Scythe - recenze z Geekcave.cz

Autor: Edric | 18.8.2017 | 13

Wojtek se posadil vedle Anny do vlhkého písku na břehu pěnící řeky a stejně jako ona se zájmem pozoroval šum a shon na vzdáleném druhém břehu. I přes hukot řeky bylo slyšet ruské nadávky a povyk a bylo vidět desítky mužů připravujícíh se k překročení řeky. To hlavní však stálo za nimi, zdánlivě nehybně jako okolní stromy: několik masivních železných monster – mechů. Anna se zvedla a pískla na svého medvěda – času není nazbyt, musí být rychlejší!

Léta páně 1920. V Evropě po letech tuhých bojů konečně skončila Velká válka a zavládl alespoň zdánlivý mír. Všechny válčící strany se stáhly na svá území a vyčkávají, co bude dál, nikdo nechce udělat první krok. Tajemný městský stát známý jako Továrna uzavřel svá masivní vrata a přestal zásobovat vojska zbraněmi a obřími mechy. Váš národ na vás spoléhá. Byli jste vysláni, vy, váleční hrdinové, do nehostinných koutů východní Evropy vytěžit tajemství Továrny a získat tak strategický náskok před ostatními. Uspějete nebo se stanete jen jednou z bezvýznamných postav dějin? Ať se již jedná o slávu Rusvětského svazu nebo Saského císařství, vše závisí jen na vás a vašich rozhodnutích.

Scythe, (anglický výraz pro kosu - jak se několikrát dočtete všude na internetu i v samotných pravidlech), byla, troufnu si říct, nejočekávanější hra, která u nás letos měla vyjít. Jedná se o strategický skvost pro 1-5 hráčů, kdy se ujímáte role průzkumníků a hrdinů vašeho národa a snažíte se pro něj získat vítězství. Po úspěšné kickstarterové kampani se české lokalizace chytilo Albi a v červnu tohoto roku jí přineslo na naše stoly (podotýkám, že první rozšíření se chystá již na letošní Vánoce). Je však hype kolem této hry oprávněný a stojí obří krabice plná komponentů za koupi? V žebříčku serveru Boardgamegeek to hra dotáhla během pár měsíců na 7.(!!!) místo a to již o něčem svědčí. Každopádně odpověď na předchozí otázku je jednoznačné a definitivní  -  !ANO! Ale pojďme si vše společně postupně projít a pomalu projít, ať pochopíte mé nadšení, chválu a zapálení.

Komponenty

Už při prvním pohledu vám neujde, že celá hra je složena v obří krabici, kterou zdobí (stejně jako celou hru a ještě to určitě několikrát uslyšíte) nádherná ilustrace Jakuba Rozalskiho. Krabici rozhodně nezkoušejte zvednout jednou rukou, je pořádně těžká (a hlavně plná až po okraj)! A co že na nás vykoukne po odložení horního víka? V první řadě obsáhlá pravidla, kterých se však rozhodně nemusíte bát, za prvé jsou zcela intuitivní, dobře napsaná a doplněná o mnoho ilustrací herních situací. Pod nimi následuje (krásně) malovaný složený herní plán, který je oboustranný a to z prostého důvodu, protože hru lze hrát buď na standardní velikosti nebo na zvětšené (právě ona druhá strana, kdy původní plán tvoří zhruba 2/3, zbytek si můžete samostatně zakoupit a spojením těchto dvou dílů vznikne obří mapa (podotýkám obsahově stejná jako původní, jen větší a hodící se zejména ve větším počtu hráčů a při hře s rozšířením). Pokračujeme kartami. Těch je ve hře několik druhů – 12 karet továrny, 28 karet setkání, 23 karet úkolů, 42 bojových karet a nápovědní karty pro jednotlivé hráče a frakce.  Od karet přejdeme ke dřevěným žetonům, který je ještě víc a jsou, jak jinak, skvěle zpracované – 80 žetonů surovin (20 od každého druhu), vítězné hvězdy, figurky rekrutů a budov, žetony moci a popularity, kostky technologií. Kartonové dílky stavebních bonusů, násobící žetony (pokud toho produkujute na daném území až moc), žetony setkání a hlavně, abych nezapomněl, vítězné mince v různých hodnotách (stylově zpracované, tak aby každá hodnota náležela jedné frakci, úžasné!). Nesmíme zapomenout ani na 5 hráčských desek z tvrdého kartonu a 5 desek frakce – oboje má přesně vytvarované „dírky“ na jednotlivé žetony, kostky a figurky, kam dokonale sedí. No a teď jsme konečně u toho hlavního (alespoň já se na to nejvíce těšil) – plastové figurky hráčů, tedy vůdců jednotlivých frakcí s jejich ikonickým zvířecím pomocníkem a 4 figurky mechů pro každého hráče (a vzhledově uzpůsobené – Rusvětský svaz tak má mechy opatřené stylovým srpem a pěknou rudou hvězdou, zatímco mech Severských království vypadá jako kráčející loď). Pořád nejste dostatečně nadšení a navnadění na první hru? Dobrá, tak pokračujme další částí recenze.

Jak se hraje?

Nechci vám tady sáhodlouze přepisovat pravidla a doslovně celý herní systém, spíš vám přiblížím základní principy a zajímavosti. Pokud si chcete pravidla detailně prostudovat, můžete si je stáhnout na stránkách albi.cz nebo zatrolených hrách.

Každý z hráčů si vybere jednu z pěti frakcí – Rusvětský svaz, Krymský chanát, Saské císařství, Severské království nebo Polanskou republiku, a dostane k ní vše potřebné – tedy svého hrdinu, mechy, desku frakce, všechny žetony a tokeny v dané barvě. Dále se náhodně zamíchají hráčské desky, každý si jednu vylosuje. Podle desek získá každý hráč potřebné počáteční zdroje. Již zde vidíte, že ne každá partie bude stejná, neboť dochází k náhodným kombinacím frakcí a desek hráčů. Na hrací desku se připraví všechny karty, žetony setkání a postavy hráčů dle pravidel a hra může začít.

Od prvního hráče se hráči postupně střídají ve svých tazích, a to tak, že na své hráčské desce vždy vyberou jednu ze 4 oblastí (kromě Rusvětského svazu vždy jinou než v minulém kole) a to tak, že na ní položí svou akční figurku. Každá z oblastí obsahuje dvě akce – horní a spodní – a hráč provede akce vždy od shora dolů (s tím, že jakoukoliv z nich smí vynechat). Horní akce jsou na každé hráčské desce uspořádány jinak, avšak za totožnou cenu, dolní jsou pak všude v totožném pořadí, ale zase se liší jejich cena a je tedy nutné u každé partie trochu přizpůsobovat taktiku. Horními akcemi jsou – posílení, produkce, pohyb a obchod, dolními pak vylepšení, nasazení mecha, stavba a nábor rekrutů (detailněji vše i s přehlednými ilustracemi v pravidlech). Hráči postupně získávají vítězné hvězdy za splnění jednotlivých podmínek. Je nutné splnit 6 z 10 těchto podmínek, aby hra skončila a přistoupilo se k bodování. Hráč, který jako první získal šestou hvězdu však není automatickým vítězem, ale naopak může skončit až úplně poslední! Vítězství totiž záleží na množství získaných mincí, ať už v průběhu hry nebo při závěrečném bodování, které je závislé na popularitě jednotlivých hráčů, obsazených územích, hvězdách, budovách postavených na herním plánu a surovinách. Logicky pak vyhrává hráč s nejvíce body.

Hra má podle mě několik herních zajímavostí, které musím uvést:

• Vyprodukované suroviny zůstávají ležet na herním plánu, dokud nejsou využity. Pokud tedy promarníte šanci, klidně se může stát, že z těžké dřiny vašich nevolníků bude těžit soupeř.
• Boj se řeší pomocí bodů síly, které jste ochotni investovat a pomocí bojových karet, které vám mohou pomoci. Záleží tak na uvážení hráčů, jak je pro ně daná situace důležitá. A pozor, nejen že musíte (nebo spíš můžete) utrácet body síly, ale také ztrácíte body popularity, protože lidé okolo logicky nebudou nadšení, když jim vaši obří mechové podupou úrodu a zničí vesnice.
• Po první návštěvě Továrny získáte velmi zajímavou věc – tzv. kartu továrny, ta vám pak rozšíří vaši desku hráče o 5. možnost akce.
• Každá frakce je jiná. A když řikám jiná, myslím tím diametrálně odlišná než ostatní, ne jen barvou a tvarem mechů. Musíte tak vždy hrát trochu odlišně.

Jaká je?

Asi teď nikdo nečeká, že řeknu, že by Scythe snad byla špatná hra. Naopak, jak vyplývá z předchozích řádků a odstavců, hra je to přímo skvělá. Jedná se o doslova a do písmene úžasný strategický zážitek, s úžasnou atmosférou, skvěle vyvedenými komponenty a nádhernými ilustracemi. Všechny ostatní hry to u nás letos budou mít hodně složité, protože těžkou vyjdou ze stínu Scythe. Opravdu se mi líbí, že mě hra dokáže vtáhnout a několikrát jsem si nejen při hraní, ale i při samotné přípravě přehrával v hlavě příběhy z tajemné východní Evropy. Za své peníze dostanete opravdu povedenou hru a nebudete litovat jediné investované koruny. Je však třeba mít na paměti, že se jedná o složitější hru, která je sice pravidlově dost jednoduchá, ale přesto vyžaduje důkladné přemýšlení a plánování a rozhodně se tak nejedená o kousek pro rodinné hraní, ale pro zkušené hráče, věkové doporučení je zde zcela na místě.  A vlastně mám nakonec i dvě výtky – první je herní doba, kdy se při větším počtu hráčů a taktizování dost prodlužuje, tou druhou je pak závislost, kterou u vás hra vypěstuje a vy se od ní nebudete chtít odtrhnout!

P.S. Na oficiálních stránkách hry si můžete přečíst informace o jednotlivých hrdinech a frakcích.

P.P.S. Ještě před Vánocemi chystá Albi rozšíření Invaders from Afar, které přidává další dvě frakce, se kterými je už ale od začátku počítáno na základním herním plánu.

P.P.P.S.  Solo varianta je překvapivě povedená a rozhodně stojí za vyzkoušení.

Původní recenze vyšla na geekcave.cz

Sdílet s přáteli: