Děkujeme, že alespoň zvážíte přestat blokovat reklamy na Zatrolených hrách.
Je to náš hlavní zdroj příjmů, ze kterých financujeme provoz Zatrolených her.
Autor: mh | 12.3.2022 | 12
Jak jsem se dočetl v jejím popisu, hra Vzhůru do hor!, kterou na český trh přináší vydavatelství TLAMA games, má být volným pokračováním hry Whistle Stop. Přiznám se, že tuto hru neznám a ani její profil zde na Zatrolených hrách o ní nic moc neuvádí, neboť česky nevyšla, takže zůstaňme u informace, že kde Whistle Stop končí přivedením železnice k úpatí Skalistých hor, tam Vzhůru do hor! začíná. Hráči se vžijí do role stavitelů fantastických strojů, které umisťují na předem připravená lešení a které pak pomocí flotily svých vzducholodí obsluhují a získávají z nich různé výhody. Konstrukce utěšeně roste, stroje pracují, ale pozor – jakmile jsou umístěny příliš vysoko, teplo z jejich činnosti způsobí tání ledu a sněhu z vrcholků hor a vzniklá voda pak zvyšuje hladinu v nádrži pod horami, která postupně zaplavuje nízko položené stroje a uvrhá do vodního víru pracovníky, kteří se nestihnou včas přesunout výše. Vítězem se stává ten hráč, který dokáže nasbírat nejvíce vítězných bodů.
Hra Vzhůru do hor! je distribuována ve středně velké krabici, ve které najdete převážně kartonové komponenty (čtyřdílný hrací plán, desky hráčů, žetony různých velikostí a tvarů), dále pak dřevěné hráčské figurky (vzducholodě tří velikostí, pracovníci), žetony surovin (voda, zlato, železo, uhlí a parní píšťaly, které fungují jako surovinový žolík), karty, dva plastové držáky vody a sešit pravidel. Kromě toho krabice obsahuje ještě poměrně velkorysou zásobu plastových pytlíčků, do nichž můžete jednotlivé komponenty roztřídit.
Docela mě překvapilo, že jeden z hodnotitelů na BGG kritizuje nízkou kvalitu komponent. Mně osobně přijdou komponenty dostatečně kvalitní, dokonce bych řekl, že použitý karton je pevnější, než tomu bývá zvykem. Co bych ale určitě považoval za závažný nedostatek, je absence zelené barvy u hráčských komponent. Zelená je totiž moje barva. Místo ní je však v krabici černá. To je tedy zrada! (Doufám, že jste pochopili, že to nemyslím vážně :) )
Hra je určená pro 2 až 4 hráče, jejichž cílem je nasbírat co nejvíce vítězných bodů. Těch je možné získat opravdu velké množství, jejich počet v našich hrách běžně přesáhl stovku a vítězové atakovali i dvousetbodovou hranici. Body se získávají jak průběžně za stavbu lešení a strojů, tak na konci hry za naplnění dalších bodovaných kategorií. Jeden z kritiků na BGG si dokonce stěžuje, že za všechno dostanete body, a diví se, že nedostáváte body i za úvodní setup. Já osobně nemám proti více bodovacím kategoriím námitek. Je pravda, že body přibývají jak na běžícím páse a o jednou získané už prakticky nemáte jak přijít (výjimkou je na konci hry mínus pět bodů za každého pracovníka, který zůstane ve víru), na druhou stranu to představuje docela dobrou pozitivní motivaci pro hráče, když vidí, jak se mu jeho bodové konto utěšeně rozrůstá. Sice se obdobně rozrůstá i soupeřům, ale to v danou chvíli tolik nevadí. Navíc díky tomuto způsobu bodování se jakékoliv vaše dílčí rozhodnutí podílí na vašem celkovém výsledku. Takže každý váš tah se počítá. A to se mi celkem líbí.
S velkým množstvím bodů, které mohou hráči ve hře získat, nejspíš také souvisí nestandardní řešení jejich indikace. Není tu žádná stupnice, na které by se žetonem vyznačoval aktuální bodový stav jednotlivých hráčů, ale hra obsahuje žetony ve tvaru hvězdiček v nominálních hodnotách 1, 5, 10 a 50 vítězných bodů. Když hráč získá nějaké body, obdrží z banku hvězdičky v odpovídající výši. Situace ohledně bodového skóre jednotlivých hráčů tedy není tak přehledná jako při použití stupnice, ale protože jsme v průběhu hry pravidelně směňovali hvězdičky nižších hodnot za ty hodnotnější, dal se počet bodů celkem rychle spočítat.
Vítězem hry je ten, kdo má po závěrečném bodování nejvíce vítězných bodů. Pokud by nastala poměrně málo pravděpodobná rovnost bodů, pravidla specifikují dodatková pravidla pro určení vítěze.
Nejprve se ze čtyř desek sestaví herní plán. Desky mají výřezy a výstupky, které do sebe zapadnou jediným možným způsobem ve stylu puzzle a v průběhu hry dobře drží pohromadě. Do dvou podlouhlých výřezů v herním plánu se umístí plastové držáky vody (zase to jde jen jediným možným způsobem) a na spodní tyčky se nasadí všech osm destiček hladiny vody.
Na vyobrazená místa po obvodu herního plánu se umístí do sloupečků lícem dolů předem zamíchané destičky jednotlivých strojů (každý typ stroje má vlastní sloupeček) a vylepšení (ve tvaru ozubeného kola). Z každého sloupečku se tři horní destičky umístí lícem nahoru do aktuální nabídky. Na vyhrazené místo se umístí lícem dolů zamíchaný balíček karet, z těch se žádná nabídka nevytváří. Destičky lešení se roztřídí podle typů, zamíchají a každý typ se vyskládá do sloupečku na příslušném místě hracího plánu. Pro první hru pravidla doporučují vynechat některé stroje a vylepšení.
Na spodní patro věže na pravé straně herního plánu se umístí čtyři žetony ocenění typu „záchrana jednoho pracovníka z víru“ a na každé další patro se umístí jeden náhodně vylosovaný žeton ocenění (všechny lícem nahoru). Nepoužité žetony lícem dolů vytvoří zásobu pro případné další použití.
Každý hráč si vezme svoji hráčskou desku a všechny figurky ve stejné barvě. Figurky vzducholodí umístí do doků (výřezů) na levé straně hráčské desky a figurky pracovníků umístí po jedné na každé patro ubytovny na herní plán. Zbydou figurky dvou nešťastníků, které přijdou rovnou do vodního víru pod destičkami s vodní hladinou.
Hráči si náhodně zvolí prvního hráče. (OT: Jedna z mála věcí, které se mi líbí na hrách Ivana Mládka, je jeho formulace: „Losem nebo hádkou se určí, kdo bude začínat.“ Škoda, že se to nepoužívá více.) Každý hráč získá z banku po jednom žetonu vody, železa, uhlí a zlata. Druhý hráč dostane jednu vodu navíc, třetí hráč jednu parní píšťalu navíc a případný čtvrtý hráč oboje, tedy jednu vodu a jednu parní píšťalu navíc. Platí pravidlo, že na konci svého tahu může mít hráč od každého typu suroviny maximálně čtyři kusy. V průběhu svého tahu jich může mít i více, ale pokud se mu nepodaří některé z nich upotřebit, musí přebytečné na konci tahu odhodit.
Poslední hráč si z destiček počátečních schopností vylosuje o jednu více, než je počet hráčů, z nich si jednu vybere, umístí ji do výřezu na pravé straně své hráčské desky a zbylé předá předposlednímu hráči. Ten si opět jednu vybere a zbytek předá předchozímu hráči. Naposledy si první hráč vybere ze dvou zbývajících schopností a nevybranou vrátí do krabice. Počáteční schopnost představuje určitou výhodu hráče oproti soupeřům a jejich podrobný popis je uveden v pravidlech. I zde se pro první hru doporučuje některé schopnosti vynechat.
Nakonec si každý hráč v pořadí od prvního vybere dvě destičky lešení stejného typu z vrchu příslušného sloupečku, jednu si ponechá v zásobě a druhou umístí na volné místo do mřížky na hracím plánu tak, aby se alespoň jednou stranou dotýkala vodní hladiny. Tím je vše připraveno k zahájení hry.
Hráči se počínaje prvním hráčem pravidelně střídají ve svých tazích klasicky po směru hodinových ručiček. Hráč na tahu může provést jednu ze dvou hlavních akcí (buď těžbu, nebo výrobu) a případně zahrát ze své zásoby maximálně jednu kartu nebo maximálně jeden žeton ocenění (toto může provést kdykoliv v průběhu tahu a klidně obojí).
V rámci akce těžba hráč umístí jednu svoji vzducholoď z doku na své hráčské desce buď do některého z volných doků (výřezů) po obvodu herního plánu a získá příslušné vybavení (v některých případech musí zaplatit požadované suroviny), nebo na mřížku uprostřed herního plánu. Vzducholoď lze umístit ortogonálně (vodorovně nebo svisle) buď na prázdná políčka mřížky, nebo na destičku stroje (v takovém případě se celá vzducholoď musí nacházet na jednom stroji, nemůže přesahovat mimo). Umístěním získá hráč suroviny z políček, které se vzducholodí sousedí stranou (nikoliv pouze rohem) a které jsou vyobrazeny buď na destičkách lešení nebo vodní hladiny (na tu nezapomínejte). Zároveň aktivuje stroj, na který byla umístěna, a všechny sousední stroje (roh opět nestačí) a získá z nich příslušný efekt (malé stroje generují suroviny nebo vítězné body, střední a velké však můžou mít i specifické schopnosti). Při zisku surovin a aktivování strojů nehraje roli, kdo lešení nebo stroj na desku umístil, každý hráč může využívat všechny dříve umístěné prvky na mřížce.
V rámci akce výroba nejprve hráč vrátí všechny své vzducholodě z hracího plánu na svou hráčskou desku a pak může provést až čtyři dílčí úkony, kterým se v pravidlech říká práce. Můžou to být maximálně tři stavby a k tomu buď přesun jednoho pracovníka z ubytovny nebo lešení na jiné místo na lešení, nebo záchrana jednoho pracovníka z vodního víru a jeho přesun na lešení (nikoliv obojí současně).
Při stavbě lze postavit buď segment lešení, nebo stroj, přičemž první stavba je zdarma a za případnou druhou a třetí je potřeba zaplatit po jednom žetonu vody. Segment lešení bere hráč ze své zásoby a umístí jej na volné místo mřížky nad vodní hladinou tak, aby se alespoň jednou stranou dotýkal jiného lešení či stroje. Destičku lešení lze přitom libovolně otočit nebo překlopit. Okamžitě po umístění lešení hráč inkasuje jeden vítězný bod za každý okraj segmentu, který se dotýká jiného lešení nebo stroje. Stroj bere hráč opět ze své zásoby, ale musí ho umístit pouze na volná políčka lešení (symboly surovin překrýt může). Nacházejí-li se na překrytých políčkách figurky pracovníků, jsou tito povýšeni. Stroj může být umístěn přes více segmentů lešení, ale každá jeho část musí stát na lešení, nelze ho položit přes vzniklé otvory. Okamžitě po umístění stroje hráč inkasuje příslušný počet vítězných bodů a případné další odměny, které jsou na jeho destičce uvedeny, stroj se však v tuto chvíli neaktivuje.
Pro přesun pracovníka, který se nachází na ubytovně nebo na lešení, je nejprve nutné zaplatit jedno zlato a pak je možné jeho figurku přesunout na volné místo na lešení, což znamená, že nesmí být zaplaveno, nesmí na něm stát jiný pracovník, nesmí na něm být umístěn stroj a ani na něm nesmí být vyobrazen symbol suroviny. Pro záchranu pracovníka z víru je nutné zaplatit dvě zlata a pak je možné jeho figurku umístit na volné místo na lešení podle výše uvedených pravidel. Jenom upozorním, že zachránit pracovníka lze i zdarma v rámci akce těžba umístěním vzducholodě do záchranného doku.
Pokud hráč umisťuje stroj na políčka, která jsou obsazena pracovníky, dojde k jejich tzv. povýšení, přičemž nezáleží na tom, kterému hráči tito pracovníci patří. Nejprve jsou povýšeni pracovníci hráče na tahu (jsou-li takoví) a potom pracovníci ostatních hráčů po směru hodinových ručiček. Pracovník je povýšen tak, že je jeho figurka přesunuta napravo na věž do patra, které přiléhá k příslušnému řádku mřížky. Pokud se na patře nachází žeton ocenění, získá ho hráč, jehož pracovník na toto patro dorazí jako první.
Každému patru věže je přidělen určitý počet vítězných bodů (viz symbol hvězdičky u příslušného patra), který hráč inkasuje za každého svého pracovníka na tomto patře. Logicky platí, že čím vyšší patro, tím větší je bodový zisk. Vzhledem k tomu, že efekty některých strojů umožňují posouvat pracovníky mezi patry věže, body se získávají až na konci hry.
Kromě toho jsou pracovníci na věži na rozdíl od ostatních chráněni před zvedáním vodní hladiny.
Na herním plánu je nakreslen most. Jakmile hráč postaví stroj, jehož libovolná část se nachází nad úrovní mostu, zvedne se hladina vody v nádrži. Hráč vezme horní destičku hladiny vody z držáku a umístí ji na nejspodnější nezaplavený řádek mřížky. Lešení a stroje, které se na tomto řádku nacházejí, se normálně překryjí. Stroj se však stává zaplaveným (i když je překrytá pouze jeho část) a nemůže být nadále aktivován (zaplavený stroj jednoduše nefunguje). Každá, byť jen částečně zaplavená vzducholoď se vrátí do doku svého majitele. Vzducholodě, které se nacházejí na nezaplavené části částečně zaplavených strojů, zůstávají na místě. Všichni pracovníci, kteří se nacházeli na zaplavené části mřížky nebo ubytovny (nikoliv věže), spadnou do víru.
Jak už jsem zmiňoval, některé střední a velké stroje mají kromě generování surovin i jiné, specifické schopnosti. Můžou třeba i měnit některá pravidla, například umístěním stroje Výprodej píšťal přestanou fungovat parní píšťaly jako žolíky. Některé schopnosti jsou poměrně sofistikované a umístění, resp. aktivování takových strojů může představovat významný strategický prvek. Je však potřeba mít na paměti, že umístěný stroj můžou využívat i ostatní hráči, takže jeho případný negativní efekt může později dolehnout i na hráče, který stroj umístil.
Vylepšení si hráč může zakoupit prostřednictvím akce těžba v příslušném doku. Vždy si může vybrat pouze z nabídky tří vylepšení a musí zaplatit suroviny, které jsou na destičce uvedeny. Poté si jej umístí do jednoho z výřezů na své hráčské desce a nabídku vylepšení doplní vrchní destičkou ze zásoby. Hráč může mít maximálně šest vylepšení.
Každé vylepšení přináší trvalý efekt v průběhu hry, který je na něm uveden pomocí ikonografie (a navíc je slovně popsán v pravidlech). Může se jednat buď o úpravu pravidel (např. se žolíkem pro hráče může stát další surovina), nebo o trigger (když nastane nějaká herní událost, hráč může provést nějakou akci). Navíc za něj hráč na konci hry získá uvedený počet vítězných bodů.
Karty může hráč získat prostřednictvím akce těžba v příslušném doku. Jednu kartu může získat zadarmo, zaplacením jedné libovolné suroviny může získat dvě karty a zaplacením dvou libovolných surovin karty tři. Konkrétní obsah vlastněných karet je tajný, jejich počet je však veřejnou informací a není nijak omezen.
Kartu může hráč zahrát maximálně jednou kdykoliv v rámci svého tahu a využít tak její jednorázový efekt. Ten je zase uveden pomocí ikonografie a také podrobně popsán v pravidlech. Použitá karta se pak odloží na odkládací balíček. Na konci hry každé dvě karty v zásobě (tedy nepoužité) přinesou jeden vítězný bod.
Ocenění lze získat především povýšením pracovníka na věž. Žeton ocenění lze buď zahrát maximálně jednou kdykoliv v rámci svého tahu a ihned použít jeho schopnosti, nebo si jej ponechat na závěrečné hodnocení, kde každý přinese jeden vítězný bod. Některá ocenění mají na sobě nakreslenu hvězdičku s určitým počtem vítězných bodů. Tyto vítězné body však hráč získá pouze jeho zahráním v průběhu hry, v konečném hodnocení má i toto ocenění hodnotu pouze jednoho vítězného bodu.
Konec hry se aktivuje v okamžiku, kdy jsou všechna patra ubytovny prázdná. Aktivní hráč dokončí svůj tah a všichni ostatní ještě odehrají poslední tah a tím hra končí (někteří hráči tak mohou odehrát celkově o jeden tah více než ostatní).
Následuje počítání vítězných bodů. Hráči si sečtou hodnotu všech hvězdiček, které získali v průběhu hry, odečtou pět vítězných bodů za každého svého pracovníka ve víru, a k výsledku připočítají:
Hráč s nejvyšším počtem vítězných bodů se stává vítězem. V případě rovnosti vítězí hráč, který má pracovníka na vyšším patře věže. Je-li shoda i nadále, vítězí ten, kdo má v zásobě větší počet předmětů (strojů + lešení + ocenění + karet + surovin). A pokud ani potom nelze vítěze určit, pravidla přikazují sehrát okamžitě další partii hry, která rozhodne o vítězi této partie. :)
Vzhůru do hor! je klasická eurohra, v níž je hlavním herním motorem workerplacement. Kupodivu jako workeři nefungují figurky pracovníků (ti spíše překážejí), nýbrž vzducholodě. Každý hráč má k dispozici tři, které se liší svojí velikostí – nejmenší horkovzdušný balón (o rozměrech 1×1 políčko), střední zepelín (1×2) a největší létající kolos (1×3). Jejich umisťováním do doků podél herního plánu nebo na mřížku těží suroviny, nakupuje stroje, karty, vylepšení a segmenty lešení, jejichž následnou aktivací nebo použitím získává vítězné body.
Od většiny ostatních euroher se však Vzhůru do hor! liší několika mechanismy. Tou hlavní odlišností je fakt, že ačkoliv spolu soupeří, hráči budují lešení a stroje ve společné oblasti a co jeden postaví, to můžou využívat i ostatní. Hráči tak nemůžou bezhlavě stavět stroje, které jim samotným pomůžou, ale musí si uvědomit, že tím zároveň otevírají stejné možnosti i soupeřům.
Zajímavým prvkem je také stavba lešení ze segmentů o čtyřech čtverečcích, které svým tvarem připomínají kostičky známé z počítačové hry Tetris. Protože hráč získá vítězné body už podle toho, kolika čtverečků ostatních lešení a strojů se nově přidané lešení dotýká, je i jeho položení určitou strategickou výzvou. Ta se násobí tím, že hlavní funkcí lešení je připravit prostor pro pozdější umístění strojů, které musí být kompletně umístěny na čtverečcích lešení, a hráči se tak musí snažit z nich vytvářet co nejvíce souvislé plochy.
Další specialitou je princip získávání surovin a aktivace strojů pomocí vzducholodí. Po jejím umístění hráč získá všechny suroviny ze sousedních segmentů lešení a aktivuje všechny sousední stroje. Pokud vzducholoď umístí přímo na některý stroj (což může), aktivuje jej samozřejmě také. Vhodným umístěním vzducholodi tak lze v jednom tahu získat větší množství surovin a aktivovat více strojů najednou a spustit tím zajímavá komba. Vzhledem k tomu, že pravidla umožňují toto všechno provést v libovolném pořadí, naskýtá se tím hráčům široké pole pro uplatnění jejich kombinačních schopností.
Počáteční schopnosti, vylepšení, karty a ocenění pak představují princip, kdy hráči mohou získávat různé vybavení z nabídky, které se pak snaží co nejlépe použít pro dosažení svých cílů. Díky zamíchaným balíčkům je tak ve hře přítomna určitá míra náhody, protože záleží na tom, které konkrétní vybavení je v danou chvíli k dispozici. Tento princip je však i v eurohrách celkem běžný. Jeho zařazení má za následek, že si hráči nemohou časem zautomatizovat vítěznou strategii, ale musí vždy reagovat na aktuální vývoj na hrací ploše. Některým hráčům tohle vadí, ale já mám tento princip rád.
Netradičním prvkem je také postupné zvedání vodní hladiny vždy, když někdo postaví stroj, který zasahuje nad úroveň mostu. Zaplavené stroje vem čert, postaví se nové, problém však činí pracovníci, které hráč nestihne včas přesunout do bezpečí. Takoví spadnou do víru a hráč musí vynaložit určité úsilí, aby je odsud zachránil, nebo mu na konci hry přinesou záporné body.
Pracovníci vůbec jsou pro hráče spíše přítěží, o kterou se musí postarat, aby nebyl penalizován. Nevím proč, ale nějak mi evokují ohrožené osoby ze hry Záchranáři. Na druhou stranu právě pracovníci, resp. jejich (ne)přítomnost na ubytovně je určujícím prvkem pro konec hry. Dokud je na ubytovně byť jen jeden jediný pracovník, hra nekončí. Není tedy pevně stanovený počet kol, ale jak dlouho se bude hrát, záleží na samotných hráčích. Trochu mi to připomíná podmínky ukončení hry u Cestou necestou, tam však konec hry spouští první hráč, který vypotřebuje všechny své tábory. Tady je to naopak poslední hráč, který se svým pracovníkem opustí ubytovnu. Zdálo by se tedy, že pokud hráč, jehož pracovník je posledním na ubytovně, nebude chtít sám hru ukončit, budou muset ostatní hráči hrát i přesto, že už třeba nebudou chtít. Situace však není tak beznadějná. Tito hráči totiž můžou umisťovat své stroje nad úroveň mostu, tím zvyšovat hladinu vody a vytvářet tak tlak na onoho hráče, aby s pracovníkem z ubytovny utekl. A pokud neuteče, tak jednou ho hladina stejně dostihne a uvrhne do víru, čímž se ubytovna vyprázdní a spustí se konec hry.
Tím, že všichni hráči staví v jednom společném prostoru, je o interakci mezi nimi náležitě postaráno. Rozhodně nelze očekávat žádný multiplayer-solitér, kdy byste si hospodařili na svém písečku, syslili si své vítězné body a o ostatní byste se zajímali až při závěrečném hodnocení. Hráči sice nemůžou připravit soupeře o jeho vzducholodě, suroviny nebo vylepšení, ale jinak si neustále hatí plány, ať už neúmyslně, nebo plánovaně, překážejí si, kradou si stroje či vylepšení a vůbec je na hrací ploše veselo. Jak vidíte, je zde i prostor pro škodění.
Eurohry se vyznačují tím, že hlavní jsou pro ně herní mechanismy a téma je až podružné. Nezřídka je téma na mechanismy naroubované tak, že kdyby bylo jiné, nebo nebylo žádné, tak by se hra i tak dala hrát, protože její mechanismy fungují na tématu nezávisle. Přesto má smysl, když i eurohry nějaké tématické zaměření mají. Rozhodně je to přibližuje hráčům a také to hru lépe prodává. Z euroher, které jsem v poslední době hrál, má podle mého názoru asi nejlepší sepjetí s tématem Ztracený ostrov Arnak. Tam jsem snad u každého herního mechanismu dokázal najít propojení s tématem, byť to někdy bylo v trochu stylizované podobě.
Vzhůru do hor! nás svým tématem přesouvá do amerických Skalistých hor v ne úplně přesně specifikované době. Spíš než nějaké reálné zacílení totiž připomíná fantastický svět Julese Verna. Létáme tu v horkovzdušných balónech a vzducholodích, ty však dokáží manévrovat téměř s milimetrovou přesností, aby se nerozbily o lešení a místo toho aktivovaly požadované stroje. Navíc některé ze strojů jako by spíše pocházely ze současnosti, nebo i budoucnosti, např. Laboratoř raketových motorů a Dálkové ovládání. Také těžba surovin z přilehlých segmentů lešení a efekty některých strojů nebo vylepšení jsou spíše podřízeny euromechanismům než tématu a realitě.
Hned se však ptám: Vadí to? A odpovídám si: Nevadí. Aspoň mně ne. Herní mechanismy jsou zajímavé samy o sobě a téma sice nepřiléhá úplně těsně, ale rozhodně hru vhodně doplňuje. Sice na mě nedýchá atmosféra, že někde v horách létám ve vzducholodích a stavím stroje, ale hra se hraje příjemně a určitý nezanedbatelný mozkový výkon také vyžaduje. V žádném případě jsme se při hraní nenudili a to je ten nejdůležitější ukazatel.
Co mě na hře upoutalo, byl design, který na první pohled vypadá promyšleně. Desky hráčů na přední straně kromě pozic pro umístění surovin obsahují i grafické shrnutí tahu, které je dostatečně názorné a v tomto ohledu není potřeba nahlížet do pravidel. Na zadní straně desek je pak popsán postup závěrečného počítání vítězných bodů. Kromě toho mají desky praktické výřezy, do kterých pasují destičky vylepšení i počátečních schopností. Stejně tak praktickým dojmem působí výřezy doků pro umístění vzducholodí jak na boku hráčské desky, tak po obvodu hracího plánu. Zajímavě vypadá i držák na destičky vodní hladiny.
Při vlastním hraní jsme však narazili na některé věci, které už tolik praktické nejsou. Především jsou to ony destičky vodní hladiny. Podle představ autorů by měly být na začátku hry všechny vyskládané do sloupečku na spodní části mřížky. Odsud by se při každém zvýšení vodní hladiny jedna destička vzala a přemístila na požadované místo. Technicky to funguje dobře, jenže hráč, který sedí čelem k hracímu plánu, na začátku hry přes sloupeček těchto destiček nevidí na nejspodnější řádek mřížky, tedy na to, jak jsou na něm rozmístěna lešení a na nich především suroviny. Takže se musí zvedat a naklánět se nad herní plán, což není příliš praktické. Pomoc je snadná – do držáku vložit pouze jednu destičku vody a ostatní umístit poblíž herního plánu a při zvýšení vodní hladiny je brát odtamtud. Nyní je výhled na hrací plochu bez závad.
Podobně můžou trochu (i když ne tolik) zaclánět i sloupečky se zásobou strojů a vylepšení, vždy záleží na tom, kde přesně konkrétní hráč okolo stolu sedí. I tomu se však dá pomoci úplně stejným způsobem.
Trošku neprakticky působí i figurka horkovzdušného balónu, která je náchylná k tomu se kácet.
Autoři se také evidentně snažili minimalizovat texty na herním materiálu. Pro popis efektů na strojích, vylepšeních nebo kartách tedy zvolili určitou formu ikonografie. Některé jednodušší efekty jsou celkem srozumitelné a rychle zapamatovatelné, ikonografie složitějších efektů však není vždy úplně jasná, především co se týká některých detailů. Naštěstí pravidla obsahují seznam a slovní popis efektů všech předmětů ve hře. Jistě, se zvyšujícím se počtem odehraných partií si určitě zapamatujete i ty složité a časem už budete znát všechno, přesto si však kladu otázku, jestli míra grafického znázornění efektů není až příliš přehnaná a jestli nebylo vhodnější v některých případech použít alespoň částečně slovního popisu. Asi nejvíc je to patrné na kartách, jejichž plocha je tím pádem značně nevyužitá. A stejně se některým slovům v grafickém popisu nevyhnuli, např. „odhoď“, „konec tahu“, „změna pravidel“ apod.
A když už jsme u karet, ty na mě osobně působí asi nejvíc škaredě. Za prvé jsou celé hnědé. Za druhé nemají na rubu žádný obrázek, jen tu jednolitou hněď. A za třetí na lícové straně mají na hnědém podkladu pouze název a grafické ztvárnění jejich efektu. Celé to na mě působí takovým prapodivným dojmem a dokonce na videích, které jsem viděl, i dojmem horší technické kvality. Přitom v reálu ty karty mají kvalitu standardní a nemám důvod si na ně nějak zvlášť stěžovat.
Ono vůbec po stránce ilustrací toho hra příliš mnoho nenabízí. Hlavní obrázek je použitý jak na hracím plánu, tak na víku krabice a na úvodní stránce pravidel. Ostatní ilustrace už představují pouze grafické symboly popisující jednotlivé efekty. Ne že by hra působila odpudivě, to nikoliv, s výjimkou karet na mě působí příjemným dojmem. Jen je taková strohá, což mně osobně až tolik nevadí, na druhou stranu je to něco, čeho jsem si všimnul, a tak to zmiňuji.
Přiznám se, že když jsem si poprvé přečetl pravidla (byl to soubor stažený odsud ze stránek a čtený v mobilu), moc moudrý jsem z nich nebyl. Nějak jsem si nedokázal představit, jak hra probíhá. Dnes jsem přesvědčen, že se nejednalo ani tak o vinu pravidel samotných, jako o to, že hra obsahuje některé nestandardní mechanismy a mně chvilku trvalo, než jsem je vstřebal.
Jinak si myslím, že jsou pravidla napsána celkem srozumitelně, je však potřeba si přečíst všechny rámečky, přehledy efektů a také popisky k obrázkům a příklady. Zatím jsme při hře asi nenarazili na žádnou situaci, která by v nich nebyla popsaná nebo byla nejednoznačná.
Také český překlad je uspokojivé kvality, i když drobná editorská práce by mu také neuškodila. Nejvíce bijící do očí je nejednotný styl výkladu, kdy se v některých částech čtenáři vyká a v jiných zase tyká. (OT: Ale to se stane i jiným, např. v prvních třinácti dílech Nemocnice na kraji města si doktor Štrosmajer s doktorem Vrtiškou a doktorkou Královou tykají, zatímco v pokračování od stejných autorů si již vykají.) Při popisu efektů se pak někdy používá oznamovací způsob sloves („vždy když postavíš…, získáš…“) a někdy zase rozkazovací („vždy když postavíš…, získej…“). Narazil jsem též na nejednotné pojmenování jednoho žetonu, který se jednou uvádí pod jménem „žeton dvojníka“ a jindy zase jako „duplikační žeton“. Masochisté si pak mohou zkusit najít v textu pár chybiček, které se vloudily v podobě přebývajících nebo naopak chybějících čárek a v jednom případě i špatného skloňování (patrně došlo na poslední chvíli k přeformulování začátku příslušné věty, ale zbytek zůstal v původním tvaru). Není to však nic, co by nějak snižovalo srozumitelnost textu nebo co by muselo vyvolávat vášnivé diskuze o kvalitě překladu.
Eurohry mají obecně vysokou míru znovuhratelnosti a nejinak tomu je i u Vzhůru do hor! K ní ještě přispívá variabilita úvodního nastavení v podobě počátečních schopností a náhodné aktuální nabídky strojů, vylepšení a také segmentů lešení. Každá partie je tak od začátku trochu jiná a nehrozí tedy ani repetitivnost. Hráči jsou tak nuceni reagovat na aktuální podmínky na hrací ploše a snažit se nalézt nejlepší strategii pro momentální situaci. Po odehrání několika partií se nezdá, že by existovala nějaká zaručená vítězná strategie, kterou když hráč odhalí a bude dodržovat, pak zvítězí. Lze formulovat pouze taktické pokyny obecnější povahy, které mohou pomoci, ostatně pravidla sama některé z nich uvádějí.
Hra Vzhůru do hor! je určena pro standardní rozmezí 2 až 4 hráčů. Hráli jsme zatím buď ve dvou nebo ve třech a hra se v těchto případech nijak zvlášť nelišila. Úplně první hru jsme hráli shodou okolností ve dvou a trvala nám dvě hodiny, následující hra již byla ve třech a trvala tři hodiny. Leč hned další hra, opět ve třech, trvala už jenom zase pouhé dvě hodiny. Počet hráčů se určitě na celkové době hry projeví, protože je víc tahů, ale zdá se, že podstatnější vliv má herní zkušenost. První hra tak bude určitě o něco delší, ty další už budou kratší.
Svou roli taky hraje to, jak moc hráči vyprazdňují ubytovnu a jak rychle se zvedá hladina vody (což spolu do určité míry souvisí). V prvních dvou hrách jsme se se stavbou strojů drželi poněkud při zemi a snažili jsme se co nejvíc stavět pod úrovní mostu, takže voda tak rychle nestoupala, nebyl tlak na vyklízení ubytovny a hra nejspíš tím pádem trvala déle. V dalších hrách jsme se již tolik nebrzdili a vesele jsme stavěli do výšky, abychom s pracovníky dosáhli i na ta nejvyšší patra věže, takže voda stoupala rychleji, rychleji jsme museli uklízet pracovníky do bezpečí a hra také asi díky tomu dříve skončila. Zajímavé však je, že celkový získaný počet bodů neklesal, ale držel se zhruba na stejné úrovni.
Pravidla nenabízí žádný sólo mód, což mě trochu překvapuje, protože to za prvé je módní a za druhé si to umím u této hry docela dobře představit. A asi si to dokáží představit i sami autoři, protože na BGG existuje ke stažení jejich oficiální verze pro sólový režim, samozřejmě pouze v angličtině.
Vzhůru do hor! je eurohra využívající na jedné straně klasické prvky jako workerplacement, těžbu surovin a získávání vítězných bodů, která ale na straně druhé disponuje také několika netradičními mechanismy, které ji ozvláštňují a od hráčů vyžadují přizpůsobení herních postupů. Při hraní dochází k těsné interakci mezi hráči a je tu i prostor na taktizování a škodění (ať již úmyslné, nebo nechtěné). Téma je zajímavé a evokuje fantaskní svět Julese Verna, i když jeho propojení s mechanismy hry je spíše volnější.
Herně se jedná o hru středně náročnou, která od hráčů nevyžaduje žádné speciální dovednosti, a lze ji tak bez problémů hrát i v rodině nebo s méně zkušenými hráči. Má velmi dobrou znovuhratelnost a rozumnou herní dobu, při níž se většinou nebudete nudit, ačkoliv aspoň dvě hodiny na partii si budete muset vyhradit.
I když mi při prvním setkání s pravidly přišla hra nesrozumitelná, již při tom druhém se to změnilo a po jejím zahrání jsem spokojen. Překvapivě s hraním nemají problémy ani ti hráči z našeho rodinného týmu, u kterých jsme se obávali, že jim hra tzv. nebude sedět. Proto se nebojím ji zájemcům jako povedenou doporučit.
Zatím nebyl přidán žádný komentář...
Děkujeme, že alespoň zvážíte přestat blokovat reklamy na Zatrolených hrách.
Je to náš hlavní zdroj příjmů, ze kterých financujeme provoz Zatrolených her.
Marvel D.A.G.G.E.R. DICE PACK
Akt. cena: 250 Kč
Končí za: 8 dnů
