemýšlení se dá trošku naplánovat dopředu, případně jej velmi rychle zvládnout ve svém tahu a dost často se dá hrát i simultánně (byť to pravidla nezmiňují, ale psssst). Pokud jste tedy nerozhodní hráči a vaši kamarádi to s vámi mívají těžké, tady by vás ke stolu mohli celkem bez obav přizvat. :)

A o co že v té hře vlastně jde?

Představte si, že máte tu moc fouknout a ze stromů listnatého lesa se začnou snášet podzimně zbarvené listy a vy, jakožto pán větru, je skládáte do barevných obrazců na prochladlou zem.

Ve hře máte k dispozici několik typů listů např. javoru, ambroně, či jinanu. Ty libovolně přikládáte k sobě s podmínkou, že se musí dotýkat pouze vyznačenými vrcholky. Listy mají různé barvy a symboly s několika schopnostmi, takže se snažíte svůj list umístit k co nejvíce vrcholkům a tím aktivovat nejvíce možných akcí, které se vám zrovna hodí do strategie. Když se vám to dobře sejde, dokážete jich v jednom tahu udělat i šest! A to už se vyplatí! 

Ve svém tahu vždy umístíte list či dva stejné listy, provedete příslušné akce na listech, ke kterým jste ten svůj (resp. ty své) přiložili, a hraje další hráč – jednoduché jako facka šprtovi. Nicméně někde na pozadí se podzim chýlí ke svému konci. Vy se mezitím snažíte nechat vyrůst co nejvíce hub, zazimovat co nejvíce stejných druhů zvířátek, neskončit s veverkou na kmeni stromu, ale dostat se s ní až do koruny, kde jí bude teplo a najde tam pěkných pár žaludů, které jste postupně nasyslili skrz všechny výše zmíněné akce. 

Když byla ta řeč o barvách a symbolech listů…

• Zelené listy vám dovolí si dobrat nové karty listů, takže v dalších kolech budete mít z čeho vybírat. Každý svůj tah totiž zahájíte tím, že zahrajete jednu libovolnou kartu listu nebo dvě karty se stejným typem listu (a rovnou vám na tom druhém vyroste houbička! O ní ale až později).
• Hnědými listy budete posouvat veverku na stromu výše do koruny, což přináší další kombinační možnosti a vítězné bodíky, které v této hře představují žetony žaludů.
• Žluté přináší žetony sluníček, jimiž posouváte ukazatel přerodu období z podzimu do zimy, kdy zazimujete svá zvířátka a skončí hra.
• Skrze oranžové listy budete vybírat z veřejné nabídky karty zvířat, které budete mít možnost několikrát za partii přesunout do zimního doupěte, kde se uloží k spánku a přinesou vám vítězné body na konci hry.
• A nakonec mé nejoblíbenější – vínové, které přináší poslední herní komponent, a to houby. Ty postupně rostou na listech a přináší velmi hezký mechanismus: Žetonek houby je oboustranný, z malé houbičky se otočením stane pořádná mrchomůra! Oops, to jsme v jiné hře, ehm, muchomůrka! Vaše velké houby vám přinesou nějaké ty bodíky na konci hry, ale hlavně v momentě, kdy nejste na tahu a jiný hráč přiloží list k listu s vaší velkou houbou, berete si žeton sluníčka. Ten můžete jednak ve svém tahu využít k posunu hry k jejímu konci, ale taky za každá dvě nevyužitá sluníčka dostanete na konci hry 1 vítězný bod, což když hrajete hru s lidmi, kterým ten mozeček jede od začátku až do konce, tak vám ho rozhodně nebudou chtít jen tak věnovat. A tak si tímto způsobem tak trošku můžete zkusit zarezervovat místečka, která byste rádi využili ve svém tahu a buď vám to přinese bodíky, nebo to místečko pro vás zůstane volné. Ať to dopadne jakkoli, tahle mechanika není zlá, ale rozhodně tím své soupeře nepotěšíte. 

Dneska se ošklivé hry prakticky nedělají, takže co je na té krabici zajímavého? 

Tak, teď už víte, jak se to aspoň rámcově hraje, a teď se pojďme kouknout na vizuální stránku hry a zpracování komponent. Zde musím smeknout klobouk, že se čím dál tím víc setkávám s tím, že tvůrci her se snaží eliminovat množství plastu v krabicích na jedno použití. Patří mezi ně hlavně celofán, ve kterém jsou naše milované hry a karty zabalené. Zde nenajdete totiž jedno ani druhé.

• Krabice je opatřená lepíky, které jdou velmi dobře bez jakéhokoli poškození krabice sundat.
• Karty jsou přebalené tenkou papírovou páskou a ještě bych si dovolila tvrdit, že i ta byla z recyklovaného papíru.

Boží! Jen tak dál!

• Žetony a kartonové komponenty a jejich zpracování je na velmi dobré úrovni, při vylupování jsem se trošku bála, že různorodé tvary listů bude problém dostat ven, abych si nestrhla nějakou barvu, nebo je neroztřepila. Nepovedlo se mi ani jedno z toho, od kulatého žetonu s ježkem až po klikatý javor.
• Po domácím tichém a klidném přerozdělení, kdo toho kolik „vyploká“, na nás vykoukla z krabice pravidla. K těm nemám jedinou výtku, mají 14 stran, které zvládnete přečíst, než ten druhý složí papírové krabičky na jednotlivé herní komponenty, které ke hře dostanete již v základu. Pravidla mají spoustu příkladů, důležité a opomíjené věci jsou zvýrazněné. Struktura i posloupnost, jakou vás pravidla hru učí, je super a naprosto funkční.
• Hra má navíc pro každého hráče lama kartičku, kde na jedné straně je vše nutné pro herní tah a z druhé je bodování na konci hry. I to velmi chválím.
• Díky krabičkám, do které herní komponenty hezky, jednoduše a přehledně uklidíte, je hra během pár minut na stole a po ní i rychle uklizená.
• Hra zabere na stole celkem dost prostoru, díky postupnému rozrůstání listí do nepředvídatelných stran je super, že máte jak pod žetony listů, tak pod kartami zvířat desku, která je sice jen z něčeho podobného voskované čtvrtce, ale je naprosto dostačující k tomu, abyste velké množství komponent nadzvedli a jednoduše je přenesli někam, kde je na stole místo, aniž byste vše museli zrovna přerovnávat. I to mě velmi potěšilo.

No, zkrátka mám pocit, že tady někdo přemýšlel, chtěl, abyste za své peníze dostali plně funkční a kvalitně zpracovanou hru s chytrými detaily, pořadačem a pravidly, kterou rozchodí rodina s malými dětmi stejně jako babička s dědou s vnoučetem na chaloupce bez přístupu k Youtube návodu. 

A moje resumé? 

Ze hry jsem nadšená, mám ráda hry, které fungují ve všech počtech stejně dobře a neprotahují se zbytečně na nesmyslné herní doby. Velmi oceňuji dobře zpracovanou a vysvětlenou automu, kterou přiznám se, pardon kamarádi moji, jsem si užila vlastně ze všech partií v různých počtech nejvíc. Nevím, zda to tak funguje obecně v sólo hrách, moc jsem jich zatím nenahrála, takže třeba se sólo hráči jen uchechtnou, že je to standard. Když totiž hrajete tah za automu, tak máte dáno, jakým způsobem máte umístit komponenty, a ve svém vlastním zájmu jich chcete splnit co nejvíce. Pokud to totiž neuděláte, automa nasadí houbičku, kterou na konci hry oboduje nemalým počtem bodů. Zároveň jí nechcete nechat ta nejlepší místa, abyste jí dovolili z toho těžit víc, než z toho vytěžíte vy sami. Takže vlastně hrajete takovou hru ve hře a to mě bavilo moc. Ve vícero hráčích oceníte mechanismus houbiček taktéž, umí hru povýšit strategicky výrazně výš, než by člověk na první dobrou čekal, „…a přitom taková blbost, co?“ 

Co se týče cílové skupiny, za mě by měla každá domácnost mít aspoň jednu hru typu Listí – takovou tu, kterou si zahrajete, když jste úplně hotoví po práci, ale potřebujete zastavit mozek před spaním. Či přijede na skleničku banda nehráčů a ptají se vás na váš koníček a chcete jim ukázat, jak strašně fajn to umí být. Nebo zkrátka jedete k rodičům na nedělní oběd a nemáte půl odpoledne na to vysvětlovat a hrát něco složitého.

O tom, že bych to doporučila maminkám a jejich dítkům kvůli rozvoji jemné motoriky a prostorové představivosti při přikládání listů asi nemusí být řeč, a to i v případě, že některé herní mechaniky budete přidávat až časem. 

Zkrátka: Listí je milá, pohodová, relaxační hra, ve které je tak akorát škození, aby vás to neštvalo a trošku nutilo přemýšlet tak, abyste pomohli především sami sobě a nedávali body ostatním zadarmo a moc doporučuji si ji někde minimálně vyzkoušet. 

Hra má k dispozici v češtině i rozšíření, a byť jsem jej zatím nehrála, koukala jsem na pravidla a tváří se to, že by jí to mohlo zvednout znovuhratelnost a komplexitu, což my doma vždycky rádi, takže už po něm pokukuji, abychom Listí dostávali na stůl i nadále, protože mě osobně moc baví. :)

…pokud čekáte, že dojde ke shrnutí, protože „kdo by ten sloh četl“, tak tady je: 

Co vidím jako přednosti této hry? 

Co se dalo udělat lépe?

Tak a to je ode mne vše, tedy vlastně není…

Pokud po hře Listí pokukujete a chcete si to ještě jednou a celé shrnout, nebo nemáte čas či chuť číst, můžete se mrknout na mé video, kde v podstatě vše tohle zvládnete za čtvrt hodinky, včetně okouknutí komponent. 

Díky za pozornost a přeji, ať se vám hra líbí aspoň z půlky tak jako mně. :)

Sdílet s přáteli: