recenze Warzone: Resurrection

Autor: ExEFX | 13.8.2015 | 2

Určitě většina hráčů alespoň slyšela o karetní hře Doomtrooper, zasazené do temné budoucnosti světa Mutant Chronicles, která svého času byla jedna z nejhranější sběratelských karetních her u nás. Už méně z Vás zná figurkovou válečnou hru Warzone, kterou v devadesátých letech přinesla na trh firma Target Games. Warzone se směle pustila do boje o popularitu s produkty společnosti Games Workshop Ltd. a i takřka po dvaceti letech u nás najdete mnoho jejích příznivců. Bohužel se již obě uvedené hry nevyrábí a pomalu upadají v zapomnění.

Velký zlom pro Warzone přišel 15. 2. 2013, kdy se se společnost Prodos Games Ltd. rozhodla pokusit oživit tuto legendu a spustila svojí kickstarterovou kampaň pro hru nazvanou Warzone: Resurrection. Vybrali neuvěřitelných 161.851 liber. Bohužel první produkty Prodosu se úplně nezdařily, a zaslané figurky způsobovali backerům spíše deprese, než vlny bezbřehé radosti. Naštěstí se Prodos velice rychle zmátořil, většinu vadných modelů vyměnil za nové, a dnes směle soupeří s ostatními modely na trhu.

Svět Mutant Chronicles

Úplně poprvé se nám svět Mutant Chronicles představil ve stejnojmenném RPG někdy v počátku devadesátých let. Aktuálně se vydává třetí, zatím asi nejrozsáhlejší, verze tohoto RPG. Vyšlo dokonce i několik novel a komiksů zasazených do dieselpunkového Mutant Chronicles, ale teď už k tomu, jak nám svět popisuje Warzone: Resurrection.

Koncem 21. století je planeta Země na pokraji smrti. Staré vládní struktury přicházejí o poslední zbytky moci a ta se přelévá do rukou mocných korporací, tzv. megakorporací. Přelidněná planeta trpí přírodními katastrofami a hladomorem, ze života jejích obyvatel se stává pomalé čekání na smrt. Megakorporace Bauhaus vyvíjí první terraformační technologii a vyráží osídlit Měsíc. Nedlouho poté Mishima terraformuje Merkur, Kapitol zase Mars.

Země nemá dost zdrojů na záchranu všech obyvatel, a proto korporace odvážejí pouze ty nejsilnější a nejschopnější ze všech. Poslední zbytky lidí staré planety se zmocňují jaderných zbraní a v zoufalém pokusu o opětovné převzetí moci útočí na Měsíc. Ten je však připraven a pomocí svých atomových bomb ničí celý povrch planety. Na Zemi zavládne šedá nukleární zima.

Megakorporace postupně zabydlují nové světy, na Měsíci vzniká ohromná metropole – Luna city. Bauhaus se nakonec usazuje na Venuši. Jediný Imperial nemá vlastní planetu, a tak kolonizuje Hlavní pás asteroidů. Jeho konkvistadoři zkoumají stále vzdálenější konce Sluneční soustavy až koncem 25. století přistávají na Plutu. Tehdy je nalezena runová deska z neznámé slitiny, po jejímž narušení svět zachvátí Černá symetrie.

Její chapadla se rozprostřou po celé Sluneční soustavě a nakazí každičký kus pokročilé technologie. Počítačové systémy kolabují, umělé inteligence šílí a nakonec se hroutí celá ekonomika. Megakorporace se vzájemně obviňují ze sabotáží. Spory postupně přerůstají ve vojenské konflikty, až se nakonec rozhoří První korporátní válka.

V časech těch pro lidstvo nejtemnějších přichází muž, který sní o světle a o míru. Jmenuje se Nathaniel Durand. Lid naslouchající Durandovu kázání, likviduje veškeré myslící stroje, ničí elektrárny. Nový duchovní směr postupně získává miliardy příznivců, a tak je postupně založeno Bratrstvo. Nathaniel Durand je jmenován jeho prvním kardinálem. Kardinál vyzývá všechny megakorporace k míru a pod nátlakem ho všechny podepisují. Končí První korporátní válka a vzniká Kartel, organizace, která má do budoucna řešit neshody mezi korporacemi.

Ale po krátké době klidu čeká lidstvo ještě horší zkouška. Další imperiální konkvistadoři vyráží pátrat po osudu svých předchůdců a za Plutem objevují neznámou podivnou planetu. Planetu Nero. Na Neru je rozlomena Pečeť vzdoru a na svět ze svého vězení uniká Temný bůh se svými apoštoly. Na obydlených světech přes noc vyrůstají odporné Citadely, na města útočí strašlivé zrůdy. Lidstvo na takového nepřítele není připraveno, a tak pomalu podléhá. Jedině Luna, s největší katedrálou a jejím kardinálem zůstává běsnění ušetřena.

Na Venuši do boje míří samotný Algeroth, apoštol války a nekrotechnologie, a jeho nemrtví legionáři vedení nekromutanty decimují veškerý lidský odpor. V době beznaděje a odevzdanosti se do boje zapojí kardinál Durand se svým Bratrstvem. Pomocí Světla vzdoruje Temnotě a nakonec se skupinou největších hrdinů napadá samotného Algerotha. Algeroth je skutečně zapuzen, ale i kardinál podléhá smrtelnému zranění. Nový kardinál Toth vyráží do mstivého protiútoku a Černou legii po mnohaletých bojích poráží. Ta se stahuje do vzdálených koutů Sluneční soustavy.

Nastává věk Světla. Lidstvo pod pohledem Bratrstva žije v míru a harmonii. V průběhu tisíciletí se Černá legie stává legendou, mýtem a nakonec nástrojem Bratrstva k ovládání lidí. Mezi lidmi se šíří korupce, pomalu vznikají nové spory. Podivnou machinací na trhu vniká pátá megakorporace Kybertronik, a to naruší rovnováhu definitivně.

Na Merkuru se rozhoří nová válka mezi Imperiálem a Mishimou, další konflikty raší na Venuši a Marsu. Z lokálních šarvátek roste válka totální, nastává Druhá korporátní válka. V tuto dobu se na Marsu zničehonic objeví nová Citadela. Černá legie je zpět …

…a v tuto chvíli přebírají hráči kontrolu nad bojišti.

Jak se to hraje

Na začátku si každý hráč musí zvolit frakci, za kterou bude hrát. Momentálně máte na výběr z Bratrstva, Bauhausu, Černé legie (zatím pouze jednotky apoštola Algerotha), Imperiálu (můžete volit mezi Ministerstvem Války, nebo Wolfbaneovci), Kapitolu, Kybertroniku a Mishimy. Potom se hráči domluví, jaký typ hry chtějí hrát a kolik bodů budou moci investovat do své armády. Většinou se hraje standardní hra na 1000 bodů. Podle typu hry zjistíte, jaké oddíly můžete a musíte ve hře použít. Například u standardní hry můžete použít 1x vojevůdce, 2x lorda, 4x základní oddíl, 3x podpůrný oddíl a 1x monstrum nebo lehké vozidlo, z toho musíte použít 1x vojevůdce a 2x základní oddíl.

Jakmile máte sestavenou armádu a rozmístěný terén na bojišti, můžete se pustit do hry. Na začátku každé hry je potřeba určit, jakou misi či mise budete hrát. Všechno rozhoduje hod kostkou D20 a na výběr máte celkem velké množství hlavních, pomocných a korporátních misí, kde hlavní se hraje vždy a je pro obě strany stejná, kdežto pomocné a korporátní se pokaždé hrát nemusí a pro každou stranu jsou jiné a tajné. Nutno dodat, že pomocné a korporátní mise jsou kořením hry, kdy někdy musíte nechat v boji zabít kapitána svého oddílu, třeba protože je to prostě neschopný velitel, nebo máte za úkol zajmout nějaké protivníkovy vojáky. Potom umístíte svoje modely na bojiště a jdete do boje.

Hra se hraje na herní kola. V každém kole musíte jednou aktivovat všechny svoje oddíly. Začíná hráč, který vyhraje hod na iniciativu. Ten vybere oddíl, ve kterém bude postupně provádět akce s jeho modely. Každý model má k dispozici dva akční body (u vozidel je to trochu jinak) a ty může utratit za různé akce. Základní akce stojí jeden akční bod a patří mezi ně například pohyb, střelba nebo napadení. Složité akce stojí dva body a patří mezi ně třeba běh nebo rychlopalba. Každý model může v jednom kole udělat danou akci pouze jednou. Hráči se v aktivaci oddílů střídají a kolo končí po aktivaci posledního neaktivovaného oddílu. Další kolo opět začíná hodem na iniciativu.

Všechny vzdálenosti ve hře se počítají v palcích, proto ke hře potřebujete nějaký metr, který používá palcový systém. Důležitou roli hraje také terén, brání Vám ve výhledu, zpomaluje pohyb, ale také Vás chrání před nepřátelskou střelbou. Rozdíl je když někoho napadáte s rozběhem po rovině, nebo na něj s mečem v ruce skáčete z vedlejší skály.

Modely mají určité vlastnosti, které Vám říkají, jak je schopný či neschopný. Pokud potřebujete určit, zda model v dané činnosti uspěl, musíte hodnotu jeho vlastnosti podhodit na D20. Bojujete stejným způsobem. Například pokud střílíte na nepřátelský model, podhazujete vlastnost střelba (po odečtení různých modifikátorů za kryty atd.). Když cíl zasáhnete, neznamená to, že jste ho zranili. Hráč, který hraje za zasažený model, ještě ověřuje vlastnost jeho zbroje, a pouze pokud v hodu neuspěje, je jeho model zraněn.

I zbraně tu mají určité statistiky. Najdete v nich dostřel/dosah, kadenci/počet útoků nebo třeba sílu. Zbraně jsou rozděleny podle typů a mají různé vlastnosti. Například kolejnicové zbraně prostřelují zasažený cíl a zraňují i modely stojící za ním. Nechybí tu ani zbraně se šablonou jakou jsou granáty nebo plamenomet.

Další nedílnou součástí hry jsou zvláštní schopnosti, kterých je ve hře opravdu hodně. Jsou tu základní, které jsou pro určité množství jednotek společné, ale také speciální, vždy unikátní pro danou jednotku.

Posledním zajímavých mechanismem, o kterém se zmíním, jsou karty. Ve hře máte dva druhy karet, karty zdrojů a balíček herních karet. Karty zdrojů používáte na přidání třetí akce modelu, zvyšování kadence zbraně nebo počtu útoků zbraní na blízko, případně na přidání schopnosti léčení. Balíček karet používáte pouze v rozšířené hře a reprezentuje speciální vybavení Vašich jednotek nebo třeba aktuální situaci na bojišti.

Hodnocení

Warzone: Resurrection je moje první figurková wargame a musím říct, že jsem z ní absolutně nadšen a opravdu mě hodně baví. Hra má spád, modely na stole nejsou nesmrtelné a po třech kolech Vaše řady pořádně prořídnou. Prodos vyrábí opravdu hezké a velice detailní modely. Dále bych pochválil její celkem nízké pořizovací náklady. Armádu jste schopni pořídit za 3500 - 4000 Kč, což je oproti některým jiným hrám tohoto typu celkem málo. Velké plus je i to, že se hra svižně vyvíjí a Prodos komunikuje s hráčskou komunitou, kde řeší různé nepřesnosti a vyváženost jednotek.

Ale abych pořád jenom nechválil, i tady najdete několik nedostatků. Asi největší problém jsou nedobře napsaná pravidla. Místy jsou nejednoznačná, často chaoticky řazená. Aktuálně má hra čtvrtá errata, ale pořád je zde hodně co zlepšovat. Další mínus bych dal za sem tam nepřesně odlité modely, ale tento nešvar se s každým dalším modelem zlepšuje.

Nakonec bych rád poděkoval Wolverinovi z Piece of Terrain za to, že se nebál a jako první u nás rozjel podporu herní komunitě, bez něj bych se k Warzone: Resurrection asi nikdy nedostal. Aktuálně se pracuje na komunitním webu www.wzr.cz, příští rok by nás mohl čekat turnajový seriál a mnoho dalšího …

Sdílet s přáteli: