Takový schody do nebe…

Autor: Meeshab | 20.11.2024 | 7

Jsou lidé, kteří sbírají známky, jiní se věnují vrcholovému sportu, někdo hraje deskovky a další třeba ve volných chvílích háčkuje. Ačkoliv jsme každý jiný a máme různé záliby, nesetkala jsem se snad s nikým, kdo nemá rád LEGO. Tento fenomén vznikl ve čtyřicátých letech dvacátého století v Dánsku a od té doby se kostičkový uragán prohnal snad všemi domácnostmi světa. Jen máloco je lepší než nacvakávat na sebe barevné plastové kostičky. Snad jen nacvakávat na sebe tyto kostičky podle pravidel a soutěžit s někým jiným.

Koncept LEGO deskovek rozhodně není nový. Svůj debut si první pokusy o skloubení těchto dvou oblíbených kratochvil odbyly už v roce 2009. Až do roku 2013 takových her vzniklo celkem 40 a některé šly sehnat i na našem trhu. Pak se LEGO hry na nějakou chvíli odmlčely, aby znovu povstaly jako fénix a na naše stoly přinesly Opičí palác – hru, ve které se stanete staviteli, kteří mají znovu vybudovat palác uprostřed džungle. Pojďme se podívat, jak se jim návrat povedl.

Hra Opičí palác vám přijde v krabici, ve které se nachází klasická zelená Lego podložka, balíček karet, dvě oboustranné herní desky, desky hráčů, pořadač se třemi přihrádkami, několik pytlíků s lego kostičkami a český a slovenský návod. Kvalita komponent je, jak už to u lega bývá, na vysoké úrovni. Tady není co vytknout. Návod tvoří dvě dvojstrany z obyčejného papíru, kterým by rozhodně neuškodilo, kdyby je někdo v prostředku sešil, aby se nerozpadávaly, ale pravidla jsou natolik snadná a dobře napsaná, že nějaké sáhodlouhé listování během hry nehrozí, takže tento drobný prohřešek můžeme pominout.

Co už se pomíjí hůř, je podle mého názoru odfláknutý inzert. V krabici najdete pořadač na hlavní stavební prvky – mosty, sloupky a kostičky. Tyto se do něj dobře vlezou, velikost je tak akorát. Ale co s ostatními dílky? Kromě výše zmíněných stavebních prvků totiž máte ve hře ozdoby – různobarevné traviny a válečky, které na stavbu upevňujete. Ačkoliv v návodu je uvedeno, že na začátku hry si jimi můžete vyzdobit okraj herní desky, trošku mi vadí je mimo hru jen tak mrsknout do krabice. A s nimi i opičku, motýlka, žabku a čtyři okrajové dílky, které vám na herní desce drží herní plán (dobře, ty mohou zůstat na desce nacvaknuté na trvalo). Celé dílo zkázy dokonají karty (tedy pokud si je nazagumičkujete nebo nedáte do vlastního zip bagu). Přitom by stačilo udělat jen jeden podobný pořadač, jako je na mosty, sloupky a kostičky…

Ale i přes tento nedostatek, který si šikovný deskohráč snadno vyřeší s pomocí samodomo vyrobeného inzertu, je produkční kvalita hry na vysoké úrovni. Pojďme se ale podívat, o čem hra vlastně je a jak se hraje.

Stručná pravidla

Vaším úkolem je, jak už jsem naznačila, postavit společně se spoluhráči palác uprostřed džungle. Ve svém tahu tedy každý z hráčů z kostiček, které má v zásobě, postaví část společného paláce ve formě schodiště. Stavba má pár jednoduchých pravidel. Začínat musíte vždy na zemi, budované schodiště má stoupat, musí tvořit nepřerušenou linii bez odboček a musí být připojeno k již postaveným částem chrámu. Na barvě jednotlivých komponent přitom nijak nezáleží – je to pouze estetická záležitost. To, na jakém terénu stojí první kostička vámi právě budovaného schodiště, určuje, jakou ozdobu dáte na jeho poslední část (světlá travina, tmavá travina nebo zlatý váleček). Pokud je ozdoba výš než všechny ozdoby stejné barvy, získáte jeden opičí dukát navíc (viz dále).

Podle toho, kolik je ve vašem právě postaveném schodišti mostků, které reprezentují jednotlivé stupně budovaného schodiště, získáváte opičí dukáty, které na konci svého tahu utrácíte za karty. Karty vám pomáhají při stavbě chrámu – poskytují vám stavební materiál, a to buď jednorázově, nebo jako pravidelný příjem každé kolo. Navíc je na každé kartě i bodový zisk – zpravidla platí, že čím dražší karta, tím více bodů přinese. Pokud postavíte sloupek alespoň pět kostiček vysoký, získáte bonusovou kartu s banány, která vám na konci hry přidá dalších 5 bodů. Další body pak na konci hry získáváte za karty opičky, motýla nebo je naopak ztrácíte, pokud u sebe máte kartu žabky (viz dále).

Na obrázku například hráč začal budovat schodiště vlevo dole a postupoval stále výše, čtvrtým stupněm schodiště zahnul doprava a skončil po vybudování pátého schodu – mostku. Začínal na hnědém podkladu, proto umístil na konec svého schodiště zlatý váleček. Získá tedy pět opičích dukátů za schody plus jeden za to, že jeho ozdoba je nejvýše z již umístěných hnědých válečků. Navíc je jeho ozdoba úplně nejvýše ze všech již umístěných, umístí na ni tedy motýlka (jedno z rozšíření zmíněných níže; na tuto ozdobu nejde nyní navázat dalším dílkem). Za to získá kartu, která na konci hry přidává dva body tomu, kdo ji zrovna vlastní. Umístěním hnědého dílku také získal možnost pohnout opičkou - umístí ji někam, kde to bude nejvíc vadit protihráčům – tam, kde sedí opička, totiž nelze stavět. K sobě si navíc bere kartu opičky, která aktuálnímu vlastníkovi získá na konci hry další dva body.

Za výše zmíněné opičí dukáty si na konci svého tahu můžete nakoupit karty. Ty umisťujete na svoji desku hráče, kde pro ně máte rezervovaná čtyři místa. Po pár prvních tazích tedy budete muset začít karty vrstvit na sebe a tím si přikrývat karty s příjmem, který jste měli v předchozích kolech.

Hra končí v okamžiku, kdy už některý z hráčů nemůže vzít ze společné zásoby veškerý příjem, který mu plyne z jeho karet. V té chvíli dohrají ostatní hráči poslední kolo, poté si spočítají banány – body ze všech karet, které se jim během hry podařilo shromáždit, a to včetně banánových karet za vysoké sloupy a z karet opičky, motýla a žáby (viz níže). Kdo má nejvíc bodů, vyhrává.

V krabici jsou i dvě další rozšíření – motýlek a žabka. Kartu motýlka (dva vítězné body) získáte tehdy, pokud se vám podaří umístit ozdobu na nejvyšší část chrámu. I motýlek je putovní a karta s body je tedy vždy u toho, kdo momentálně drží ve výšce prvenství. Žabku si naopak můžete vzít, pokud potřebujete sloupek, který nemáte. Vezmete si ho ze společné zásoby, ale putuje k vám karta žabky, která na konci hry odebírá tři body. Postavičku žabky umístíte na nejnižší bod vašeho právě postaveného schodiště.

A jak se nám to hrálo?

Hned po spatření krabice se dostavilo nadšení. Trošku jsem ho krotila, protože člověk se nemá přetěšit, ale musím říct, že hra nás velice příjemně překvapila. První, co nás nadchlo, byl vizuál. Pravidla stavění a barevnost kostek způsobila, že ať jsme stavěli chrám jakkoliv, vždy z toho vyšla na pohled úžasná stavba! Kombinace čtyř různých barev stavebních částí a dalších tří barev určených pro ozdoby udělá z vašeho paláce výstavní kousek. Drobné figurky zvířátek jen podtrhnou krásu celého objektu.

Ale u her jsou samozřejmě důležité i jiné parametry. I tady však musím vyjádřit spokojenost. Pravidla jsou veskrze velmi jednoduchá, pochopíte je hned, přesto v sobě hra skrývá spoustu možností, kudy se ubírat a za co sbírat body. Bude lepší si do začátku nahrabat hodně kostiček a využít je později, abyste měli větší zisky? (Kostky nemusíte utratit v jednom tahu – můžete si je nechat do dalších kol.) Nebo si hned od počátku budovat stabilní příjem? Kam umístit opičku, abych co nejvíce zaškodil protihráči? Na kterém místě desky začít, abych získal body za umístění ozdoby? To všechno dělá hru velmi napínavou. Chrám se neustále mění, a než se dostanete znovu na řadu, bude třeba cestička, kterou jste si pracně vybudovali, zcela zastavěná kostkami vašich protihráčů, a vy si tak budete muset najít novou cestu, kudy vést své schodiště.

Také máte na výběr ze čtyř variant podložek – dvě oboustranné desky mají různé rozdělení barev na podloží, u těch složitějších dvou jsou dokonce některé startovní pozice zaslepené, a tak se vám celkem zúží možnosti toho, kde stavět. Můžete se tak dokonce dostat do situace, kdy stavět nemůžete, takže si jen vezmete příjem a počkáte si na další kolo.

Celkově je hra velmi dobře vyvážená, neobjevili jsme vyloženě strategii, která by vedla k zaručenému vítězství. Tím, že je pokaždé trošku jiná, baví nás hrát i více partií po sobě. Je pravda, že se hra umí i trošku zaseknout. Přece jen vymyslet nejvhodnější stezku občas zabere nějakou tu chvilku přemýšlení, ale vlastně nás nakonec všechny bavilo sledovat to, jak ostatní staví svoji stezku opičím palácem.

Shrnuto a podtrženo – tato hra se opravdu povedla. Oblíbená stavebnice, oku lahodicí vizuál a vyvážené herní mechaniky jsou podle mého názoru receptem na jednu z nejoblíbenějších deskovek.

Přemýšlela jsem, komu bych hru mohla doporučit, ale vlastně jsem tentokrát nenarazila na žádnou skupinu, které bych ji doporučit nemohla. Takže pokud se poohlížíte po jednodušší, rychle odehrané hře, která zabaví jak děti tak dospěláky, neváhejte a postavte ten nejlepší opičí palác ze všech!  

Sdílet s přáteli: