Second Chance

Autor: DA | 2.6.2020 | 2

Second Chance je hra, kde má každý hráč za úkol zaplnit svou čtverečkovou mřížku „tetrisoidními“ dílky. Hráč má každé kolo na výběr 2 dílky, které jsou určeny taženými kartami. Jeden z dílků si vybere a zakreslí do své mřížky. A proč Second Chance? Protože může nastat situace, že ani jeden z dílků zakreslit nemůže, takže dostane druhou šanci.

Vzhled:

Vzhled hry je bílý s nerušícím motivem přírody v podobě zelených lístků a přírodních vzorů. Jednoduché, světlé, zelené, přírodní a ni,c co by bilo do očí. Malá krabice s malou hrou obsahující trhací blok s papíry, krátká pravidla a 56 malých kartiček. Kartičky z lícové strany nemají žádné pozadí, žádný rámeček, žádné elementy, které by mohly jakkoliv narušovat soustředění hráče na hru. Samotná krabice hry, která má uvnitř pevný papírový insert, má navíc informativní charakter - má na sobě totiž znázorněné všechny dílky, které jsou ve hře. Insert tak může posloužit i lépe než samotné přehledové karty.

Doporučení: 

Pro zpřehlednění toho, které dílky jsou ve hře, doporučuji po každém otočení nových karet dílků zakrýt právě odhalené dílky na přehledových kartách či v insertu hry. K zakrývání mohou posloužit nějaké drobnosti, třeba korálky nebo žetony. Hráči tím pádem získají každý svůj tah přehled, který dílek ještě ve hře může přijít na řadu, aniž by byli nuceni nesčetněkrát za hru přehrabovat otočené karty z předchozích kol.

Tipy:

Jestli si hru chcete užít a neskončit příliš brzy, doporučuji si nechávat prázdná políčka spíše ve spojeném tvaru, nežli vytvářet mnoho menších prostorů, kterých již nebude možné vyplnit dalšími dílky. Napojování dílků k sobě má taky něco do sebe. Dobré je ale o napojování za každou cenu neusilovat. Nastanou i situace, kdy se zřetelně vyplatí dílek zakreslit stranou od ostatních. Nezaplňujte mřížku příliš rovnoměrně od středu. Často pak vznikají úzká a dlouhá místa, kvůli kterým můžete zbytečně brzy vypadnout ze hry. Jednoduše počítejte s tím, aby se dílky, které do hry pravděpodobně přijdou později, měly kam vměstnat.

Klady:

Jedná se vcelku o velmi jednoduchou hru, kterou pochopí každý během několika minut a není nutné hru zprvu několikrát hrát, než se vyrovnáte hráčům, kteří za sebou mají už nějakou tu partii. Hra je jednoduchá v první řadě proto, že hráči nejsou zahlcení možnostmi. Jejich rozhodování spočívá ve dvou věcech. První z nich je výběr vhodného dílku, přičemž možnosti jsou jen dvě. Buď ten, nebo onen. Druhá věc je o tom, kam ho zakreslí, což spolu navíc velmi úzce souvisí. No a když se stane, že hráč nemá už místo ani na jeden z dílků, nemá už nad čím přemýšlet a musí pokud možno zakreslit dílek, který dostane z druhé šance. 

Přestože jde o jednoduchou a rychlou hru, prvek náhody není tak přemrštěný, jak by se na první pohled mohlo zdát. Náhoda v Second Chance plyne z karet. Hráč neví, kdy přijdou jaké dílky, takže se musí rozhodovat takticky a s plánováním se nedá příliš počítat. Zato si může - pokud má stále dost místa - dílky zakreslovat, kam se mu zrovna zlíbí. Hráč by tedy neměl mít příliš často pocit, že je to jen o náhodě a měl by cítit určitou volnost, která je ještě podtržená výtvarným aspektem, kdy je jen na něm, v jaké podobě přivede svůj dílek na svět.

Někomu může přijít vhod, že hra je jazykově nezávislá. Herní komponenty neobsahují žádný text. Nemusíte nic překládat, přelepovat ani vysvětlovat. To je fajn.

Také se mi líbí, že hráči provádí tahy společně. Nemusí se čekat na odehrávání tahů ostatních. Teoreticky tedy hra dvou hráčů trvá stejnou dobu jako hra v šesti, což v praxi tak úplně nastat nemusí. Pokud například jeden z hráčů oproti ostatním detailně vykresluje dílek nebo celý nerozhodný hledá místo kam ho zakreslí, nějaké to čekání nastat může.

Zápory:

Co mi na hře trochu vadí je to, že není jednoduše vyřešený přehled toho, které dílky už ve hře byly, tudíž pak nevíte, které do hry ještě mohou přijít. Může to vypadat jako názor hnidopicha, jenže pokud si hru zahrajete, pochopíte, že ke konci hry opravdu chcete vědět, který dílek ještě do hry ještě nejspíš přijde, a který určitě ne. Hra obsahuje tři přehledové karty a přehled dílků je i v samotném insertu krabice. Toto vám ale samo o sobě neudělá jasný přehled. Nezbývá pak než prohledávat již vyložené karty a pamatovat si je. Nějaký přehled, který by se jednoduše ovládal a informoval hráče o dílcích, které do hry pravděpodobně ještě přijdou, a které už určitě ne, by přišel vhod.

Další drobný nedostatek, který jsem zpozoroval, je absence zobrazení tvaru dílku v zrcadlově převrácené poloze. U některých dílků by nebylo od věci mít na kartičce zobrazený dílek v zrcadlové poloze. Ve hře Patchwork Doodle od stejného autora, která byla vydána stejný rok, toto funguje. Na druhou stranu - dílky jsou převážně symetrické. Jedná se tedy jen o několik málo dílků, takže někdo toto nemusí za nedostatek vůbec považovat.

Nakonec ještě zmíním malý detail, který neunikl mé pozornosti. Jde o barvy. Karty s dílky totiž zobrazují dílky v určitém barevném vzoru, který se liší podle toho, jak jsou dílky velké. Jenže vzorové zobrazení těchto dílků nekoresponduje se zobrazením dílků na kartách přehledu, kde jsou dílky jednoduše jednobarevně vyplněné. Představte si například, že se díváte na kartičku, kde je zelenožlutě vzorovaný dílek. Tento zelenožlutý dílek hledáte na kartičce přehledu a tam není zelenožlutý, nýbrž pouze žlutý. Přehledové karty takto zbytečně ztrácejí na přehlednosti.

Závěr:

Na hře se mi líbí mimo jiné kreativita s jakou můžete zobrazovat vaše dílky. Mám tím na mysli, že se nemusíte omezit jen na tužku, či propisku. Můžete využít pastelky nebo fixy a pěkně si pohrát. Tento aspekt můžete ocenit zejména, pokud hru hrajete s dětmi. Podpoříte rozvíjení prostorové představivosti, jemné motoriky, umění kresby a i vy sami si vyhrajete. Hra Second Chance se nese v duchu minimalismu - u téhle hry rozhodně platí, že „míň je víc“. Hra jakoby vybízela samotné hráče, aby dotvořili její obsah. A právě to se v ní koneckonců děje.

Sdílet s přáteli: