Shitenno - rozděl a panuj

Autor: Targanar | 8.1.2016 | 3

Intro

Shitenno, jak už název i obal napovídají, je hra, inspirovaná Japonskem a samuraji. Sám jsem ji náhodou objevil podle názvu, který jsem znal odjinud. Poučen z diskuzí na tomhle serveru i jinde, bych ji označil za lehce tématickou eurohru, kde je náhoda primárně potlačena, taktizuje se jak o život a hráči se přímo neohrožují. Ale neplatí to tak úplně. Pokud jde o hlavní zápletku, autor se inspiroval čtveřicí skutečných postav ze Sengoku Jieitai, jinak taky Období válčících států (neplést se stejně označenou etapou čínských dějin). Dovolím si trochu rozšířit stručné info, uvedené v pravidlech. 

Japonsko, druhá polovina 15. století. V čele státu stojí císař, který plní reprezentativní a spíše formální funkci, a dále šógun jako faktický vojenský a administrativní vládce. Jemu jsou podřízeni lenní páni ovládající jednotlivé provincie. S šógunátem, v jehož čele stojí rod Ashigaka, už to nějakou dobu vypadá bledě. Nízká autorita a z ní vyplývající malý vliv na dění okolo. Toho využijí dva nejmocnější klany, které mezi sebou rozpoutají tzv. válku Ónin a ta, ač dopadne nemastně, neslanně, zahájí dlouhý proces emancipace jednotlivých provinčních knížátek respektive klanů, jež reprezentují. Klany spolu válčí, zabírají sousední území, uzavírají dohody a téměř všem jde o to, aby ovládly Japonsko na vlastní pěst a odstavily neschopné Ashikagy. Boje se táhnou až do začátku 17. století. Období válčících států je dodnes mezi běžnými Japonci velmi oblíbené. Píší se o něm knihy, točí filmy (Akira Kurosawa), vymýšlejí počítačové hry (Samurai Warriors) atd. Na jednu stranu pro něj byly typické neustálé boje, vraždění a utrpení běžných obyvatel, na druhou stranu se objevila řada významných osobností, které tak či onak zvyšovaly prestiž svých území, rozvíjely kulturu, náboženství, obchod (všechno významně ovlivněné Čínou), proslavily se na bitevním poli a zaváděly nejrůznější novinky včetně vojenských (palné zbraně od Portugalců). Na konci období Sengoku vykrystalizovali tři nejkrutější a nejchytřejší borci, z nichž poslední - Ieyasu Tokugawa - konečně Japonsko definitivně sjednotil a odstartoval vládu svého rodu na dalších 250 let. Ať už byl Ieyasu jakýkoliv (názory na něj se velmi různí), fakt je ten, že z bezvýznamného a původně dokonce vazalského šlechtice se vypracoval na taktika a intrikána, který se mohl opřít o mnoho schopných a věrných pomocníků. Čtyři nejvýznamnější z nich bývají označováni právě jako Shitenno - čtyři nebeští králové. Tenhle pojem je převzatý z buddhismu potažmo hinduismu, kde se jedná o božské osobnosti, které mají na starosti světové strany, hlídají náš svět a bojují proti zlu. Opět si dovolím krátkou charakteristiku zmíněných pánů, protože ze hry se o nich nedozvíte prakticky nic.

Tadatsugu Sakai - dlouholetý vazal klanu Tokugawa (dříve Matsudaira) ještě z dob podřízenosti mocnějším Imagawům. Šlo o velmi schopného vojevůdce, který se nebál riskantních akcí. Taky patřil k nejhlasitějším zastáncům osamostatnění Matsudairů. Stejně jako ostatní figuroval ve většině důležitých bitev a bohužel se už nedožil sjednocení Japonska.

Tadakatsu Honda - klenot na Ieyasuově koruně, jak ho označil dlouholetý protivník Tokugawů - Shingen Takeda. Je považován za jednoho z nejlepších samurajů té doby. Pověstný byl tím, že údajně nikdy nebyl vážně zraněn, ačkoliv často bojoval v čele svých mužů a byl vidět široko daleko díky ozdobě na své přilbě (k tomu se ještě dostanu). Nehynoucí slávu a respekt si vysloužil během kampaně u hory Kómaki, kde s hrstkou střelců zaútočil přes řeku na mnohonásobnou přesilu jen proto, aby zpomalil postup nepřátelské armády.

Yasumasa Sakakibara - vrstevník Tadakatsua. Kromě bojových kvalit vynikl hlavně jako administrátor a pravá ruka Ieyasuova syna a nástupce Hidetady. V době japonské invaze do Koreje za vlády Hedeyoshiho Toyotomiho byl Ieyasu pověřen úkoly mimo svou doménu a Yasumasa tehdy šéfoval celému byrokratickému aparátu Tokugawů. Mimo jiné měl na starosti třeba přidělování lén vazalským klanům.

Naomasa Ii - nejmladší z celé čtveřice. Jako malý taktak unikl masakru své rodiny, načež se ho ujal Ieyasu a vychoval z něho neohroženého bojovníka, jehož pověřoval těmi nejnebezpečnějšími úkoly. Po vzoru Masakageho Yamagaty (jeden z Shingenových generálů) nechal své muže nalakovat zbroj na červeno (lakování byla ochrana proti korozi, ne projev zženštilosti). Do podvědomí nepřátel se Naomasa a jeho muži doslova vryli statečností a získali označení Rudí ďáblové. Narozdíl od Tadakatsua byl Naomasa nesčetněkrát raněn a zemřel pravděpodobně na následky střelného zranění z památné bitvy u Sekigahary.

Grafika

Autorem všech ilustrací je Vincent Dutrait, který spolupracoval třeba na hře Lewis & Clark: Cesta na severozápad. Za mě grafika velmi povedená s jednou drobnou výjimkou. Tadakatsu Honda nosil na přilbě stylizované jelení paroží (podle legendy mu jelen ukázal brod v jedné ztracené bitvě u řeky). Na obrázku to paroží nevypadá vůbec hezky :-)

Rozšíření

Na internetu se objevilo asi jediné, ale roztomilé rozšíření a to je karta gejšy. Není nutné je kupovat, stačí prostě vytisknout obrázek do příslušné velikosti. Karta s gejšou se položí na provincii Tóhoku. Pokud někdo obsadí první pozici v této provincii, získává k bodům za obsazení další 2 navíc. Karta se následně po směru hodinových ručiček přesune na další provincii a postup lze zopakovat. Nenašel jsem nikde uvedeno, co dělat, když je následující provincie už obsazená. Já to vyřešil tak, že kartu prostě přesunu na další provincii, kde jsou ještě volná místa.

Strategie

To, co byste jako hráč chtěli udělat, se dost mění během hry. Samozřejmě, musíte obsazovat místa v provinciích. Nejlíp první pozici, což vám usnadní ovládnutí provincie jako takové. I když nikde neobsadíte hned první flek, nemusíte ztrácet hlavu. Pořád je tu šance, že ve výsledku budete mít v provincii víc kamenů vlivu. Další místa v provincicích jsou navíc líp ohodnocená. Bonusy je dobré využívat v pravou chvíli. Tím, že je nepoužijete hned a máte je tudíž před sebou, zároveň ukazujete soupeřům, co jste teoreticky schopni udělat, a to má vliv na rozdělování karet. Pro to obecně platí jednoduchý princip. Musíte nabídnout něco, co bude vypadat pro soupeře lákavě, ale vám by mělo zůstat něco kvalitního. Takže Tairó musí být dobrý taktik i psycholog. Je nesmysl někomu s kartou hierarchie dát jen jednoho bojovníka nebo ho naopak zasypat několika kartami navíc. Ideální poměr je zhruba jedna karta hierarchie, jedna karta koku a dvě karty bojovníků. Neustále přitom musíte sledovat, kde daný má hráč kameny vlivu, jakou kombinaci by potřeboval a jestli to ohrozí víc vás nebo někoho jiného. Dvojsečná zbraň jsou tituly. Buď vám umožní hrát dřív a teoreticky získat víc bodů, nebo hrát později, ale pojistit si ovládnutí provincie zvýšením počtu kamenů na dva. Hatamoto sice hraje jako poslední, ale má výhodu bojovníka navíc, což se hodí jak v pozdějších kolech tak u obsazování provincií, kde potřebujete čtyři bojovníky místo tří.

Klady a zápory

+ Originální systém rozdělování karet, který nabízí obrovskou škálu možností. 

+ Ačkoliv se jedná o eurohru, kde by neměla hrát roli náhoda, vytvářejí náhodné situace hráči sami tím, jaké sestavy karet si vyberou, popř. dostanou, kolikátí v pořadí hrají, s čímž souvisí i schopnost daného titulu, a jak a kdy využijí bonusy a schopnosti.

+ Pěkná grafika

- Na začátek složitá pravidla, která leckoho odradí (ověřeno v praxi), ale po první partii už je většinou všechno jasné.

- Velmi náročná role hráče, který rozděluje karty - spousta hráčů se bude modlit, aby to nemusela dělat :-)

- Autor se snaží být co nejvíc tématický, ale moc se mu to nedaří. Používá spoustu japonských termínů, ale třeba u vojáčků použil označení samurai a bushi, přičemž jde vlastně o synonymum. Lepší by bylo tam dát třeba samurai a ashigaru (námezdná pěchota). Při takové inspisraci Japonskem je škoda, že není víc zapojená nějaká dějová linka (já vím, je to euro).

- Hra se jmenuje podle čtyř samurajů, ale klidně by to mohli být mušketýři, členové Čtyřlístku nebo co já vím. Líbilo by se mi, kdyby jejich vlastnosti popř. přednosti byly víc zakomponovány do hry. Např. možnost prohodit kameny vlivu v provincii, kde nejsem já (Yasumasa), mít právo na obsazení první pozice v jedné určité provincii (Naomasa), mít určitý bodový náskok před ostatními (Tadatsugu), potřeba méně vojáčků o jednoho při obsazení určité pozice (Tadakatsu) apod. Pravidla žádné takové akce vyloženě nezakazují a hru by to udělalo ještě zajímavější.

Výsledné hodnocení

Moc pěkná strategická hra, u které se musí uvažovat dopředu, ale zároveň reagovat na momentální rozložení sil a situaci na plánu. Délka hry je zhruba jedna hodina, což je ideální. 

Sdílet s přáteli: