Týmový tetris, anebo ne?

Autor: Tempest | 22.10.2020 | 1

Když jsem se poprvé na deskomaratonu setkal s touto hrou, nebudila mé sympatie. Co si budeme povídat, jakýkoliv tetrisovitý tvar v nás prostě evokuje pocit (a touhu), že budeme skládat a mazat řádky. A to je v dnešní době zábava již překonaná. Sedl jsem s dcerami (7 a 10 let) ke stolu tak trochu z nouze, a nakonec jsme dobrý půden strávili téměř výhradně právě u Blokusu 3D.

To, co mne přinutilo dát hře šanci, bylo na první pohled velice slušné dílenské zpracování. Hned po otevření krabice na mne vykoukla bytelná stříbrná plastová herní plocha, ta velká otočná platforma s předpřipravenými místy na pokládání kostek. Ani ty kostky nepůsobí nijak laciným dojmem, nicméně asi ani nijak extra.

(Pozn.: Verze „Rumis“ nabízí kostky i dřevěné a hrací plochu normálně tištěnou kartonovou bez prohlubní, do kterých kostky padnou, jak se říká, jako „řiť na hrnec“, i když otočný systém je zachován. Plusem je aktraktivnější grafický design, minusem je právě absence té bytelnosti a provázání kostek.)

Vysvětlení celé hry trvalo asi tak dvě minuty, včetně pití kávy. Cíl se dá srazit do jedné věty a pravidel je tolik, že byste je spočítali na prstech jedné ruky truhláře po letech práce na hoblovce. Snadno pochopitelné i pro dítě... anebo politika.

Vodou na můj mlýn bylo celkové zaměření hry – přemýšlivý kus se zaměřením na prostorovou představivost – to mám rád. Takové místy až „hranaté šachy“, kde se snažíte být o tah před soupeřem.

S přibývající praxí také začnete zvažovat možnosti tahu, abyste co nejúčiněji blokovali tah soupeři. Neustále nakukujete, jaké kostky tomu proti vám zbyly, a otevírá to (pro mne) velmi oblíbenou bránu pro „hráče – škodíky“ a dojem „hranatých šachů“ to ještě umocňuje.

Dle mého názoru nemá hra nijak oslnivou znovuhratelnost – ano, vždycky vám soupeř položí kostky jinak a vy musíte reagovat, ale nelze se vyhnout jistému stereotypu, danému dozajista jednoduchostí herních mechanismů, které jsem o něco výš vychválil. V souvislosti s tím velmi tleskám nápadu použitých herních šablon – v základním počtu čtyři, ale s metodou 3D tisku se snadno dají najít a pořídit další a samo-domo zlepšovači mají volné pole působnosti. Šablony zvyšují variabilitu a nutí vás měnit taktiku podle momentálního setupu.

Blokus 3D hodnotím jako nenáročnou hru na vyplnění času. Není to ani moc vstupní hra (nehráči toho moc z kouzel deskovek neukáže), ale umí zabavit dospělého i dítě, a zvláště u těch druhých jmenovaných je přinutí rozhýbat mozkové závity. A to se počítá.

Jako úplnou tečku bych zmínil jeden negativní aspekt – hra je v ČR prakticky k nesehnání (k datu psaní recenze). Já sám jsem složitě dostával svůj exemplář z Iowy, přes Floridu do ČR a zabralo mi to 4 měsíce. Ale i když se to protáhlo a prodražilo, nelituji.

Sdílet s přáteli: