Vítejte v renesanční Florencii

Autor: Addam | 17.4.2018 | 5

Příběh hry a zpracování

Při partii Lorenzo il Magnifico se ocitnete v renesanční Florencii jako jedna z větví vlivné rodiny Medicejů, která byla tak významná, že dala světu tři papeže a dvě francouzské královny. Na nádherně ilustrovaném hracím plánu najdeme všechny tři největší dominanty Florencie - 84 m vysokou Giottovu zvonici se stěnami obloženými barevným mramorem, pátý největší chrám na světě - katedrálu Santa Maria del Fiore i opevněný Palazzo Vecchio, tedy Starý palác, ve kterém sídlila Rada pěti set. Grafické zpracování herního plánu je hezké a velice přehledné, hře bych jen vytkl provedení jednoho z důležitých komponent - herních karet. Ilustrace na kartách jsou totiž slušně řečeno minimalistické a grafikovi bych za ně dal pořádně za uši. Ostatní komponenty však jinak působí velice poctivě.

Mechanismy

Hra je pro 2-4 hráčů, nemá příliš složitá pravidla a je poměrně intuitivní. Hratelná je v jakémkoli počtu hráčů a platí zde úměra, že čím je hráčů více, tím je na herním plánu těsněji a hra je náročnější, dle mého názoru však i zábavnější. Hlavním herním mechanismem je worker placement v ryzím slovy smyslu. Hraje se na 6 kol, po kterých proběhne závěrečné hodnocení.

V každém kole hráči vysílají čtyři členy své rodiny do ulic Florencie plnit nejrůznější úkoaly - získávat venkovské statky, které zajistí zdroje surovin, stavět městské manufaktury, ze kterých plyne bohatství i sláva, přivádět na váš dvůr moudré rádce, věnovat se politice a konat hrdinské činy - např. zvelebovat město nebo v čele vojska táhnout proti kacířům. Zatímco ti méně výkonní členové úřadují v paláci a zajišťují vaší rodině výhodnou pozici do dalšího kola, nebo procházejí tržiště a získávají cenné zdroje u zbrojíře či v bance, ti schopní dohlížejí na sklizeň nebo na produkci ve vašich manufakturách.

Síla každého člena vaší rodiny je určena před každým ze šesti kol hodem příslušné kostky, který platí zároveň pro všechny hráče. Všichni tak mají své lidi v daném kole stejně silné. Hod ovlivní vaši akceschopnost a mechanismus dobře simuluje „bohatá“ a „chudá“ léta - při vysokých hodech si můžete dovolit získat drahé karty z vrchních pater věží a lehce zvládnout úspěšnou sklizeň nebo produkci v manufakturách. Při nízkých číslech (tedy málo schopných členech rodiny) je z věží získáno málo karet, je obtížné sklízet i produkovat a vaši lidé vykonávají spíše podpůrné akce.

Součástí hry je i minirozšíření s historickými osobnostmi, které hru příjemně zpestří (k dispozici jsou např. Nicolo Machiavelli,  Leonardo da Vinci, Cosimo de Medici, sám Lorenzo de Medici, Francesco Sforza, Filippo Bruneleschi, Sandro Botichelli a další). Výběr osobností probíhá na začátku hry formou draftu a dané postavě musíte v průběhu hry splnit její náročné požadavky, než se k vám přidá. Pak vám ale přináší buď permanentně nebo jednou za kolo zajímavý bonus. Přidávám se ke kritikům toho, že slavné výroky jednotlivých postav zůstaly italsky či latinsky a nebyly přeloženy do češtiny; hru by určitě okořenilo, kdyby hráči mohli při vyložení osobnosti citovat její slavný výrok. Na druhou stranu oceňuji, že vydavatel přiložil osobnosti už k základu a nechtěl na nich vydělat separé prodejem.

Církev

Hra dobře odráží vztah Medicejů a církve. Někteří příslušníci rodu církev podporovali, jiní zase v renesančním duchu brali církev jako nutné zlo a konali pouze nutné minimum, aby si ji neznepřátelili. Stejné to je i ve hře. Třikrát za hru jste konfrontováni s tím, zda-li jste v očích církve vzornými křesťany. Pokud jste zbožní, vše je v pořádku a vaše sláva o něco vzroste. Pokud ne, papež na vás uvalí jednu z mnoha druhů klateb, které můžou výrazně ztížit další postup hrou. Nicméně, klatby jsou od začátku hry dopředu známy. A tak, stejně jako si ve Vládcích podzemí můžete přivést před bránu paladina a nachystat se na něj tak, že mu z brnění uděláte přesýpací hodiny, i v Lorenzovi se můžete na nepřízeň církve připravit. Pokud už dopředu víte, že vás církev od druhé třetiny hry omezí např. v budování armády, hrajete pacifisticky, na jakékoli vojenské choutky rezignujete, pumpujete zdroje do ekonomiky, bohatnete a ukazujete černoprdelníkům dlouhý nos.

Atmosféra a téma

Téma hry je poměrně zajímavé - stylové události, budovy, historické osobnosti i akce nahrávají hráčům, kteří si atmosféru renesanční Florencie chtějí pořádně užít. Ovšem jako u všech eurovek vždy záleží na HRÁČÍCH, jaká hra bude, posuďte sami - verze 1: "Stavím hradby kolem našeho drahého města. Sice mě to stojí šest kamenů, ale uvolní se mi tím čtyři bataliony, které budu moct příští měsíc poslat do války na pomoc králi." vs. verze 2 téže situace: "Platím šest šutráků, beru čtyři štíty a příště budu moct hrát tudlenctu fialovou akci…jo, neviděli jste někde můj červený váleček?“

Cesty ke slávě

Cest k vítězství vede více a nedá se říct, že by jedna z nich byla dominantní. Hráči mohou budovat svou pozici různými způsoby, z nichž základní strategie je získat na svých statcích na venkově zdroje a ty pak přeměnit v městských manufakturách v takové bohatství a slávu, že by z ní i strýčkovi Skrblíkovi spadly brýle.

Závěr a hodnocení

Podle mého názoru je Lorenzo il Magnifico výborná hra, která zaujme a pobaví hráče od začínajících po pokročilé. Mám za to, že herní mechanismy jsou dobře vyladěné, míra náhody i míra interakce jsou nastaveny poměrně mírumilovně. Hráči mezi sebou nijak aktivně neválčí, ale tahy ostatních vás přesto setsakra ovlivní. Celou hru děláte spoustu zábavných a atraktivních rozhodnutí, ve stylu „mám už získat tu milenku, ať mi ji někdo nesebere, nebo radši natěžit kamení v lomu, ať můžu příště produkovat v cechu kameníků? Ty jo, taky se teď dívám, že kardinál nabízí pomoc a nechce za to vůbec moc.“ Téma je zajímavé a kdo si ho rád užije, bude spokojen. Kdo hraje spíše na body a téma pro něj není důležité, nebo kdo potřebuje, aby na něho téma ze hry stříkalo silou hasičské hadice, ať radši šáhne po jiné hře. Pro mě osobně je však Lorenzo jedním z nejpříjemnějších překvapení loňského roku.

Sdílet s přáteli: