Roztěkaný boj o kosmické ještěrky

Autor: Slouha | 4.5.2021 | 3

Máte už dost her s generickým sci-fi nebo fantasy tématem? Nezoufejte již déle. TLAMA games vám přináší příjemnou karetku pro tři až pět hráčů s názvem Kosmodraci. Jak sám název možná napovídá, ta v sobě pro jistotu snoubí oba zmíněné žánry! Draci tak chrlí zlatý oheň napříč vzduchoprázdnem a vaše vesmírné lodě plné fantaskních emzáků na ně střemhlav nalétávají. Kdo si odnese nejvíc trofejí na svou domovskou planetu? A za jakou cenu?

Vesmírný manuál a předletové přípravy

Kosmodraci pro mě byli trochu jako vlétnout do planetární mlhoviny. Vůbec jsem nevěděl, co od hry čekat. Přečetl jsem si, že za ní stojí téměř neznámý tvůrce Richi Haarhoff a že se hra prezentuje jako „štychovka bez barev“. Kromě toho hra na první pohled nevypadala, že by přicházela s něčím unikátním.

Chvíli mi trvalo, než jsem přelouskal krátká pravidla. Ta jsou poměrně přívětivě napsaná, ale neumí jednoduchost základního konceptu hry úplně dobře prodat. Například se zde nachází zcela zavádějící ilustrační obrázek na straně 3, který zobrazuje situaci, která při hře (ani během přípravy) nikdy nenastane. Přes tento velmi drobný retardér na startovací rampě jsem však úspěšně zjistil, v čem hra spočívá a dobrodružství mohlo začít.

Ale ne tak rychle. Nejprve je třeba vybrat lovnou zvěř. Z balíčku kosmodraků vezměte náhodně sedm karet a bez toho, abyste se na ně podívali, z nich uděláte hromádku lícem dolů. Všichni lovci a lovkyně pak obdrží jednu ze zbylých karet kosmodraků. Na tu se také nepodívají a položí ji před sebe. Na rubové straně karty je vyobrazena vesmírná loď, kterou budete při lovu používat. V průběhu letu bude loď také získávat štíty či poškození. Stranou dáte ještě bodovací karty, které představují dodatečná kritéria, podle nichž se na konci zhodnotí, jestli vaše výprava stála za to. Tak a teď snad již můžeme vyletět!

Verbování odstřelovačů a údržbářů

Ještě počkat! Nemůžete se přece do hlubin kosmu vypravit jen tak s prázdnýma rukama. Nejprve je třeba najmout posádku – tj. získat karty, se kterými budete hrát. Možná si říkáte: „Ale čím té posádce zaplatím? Za poslední výplatu jsem si nakoupil hromadu deskovek!“ Ale nezoufejte. Tahle posádka do toho totiž jde čistě kvůli potěšení ze zdecimování vysoce ohroženého druhu galaktických ještěrek. Nebo tedy ze škodolibosti, že dostanou šanci znepříjemnit lov vašim protivníkům a protivnicím. Pak už záleží jen na vás, co z toho je vám více po srsti.

Nabízí se vám 80 různých mimozemských potvůrek s různými dovednostmi a s různými předpoklady pro to, že nějaké kosmodraky uloví. Zde určitě stojí za zmínku velmi povedené ilustrace Floriana Biege, jenž se možná trochu nechal inspirovat filmem Příšerky s.r.o. Obrázek každé zrůdičky, která se může stát členem vaší posádky, je unikátní a je přizpůsoben jejím schopnostem.

O jaké schopnosti se jedná? Někteří příšeráci vám zkrátka na konci hry pomohou k získání či ztrátě dodatečných bodů. Jiní lovit moc neumí, ale zase můžou na vaší lodi dělat nějaké poměrně důležité údržbářské práce. Další zase radši hrozí poškozením lodi vaším protihráčům a protihráčkám.

Rekrutování posádky je však omezené, protože probíhá formou tzv. draftu. Ze začátku každý dostane 9 karet těchto podvratných živlů. Jednu si vybere, položí si jí lícem dolů před sebe a zbytek pošle dál protihráči či protihráčce po své levé ruce. Takto obdrží karty od člověka vpravo, z nichž opět jednu vybere a zbytek pošle dál. Takto karty kolují, dokud před sebou všichni nemají opět 9 karet, které si sami zvolili. Nikdo nic neplatí a může se konečně jít na do akce!

Hon s přestřelkou a evaluace strategií lovu

Na začátku druhé (a řekl bych hlavní) části hry otočíte vrchní kartu z připraveného balíčku kosmodraků, čímž odhalíte první kořist vašich raketek. Počínaje začínajícím hráčem všichni postupně vyloží po jedné kartě posádky z nadraftovaných karet. Pokud má karta zahraného člena posádky speciální schopnost štítů, poškození či opravy, vyhodnotí se tato schopnost ihned po zahrání karty. Štíty vaší loď do budoucna chrání před poškozením a před ne-tak-zbloudilými střelami kapitánů a kapitánek ostatních lodí. Poškození vám přináší záporné body na konci hry, ale můžete se jej zbavit zahráním karet se schopností opravy.

Karty posádky mají hodnoty od 1 do 80, přičemž každá hodnota se v celém balíčku vyskytuje vždy pouze jednou. Kdo vyložil v daném kole kartu s nejvyšší hodnotou, ulovil kosmodraka a vezme si jeho kartičku jako trofej. Poté se ale ještě spočítá, kolik symbolů zaměřovače je na kartách, které zahráli ostatní hráči a hráčky. Loď, která ulovila v tomto kole kosmodraka, ztratí za každý symbol zaměřovače jeden štít či získá jedno poškození. Poté se otočí další karta kosmodraka a hon pokračuje.

Hráč, který byl úspěšným lovcem v předcházejícím kole, bude v dalším vynášet jako první. Zahrané karty si hráči a hráčky nechávají vyložené před sebou, protože se mohou promítnout ještě v závěrečném vyhodnocení.

Vyhodnocení nastává, jakmile je uloveno všech sedm kosmodraků. Zbylé dvě karty, které hráči nezahráli, se zkrátka odhodí. Pak si hráči spočítají všechny body na svých ulovených kosmodracích, kladné a záporné body na členech posádky, body za nerozstřílené štíty a mínusové za poškození lodi. Poté dojde ještě k vyhodnocení bonusových karet. Ty vám mohou ještě v závislosti na počtu symbolů výzkumu, morálky a zločinu na kartách posádky a získaných dracích přidat či ubrat poměrně zásadní počet bodů. Kdo má na kalkulačce po tomto závěrečném bodování největší součet, stává se vítězem.

Dumavá pouť či bleskový výjezd

Kosmodraci nejsou úplně klasická štychovka. Nebál bych se dokonce mluvit o zavádějícím označení. Přestože ve hře z nějakého škodolibého či dekorativního důvodu existují barvy, nehrají zde (jak hra pravdivě předesílá) žádnou roli. Nejsou zde ani trumfy ani jiné drobné nuance, které mám osobně ve štychových hrách rád a které je dělají zajímavými. Zůstává jen přebíjení kartami s vyšší hodnotou a to, že ne vždy chcete daný „štych“ (draka) vzít.

Proč byste ho nechtěli? Tady vám hra nabízí poměrně dost důvodů a pestrou škálu situací, které mohou nastat. Třeba byste získali draka, který přispěje k tomu, že budete mít nežádoucí počet určitých symbolů pro závěrečné bodování. Nebo si chcete nechat dobrou kartu posádky na nějakého o něco lepšího draka. Nebo ostatní před vámi zahráli mnoho zaměřovačů a vy si nemůžete dovolit získat tolik poškození. A právě v těchto chvílích, kdy hledáte, co pro vás bude celkově nejvýhodnější, Kosmodraci nejvíce září.

Zároveň je ale tohle hledání poměrně otravnou záležitostí. Pokud chcete být v lovu zvěře z jiné galaxie úspěšní, musíte dávat pozor na opravdu hodně věcí. Neustále byste měli sledovat, kolik daných symbolů pro závěrečné hodnocení mají ostatní. Vaše pozornost by ale neměla být upřena pouze tímto směrem, protože když nezískáte žádného kosmodraka, tak na vítězství moc velkou šanci nemáte. Do toho si musíte hlídat, kolik poškození již vaše loď nabrala, a jestli se jej zvládnete do konce hry zbavit. K tomu všemu navíc potřebujete v první části hry nadraftovat odpovídající karty.

To vše dělá z Kosmodraků poměrně komplexní, přemýšlivou, ale nikoliv složitou záležitost. Což je trochu paradox, protože této hře podle mě více sluší rychlejší tempo. Nejlépe tak odsýpá, když nad vším naopak moc nepřemýšlíte. Vydat se na desetiminutový let je mnohem příjemnější než deset minut jen dumat, zda na výpravu pozvete rohatého střelce nebo šneka opraváře. Za hru bez rozmyslu vás ale Kosmodraci pěkně potrestají. Když nedáváte pozor, můžete se dostat do situace, kdy jste na konci hry zcela namydlení, bez draků a s rozstřílenou lodí a máte pocit, že jste s tím nemohli nic dělat.

Bolest zásahu a taktické klíče

Dynamika samotného lovu je z velké části tvořena již zmíněným mechanismem zaměřovačů. Pokud chcete draka ulovit, musíte neustále brát v potaz všechny zaměřovače na kartách, které ostatní již zahráli, i na těch, které by teprve zahrát mohli. Jedná se o trochu zákeřný konfrontační prvek. A ten určitě nemusí být některým hráčům a hráčkám příjemný. Je totiž poměrně bolestný, co se týče celkového dojmu ze hry i závěrečného bodování. Za jedno poškození lodi bodů totiž ztratíte hned pět. Většinou se tak poškození nevyplatí vůbec riskovat, pokud jste nenadraftovali posádku, která vám loď opraví.  

Nebo vyplatí? Já vlastně nevím. Kosmodraci jsou zvláštní hra v tom, že se v ní špatně hledá nějaký klíč, kterého byste se mohli při hraní držet. Bodování jednotlivých kosmodraků a rozložení symbolů a schopností na kartách posádky působí jaksi „nečitelně“ až náhodně. Obecně sice přibližně platí, že karty s vyšší hodnotou mají nějakou nevýhodu. Ale prakticky až do bodování nemusí být jasné, jak moc velká tato nevýhoda je. To, jestli se vám daný člen posádky vyplatí, závisí zejména na kontextu toho, jak se hra vyvíjí. Což je na druhou stranu dobře, protože je vidět, že se hra jen tak neohraje.

Před a po honu

Kýžené „bum-bum-prásk“ napínavé vesmírné přestřelky je v Kosmodracích také trochu zastíněno přípravou a zhodnocením celé vesmírné cesty. Draftování zde má všechny neduhy, které si pod tímhle pojmem představím. Zabírá poměrně značnou část hry, která jej ve své podstatě nijak nevyžaduje. Bude také vyhovovat více těm, kteří mají lepšího pamatováka a dokážou pracovat s tím, jaké karty si nechávají jejich soupeři a soupeřky. Úporná snaha nadraftovat co nejlepší karty se ve výsledku tak nějak nemusí vyplatit a dává vám dle mého názoru jen částečnou iluzi kontroly. Zároveň, pokud budete hrát bez něj (a i v pravidlech je taková varianta zmíněna), může se vám zdát, že hře něco chybí.

Kosmodraci jsou pro mě zvláštně rozporuplnou hrou. Kombinace mechanik, se kterou přicházejí, nefunguje úplně ideálně. A zároveň, kdybyste některou z nich ze hry odstranili, nějak by to celé přestalo dávat smysl. V tomhle ohledu jde o hru velmi vybalancovanou. Nepředstavuje ale „must have“ záležitost pro fanynky draftování ani pro zastánce her štychových. Není ani pro úplné začátečníky a začátečnice s deskovými a karetními hrami. Zkušenější hráče a hráčky zase může trochu nudit či pro ně nepředstavovat dostatečnou výzvu. Nejedná se o hru pro mainstreamové publikum, ani o (budoucí) kultovní klasiku.

Nic z toho, co jsem napsal výše, ale neznamená, že by pro mě Kosmodraci byli „špatnou“ hrou. Naopak – fungují vlastně dobře. Jen v tomto ohledu první dojem nelhal a z hlediska hraní opravdu nepřichází s ničím výjimečným, neokoukaným. Jestli vás zajímají lehce podvratné a potenciálně konfliktní štychovky, ale stále jednoduché, můžu doporučit třeba Šílenýho prófu. Pokud chcete lehce komplexnější (ale stále jednoduchou) hru kombinující draftování, dražení karet a set collecting, skvělou volbou je Nidavellir. V porovnání s těmito (a dalšími) hrami je cesta do galaxie kosmodraků spíš takový školní výlet. Nic převratného, ale jste rádi, že jste letěli.

Sdílet s přáteli: