Ředitelství silnic a dálnic ve vašich rukách

Autor: Technorocker | 27.1.2023 | 2

Čmárací hry jsou u nás v rodině vcelku oblíbené. Děcka mají rády Kartografy, žena Vítejte ve svém vysněném domově, já zase rád stavím Hadrianův val. Bylo tedy načase vyměnit karty za kostky a vyzkoušet si také něco z příbuzné kategorie roll & write. V té už od roku 2018 hraje podstatnou roli Railroad Ink.

Autoři Hjalmar Hach a Lorenzo Silva přivedli na svět již čtyři barevné edice a minimálně sedm rozšíření (mimochodem jedno z nich je věnováno fanouškům Lovecraftova světa). Stejně jako azurově modrou a ohnivě rudou edici u nás vydává novější zářivě žlutou a bohatě zelenou Albi. Radost udělají všem, kteří rádi něco budují, a nám starším, kteří jsme strávili hodiny správou dopravních sítí u Transport Tycoonu. Nerad bych se do toho zamotal, tak řeknu, že princip hry všech edic je stejný – na herním plánu se snažíte propojit co nejvíce výjezdů pomocí tratí, které padnou na kostkách. Každá barevná edice pak obsahuje ještě čtyři rozšiřující kostky, jež přinášejí do hry nové prvky a krapet ji obměňují. Pěstuji kaktusy, sáhl jsem tedy po zářivě žluté krabičce.

A že je to pěkná krabička – praktická, pevná, s magnetickým uzávěrem. Ideální na cesty. V balení kromě pravidel naleznete čtyři herní tabulky (což určuje maximální počet hráčů), osm kostek, karty cílů a stíratelné fixy. Přiznám se, že ty jsme okamžitě vyměnili za vlastní, protože jsou vážně malé, mají tlustý hrot a jejich potisk zanechává na rukou barvu. Čtyři kostky jsou bílé, to jsou ty základní, které naleznete v každé hře. Na jejich stěnách jsou zobrazeny úseky silničních a železničních tratí, případně zastávka. Pak jsou tu dvě dvojice žlutých rozšiřujících kostek. K těm se ale dostaneme později, nejprve je dobré párkrát si zahrát základní hru.

Jak se stát inženýrem

Pravidla sice mají čtyřiadvacet stránek, obsahují však mnoho názorných obrázků a můžu vám zaručit, že je prolétnete raz dva. V podstatě jediné, co před hraním musíte udělat, je vybrat tři karty cílů. Ty jsou ve hře novinkou, o to víc mě mrzí, že základních cílů, které jsou pro všechny hráče společné, je pouze šest, další tři pak pro každé rozšíření. Hrát lze i bez cílů, ale to mi dává smysl snad jen v první výukové partii.

Základní hra trvá sedm kol. Na začátku každého se hodí všemi kostkami. To, co padne na základních bílých kostkách, pak všichni společně musí zakreslit do svého plánu. Na něm kromě jiného naleznete i přehled všech 15 možných druhů cest. Cesty celkem pochopitelně nemůžete kreslit jen tak někam. Jednak musí být každá nová cesta napojena buď na jeden z výjezdů, nebo jinou již existující cestu. A samozřejmě na sebe nemůžete napojit silnici s železnicí, leda by byl k dispozici symbol zastávky. Otáčení a zrcadlení je povoleno. Hodí se též ke každé právě postavené části tratě poznamenat, ve kterém kole jste tak učinili. K dispozici má každý i šest speciálních křižovatek, které nalezne v horní části svého plánu a které vám umožní zejména propojení různých sítí. V jednom kole smíte použít jednu křižovatku, za celou hru maximálně tři.

Dále tu máme zvláštní budovy, to je další novinka. Jakmile na pole s nimi zakreslíte některou z cest, spustí se určitý efekt:

• Továrna umožňuje zakreslit jednu kostku dvakrát,
• pokud zbudujete zastávku ve vesnici, získáváte dva body, které si zaznamenáte na herním plánu,
• zastavíte-li tři políčka s univerzitou, smíte použít o jednu speciální křižovatku navíc.

Na konci každého kola zkontrolujete, zda se vám nepodařilo splnit některý z cílů, případně si poznamenáte danou bodovou odměnu. První získává čtyři body, druhý dva body a všichni ostatní jeden bod.

Jak už bylo napsáno, Railroad ink je hra kompetitivní, vítězí hráč s nejvyšším dosaženým skóre. To se skládá z následujících položek:

• Součet bodů za propojené výjezdy (ty s modrou šipkou) jednotlivými dopravními sítěmi,
• body za vaši nejdelší nepřerušenou silnici a totéž za železnici,
• body za využitá středová pole,
• body za vesnice,
• body za splněné cíle,
• body za rozšíření,
• odečet bodů za každou chybu, čili otevřenou, nedokončenou nebo nepropojenou cestu.

Rozšíření a další varianty

Nejvyšší čas říci si něco o rozšíření. Zatímco v druhé novinkové zelené edici sázíte stromy a vyznačujete turistické trasy, se zářivě žlutou edicí se vypravíme do pouště. Pěstovat kaktusy, vytvářet kaňony. Rozšíření přináší do hry dvě kostky navíc a jednu kartu speciálního cíle ke dvěma základním. Zásadním rozdílem je, že během kreslení nemusíte použít žádnou z vržených kostek, nehodí-li se vám.

Rozšíření Poušť zkracuje hru na šest kol a žluté kostky v tomto případě nemusíte napojovat tak, jak jsme si ujasnili výše. Za každý zakreslený kaktus získáte na konci hry jeden bod. Aby vám ale kaktusy přežily, musíte je mít umístěné vedle políčka s oázou. Jinak o ně v případě, že padne strana kostky se suchem, přijdete.

Rozšíření Kaňony je o něco těžší. Opět platí, že zakreslované kaňony musí být propojeny s okrajem nebo jiným kaňonem a nelze je větvit. Pokud potřebujete, aby některá z vašich cest kaňon překřížila, musíte použít jedno z dvanácti přemostění, které máte na plánu k dispozici. Na konci hry získáte bod za každé pole svého nejdelšího kaňonu, případně další dva body za každý kaňon, jehož oba konce jsou napojené na okraj plánu.

Hrát můžete i v případě, že s vámi nikdo jiný nechce. V tu chvíli plníte tzv. časované cíle. To znamená, že se snažíte horní cíl splnit do konce třetího kola, prostřední do konce čtvrtého a na spodní cíl máte pět kol. V případě úspěchu získáváte čtyři body. Splníte-li cíl později, útěchou budiž alespoň jeden vítězný bod.

Existuje dokonce draftovací varianta hry. K té ale potřebujete sadu kostek pro každého hráče, tudíž jsem neměl možnost ji vyzkoušet. Věřím však, že může jít o zajímavé hráčské zpestření.

A pozor! Pravidla nabádají i ke hře na dálku. Stačí jen vyfotit hozené kostky a sdílet s přáteli.

Kolaudace

Railroad ink nám přinesla na stůl, co jsme očekávali, i když budování dopravní sítě nakonec nebylo tak snadné, jak jsme si mysleli. K výhře nevede dlouhodobá promyšlená strategie a naopak nelze ani spoléhat na štěstí. Musíte umět měnit svá rozhodnutí, přizpůsobit se kostkám a přemýšlet v okamžiku – a to se mi líbí. Je snadné se hru naučit i nezkušené hráče a hrát s nimi. Na stole je během chvilky a sympatická je i doba hraní: většinou mezi třiceti a čtyřiceti minutami. Co mi na hrách tohoto typu naopak nevoní, je naprosto nulová interakce mezi hráči. Obzvlášť, když si horní část plánku můžete zvednout jako zástěnu. Asi aby protihráči neviděli, na jaký cíl si děláte zálusk. Každý si dumá nad svojí mapou a hra se ve finále mění v řešení logického úkolu, jak co nejvýhodněji poskládat, co padne na kostkách. Když si ke skupince zabraných hráčů přisedla babička se svým sudoku, dokonale zapadla. Je tak vlastně jedno zda hrajete čtyři nebo sám a snažíte se uhrát víc bodů než posledně. Nespornou výhodou hry je zmiňované „cestovní“ balení a samozřejmě fakt, že pokud jste jejími fandy, máte k dispozici čtyřiačtyřicet rozšiřujících kostek. Veškerá rozšíření jsou modulární a kompatibilní s libovolnou edicí. To už znamená pořádnou porci zábavy. Na druhou stranu, pokud vás Railroad Ink nechalo chladným, žádné rozšíření to pravděpodobně nezmění.

Populární téma, pěkné zpracování, ilustrace i přehlednost. Přestože se u nás na první místo mezi „… & write“ hrami Railroad Ink nezařadil, uznávám, že má co nabídnout (dokonce víc, než na co se tváří) a rozhodně patří mezi to nejlepší, co tato kategorie nabízí.

Sdílet s přáteli: