Recenze tří her Detektivní únikovky: Sluneční ostrov

Autor: bicekz | 27.3.2024 | 2

Sestra mi u sebe nechala krabici a řekla, že mi každou neděli zavolá, abych věděl, že je v pořádku. Toto fungovalo asi půl roku. Ale tentokrát mi v neděli nezavolala. Už je pondělí, což znamená, že se jí něco muselo stát! Otevírám krabici a chystám se na její záchranu.

Detektivní únikovka: Sluneční ostrov je další sérií her z edice Mozkovna vydanou společností Albi. Příběh je rozdělený do tří částí, z nichž každá tvoří jednu samostatnou hru. Každý díl obsahuje 55 karet a odehrajete ho přibližně za 90 minut. Hra je určena pro 1–5 hráčů, ale pokud se shodnete na řešení rébusů i s více lidmi, není problém ji hrát ve větším počtu hráčů. Hra na několika kartách zobrazuje mírně děsivé scény nebo krev, takže je správně určená osobám ve věku 16 let a starším a chlubí se hororovým herním světem.

Herní mechaniky a pravidla

Herní systém je shodný s dalšími trilogiemi ze série Mozkovna – 50 Clues (Leopold a Maria). Základem je obrázek různých situací nebo předmětů na kartách doplněný o popis příběhu. Kromě toho na kartách spatříte číslice v různých barvách. Můžete kombinovat předměty nebo místa, u kterých se nachází číslo v červeném obdélníku. Stejně tak můžete nějaké místo prohledat nebo použít věc, pokud má u sebe číslo v černém obdélníku. Hra také prověří váš zrak, protože některá čísla karet, které můžete najít (resp. musíte, abyste si kartu s daným číslem vzali a mohli pokračovat v příběhu), jsou skrytá do vzhledu karet a nachází se v bílém obdélníku s průhledným pozadím. Nově odhalené karty vám také mohou oznámit, které karty již můžete ze hry odložit, protože již nebudou potřeba. Hra také může požadovat kód nebo heslo. V takovém případě je na kartě napsáno, že do černého políčka v aplikaci máte zadat číslo karty následované kódem, který by měl např. otevřít dveře. 

Předchozí odstavec shrnuje celá pravidla, která naleznete na prvních dvou kartách v každé krabičce hry. Jsou tedy velmi jednoduchá a podle mého názoru poskytují dostatečné možnosti, co vše by mělo být možné dělat v únikové hře. Souhrn pravidel lze také nalézt v 7minutové ukázce hraní demo případu se skvělým komentářem.

Hru řídí aplikace (resp. webová stránka), do které zadáváte nalezená čísla. Pro hraní je tudíž potřeba vlastnit zařízení, které je připojeno k internetu. Po každém vašem pokusu o nějakou kombinaci vám aplikace napíše, co se stalo, a případně kterou kartu si máte vzít pro pokračování v příběhu. V aplikaci je také možné požádat o nápovědu. Ke každému rébusu jsou k dispozici asi 2–4 nápovědy, z nichž poslední je řešení rébusu. Nemůže se tedy stát, že byste hru nemohli dohrát.

Po každém vyluštění kódu vám aplikace také zobrazí 0–5 hvězdiček podle toho, jak se vám u rébusu dařilo. Kromě špatných pokusů a použití nápovědy vám hvězdičky dost možná ubírá i čas strávený řešením, jelikož někdy jsme moc špatných kódů nezadali, a přesto jsme dostali malý počet hvězdiček. Ale to nemohu najisto potvrdit, o fungování pozadí aplikace nic nevím. Ale počet získaných hvězdiček má určitě vliv na celkové hodnocení. Na konci každé hry vám hra ukáže procentuální hodnotu podle toho, jak se vám dařilo.

Aplikace také ověří, zda hru skutečně vlastníte. Respektive zda znáte kód vytištěný uvnitř krabičky s hrou. Každý kód je na 50 použití. Ne že bych v tom viděl úskalí, ale přijde mi škoda, že autoři při zadání kódu neinformují o tom, kolik použití kódu zbývá. Nevadí mi to tak moc, když si hru zahraju. Ale nerad bych byl ten 50. hráč v pořadí, který netuší, že jeho krabice s hrou je už bezcenná. Rozhodnu se hru prodat a 51. kupující po mě bude chtít celou částku vrátit, jelikož si hru už nemůže zahrát.

Příběh a jeho znovuhratelnost

Příběh se kromě zmíněného hledání sestry odehrává v období pandemie, jak může být z obrázku krabičky 1. dílu patrné. Nicméně asi není žádoucí, abych příběh popisoval nějak detailněji, abych vám nepokazil případný herní zážitek. Příběh je podle mého názoru dobrý, ale je trošku upozaděn za nekonečným luštěním kódů. Nedokázal jsem se do herní postavy vcítit tak, jak bych chtěl.

Vzhledem k detektivní a únikové povaze těchto her se dají označi jako na jedno zahrání (pokud tedy nechcete nechat hru ležet na poličce tak dlouho, dokud příběh úplně nezapomenete). U této série her si nenajdou své ani milovníci objevování různých průchodů hrou. Hra má pouze jeden možný průchod příběhem a ze všech 3 her dohromady nám zbyla pouze 1 námi neobjevená karta – která navíc pouze oznamuje, že jsme se vydali špatnou cestou.

Hra je podle mého názoru zbytečně rozdělena do 3 her, jelikož hrát jeden díl a nedozvědět se celý příběh mi nedává smysl. Výhodou by mohlo být, pokud by se někdo rozhodoval, jestli se mu herní systém líbí a zda chce se dozvědět pokračování příběhu. V tom případě si může koupit pouze první hru a po odehrání si případně dokoupit další. Jelikož jsem hry ze série 50 Clues hrál a vím, že se mi herní systém líbí, koupil bych si rovnou všechny 3 díly. Z mého pohledu je rozdělení příběhu do 3 her pouze marketingový tah. Jak bývá marketingovým zvykem, kdyby hra byla v jedné krabici, zaplatili bychom méně než za 3 hry zvlášť.

Názory a doporučení

Kromě lehkých pravidel nám i řešení většiny rébusů přišlo jednoduché. Někdy byly rébusy až tak triviální, že jsme si říkali, že takové řešení přece nemůže být správným výsledkem. Zároveň jsme narazili na pár rébusů, které překvapily a byly originální. Hru také zjednodušuje omezený počet karet, který máte aktuálně vyložený. Zároveň jsou karty, které vám leží na stole klidně většinu hry a mohou vás zmást. Ale téměř ve všech případech je jasné, kterého rébusu se karty týkají. Z tohoto bych usoudil, že hry jsou vhodné nejen pro zkušené detektivy, ale i pro detektivy začátečníky.

Podle našich výsledků a pocitů v jednotlivých hrách musím konstatovat, že hry byly postupně těžší a těžší. V jednotlivých hrách jsme postupně dosáhli skóre 84 %, 67 % a 63 %. Ale jedná se o subjektivní názor a věřím, že jiná skupina hráčů může mít úplně opačnou zkušenost.

Narazili jsme také na jednu chybu v aplikaci v momentě, kdy máte určit cílové město vaší cesty a následně konkrétní dům. Město jsme trefili, dostali mapu města s domy. Bohužel jsme na první pokus neurčili správný dům, ale aplikace napsala: „Nejdřív musíš najít město. Podívejte se na druhou stranu karet č. X a Y.“ Je vám asi jasné, že jsme chvíli váhali, zda jsme ve správném městě, ačkoliv nám před chvílí hra dala mapu toho města (a jak jsem již zmínil, karty falešných cest mimo hlavní příběh hra neobsahuje). Pro jistotu jsme si nechali dát nápovědy, které naváděly opravdu ke hledání domu. Předpokládám tedy, že autoři vypsali omylem špatnou hlášku, která nás ale dokázala hodně zmást. Doufám, že vy tím pádem budete poučeni a pokud se vám stane to stejné, budete vědět, že jste pouze netrefili správný dům.

Hru bych doporučil hrát u někoho, kdo má kopírku. Opět vám nechci prozradit žádné spoilery, ale pokud si nechcete domýšlet řešení rébusu, při kterém byste měli rozstříhat kartu, bude se vám kopírka velmi hodit.

Sdílet s přáteli: