Válka je svinstvo

Autor: Mymoslav | 18.10.2022 | 4

Ve válce dají politici munici, bohatí jídlo a chudí svoje děti. Po válce politici uklidí munici, bohatí získají ještě více jídla a chudí jdou hledat hroby svých dětí.

– srbské přísloví

To jako vážně? Má opravdu smysl číst recenzi s takto depresivním úvodem a zahrát si hru This War of Mine? Rozhodně ano. Jedná se totiž o drahokam (někdy trochu neobroušený) mezi deskovými hrami, a to z jednoho prostého důvodu – během hraní budete zmítání hromadou naprosto protichůdných pocitů (smutek, zloba, strach, lítost, pochopení, soucit, radost, nadšení atd.), a pokud se vašim civilistům podaří válku přežít, čeká vás obrovské zadostiučinění.

O čem to je?

Jak bystřejší jedinci jistě pochopili, jedná se o příběhovou hru s hutnou atmosférou, ve které není nouze o dramatické situace, nesnadné volby typu „co je menší zlo“, boj s vlastním svědomím a také náhodou. Zarytí euro-hráči všech zemí… čtěte dále, aneb jak řekl někdo moudrý: „Všechno zkuste, ale co je dobré, toho se držte“.

Hra se odehrává na přelomu 20. a 21. století během občanské války v jednom rozbombardovaném městečku s názvem Pogoren (podobnost se srbským Sarajevem je čistě záměrná – starší hráči 35+ mají o důvod navíc si hru zahrát). Vy a případně vaši spoluhráči se ujímáte skupinky přeživších civilistů, kteří se před hrůzami války schovali v napůl pobořeném domě, kde začíná jejich každodenní boj o přežití a smyslem jejich (a na cca 3–4 hodiny i vašeho) života je dožít se míru a konce války.

Průběh hry

Ráno začínáte náhodnou událostí, která vám každý den dokáže velmi zpříjemnit (viz následující obrázek).

Obrázek 1 – Ranní událost (aneb to nám ten den ale krásně začíná)

Přes den budete odhrabávat suť, prohledávat, chodit ven (i když na to trochu pozor, protože snipeři, jak se zdá, nikdy nespí), stavět vybavení domácnosti, vymýšlet vynálezy, zabedňovat, topit, vyrábět, opravovat, porozhlížet se, odpočívat, líčit pasti, vařit, pěstovat, poslouchat rádio… no možností je opravdu spoustu, nemám pravdu? Ve skutečnosti budete většinou tak unavení, zranění, nemocní, hladoví a psychicky labilní, že neuděláte skoro nic, nemluvě o neustálém nedostatku dřeva, komponent a součástek, abyste večer při společné večeři zjistili, že vám chybí jídlo a voda a museli rozhodnout, kdo díky svým předválečným zásobám tuku vydrží další noc o hladu.

V noci budete prozkoumávat okolí ve snaze najít nebo nakoupit jídlo, léky, obvazy, nářadí apod. a pokusíte se při tom neumřít. Když se vám domů podaří přinést i trochu vody, dřeva nebo knih na otop, zbylí členové vaší crew, kteří hlídali úkryt, vás jistě odmění velkým objetím, tedy pokud přežili noční nájezd vašich spoluobčanů, kteří se po nocích rádi baví navštěvováním a okrádáním ostatních domácností.

S úsvitem přichází nějaká ta rána osudu, a abychom měli výčet trýznění kompletní, jsou tu ještě 2 úkoly – pro první a druhou kapitolu/část hry, kde se po vás chce, abyste darovali (ano čtete správně) jídlo hladovým, léky nemocným, zbraně neozbrojeným a podobné záležitosti.

Nakonec vás vždy čeká taková malá oslava v podobě karet poslední záchrany a vše jede další den nanovo.

Mám jedinou malou výtku ke skutečnosti, že ve hře máte k dispozici spoustu vybavení, ale většinu z nich vůbec nemáte šanci postavit a mohou budit dojem zbytečnosti. Proč byste také stavěli třeba takovou domácí palírnu, když máte barák jak řešeto a zimu v něm jak na Sibiři? I když uznávám, že takový doušek lahodné 65% pálenky těsně před smrtí nemusí být úplně od věci.

Podobnost s počítačovou hrou

Předlohou této hry byla počítačová starší sestra a nutno dodat, že předělání do deskového hávu se opravdu velmi povedlo. Dokonce bych se nebál napsat, že desková verze hry tu počítačovou o mnoho převyšuje, minimálně co se týče obtížnosti a atmosféry. Ti, co hráli This War of Mine na počítači, mi jistě dají za pravdu, že se stačilo naučit pár základních principů a hru jste prošli v podstatě bez ztráty kytičky. U deskové varianty tohle ale naprosto neplatí a každá partie bude boj o přežití. Pokud jste v počítačové hře dokázali odklidit suť z úkrytu za jedno odpoledne, tak vězte, že tady se vám to většinou nepodaří ani za celou hru. Pokud vám v počítačové hře stačilo obstarat si nůž a noční nájezdy jste pak prozívali, tak tady budete pokaždé třesoucí se rukou otáčet kartu nočního nájezdu, abyste v infarktovém rozpoložení zjistili, o co všechno jste přes noc přišli a že váš hrdinný obránce úkrytu skončil v kaluži krve. Zatímco v počítačové hře vás jednou za 2–3 dny chodil pravidelně navštěvovat obchodník, takže o shoppování nebyla nouze, tady budete horko těžko hledat možnosti obchodu a často budete riskovat kulku mezi oči, jen abyste sehnali trochu krysích kostí do polívky. Nebo tu vidíte okolo nějaké krávy, detektivové? Těch rozdílů oproti počítačové verzi je spousta a díky tvůrcům za ně. Obtížnost této hry může někdy být při troše smůly brutální, což ne všem může vyhovovat, ale jste ve válkou zmítaném městě, tak co jste čekali?

Obrázek 2 – Příklad nočního nájezdu zvyšujícího srdeční činnost o 100 %: 1 + 3 zranění = Epilog (sbohem Antone, tvoje rozpravy o pravdě a lásce nám budou chybět)

Pravidla a znovuhratelnost

Hře přispívá k dobru skutečnost, že má jednoduchá, krátká a dobře napsaná pravidla, která se dají rychle naučit i vysvětlit nezkušeným hráčům. Při hře se sice může stát, že narazíte na něco, co vás v pravidlech neučili, ale s tím vám rychle poradí buď váš internetový vyhledávač nebo logický úsudek.

Co ovšem opravdu stojí za chvalozpěvné chorály, je kniha příběhů, díky kterým má hra obrovskou znovuhratelnost a jejím tvůrcům a překladatelům budiž vzdána čest a respekt. Příběhy jsou vskutku originální a je jich tolik, že se mi ani po 10 hrách nestalo, že bych na nějaký příběh narazil dvakrát.

Je také ovšem nutné zmínit fakt, že hra nemusí být vhodná pro děti, na což upozorňují i sami tvůrci. Chcete odpovídat na otázky: „Tati a jak se ten pán, co přišel o nohy, dostane domů?“… „A tati, co té hodné paní ti zlí pánové udělali?“ Já tedy ne, a proto hru hraji nejraději sám nebo s 1 či 2 dospělými hráči. Ve dvou hra pěkně odsýpá a některé situace, zejména když se jedná o to, jestli někomu mimo vaši partu pomoct, či nikoliv, mohou vést k zajímavým debatám, až hádkám, a větu: „Já ti to říkal,“ uslyšíte poměrně často, zejména při hře 2 a více hráčů.

Kvalita komponent

Krásně zpracovaná herní deska, na které váš úkryt vypadá opravdu cool a zároveň přehledně. Detailní plastové miniatury lákající k nabarvení. Kvalitní žetony a karty. Komponenty z tvrdého plastu. Lepená kniha příběhů.

Zde opravdu nemám co vytknout, jen se trochu bojím, jestli se mi z knihy pravidel nestane za pár let salát.

Obrázek 3 – Ukázka komponent

Závěrečný verdikt

Hru bych rozhodně doporučil těm, kdo mají rádi silný příběh, atmosféru, nervy drásající situace a nevadí jim větší míra náhody a prostředí, do kterého je hra zasazená (psychicky labilnější hráči, nechť hrají pod dohledem kamarádů, případně ošetřovatelů).

Hru pravděpodobně neocení malé děti, hráči hardcore euroher, hráči, co nemají rádi dlouhé hry nebo hry s vyšším podílem náhody, a citlivější jedinci, kterým se při představě střev opouštějících břišní dutinu dělá nevolno.

Sdílet s přáteli: