Recenze hry „Žalář“

Autor: mh | 16.7.2020 | 3

T.I.M.E Stories, Unlock!, Exit: The Game, Únikovka a další. V poslední době se s příběhovými a „únikovými“ deskovými hrami doslova roztrhl pytel. Další série, kterou začalo vydávat nakladatelství Kosmos, stojící i za sérií Exit: The Game, se jmenuje Adventure Games a do češtiny ji opět přináší Dino. Na rozdíl od Exitu, který je čistokrevnou „únikovkou“, ve které hráči zjišťují kódy od jednotlivých zámků, aby unikli z místa, na které se nedobrovolně dostali, Adventure Games předkládají především příběh, který hráči společně prožijí.

Hra Žalář je distribuována v relativně malé krabici, která je sice větší než u Exitu, ale rozhodně menší než u běžných deskových her. Z toho plyne i vše ostatní. Nejedná se rozhodně o produkci, která by vás ohromila množstvím úžasného herního materiálu. Uvnitř krabičky najdete balíčky karet dvou velikostí, čtyři dřevěné „meeple“ figurky, pravidla, knihu příběhů a dva průhledné pytlíčky se zipem, určené k uložení rozehrané pozice hry.

Herní princip

Příprava hry

Herní princip je jednoduchý a nejvíce ze všeho připomíná počítačové „point and click“ adventury, které byly svého času velmi populární. Hráči, kterých může být 1-4, si mezi sebou rozdělí postavy reprezentované malými kartami a příslušnými dřevěnými figurkami. Postavy na začátku hry nevlastní žádné předměty a i jejich charakter udává pouze jedno slovo jako např. „Silný“, „Vědoucí“, „Pozorná“, či „Zručná“. V Knize příběhů si hráči přečtou úvodní odstavec, který je uvede do příběhu, odhalí startovní lokaci „A“ a mohou začít hru.

Průzkum lokace

Lokace jsou představovány největšími kartami, označenými písmeny „A“-„R“, které obsahují obrázek konkrétního místa a na nichž jsou některé detaily zvýrazněny tříciferným kódem. Hráči musí lokaci prozkoumat, aby se dostali dál. To provedou tak, že postaví svoji figurku vedle některého z kódů a v Knize příběhů si přečtou příslušný odstavec, který jim poví, co objevili.

Kombinování předmětů

Jednou z možností je získání očíslované karty dobrodružství. Často je na ní vyobrazen nějaký konkrétní předmět, ale může to být i cizí postava, pozitivní či negativní stav, nebo nějaký dějový zvrat.

Hlavním způsobem, jak se v příběhu posunout dále, je kombinování předmětů mezi sebou nebo s konkrétním místem lokace. To se provede tak, že se za sebe dají čísla dvou předmětů nebo číslo předmětu a číslo místa a v Knize příběhů se vyhledá a přečte příslušný odstavec. Výsledkem může být jiný předmět (např. zkombinováním otvíráku a konzervy můžeme získat otevřenou konzervu) nebo dějová situace, přičemž použité předměty se podle situace odhodí ze hry, nebo hráči zůstanou pro další použití. Pokud hledaný odstavec v Knize příběhů není, neměla příslušná kombinace žádný efekt.

Hráči si mohou mezi sebou předměty libovolně přesouvat, dokonce ani nemusí být ve stejné lokaci. To je trochu divné pravidlo a vede spíš k tomu utvořit společnou zásobu předmětů, ze které si kdokoliv kdykoliv může vzít, co potřebuje.

Karty zdraví

Ve hře je celkem 12 karet zdraví, které si hráči mezi sebou rovnoměrně rozdělí. Při hře čtyř hráčů tak každý dostane tři karty zdraví, při hře tří hráčů čtyři atd. Na začátku jsou všechny karty otočené lícem (barevnou stranou) nahoru. Jakmile má hráč ztratit nějaké body zdraví, otočí příslušný počet karet rubem (šedou stranou) nahoru. Pokud v příběhu narazí na léčivo, může si odpovídající počet šedých karet zase otočit zpět na barevnou stranu.

Pokud má postava všechny karty otočené šedou stranou a má ztratit další bod zdraví, musí hráč příslušný počet šedých karet odhodit do krabičky. Tyto karty se mu již ve hře nevrátí a bude muset nadále pokračovat s menším počtem karet zdraví! Není to ale důvod k přílišnému truchlení, neboť v této hře nelze zemřít. Zbývá-li hráči poslední karta zdraví, která je otočená šedou stranou nahoru, a postava má ztratit bod zdraví, jednoduše tento bod místo ní ztratí jiná postava. V pravidlech je to vysvětleno lakonicky: jiná postava se vrhne před ni, aby ji svým tělem ochránila. Ztrácí to trochu smysl ve chvíli, kdy všechny ostatní postavy jsou v jiných lokacích, ale i tak tohle pravidlo platí, podobně jako pravidlo o předávání předmětů. Stejně tak pravidla nijak nepopisují, co se má stát, pokud všem hráčům zbývá pouze jedna jediná šedivá karta zdraví a někdo má zdraví ztratit. Na druhou stranu, k takové situaci jsme se ve hře ani zdaleka nepřiblížili. Nejhorší situace nastala, když jedna postava musela odhodit jednu kartu zdraví do krabičky.

Tahy hráčů

Jednotliví hráči se v tazích střídají klasicky ve směru hodinových ručiček. Hráč, který je na tahu, se může přesunout k libovolnému očíslovanému místu na libovolné již odhalené kartě lokace a následně provést jednu akci. Tou může být buď výše zmíněný průzkum, nebo kombinování předmětů mezi sebou či s konkrétním místem.

Kapitoly, úkoly, konec a vyhodnocení

Hra je rozdělena do tří kapitol. Pro každou z nich je stanoven konkrétní úkol, jehož splněním aktuální kapitola končí a začíná kapitola následující. Dohráním třetí kapitoly celý příběh končí, přičemž vaše počínání může skončit pěti různými způsoby.

Na konci každé kapitoly se provede dílčí vyhodnocení, do kterého se započítají nalezené bodované (kladně, nebo záporně) předměty se symbolem <!> a počet karet zdraví, otočených barevnou stranou nahoru. Na konci příběhu se provede ještě vyhodnocení finální, při kterém se sečtou dílčí hodnocení předchozích kapitol a připočítají se body za některé pozitivní situace, případně se odečtou body za negativní situace. Výsledné body se podle tabulky převedou na hvězdičky a slovní hodnocení vašeho výkonu. Třeba budete chtít někdy v budoucnu své skóre vylepšit.

Drobnosti

Nápovědy

Pravidla obsahují nápovědu ke každé kartě dobrodružství a každému očíslovanému místu ve hře. Pokud se tedy na některém místě zaseknete a nevíte, jak dál, můžete zde najít řešení. Použití nápovědy není penalizováno, takže je jenom na vašem uvážení, jestli ji využijete a jak často. My jsme se, tuším, jednou podívali na část nápovědy, jinak jsme celý příběh zvládli bez ní.

Uložení rozehrané hry

Pravidla avizují možnost uložit stav rozehrané hry a pokračovat v ní někdy příště. K tomu slouží dva pytlíky se zipem – do jednoho se umístí karty dosud odhalených lokací a všechny karty všech hráčů, do druhé se pak umístí všechny doposud neodhalené karty. Nutností je poznamenat si na papír (nebo vyfotit), jaké bylo rozložení lokací a který hráč měl jaké předměty. Tento princip je sice úsměvný, ale ve své podstatě funkční, i když klidně mohly být přidány ještě aspoň čtyři menší pytlíčky, aby do každého z nich mohl každý hráč vložit všechny karty své postavy, na cenu hry by to určitě nemělo vliv.

Čas, tlak na hráče

V této hře se nijak neměří čas. Ani skutečný, ani herní. Hráči tedy nejsou ničím tlačeni a pokud k tomu připočítáme nemožnost umřít, jedná se vlastně o pohodové procházení příběhem. Jedinou snahu o trochu efektivní hraní představují body za barevnou stranu karet zdraví, takže ten, kdo chce dosáhnout co nejlepšího skóre, by se měl snažit ztrácet je co nejméně.

Chápu filozofii autorů v tomto směru, ale myslím si, že je to škoda.

Příběh

Příběh Žaláře vás zavede do středověkého hradu, v jedné z jehož cel se probudí vaše postavy. Nepamatují se, jak se tam dostaly, a vůbec mají poměrně značné výpadky paměti. Úkolem hráčů pak je postupným prohlížením místností a vhodným kombinováním nalezených předmětů splnit postupně všechny tři úkoly, které před ně scénář postaví.

Samotný příběh nikterak neoslní, to však neznamená, že je špatný. Jen je, řekněme, spíše „oddychový“. Nenutí hráče řešit komplikované šifry a zapeklité hádanky, takže jejich zarytí milovníci mohou být zklamáni. Jde spíše o to použít na vhodném místě vhodným způsobem vhodné předměty. Někdy je to jednoduché a zřejmé, někdy to chce přece jenom trochu přemýšlení.

Některé z „point and click“ počítačových her trpěly jistým neduhem, kdy bylo pro správný postup nutné provádět značně prapodivné kombinace, které byly, mírně řečeno, přitažené za vlasy. To mi u Žaláře nepřišlo. Zdá se mi, že drtivá většina potřebných kombinací byla logická a dala se při troše snahy dovodit. Pár míst, kdy jsme lehce zaskřípali zuby, se sice našlo, ale bylo jich málo.

Příběh tedy víceméně logicky postupoval směrem ke svému konci, občas lehce zareagoval na některá naše rozhodnutí a mírně změnil status quo.

Hodnocení

Hra v malé krabičce, kterou si můžete přibalit do batohu na cesty. Ve vlaku si ji však nezahrajete, protože tím, že v pozdějších fázích postupně odhalujete další a další místnosti a přikládáte odpovídající karty lokací, potřebuje docela dost místa. Cena je také více než přívětivá – za cca 400 Kč (podle toho, kde ji koupíte) dostanete něco mezi 4 a 6 hodinami solidní zábavy.

Hra nemá šanci oslnit žádnou ze svých složek. Produkce se kromě dvou velikostí karet omezila na čtyři dřevěné figurky, knížku s pravidly a knihu dobrodružství. Herní mechanismy také nejsou unikátní, ale jsou jednoduché a účelné a pro potřeby hry plně dostačující. Příběh sám je solidní, bez zjevných nelogičností a poskytne dostatek zábavy. Navíc je k dispozici nápověda ke každé kartě a každému místu, takže v případě nějakého většího záseku je možné se nechat „poddat“ a pokračovat dál.

Na druhou stranu je hra až příliš pohodová, nevyvíjí na hráče téměř žádný tlak, nepočítám-li to, že karty zdraví otočené barevnou stranou nahoru přinášejí kladné body do celkového hodnocení. Hra je tak vhodná i pro příležitostné nebo začínající hráče, zkušení a nároční by se u ni však mohli nudit.

Já bych se ji nebál označit za něco jako „T.I.M.E Stories Lite“. Základní princip procházení neznámých lokací a odhalování souvislostí je velmi podobný, konkrétní způsoby, kterými se to provádí, se liší. T.I.M.E Stories stojí určitě minimálně o úroveň výše, ale myslím, že ani Adventure Games se nemají za co stydět. Jako poctivá, nenáročná oddychová hra plní svoji funkci s přehledem.

Návrhy na house rules

Na závěr přidám své návrhy některých house rules, které by mohly zážitek z hraní trochu vylepšit.

Roleplaying: Tohle není ani nové pravidlo. Místo, abyste text na získané kartě nebo v knize dobrodružství doslova nahlas přečetli, přečtěte si ho pro sebe a zkuste jeho obsah přetlumočit formou roleplayingu. Pokud s tím hráči mají zkušenost, může to zvednout zážitek ze hry.

Předávání předmětů: Předměty (karty dobrodružství) si mohou předávat pouze postavy, které jsou na stejné kartě lokace. Předměty nelze předávat kdykoliv, ale pouze v určité konkrétní fázi tahu.

Penalizace nápovědy: Za použití nápovědy si zvolte nějakou penalizaci, např. -1 bod do celkového hodnocení. Nebo omezte počet nápověd za kapitolu / celou hru.

Smrt postavy: Neplatí pravidlo, že v případě, kdy má postava poslední kartu zdraví šedou stranou nahoru a má utrpět další zranění, toto za ni utrží jiný hráč. Místo toho postava zemře. Karty vybavení si rozeberou ostatní hráči. Za každého mrtvého hráče je na konci hry penalizace -2 body do celkového hodnocení. Je potřeba dobře volit, v jaké herní skupině toto pravidlo použít. Hráči zemřelé postavy totiž nezbyde nic jíného, než hru už jenom sledovat.

Omráčení postavy: Mírnější varianta předchozího. Jakmile hráč otočí poslední kartu zdraví šedou stranou nahoru (tj. má už jenom šedé karty), je jeho postava omráčena. Položí svoji figurku a stanovený počet kol nehraje. Pak se trochu zotaví, otočí si jednu kartu zdraví na barevnou stranu, postaví figurku a může zase hrát. Za každé omráčení se započítá penalizace -1 bodu do hodnocení.

Sdílet s přáteli: